Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@andyseek píše:
jo hele tohle je všechno v pohodě. Jak je hodnej a snaží se. Spíš mi vadí to, že pořád bojuju aby teda byl v pohodě když chci jít ven s kamarádem gayem…tohle třeba nechápe a jsou věčný hádky. Nakonec jdu, ale jsou to někdy boje. Tenhle názor, že tyhle lidi jsou špatný, nechápu…a já za kamaráda bojuju. Takovýhle kraviny pořád řešit..no asi máš pravdu, rozmyslet si jestli za to stojía to je bohužel jen na mě
Tak ho vemte příště s sebou!!! Když bude namítat, tak mu řekni, že „nepřítele“ je potřeba poznat a pak teprve bojovat…možná, že když ho seznámíš s „gey přítelem“ tak se bude chovat jinak…
@Denis11 píše:
Hele moje dvě kamarádky (ted nevim jestli se vdali nebo ne) ale měli dítě s Turkama.. strašná láska, byli štastný jak blechy že můžou bejt pořád v Alanyi u moře, ale pak po nějaký době jsem zjistila že jsou zpátky v čechách i s dcerkou snad.. nebo aspon ta jedna.. bohužel mi neodpovídala na maily ( je přes půl republiky) takže ani nevím co se stalo, ale asi nic hezkého..Další známá z nemocnice si taky vzala Tunisana se kterym se seznámila na dovolený, přijel sem, vzali se tady, pracuje tady a pořád nějaký problémy..no..jak říkám, žij s ním, ale neber si ho. A dítě s nim takky neměj.. a kdyby jo, tak s nim HLAVNĚ NIKAM NEJEZD A ZUSTAN TADY!!! A KDYŽ POJEDEŠ, TAK BEZ DĚTÍ, AT ZUSTANOU V CR!! Hodně štěstí![]()
![]()
děkuju ![]()
Holky moc si vážím všeho co jste napsaly, děkuju
a mám zase o čem přemýšlet. Já ale ted neřeším názory jestli s ním mám být nebo nemám, co kdo zažil z kamarádů a jak sou hrouzný. Myslela jsem, jestli se nenajde nějaká žena, přítelkyně araba a řekne jestli také řešila stejný problém, potvrdí, že to není med, ale ani ne hrozné, což se asi budete divit, ale četla jsem hodně takových případů, že jsou spokojený a nevyměnili by svého muže araba za nic na světě
už ale nepíšou detaily, jestli také měli na začátku problémy, než se nějak dohodli, nebo cokoliv. já chápu, že je to pro spoustu lidí hrozný, páč se nepíše o ničem jiném než o zlu co páchaj, o dobrých věcech píše málo lidí, ty nikdo nečte. Všichni chtěj číst tragédie ![]()
@Jitka1976 píše:
Tak ho vemte příště s sebou!!! Když bude namítat, tak mu řekni, že „nepřítele“ je potřeba poznat a pak teprve bojovat…možná, že když ho seznámíš s „gey přítelem“ tak se bude chovat jinak…
jo, to jsem zkoušela. V žádným případě se nebude s takovým člověkem bavit. Tak byla hádka a boje za můj názor. Je ale fakt, že pak když jsme kamaráda potkali, sám ho pozdravil…asi se snaží.
@andyseek píše:
jo, to jsem zkoušela. V žádným případě se nebude s takovým člověkem bavit. Tak byla hádka a boje za můj názor. Je ale fakt, že pak když jsme kamaráda potkali, sám ho pozdravil…asi se snaží.
Tak to dál zkoušej…on se třeba časem poddá a pochopí, že je ten druhej fajn…i když víra je víra…jinak ti asi moc neporadím…já mám Čecha jako poleno
i když někdy je to tatar… ![]()
Ahoj zakladatelko, já mám přítele z Tuniska, máme spolu dvě malé děti, přítel pomáhá, stará se o děti, je na něj spolehnutí, nemůžu si stěžovat o)
přeju ti hodně štěstí ![]()
Monika
Mně to ještě nedá nenapsat svůj názor. Jak jsem psala v prvním příspěvku, tak jsem vdaná za araba a už hodně dlouho, máme i dítě. Nepotkala jsem ho nikde na dovolené, ale v běžném životě tady u nás v ČR. Moji rodiče se tvářili ze začátku značně nedůvěřivě, ale to je pryč. Každopádně, na takové vztahy mám dvojí názor. Ačkoli jsem sama v takovém vztahu, tak pokud někdo v mém okolí takový vztah začne rozhodně ho nepoplácám po rameni a neřeknu mu:„Skvělý, na kecy okolí se vybodni.“ Vím, že často to končí špatně. Nepchopení je z obou stran, protože my jsme pro ně také cizí mentalita, naše zvyky, chování je pro ně často nepochopitelné, tak jako pro nás jejich
. A tak nastává jediná možnost kompromis a to kompromis s velkým K. Rozhodně je dobré s takovým člověkem být delší dobu aby se navzájem co nejlépe poznali. Pak znám manželství, dlouholetá a šťastná. Také jsem se ze začátku bála, Bohu díky, zbytečně. Co se islámu týká, tak asii hodně záleží, jak moc bere své vyznání vážně, často, když jsou mladí, tak na islám kašlou, často se k němu vrací na stará kolena a to hodně horlivě. Máme takový případ v příbuzenstvu
. Navíc skutečný muslim si ateistku nikdy nevezme, podle víry vlastně ani nesmí. Je to hodně složité. Dej tomu šanci, pozoruj, sleduj, všechno si narovinu vyjasněte včas, co je schopen akceptovat on a co zase Ty, to je důležitější než si myslíš. Uf. Konec monologu ![]()
@Anonymní píše:
@andyseek Ahoj, já ano, jsme spolu už několik let, opravdu dlouho, píšu anonymně, protože je to přeci jenom můj soukromy život a nemusí každý všechno vědět, že, pokud bys chtěla napíšu ti do SZ.
Budu moc ráda když napíšeš. Děkuju ![]()
@Anonymní píše:
Ahoj zakladatelko, já mám přítele z Tuniska, máme spolu dvě malé děti, přítel pomáhá, stará se o děti, je na něj spolehnutí, nemůžu si stěžovat o)
přeju ti hodně štěstí
Monika
Ahoj, díky za dobrou zprávu
Mohu se zeptat? Je přítel, ne manžel?
@Anonymní píše:
Mně to ještě nedá nenapsat svůj názor. Jak jsem psala v prvním příspěvku, tak jsem vdaná za araba a už hodně dlouho, máme i dítě. Nepotkala jsem ho nikde na dovolené, ale v běžném životě tady u nás v ČR. Moji rodiče se tvářili ze začátku značně nedůvěřivě, ale to je pryč. Každopádně, na takové vztahy mám dvojí názor. Ačkoli jsem sama v takovém vztahu, tak pokud někdo v mém okolí takový vztah začne rozhodně ho nepoplácám po rameni a neřeknu mu:„Skvělý, na kecy okolí se vybodni.“ Vím, že často to končí špatně. Nepchopení je z obou stran, protože my jsme pro ně také cizí mentalita, naše zvyky, chování je pro ně často nepochopitelné, tak jako pro nás jejich. A tak nastává jediná možnost kompromis a to kompromis s velkým K. Rozhodně je dobré s takovým člověkem být delší dobu aby se navzájem co nejlépe poznali. Pak znám manželství, dlouholetá a šťastná. Také jsem se ze začátku bála, Bohu díky, zbytečně. Co se islámu týká, tak asii hodně záleží, jak moc bere své vyznání vážně, často, když jsou mladí, tak na islám kašlou, často se k němu vrací na stará kolena a to hodně horlivě. Máme takový případ v příbuzenstvu
. Navíc skutečný muslim si ateistku nikdy nevezme, podle víry vlastně ani nesmí. Je to hodně složité. Dej tomu šanci, pozoruj, sleduj, všechno si narovinu vyjasněte včas, co je schopen akceptovat on a co zase Ty, to je důležitější než si myslíš. Uf. Konec monologu
ani nevíš jak jsem něco takového potřebovala slyšet! Konečně někdo kdo něco ví
Děkuju!!!
![]()
@Jitka1976 píše:
Tak to dál zkoušej…on se třeba časem poddá a pochopí, že je ten druhej fajn…i když víra je víra…jinak ti asi moc neporadím…já mám Čecha jako polenoi když někdy je to tatar…
jsem ráda, že jsem o tom mohla aspoň mluvit a že jsi poslouchala. díky ![]()
@Anonymní píše:
Je to zatím přítel, ale jsme zasnoubení
gratuluji
jen podlé mého přítele, děti mít nemůže, dokud není svatba
takže vidím, že to má každý jinak, to mě teda mate… ![]()
@andyseek Naprosto chápu tvé váhání.
Knižně bohužel vychází téměř pouze příběhy se špatným koncem, tahanicemi o děti a tajných útěcích žen i s dětmi. Přečetla jsem takových knih velmi mnoho a v 90% vztah vznikl v ČR, Německu nebo Anglii, ale také v Africe, vždy idylka nebo téměř idylka, která se změnila hned po svatbě nebo chvíli po ní.
V muslimském světě se po ženě vyžaduje naprostá poslušnost, syn je podřízen své rodině, rodičům, a kdyby žena neposlouchala, je to zostuzení celé rodiny. Jak už psaly ostatní, děti patří výhradně otci, ten rozhoduje o jejich osudu. Manžel také vydává souhlas ženě a dětem k vycestování.
Z toho kvanta autobiografických knih byly pouze 2 knihy, které popisovaly život dvou lidí odlišných kultur a temperamentu ve vzájemné úctě a kompromisech.
Držím palečky, aby ses rozhodla pro sebe správně, vše důkladně zvážila a nebyla pak nešťastná ![]()
@andyseek Ahoj, já ano, jsme spolu už několik let, opravdu dlouho, píšu anonymně, protože je to přeci jenom můj soukromy život a nemusí každý všechno vědět, že, pokud bys chtěla napíšu ti do SZ
.