Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
@Kukacka123
Take mi to prijde zvlastni antikoncepci, kdyz dr. rekl pockat dve MS tak ani nijak nenaznacil ze by jsme nevedeli jak se chranit bez antikoncepce ![]()
A na co je ten gynex dobry?
@Veruuunecka prave, kdyby chteli pockat rok nebo tak
ale asi maji duvod ![]()
Jsou to byliny a pusobi priznive na zenske organy dole. Ovlivnuje a rovna cyklus, mirni bolesti pri MS, ovlivnuje pozitivne tim padem i poceti. Mne pomohl, pak i nekolika kamaradkam. Jedne naopak cyklus rozhodil. Zalezi i na davkovani, nemaji uplne striktne dane. Mrkni na jejich stranky. Ja ho hodlam pred druhym brat zase. Brala jsem 3 mesice a mela jsem ho cca akorat (1× denne 7 kapek rano).
Gynex jsou kapky, upraví to cyklus a bere se to jako podpora před těhu.. jsou to bylinky…
Mám doma celou lahvičku myslím, že expirace je v únoru já použila 2× s antikoncepcí se to to totiž nemůže což mi nedošlo… Takže klidně pošlu jestli máte někdo zájem.
Jinak s tou antikoncepcí, když někdo čeká třeba ještě na výsledky z genetiky např tak proč ne.. já byla první měsíce po šestinedělí totálně ve stresu, s chlapem sem odmítala spát, a když už tak sem u toho trpěla strachy, aby náhodou kapka sem kapka tam…
Krátkodobé užívání prý ničemu neuškodí, já se na to dr ptala ještě než sme měli ty předběžné výsledky, na které sme čekaly 5 měsíců od porodu, do té doby sme nevěděli vůbec na čem sme, takže mě ta antina pomohla docela i po psych stránce, už si sex zas užívám bez nervů.
@Kukacka123 gynex jsem jednou měla a tak mi to uskodilo, že jsem měla úplně v háji z něj cyklus, takže ani omylem. Já otěhotněla hned po antikoncepci a nechci se stresovat s tím, že teď si musíme dávat bacha. Jsem hodně četla o tom co s tělem udělá předčasný porod/potrat a že by se měla děloha vzpamatovat. Na genetiku čekat nemusíme, víme že malá byla úplně zdravá a že jsem dostala zánět já a kvůli tomu o malou přišla, tak chci mít jistotu, že to neuspechame a moje tělo musí být v pohodě, aby se neopakoval další skrytý zánět v těle.
@Marcepan tak ja i psala, ze znam pripad, kdy to cyklus rozhodilo (poprvade ale vetsinou ho braly ty dotycne moc a nebo to kombinovaly s dost dalsimi vecmi). Ale kazdemu sedi neco jinyho no ![]()
Jasne, to je na tobe, ja se jen divila, ze na tak kratkou dobu…dceri je rok a pul a chranime se kondomem a zadna nehoda nikdy (ani pred). Podle me kdyz se spravne pouzije…samozrejme vzdycky se neco stat muze, ale to je u kazde ochrany. Ano, sama jsem si potratem (porodem mrtveho pludku v 17tt) prosla, vim, o cem mluvis. Dcera se pak narodila akutnim CS a taky jsem si museli davat pozor, ze riskovat hned po CS dalsi tehotenstvi je dle me blaznovstvi.
Ja jen napsala svuj nazor
a jak tu padlo, navic Gynex pokud jsi brala s antikoncepci, tak se nedivim, ze ti rozhodil cyklus (pokud to spravne chapu - psala jsi, ze jsi otehotnela hned po vysazeni antikoncepce, tak asi nebylo kdy jindy ho brat).
Kazdopadne preju, at se brzy zadari a vse jde hladce ![]()
@Kukacka123 ne nebrala jsem ho s antikoncepci. A brala jsem dle doporučení. Já malou rodila živou a tak si musím dát tělo do pořádku, aby sem sama mohla s klidem říct že teď se už chránit nemusím ![]()
@Marcepan jasne, to musis vedet ty. Ja bych antikoncepci nebrala, kdybych se chtela snazit tak brzy no
spis me udivilo, ze to dr tak v klidu napise a nebo navic doporuci. To radsi pouziju ten kondom ![]()
Před týdnem jsem tady jako pasivní čtenářka hledala útěchu v příbězích jiných… čekal mě vyvolávaný porod v 19. týdnu pro těžkou srdeční vadu miminka. Přestože jsem při čtení vašich příběhů brečela, stejně jako teď, myslím, že jste mi všechny moc pomohly…už jenom to vědomí, že nejsem sama, že se tohle (bohužel) opravdu stává
Asi proto mám potřebu sdělit i svůj příběh.
Je mi 35 a s přítelem jsme čekali první miminko…dříve nebylo štěstí na partnery a i my jsme spolu chvíli bojovali, nakonec jsme však poznali, že k sobě patříme. Nechali jsme volný prostor pro pozvání děťátka a vlastně se nenechalo dlouho pobízet. Všechno vypadalo dobře i po prvo3 screeningu, rodiče měli nesmírnou radost z očekávání prvního vnoučete. Bohužel, nestalo se. Na kontrole v 18. týdnu se doktorovi něco silně nezdálo, na následném (naštěstí brzkém) kardio vyšetření se potvrdila těžká srdeční vada, už vlastně selhávající srdce. Přes víkend jsem se měla rozmyslet (vždy je konečné slovo na nás), což bylo opravdu psychicky náročné, neboť pořád jitřilo ránu vědomí, že život tam uvnitř neskončil
Po přijetí do nemocnice za pár dní se na kontrole ale už srdíčko nehýbalo. Popravdě, výrazně mě to uklidnilo, právě proto, že už nerozhoduji o životě někoho jiného. Od té chvíle už jsem přijala lékařskou péči jako pomoc (hrozily i nějaké komplikace), byť jinak jsem vcelku přírodní žena. Velmi mi pomohlo i zázemí samostatného pokoje a nanejvýš empatické sestřičky, nabízená pomoc psychologa. Po porodu jsem dostala otisk miminkových nožiček, nedovedu si představit tohle odmítnout a nemít po něm žádnou vzpomínku…za pár dní s přítelem ještě někde najdeme místo pro rituál rozloučení…
Teď na nás dohlíží malý andílek a určitě k nám brzy pozve děťátko, které si budeme moci chovat, vychovat, kazit i šlechtit…:)
@Danyjelina
Achjooo první polovina tvýho příběhu jako bych se vněm viděla
Mně je teda 31a syn měl vadu ledvin, ale jinak téměř to samé. Držím palce ať se z toho „v rámci možností, co nejdřív otřepeš“ A budeš moci jít dál…
![]()
Pokud budeš mít sebemenší pochybnosti o tom jestli to vše zvládneš,, (zvládnete) Protože je to pro ženskou velmi náročné období - (Teď už si to dokážu přiznat a nedělat hrdinku) - Tak se určitě nestyď vyhledat odbornou pomoc… ![]()
@Danyjelina píše:
Před týdnem jsem tady jako pasivní čtenářka hledala útěchu v příbězích jiných… čekal mě vyvolávaný porod v 19. týdnu pro těžkou srdeční vadu miminka. Přestože jsem při čtení vašich příběhů brečela, stejně jako teď, myslím, že jste mi všechny moc pomohly…už jenom to vědomí, že nejsem sama, že se tohle (bohužel) opravdu stáváAsi proto mám potřebu sdělit i svůj příběh.
Je mi 35 a s přítelem jsme čekali první miminko…dříve nebylo štěstí na partnery a i my jsme spolu chvíli bojovali, nakonec jsme však poznali, že k sobě patříme. Nechali jsme volný prostor pro pozvání děťátka a vlastně se nenechalo dlouho pobízet. Všechno vypadalo dobře i po prvo3 screeningu, rodiče měli nesmírnou radost z očekávání prvního vnoučete. Bohužel, nestalo se. Na kontrole v 18. týdnu se doktorovi něco silně nezdálo, na následném (naštěstí brzkém) kardio vyšetření se potvrdila těžká srdeční vada, už vlastně selhávající srdce. Přes víkend jsem se měla rozmyslet (vždy je konečné slovo na nás), což bylo opravdu psychicky náročné, neboť pořád jitřilo ránu vědomí, že život tam uvnitř neskončilPo přijetí do nemocnice za pár dní se na kontrole ale už srdíčko nehýbalo. Popravdě, výrazně mě to uklidnilo, právě proto, že už nerozhoduji o životě někoho jiného. Od té chvíle už jsem přijala lékařskou péči jako pomoc (hrozily i nějaké komplikace), byť jinak jsem vcelku přírodní žena. Velmi mi pomohlo i zázemí samostatného pokoje a nanejvýš empatické sestřičky, nabízená pomoc psychologa. Po porodu jsem dostala otisk miminkových nožiček, nedovedu si představit tohle odmítnout a nemít po něm žádnou vzpomínku…za pár dní s přítelem ještě někde najdeme místo pro rituál rozloučení…
Teď na nás dohlíží malý andílek a určitě k nám brzy pozve děťátko, které si budeme moci chovat, vychovat, kazit i šlechtit…:)
Stalo se mi skoro to samé…já teda rodila ve 22.týdnu ☹️️ už je to sice skoro 5 měsíců ale na chlapečka myslím pořád a do teď když si na to vzpomenu mám slzičky v očích. Nebuj bude zase dobře chce to jen čas ale vím že ta bolest nikdy nezmizí ![]()
@Danyjelina ano, člověku oč pomuze, že zjistí, že se to děje. Já bych teď chtěla opět otěhotnět, dřív manžel říkal, že ano a teď už raději nechce, má strach o mně. Až bude čas, tak se k nám ty jejich srdíčka vrati ![]()
Děkuji vám, holky, moc si vážím vaší podpory..! Před nedávnem jsem se zamyslela, jaký máme jedinečný, až mystický dar v sobě nosit život, že tohle muži opravdu nikdy nezažijí…to jsem ovšem nevěděla, že je spojen i s možností za něj jedinečně a draze platit
…odbornou pomoc mám naštěstí po ruce, už nějakou dobu psychoterapie, tak jsem se snad vydala tou správnou cestou…
Tolik naděje a zůstal jen smutek?
Sdílejte své pocity, vypište se z trápení nebo načerpejte útěchu v deníčkách s podobnou zkušeností.
@Rickym
My jsme taky zacali po druhe a ted zaciname 4 mesic
A mam to stejne strasne chci, ale zaroven se i bojim to je podle me prirozene po tomhle