Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
@Rickym nás osudný den byl 15. 11.
mně se včera rozběhla ms, už jsem 3 dny před pocitovala tlak v podbřišku a hlavně zase šílená plactivost. Jak už jsem byla víceméně srovnana, tak teď zase vzpomínám a placu. Hormony umí potrápit no.
@Denuše je to těžké, ale aspoň že ms přišla dobře.. Já si koupila Třezalku tablety a přijde mi, že je mi líp.. Ale ta se nesmí v tehu, tak při snažení se nehodí..
@Rickym mne bylinkar umíchal čaj na míru a myslím, že mi pomohl dát do pořádku hlavně cyklus, když už se to takto pěkně rozjelo. Jinak beru listovku (v aktivní formě) a snažím se tak nějak zdrave žít, pozitivně myslet a naladit se na dobrou vlnu pro další tehotenstvi ![]()
Jen mě k nepricetnosti vytáčí okolí, když těhotná kámoška (která měla stejný termín porodu jako já) mluví jen o svém těhotenství, mamka mi volá že známé vyvolávají porod a mám držet palce (samozřejmě si hned vzpomenu na svůj vyvolavany porod) nebo se manžel otrávené zeptá, co mi zase je
Ačkoli mi předtím byli všichni neskutecnou oporou, mám pocit, že teď už to nikdo nechápe a berou to jako uzavřenou věc. Ja to ještě uzavřít nemůžu no ![]()
@Denuše taky mám namíchané bylinky.
Ono je to těžké, kdo nezažil prostě nepochopí, jak je to pro ženu moc těžké
Já mám štěstí, že v blízkém okolí nemam zadnou těhotnou a rodina o tom se mnou nemluvil vůbec. A jsem celkem ráda, mám kamarádku se kterou to můžu probrat, celou dobu mi pomáhala, a to mi pomáhá i teď..
I já přispěju.. zakládala jsem i nějakou diskuzi, takže si už možná někde můj příběh četla… Včera to u nás bylo 7 měsíců od porodu našeho chlapečka v 19tt… Vše v naprostém pořádku mé první těhotenství a vše prospívalo jak mělo, malý rostl tak, jak měl až najednou při běžné kontrole mi dr oznámil, že má miminko vrozenou vývojovou vadu ledvin neslučitelnou se životem… po dlouhých 5ti měsících jsem se dozvěděla výsledky z genetiky, kde se především čekalo na pitevní protokol. Bohužel mi bylo sděleno, že přirozenou cestou už zdravé dítě nejspíše nebudu moct mít. Další výsledky, které tuto diagnozu mají potvrdit ještě stále nejsou k dispozici (včera jsem tam volala), Takže jsme momentálně ve slepé uličce, kdy nemůžeme nic, ani se snažit, či řešit, co dál a nezbývá nic jiného než čekat a po té zkusit zda bude alespoň možnost IVF.
A ještě k tomu „loučení se“ teď zpětně si spíš vyčítám, že jsem nebyla schpna se jako matka na svého syna ani podívat, (nebylo mi to nabídnuto - ale sama v sobě jsem si říkala, že bych asi nechtěla), a ve stavu vyčerpání po několika hodinových kontrakcích po dvouminutových intervalech mě to ani nějak nenapadlo, byla jsem, asi to bude znít hrozně ale ráda, že už to mám za sebou. Ale nadruhou stranu, když jsem se pak z pitevního protokolu dočetla, co vše bylo špatně, od nožiček až po obličej.. mám hezkou fotku z 3D ultrazvuku na památku schovanou ve svých věcech, a tak si ho budu pamatovat.
bolet to bude pořád, jen časem tak nějak, „jinak“…
Hodně sil všem
![]()
I těhotným „anonymní“… Drž se… ![]()
@Rickym my jsme čekali na to co řeknou genetici, to trvalo asi měsíc. A bylo nám doporučeno čekat tři měsíce z genetiky i gynekologie. Ale zároveň doktorka z genetiky dodala, že kdyby to bylo dřív, tělo si s tím poradí.
@Eva.e já jsem se taky nebyla schopná na prcka podívat, nabídnuto nám to bylo. Měla jsem nějakou představu a tu jsem si chtěla uchovat.
Ahoj, úplně chápu co teď prožívat.21.11 jsem porodila mrtvou holčičku. Byla jsem ve 34tydnu. Zacala jsem předčasné rodit a když jsem dojela do nemocnice řekli mi že nevidí srdeční aktivity.Byla to pro mě rána. Pořád jsem na tom psychicky špatné. Posílám hodně sil.
@VeuVeu píše:
Ahoj, úplně chápu co teď prožívat.21.11 jsem porodila mrtvou holčičku. Byla jsem ve 34tydnu. Zacala jsem předčasné rodit a když jsem dojela do nemocnice řekli mi že nevidí srdeční aktivity.Byla to pro mě rána. Pořád jsem na tom psychicky špatné. Posílám hodně sil.
Bože to je hrozný ☹️️ přeji hodně sil časem to snad bude lepší ale úplně to nezahojí ![]()
@Anonymní píše:
Bože to je hrozný ☹️️ přeji hodně sil časem to snad bude lepší ale úplně to nezahojí
Děkuji. Ja vím že se to nezahojí. V porodnici nám řekli, že se snažit můžeme po šestinedělí. Gynekolozka říkala, až za půl roku. Trochu mě to srazilo, jenže mít teď dítě si neumím představit. Hlavne ten strach celý těhotenství. Už teď s toho mám hrůzu ![]()
@VeuVeu achjo, takové věci se nemají dít
je mi to moc líto, já prodělala porod (potrat) 15. 11. - viz výše, ale teda mnohem v dřívějším stádiu. Soucitim s tebou, kdybys potřebovala, kdykoli se ozvi
drž se ![]()
@VeuVeu je mi to strašně moc líto ![]()
My přišli o miminko v 16tt, kvůli vývojovým vadam 28/11. Teď mám první MS. Dr řekli počkat aspoň ty 3 MS, já bych nejradši zkusila už po druhé MS. Uvidime co kontrola u Dr.
Jinak po tom co se nám stalo, jsem přečetla tolik smutných příběhů, že se bojím, že se s dalšího těhotenství nebudu umět vůbec radovat. Navíc v okolí nikdo s takovou zkušenosti ( naštešti ), takže to nepochopí. Myslí, že je to po měsíci za mnou, ale neví, jak má to každý den myslím ![]()
Hodné síly ti posílám, neboj se o tom mluvit, klidně tady, mi to pomohlo se vypsat🍀 ❤️️
@VeuVeu moc mě to mrzí, přeju hodně sil.
Je pravda že těhotenství po pozdním potratu bylo jiné ( moje čtvrté). Pořád to bylo někde uvnitř, víc jsem se distancovala, bála jsem se těšit nějak euforicky, všechny emoce probíhaly skrytěji a měla jsem obavy až do konce. Ulevilo se mi fakt az po porodu. I když se člověk snaží to neřešit, nemyslet, tak to stejně nejde a uvnitř to má. Ale musí mít odvahu a víru a jít do toho, jinak to nejde, pokud to chce zkusit znovu.
My jsme počkali 3 měsíce, to už jsem se cítila ok na to.
@VeuVeu hrozný, to mne moc mrzí a už ne takhle daleko. Jediné co Ti zbývá je s bolestí szit a jít prostě dal, ale nikdy nezapomenes. My o holčičku přišli ve 22tt a do konce porodu kopala, teď to bude 5 týdnu a jediné co chci je jít dál. Manžel který mi i nechtěl se ptá kdy můžu otěhotnět, mužský to taky nesou těžce
Drz se holka ![]()
@VeuVeu taky jsem zvědavá kdy mi řekne dr kdy se pokoušet. Jediné co si preju je mít další mimi, ale vím že strach bude až do konce, že si to ani neuziju. Kdyby jsme o malou přišli kvůli genetice, tak bych do toho už nešla. Ale dle pitvy byla úplně zdravá a důvod byl velký zánět v mém těle, hodně na to myslím
jestli jsem neměla trvat na castejsich kontrolách u dr a už neopodcenim žádnou bolest
Tolik naděje a zůstal jen smutek?
Sdílejte své pocity, vypište se z trápení nebo načerpejte útěchu v deníčkách s podobnou zkušeností.