Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@belladonna píše:
Více lidí tu psalo, že to ovládnout nemohli. My jsme dle chování něco výš? My vždy používáme mozek, my lidé? To by to tu vypadalo jinak. Hormony nás ovlivňují maximálně, copak z testosteronu nejsi chlap? Ovlivníš to nějak, aby ses nechoval jako mužský? Je to jednoznačné. A o odborné pomoci jsem psala, ano je to na nějaká antidepresiva, ale člověk na to nemá náhled, kdy už ano, kdy ještě ne. To jsou novinky pro tebe.
Pardon, hormonalni a psychicke problemy. A vy jste presne prikladem toho, co pisu. Agresivni pani, ktera si to potrebuje nejak omluvit ![]()
@Anonymní píše:
Dobrý den, mám 5ti měsíčního prckanejvíc úžasné dítě. Jsem na něj skoro sama, přítel jezdí pracovně do ciziny. Včera jsme přespali u mojí mamky. Kdybych věděla, jaké peklo nastane tak tu nespím. Spali jsme tu už mockrát, nikdy nebyl problém. Jenže včera byl. V bytě mega horko a malý měl problém usnout. Strašně moc brečel. Byl z toho chudák i spoceny. Už jsem myslela že pojedu domu. Vždycky spíme v obýváku na gauči. Včera mu nešlo zabrat. Mojí sestru napadlo, že ho vezme do svého pokoje a zkusí si sním lehnout. Otevřela okno, takže v té místnosti bylo hned líp a on do minuty usnul. Já se zatím okoupala a odstrikala mléko. No sestra přišla, s tím že ho uspala že je skvělá, že má radost atd.. já ji samozřejmě poděkovala. A řekla jsem, že bych ráda u něj spala. Tady vznikl problém. Že proč, že ona s ním chce spát. Říkám že klidně budu na zemi, že mi jde o místnost být s ním. Jsem opravdu na malém závislá. Neumím si představit že s ním nespím.
Tak jsem řekla že ho přenesu někde kde s ním budu moci být. Do toho se pustila mamka, ať spím v obýváku, že se aspoň vyspím. Říkám že si to neumím představit být bez něj. Obě dvě tvrdily, jak si odpočinu, že mám myslet na malého že krásně spí. To už mi sly slzy do očí:( prostě jsem sním chtěla být! Neusnula bych bez něj. Strašně mi slovně ublížili, že jsem hrozná, že myslím jen na sebe, a ne na něj, aby se vyspal. Řekli slova, které opravduuu hodně ublížili u srdce, nechci je tady ani psát:(
Odnesla jsem ho do obýváku. Ani se nevzbudil.
já byla šťastná že sním budu. Jenže přes obývák se chodí na záchod a do kuchyně. Vždycky se vše dělalo po tichu když jsme tu spali. No včera vůbec. Nedávali si vůbec pozor, na otevírání dveří, na splachování, prostě jakoby tady nebyl. Moc mě to mrzelo. On se vždyck lekl ale spinkal. Ráno mamka šla do práce. A samozřejmě opět jak večer, žádné tolerování že malý spí. Když malého úplně vzbudila vzala jsem si ho. Je zvyklý že babička na něj vždy mrkne, nebo se usměje nebo promluví. Dnes nic! Malý na ni Koukal a ona se na něj ani nepodíval. Pořád na ni Koukal, čekal že se na ni bude moci usmatw
nic..když jsem.ji řekla že se malý na ni díva, řekla že ji je to jedno, a že ho lituje co má za matku.
![]()
![]()
A odešla do práce. Já pořád přemýšlím:( nechci aby malý litoval jaká jsem máma, přitom si myslím že jsem dobrá máma, aspoň se snažím. Doma mi vůbec nebrečí, a vše zvladame sami krásně
já bych opravdu neusnula bez něj, jsem na něj opravdu zvyklá:( kvůli tomuto je unas strašné dusno. Zachvilku jedu domu, ale nechci ať je mezi námi dusno.
![]()
Unsuly by jste bez mimca? Jsem nemocná, že ho potřebují vidět a cítit?
prosím uklidnete mě, že nejsem divná
![]()
Jste všichni divní
@samadoma666 píše:
Pardon, hormonalni a psychicke problemy. A vy jste presne prikladem toho, co pisu. Agresivni pani, ktera si to potrebuje nejak omluvit
Nějak si pleteš pojmy, ty jsi na mě zaútočila s hnusným komentářem. Já ti odpovídám ještě dost mírně, na rozdíl od tebe. Měla bys brát to, že někdo má jiné zkušenosti, než ty a jiný názor. Nemusíš hned útočit. ![]()
Jeste doplním, že nemáš ani žádný argument, jen útok. To je úroveň. ![]()
@belladonna
Jaky utok proboha? Tam bude jeste i slusna vztahovacnost. Taky hormony?
Mimochodem, muj argument je ten, ze i kdyz ma clovek jiste hormonalni vykyvy, nalady atd, ma take shopnost rozumneho uvazovani a sebeovladani, kterymi je muze korigovat. Jinak sam sebe redukuje na nesvepravne zviratko. Uvedomeni si nasledku sveho jednani a moznost jeho zhodnoceni, je lidskou schopnosti. Proto ackoliv „hormony“ nekdy mohou byt polehcujici okolnosti, pokud nasleduje sebereflexe, nemely by nikdy byt univerzalni vymluvou a volnym listkem k jakemukoliv jednani.
Je samozrejme mozne, ze schopnost fungovat je v dusledku mineralni, hormonalni nebo jine nerovnovahy ovlivnena. Pak je ale na miste vyuzit pomerne rozsahle informacni a zdravotnicke infrastruktury a podle toho se zaridit. Ne tvrdit, ze ja se nebudu ani pokouset ovladat, protoze hormony.
@samadoma666 píše:
@belladonna
Jaky utok proboha? Tam bude jeste i slusna vztahovacnost. Taky hormony?
Mimochodem, muj argument je ten, ze i kdyz ma clovek jiste hormonalni vykyvy, nalady atd, ma take shopnost rozumneho uvazovani a sebeovladani, kterymi je muze korigovat. Jinak sam sebe redukuje na nesvepravne zviratko. Uvedomeni si nasledku sveho jednani a moznost jeho zhodnoceni, je lidskou schopnosti. Proto ackoliv „hormony“ nekdy mohou byt polehcujici okolnosti, pokud nasleduje sebereflexe, nemely by nikdy byt univerzalni vymluvou a volnym listkem k jakemukoliv jednani.
Jake hormony? Já už dávno nekojim. Jak mě zesmesnujes, to je útočné, tak se uklidní a diskutuj, jako dospělá. Tvůj argument bys měla něčím podložit. Já argumentuju tím, že máš šestinedělí, tam je jasne, že kvůli hormonům je rozházena psychika. Nejde to ovlivnit, nebo je každá sestinedelka vyrovnaná? Většina z nich není, viď. To samé poporodní deprese a psychóza, vše vyvolané hormony, nic z toho nezmuzes jen vůlí. Kdyby to člověk mohl ovládnout, tak by to vůbec nebylo.
@samadoma666 píše:Člověk např v poporodní depresi nemusí mít zdravy náhled na věc. O to jde. Takže ani pro ty prášky si nezajde.
Je samozrejme mozne, ze schopnost fungovat je v dusledku mineralni, hormonalni nebo jine nerovnovahy ovlivnena. Pak je ale na miste vyuzit pomerne rozsahle informacni a zdravotnicke infrastruktury a podle toho se zaridit. Ne tvrdit, ze ja se nebudu ani pokouset ovladat, protoze hormony.
@belladonna píše: Člověk např v poporodní depresi nemusí mít zdravy náhled na věc. O to jde. Takže ani pro ty prášky si nezajde.
stačí i běžné PMS u některých žen. Doma máme každý mesíc období, kdy hrozí rozchod i jen proto že se divně podívám a nahlas dýchám ![]()
@gabrriel píše:
stačí i běžné PMS u některých žen. Doma máme každý mesíc období, kdy hrozí rozchod i jen proto že se divně podívám a nahlas dýchám
@gabrriel píše:
stačí i běžné PMS u některých žen. Doma máme každý mesíc období, kdy hrozí rozchod i jen proto že se divně podívám a nahlas dýchám
Věřím, však jo. Hormony nás prostě ovlivňují. Smutné, že je to pro některé novinka.
@gabrriel píše:
@belladonna No právě. Mě to taky udivuje.
No a vidite, nebylo by vice fajn, kdyby se partnerka naucila trochu ovladat? Zrovna PMS pro mne doopravdy omluvou neni, a pokud je to takto intenzivni a ona to pres upozorneni neresi, zvazovala bych, jestli takovy vztah chci.
@belladonna píše:
Věřím, však jo. Hormony nás prostě ovlivňují. Smutné, že je to pro některé novinka.
Ovlivnuji, jiste. Ovsem vy jste psala, ze cele ovladaji. To je dost velky rozdil.
@belladonna píše:
Jake hormony? Já už dávno nekojim. Jak mě zesmesnujes, to je útočné, tak se uklidní a diskutuj, jako dospělá. Tvůj argument bys měla něčím podložit. Já argumentuju tím, že máš šestinedělí, tam je jasne, že kvůli hormonům je rozházena psychika. Nejde to ovlivnit, nebo je každá sestinedelka vyrovnaná? Většina z nich není, viď. To samé poporodní deprese a psychóza, vše vyvolané hormony, nic z toho nezmuzes jen vůlí. Kdyby to člověk mohl ovládnout, tak by to vůbec nebylo.
Zesmesnuji? Nepodkladam argumenty? To je zvlastni reakce, vy tedy s nelecenou laktacni psychozou mate primou zkusenost? Mimochodem nasledky mohou pretrvavat i po ukonceni kojeni. V diskuzi jste predlozila jakesi obecne tvrzeni, ze hormony nas ovladaji a my to nemuzeme ovlivnit. A s tim ja jako s obecnym tvrzenim proste nesouhlasim, jelikoz clovek vladne rozumem. Nyni to zacinate prevracet na psychicke poruchy. Ja preci netvrdim, ze kazdy je v sestinedeli zcela v pohode. a zrovna tak jsem nepsala ani o laktacni psychoze, ani o jinych poruchach (ackoliv i tam si. myslim, ze je moznost postizeneho ci jeho rodiny pri dnesni kvalite zdravotnich sluzeb vyhledat v blizke dobe pomoc). Pisu o tom, ze clovek jako takovy ma schopnost sebeovladani, racionality a sebereflexe, na kterou by v ramci svych moznosti nemel pod lacinymi omluvami rezignivat. A proto je pro me tehotna zena i zena v sestinedeli, pokud se u ni neprojevi psychicke onemocneni, ktere by ji branilo ve zdravem usudku, myslici bytosti, a jako takovou ji budu respektovat, a s jako takovou s ni budu jednat. Nebudu ji redukovat na neco mene
@samadoma666 píše:
Ovlivnuji, jiste. Ovsem vy jste psala, ze cele ovladaji. To je dost velky rozdil.
No, někdy jo. To už je potom třeba ta laktační psychóza. Podle mě hormony umí ovládnout celkově, ale naštěstí vzácně.
@gabrriel píše:
stačí i běžné PMS u některých žen. Doma máme každý mesíc období, kdy hrozí rozchod i jen proto že se divně podívám a nahlas dýchám
no a zdá se ti to fajn? že si z tebe partnerka dělá hromosvod svých špatných nálad? já nemám partnera, takže jsem si na nikom nemohla vylévat své těhotenské blbé nálady, poporodní blbé nálady ani to PMS - chovám se pořád stejně, protože to nemám na koho zkoušet a ono světe div se, není nutno každý měsíc zuřit a brečet a já nevím co, takže pro toto já nemám moc pochopení a divím se chlapům, kteří tyhle výlevy dobrovolně snášejí - v práci také neječím po šéfovi, bo PMS, tak proč po tom nejbližším, kterého jsem si vybrala?
jediné, kdy je to omluvitelné, ale také potřeba rychle odborně řešit, je laktační psychóza - a o tom by měli chlapi vědět, že to existuje, a že je potřeba partnerku rychle donutit jít k doktorovi