Celkové hodnocení porodnice:
Také bych se ráda podělila s nastávajícíma maminkami o mou osobní zkušenost s porodnicí v Kolíně.
Termín porodu jsem měla 29.9.2012, nicméně při jedné z kontrol v nemocnici mi sdělili (poté, co mi byl proveden bez mého souhlasu „Hamiltonův hmat“, údajně proto, abych se konečně začala otvírat), že 26.9.2012 nastupuji do porodnice stůj co stůj, protože co by maminka s těhotenskou cukrovkou rozhodně nemůžu přenášet, a to i přestože mimčo bylo podle UTZ naprosto v pohodě, odhadovaná hmotnost miminka byla 2600 g. „Úkol“ je prý jasný - nejpozději do víkendu porodit.
Naštěstí se vše rozjelo přirozenou cestou samo, když mi den před plánovaným nástupem do porodnice, 25.9. ve 23:15 hod. praskla voda. Do porodnice jsme nijak nechvátali, všechno bylo na samém začátku, a tak nás kolem 1 hod. ranní přijali. Proběhlo standardní vyšetření, kdy nám porodní asistentka sdělila, že je ještě spousta času.
Manžel dostal na vybranou - buď už zůstane se mnou, i když to bude trvat ještě 10-12 hodin, anebo může jít domů. Manžel se rozhodl zůstat. Poslali nás na „hekárnu“, kde jsme s manželem leželi společně na jedné posteli. Co 3 hodiny přišla sestřička, aby natočila monitor.
V 8:30 hod. přišla sestřička, která mi dala infuzi s oxitocinem. Tu jsem měla až do porodu. Po napíchnutí oxitocinu se vše rozjelo, přišly kontrakce a já dalších 7 hodin strávila ve sprše na míči.
V 15:17 hod. se malá narodila. Vše se událo přirozenou cestou, bez epidurálu (o kterém se za celou tu dobu vůbec nezmínili). Personál byl moc milý. Jak mladinká porodní asistentka, tak paní doktorka byly moc moc hodné a milé. Lékaře a především ostatní personál (porodní asistentky, sestřičky) můžu v kolínské nemocnici jen a jen doporučit.
Zato na oddělení šestinedělí to bylo opravdu peklo. Malou mi po porodu vůbec nedonesli, a to i přestože jsem se po ní několikrát ptala. Vždycky jsem dostala strohou odpověď, že ji musí prohlédout dětský doktor. A tak jsem malou viděla až druhý den ráno. To už mezitím dostala 3× Bebu.
Malá se vůbec nechtěla přisát. S kojením byl opravdu velký problém.
Sestřičky byly v jednom kole. Nikdo na nás (a nejen na nás) neměl čas. Vždy, když jsme něco potřebovaly, bylo nám odpovězeno, že je nás na oddělení hodně, že sestřičky neví, kam dřív skočit a že ani maminky s miminkama není kam dávat… To samozřejmě na jednu stranu chápu. Nikdo nechtěl sestřičky zbytečně zatěžovat. Na druhou stranu v takových chvílích člověk čeká trochu pochopení a „lidský přístup“, kterého se nám ale bohužel od sestřiček nedostávalo.
Sestřičky byly opravdu hodně zaneprázdněné, přetažené, neochotné.
Můj závěr a dojem z porodnice v Kolíně je takový, že porod jako takový proběhl naprosto v pořádku. Doktoři, porodní asistentky i sestřičky na tomto oddělení milé, ochotné, se super přístupem. Klidně bych tam rodila znovu. Šestinedělí v kolínské nemocnici však již nikdy zažít nechci! Přístup sestřiček otřesný. Oddělení „narvané“ až po strop, sestřičky přetažené, neochotné, podrážděné. Člověka to akorát psychicky zdeptá, když slyší, že všechno dělá špatně, že se má snažit, prsa nahřívat ve sprše, masírovat a hlavně odstříkávat mléko, aby se celý proces kojení sám „nakopl“. Sestry na mě koukaly skrz prsty jako na „krkavčí matku“, která není schopná něčeho tak „přirozeného a automatického“ jako je kojení. Opravdu jsem byla velice ráda, když nás konečně propustili domů a já s pocitem té nejhorší matky odjížděla z porodnice úplně zdeptaná z kojení a z přístupu sester.
Doporučení tedy dávám především díky přístupu doktorů, porodních asistentek a sestřiček při porodu.
Oddělení šestinedělí skutečně chválit nemůžu a ani certifikát „baby friendly“ není tak docela v souladu s tímto oddělením.
Doporučuji maminkám chystajícím se do porodnice:
Zajímat se už před porodem o kojení, aby se potom vše rozběhlo přirozenou cestou - sestry neporadí.
Doporučuji nezapomenout vzít s sebou do porodnice:
Především nezapomenout vlastní toaletní papír.
Manžel byl celou dobu se mnou a malého jsem viděla hned, jak ho vyndali - nezapomenutelný zážitek, který jsem u prvního neměla!
.
