Lukáš
- O životě
- Štofik
- 11.10.19
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
pokračování Mrchy...
Přečtěte si také předešlé díly deníčku
Tenhle zatracenej park, tohle místo, rybník, tribuna… nejradši bych to smazal z povrchu zemskýho. Asi jsem zešílel, nedokážu myslet na nic jinýho, jen na ni! Na její křehký tělo v mojí náruči. Působí tak zranitelně, nějakej parchant jí musel ublížit. Tím jsem si jistej. Kdyby mi tak přisel do rány. Ona vypadá už od pohledu jako skleníková panenka. Obrovský skoro černý oči, pohled laně, lehce narůžovělý rty, holčicí pevná postava, útlej pas. Je celá drobná, ale nejdrobnější jsou její ruce a prsty. Její ruka se v tě mojí úplně ztrácela, když jsme se drželi a běželi v dešti. Byla studená a vlhká, měl jsem pocit, že ji musím chránit. Možná i před ní samotnou.
Trpěla přehnanou sebekontrolou, nedala nic najevo. Dělala se drsnější, než je. Ale pod tou maskou tvrdý holky, je fakt maková panenka. S její vizáží ani drsná být nemůže. Lesní víla.
Jenže k čemu mi je tohleto snění o ní? Už 2 týdny jsem ji neviděl, a to tu jsem každej den. Mám to tu prochozený křížem krážem a nic. Prostě se vypařila, začínám se bát, jestli si něco neudělala. Ty její zarudlý oči, tehdy naposled taky brečela. Celá chutnala slaně. Než jsem stačil zareagovat prostě utekla. Do pr* ele. To jsem nevychytal. Vůbec nevím, co dělat. Nezbývá mi než čekat až na ni prostě zase narazím, nic o ní nevím. Tohle mě asi zabije. A Katka mi to moc neulehčuje, pořád se ptá, co se děje. Snaží se být milá, vnucuje se mi. Nedaří se mi ji od sebe držet dál. Dneska chtěla jít se mnou, vymluvil jsem se, že jdu za kámošem. Jo, kámo, pěkně jsem se do toho zamotal.
Dlouho to takhle nevydržím, budu to muset skončit. Není to vůči Katce fér, nevěděl jsem, co chci, dokud jsem nenarazil na ni. Teď to vím naprosto přesně. Ta vášeň, tajemnost… možná náznak nebezpečí. Nepředvídatelnost.
Bady sedí naproti mně. Vědoucně se dívá, jak kdyby přesně věděl, co se mi honí hlavou. Hážu mu klacek do vody a on se za ním nadšeně vrhá.
Není to ironie? Dnešní doba internetu, všichni jsme pořád online a já nevím nic o jedný holce.
V tomhle pitomým maloměstě ji přece někdo musí znát, jenže kdo? Nemůžu chodit po městě a ptát se lidí, jak bych vypadal? Jak nějakej úchylák. Zbytečně bych k sobě přilákal pozornost a k ní vlastně taky, ona chce byt neviditelná. Poznal jsem to na ní na těch našich míjecích se procházkách, skloněná hlava, pohled zaraženej do země. Nekoukejte se na mě, nejsem tu.
Třeba je nemocná nebo má za sebou temnou minulost. Ať je to, jak chce, souvisí to s nějakým borcem, tím jsem si jistej. Já to zjistím, nevím jak, ale přijdu na to. Mohl bych se možná zeptat těch alkáčů, co na ni pokřikovali… a dost! Seber se a jdi něco dělat nebo ti z ní hrábne! Balím pomyslně Bada a jdu domů. Z garáže vyvezu sekačku, napodruhý ji nastartuju a seču, dokud ze mě nestříká pot. I přes zvuk sekaní trávy mám v mozku místo na přemýšlení.
Jak bych s ní mohl být?
Ale jak bych s ní mohl nebýt?
Přečtěte si také
Manžel vydělává, já prosím o peníze. Na rodičovské jsem ztratila svobodu
- Anonymní
- 20.09.26
- 2539
Dokud jsme oba chodili do práce, měli jsme společný účet a o penězích rozhodovali spolu. Po narození dětí se ale pravidla nenápadně změnila. Manžel začal svou výplatu považovat za vlastní peníze a...
První třída mě naučila, že dítě nepotřebuje umět všechno ještě před školou
- Anonymní
- 20.09.26
- 942
Moje dcera minulý rok začala chodit do školy. Musím říct, že větší nervy jsme měli my jako rodiče. Začalo to samozřejmě zápisem. Na ten jsme se opravdu učili jako kdysi my na střední školu. Už...
Manifest jednoty a vnitřní svobody
- Nápomocný
- 20.09.26
- 160
Filosofickopsychologický průvodce pro probuzení lidské bytosti v moderním labyrintu.
„Zařídíš to, viď?“ Všichni v rodině spoléhají na mě, ale kdo pomůže mně?
- Anonymní
- 20.09.26
- 1032
Jsou dny, kdy cítím, že je toho na mě prostě moc. Nevím, kde mi hlava stojí a všichni spoléhají na to, že já něco udělám. Zařídíme tohle, tamto, nakoupím, vyzvednu, uvařím. A když na něco zapomenu,...
Ex synovi kupuje oblečení za desetitisíce a ten mi pak vyčítá, že jsem chudá
- Anonymní
- 20.09.26
- 365
Když byl Kuba malý, snažila jsem se, aby pochopil hodnotu peněz. Dokud jsme byli s jeho otcem spolu, dalo by se říct, že jsme v tom byli za jedno. Jeho otec vždycky vydělával slušné peníze, ale...
Syn přinesl poznámku za rvačku. Když jsem zjistila proč, naštval mě učitel
- Anonymní
- 19.09.26
- 2851
Je sotva začátek roku a můj syn už na mě vytasil poznámku. Mávala na mě s ní hned, když jsem přišla domů. Když jsem si pak ale vyslechla za co ji dostal, musím uznat, že víc, než na to, že se...
Kamarádka se rozešla a chce mě každý den vidět. Já už nemám sílu
- Anonymní
- 19.09.26
- 2029
Se Simonou jsme byly nejlepší kamarádky na střední škole. Byly jsme spolu skoro pořád. Chodily jsme na kafe, řešily kluky, smály se úplným hloupostem a měly pocit, že naše přátelství vydrží navždy.
Manžel mi koupil elektrokolo a tchyně mi oznámila, že takhle určitě nezhubnu
- Anonymní
- 19.09.26
- 2992
Znáte to, nevyžádané rady dokážou člověka dost naštvat. A moje tchyně Marie je na ně doslova expert. Vždycky z ní vypadne nějaká perla. Tenhle deníček proto píšu spíš pro pobavení. Naštěstí se to...
Dcera utrácí za kosmetiku víc než já. V patnácti jsem měla jeden krém na všechno
- Anonymní
- 19.09.26
- 469
Když jsem byla teenager, moje kosmetická rutina byla poměrně jednoduchá. Ráno jsem si umyla obličej, občas použila něco na pupínky a tím moje péče o pleť v podstatě skončila. Když jsem měla doma...
Šváb mi vzal klid na duši
- Kaonev
- 19.09.26
- 309
Poslední prázdninový den měl být klidný a příjemný. Jediné zaklepání na dveře ale obrátilo všechny moje plány vzhůru nohama. Zpráva o švábech v našem domě ve mně rozpoutala paniku a odstartovala...