Lukáš
- O životě
- Štofik
- 11.10.19 načítám...
pokračování Mrchy...
Přečtěte si také předešlé díly deníčku
Tenhle zatracenej park, tohle místo, rybník, tribuna… nejradši bych to smazal z povrchu zemskýho. Asi jsem zešílel, nedokážu myslet na nic jinýho, jen na ni! Na její křehký tělo v mojí náruči. Působí tak zranitelně, nějakej parchant jí musel ublížit. Tím jsem si jistej. Kdyby mi tak přisel do rány. Ona vypadá už od pohledu jako skleníková panenka. Obrovský skoro černý oči, pohled laně, lehce narůžovělý rty, holčicí pevná postava, útlej pas. Je celá drobná, ale nejdrobnější jsou její ruce a prsty. Její ruka se v tě mojí úplně ztrácela, když jsme se drželi a běželi v dešti. Byla studená a vlhká, měl jsem pocit, že ji musím chránit. Možná i před ní samotnou.
Trpěla přehnanou sebekontrolou, nedala nic najevo. Dělala se drsnější, než je. Ale pod tou maskou tvrdý holky, je fakt maková panenka. S její vizáží ani drsná být nemůže. Lesní víla.
Jenže k čemu mi je tohleto snění o ní? Už 2 týdny jsem ji neviděl, a to tu jsem každej den. Mám to tu prochozený křížem krážem a nic. Prostě se vypařila, začínám se bát, jestli si něco neudělala. Ty její zarudlý oči, tehdy naposled taky brečela. Celá chutnala slaně. Než jsem stačil zareagovat prostě utekla. Do pr* ele. To jsem nevychytal. Vůbec nevím, co dělat. Nezbývá mi než čekat až na ni prostě zase narazím, nic o ní nevím. Tohle mě asi zabije. A Katka mi to moc neulehčuje, pořád se ptá, co se děje. Snaží se být milá, vnucuje se mi. Nedaří se mi ji od sebe držet dál. Dneska chtěla jít se mnou, vymluvil jsem se, že jdu za kámošem. Jo, kámo, pěkně jsem se do toho zamotal.
Dlouho to takhle nevydržím, budu to muset skončit. Není to vůči Katce fér, nevěděl jsem, co chci, dokud jsem nenarazil na ni. Teď to vím naprosto přesně. Ta vášeň, tajemnost… možná náznak nebezpečí. Nepředvídatelnost.
Bady sedí naproti mně. Vědoucně se dívá, jak kdyby přesně věděl, co se mi honí hlavou. Hážu mu klacek do vody a on se za ním nadšeně vrhá.
Není to ironie? Dnešní doba internetu, všichni jsme pořád online a já nevím nic o jedný holce.
V tomhle pitomým maloměstě ji přece někdo musí znát, jenže kdo? Nemůžu chodit po městě a ptát se lidí, jak bych vypadal? Jak nějakej úchylák. Zbytečně bych k sobě přilákal pozornost a k ní vlastně taky, ona chce byt neviditelná. Poznal jsem to na ní na těch našich míjecích se procházkách, skloněná hlava, pohled zaraženej do země. Nekoukejte se na mě, nejsem tu.
Třeba je nemocná nebo má za sebou temnou minulost. Ať je to, jak chce, souvisí to s nějakým borcem, tím jsem si jistej. Já to zjistím, nevím jak, ale přijdu na to. Mohl bych se možná zeptat těch alkáčů, co na ni pokřikovali… a dost! Seber se a jdi něco dělat nebo ti z ní hrábne! Balím pomyslně Bada a jdu domů. Z garáže vyvezu sekačku, napodruhý ji nastartuju a seču, dokud ze mě nestříká pot. I přes zvuk sekaní trávy mám v mozku místo na přemýšlení.
Jak bych s ní mohl být?
Ale jak bych s ní mohl nebýt?
Přečtěte si také
Dcera se z přijímaček úplně složila. Teď navíc budeme čekat měsíc na výsledky
- Anonymní
- 15.04.26
- 3642
Přijímačky na střední školu má moje patnáctiletá dcera Lucie a desetitisíce dalších deváťáků za sebou. Přiznám se, že jsem to nikdy tolik neprožívala, dokud se to netýkalo mého vlastního dítěte. A...
Syn chtěl hrát fotbal. Děti se mu smály, že je tlustý, a už tam chodit nechce
- Anonymní
- 15.04.26
- 2945
Když jsme se přestěhovali do menšího města, můj osmiletý syn David si moc přál hrát fotbal. Říkala jsem si, že to bude dobrý nápad. Seznámí se s místními dětmi, zapadne do kolektivu a konečně si tu...
Chtěla jsem dítě bez chlapa. Teď lituju, že jsem na dceru sama a nic nestíhám
- Anonymní
- 15.04.26
- 1621
Mám za sebou pár nevydařených vztahů, které mě ujistily, že je mi nejlépe samotné. Jenže když jsem chtěla dítě, chlapa jsem k tomu zkrátka potřebovala. Vím, že to teď bude znít cynicky. Našla jsem...
Děti se odstěhovaly do zahraničí a my si s manželem připadáme hrozně opuštění
- Anonymní
- 15.04.26
- 774
Pociťujete někdy taky tu zvláštní nostalgii? Kolikrát jsem si říkala, když byly děti malé, ať už vyrostou, a máme s manželem konečně čas pro sebe. A ony vyrostly tak strašně rychle. Dcera i syn se...
Vzala jsem si o dost mladšího muže. Před lety mě miloval, teď se za mě stydí
- Anonymní
- 15.04.26
- 2376
Bylo mi čtyřicet let, když jsem potkala Petra, který byl v té době jen o něco málo starší než moje dcera. Potkali jsme se na jedné oslavě narozenin a skvěle si rozuměli. Brala jsem to jako...
Doufala jsem, že najdu lásku na seznamce. Nevěřili byste, co je tam za individua
- Anonymní
- 14.04.26
- 5942
Na muže mám prostě smůlu. Ve dvaceti jsem se vdávala, mám dvě děti, které už si žijí vlastní život. S jejich otcem jsme se po čase rozvedli. Mám za sebou ještě jedno manželství, které také...
„Nemáme ani korunu,“ brečí kamarádka, ale hračky kupuje po kvantech
- Anonymní
- 14.04.26
- 2716
Tenhle fenomén mě fascinuje a zároveň neskutečně vytáčí. Znáte to taky? Otevřete Messenger a tam na vás svítí pět odkazů na „totální výprodej“ v hračkářství, doprovázených textem: „Hele, to musíš...
Manžel si přál syna, porodila jsem tři dcery. On chce další, já už nemám sílu
- Anonymní
- 14.04.26
- 4154
Potřebuji se svěřit s něčím, co mě opravdu hodně trápí. A vlastně o tom ani nemůžu s nikým mluvit, protože se za svého muže i za sebe stydím. Můj manžel Pepa si vždycky přál syna. Řekla bych, až...
Najít práci jako samoživitelka na zkrácený úvazek je dnes prakticky nemožné
- Anonymní
- 14.04.26
- 2193
Mám sedmiletou dceru, která chodí do první třídy. Jsem s ní sama, tatínek není ani v rodném listě. Mám tedy ještě obrovské štěstí, že žijeme s rodiči v rodinném domě. Sama bych to nezvládla vůbec....
„Maminko, ty záříš!“ – 1. část
- PenelopaW
- 14.04.26
- 1152
Když mi primářka onkologie zkraje ledna 2025 plánovala léčbu, žila jsem v bludu, že všechno končí operací a ozařování je taková trapná formalita. No, není :). Chvíli to ale trvalo, než mě vyvedli z...
Tohle bude ještě mooc zajímavý! 
Děkuju holky, moje kšandy před týdnem praskly 
.
