Lukáš
- O životě
- Štofik
- 11.10.19 načítám...
pokračování Mrchy...
Přečtěte si také předešlé díly deníčku
Tenhle zatracenej park, tohle místo, rybník, tribuna… nejradši bych to smazal z povrchu zemskýho. Asi jsem zešílel, nedokážu myslet na nic jinýho, jen na ni! Na její křehký tělo v mojí náruči. Působí tak zranitelně, nějakej parchant jí musel ublížit. Tím jsem si jistej. Kdyby mi tak přisel do rány. Ona vypadá už od pohledu jako skleníková panenka. Obrovský skoro černý oči, pohled laně, lehce narůžovělý rty, holčicí pevná postava, útlej pas. Je celá drobná, ale nejdrobnější jsou její ruce a prsty. Její ruka se v tě mojí úplně ztrácela, když jsme se drželi a běželi v dešti. Byla studená a vlhká, měl jsem pocit, že ji musím chránit. Možná i před ní samotnou.
Trpěla přehnanou sebekontrolou, nedala nic najevo. Dělala se drsnější, než je. Ale pod tou maskou tvrdý holky, je fakt maková panenka. S její vizáží ani drsná být nemůže. Lesní víla.
Jenže k čemu mi je tohleto snění o ní? Už 2 týdny jsem ji neviděl, a to tu jsem každej den. Mám to tu prochozený křížem krážem a nic. Prostě se vypařila, začínám se bát, jestli si něco neudělala. Ty její zarudlý oči, tehdy naposled taky brečela. Celá chutnala slaně. Než jsem stačil zareagovat prostě utekla. Do pr* ele. To jsem nevychytal. Vůbec nevím, co dělat. Nezbývá mi než čekat až na ni prostě zase narazím, nic o ní nevím. Tohle mě asi zabije. A Katka mi to moc neulehčuje, pořád se ptá, co se děje. Snaží se být milá, vnucuje se mi. Nedaří se mi ji od sebe držet dál. Dneska chtěla jít se mnou, vymluvil jsem se, že jdu za kámošem. Jo, kámo, pěkně jsem se do toho zamotal.
Dlouho to takhle nevydržím, budu to muset skončit. Není to vůči Katce fér, nevěděl jsem, co chci, dokud jsem nenarazil na ni. Teď to vím naprosto přesně. Ta vášeň, tajemnost… možná náznak nebezpečí. Nepředvídatelnost.
Bady sedí naproti mně. Vědoucně se dívá, jak kdyby přesně věděl, co se mi honí hlavou. Hážu mu klacek do vody a on se za ním nadšeně vrhá.
Není to ironie? Dnešní doba internetu, všichni jsme pořád online a já nevím nic o jedný holce.
V tomhle pitomým maloměstě ji přece někdo musí znát, jenže kdo? Nemůžu chodit po městě a ptát se lidí, jak bych vypadal? Jak nějakej úchylák. Zbytečně bych k sobě přilákal pozornost a k ní vlastně taky, ona chce byt neviditelná. Poznal jsem to na ní na těch našich míjecích se procházkách, skloněná hlava, pohled zaraženej do země. Nekoukejte se na mě, nejsem tu.
Třeba je nemocná nebo má za sebou temnou minulost. Ať je to, jak chce, souvisí to s nějakým borcem, tím jsem si jistej. Já to zjistím, nevím jak, ale přijdu na to. Mohl bych se možná zeptat těch alkáčů, co na ni pokřikovali… a dost! Seber se a jdi něco dělat nebo ti z ní hrábne! Balím pomyslně Bada a jdu domů. Z garáže vyvezu sekačku, napodruhý ji nastartuju a seču, dokud ze mě nestříká pot. I přes zvuk sekaní trávy mám v mozku místo na přemýšlení.
Jak bych s ní mohl být?
Ale jak bych s ní mohl nebýt?
Přečtěte si také
Kamarádím se s bývalkou svého přítele. Začínám si myslet, že to není náhoda
- Anonymní
- 16.04.26
- 533
Život umí zamotat věci zvláštním způsobem. Před dvěma lety jsem začala chodit s Martinem. Asi po půl roce jsem se seznámila s Adélou. Působilo to úplně přirozeně, jako náhoda. Sedly jsme si hned,...
Žijeme spolu, ale jsme spíš spolubydlící než milenci. Příteli to tak vyhovuje
- Anonymní
- 16.04.26
- 494
S Lukášem jsme spolu asi pět let. Náš vztah se ale dostal do bodu, kdy už se nikam neposouvá. Spíš mám pocit, že se pomalu vzdalujeme. Žijeme spolu, ale vedle sebe, ne spolu. Někdy se skoro ani...
Přítel nevydrží v práci déle než 2 měsíce. Má smysl s takovým plánovat život?
- Anonymní
- 16.04.26
- 280
S Mirkem chodím už dva roky. V poslední době spolu i bydlíme. Je to fajn kluk, splňuje vlastně skoro všechna má očekávání. Až na jedno, ale velmi důležité. Není schopný si udržet práci. Většinou je...
Osamělá cesta matky: Čtrnáct let ticha a boj o vyšší alimenty
- Anonymní
- 16.04.26
- 288
Sedím u kuchyňského stolu a prohlížím fotky od miminka mé 14leté dcery . Na fotce se usmívám s malou holčičkou v náručí. Bylo jí tehdy dva a půl roku.
Můj boj s tím, proč moje děti přišly o prarodiče: Čekáte lásku, přijdou podmínky
- Miniwomen
- 16.04.26
- 1090
Někdy mám pocit, že žiju ve dvou paralelních rodinných vesmírech. V tom mém, původním, je to pořád takové hlasité, objímající, někdy až těsné, ale vždy upřímné teplo. Vyrostla jsem se třemi...
Dcera se z přijímaček úplně složila. Teď navíc budeme čekat měsíc na výsledky
- Anonymní
- 15.04.26
- 4194
Přijímačky na střední školu má moje patnáctiletá dcera Lucie a desetitisíce dalších deváťáků za sebou. Přiznám se, že jsem to nikdy tolik neprožívala, dokud se to netýkalo mého vlastního dítěte. A...
Syn chtěl hrát fotbal. Děti se mu smály, že je tlustý, a už tam chodit nechce
- Anonymní
- 15.04.26
- 3906
Když jsme se přestěhovali do menšího města, můj osmiletý syn David si moc přál hrát fotbal. Říkala jsem si, že to bude dobrý nápad. Seznámí se s místními dětmi, zapadne do kolektivu a konečně si tu...
Chtěla jsem dítě bez chlapa. Teď lituju, že jsem na dceru sama a nic nestíhám
- Anonymní
- 15.04.26
- 1814
Mám za sebou pár nevydařených vztahů, které mě ujistily, že je mi nejlépe samotné. Jenže když jsem chtěla dítě, chlapa jsem k tomu zkrátka potřebovala. Vím, že to teď bude znít cynicky. Našla jsem...
Děti se odstěhovaly do zahraničí a my si s manželem připadáme hrozně opuštění
- Anonymní
- 15.04.26
- 923
Pociťujete někdy taky tu zvláštní nostalgii? Kolikrát jsem si říkala, když byly děti malé, ať už vyrostou, a máme s manželem konečně čas pro sebe. A ony vyrostly tak strašně rychle. Dcera i syn se...
Vzala jsem si o dost mladšího muže. Před lety mě miloval, teď se za mě stydí
- Anonymní
- 15.04.26
- 2957
Bylo mi čtyřicet let, když jsem potkala Petra, který byl v té době jen o něco málo starší než moje dcera. Potkali jsme se na jedné oslavě narozenin a skvěle si rozuměli. Brala jsem to jako...
Tohle bude ještě mooc zajímavý! 
Děkuju holky, moje kšandy před týdnem praskly 
.
