Malý škodík v akci
- Rodičovství
- Miruše
- 05.07.11
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
A už to začíná. Aneb jak rozškubat, opatlat, ohmatat, odtrhnout, urvat, zničit a sežrat vše, co nám přijde pod ruku. Verča byla donedávna zlaté dítko. Ačkoli skoro všechny děti z Říjňátek 2010 už začaly lézt, sedat si, ba i stoupat, a s tím zároveň uměly i rozbordelit vše, k čemu se dostaly, naše Verunka si stále spokojeně ležela na zádíčkách a hrála si s pitomcema na hrazdičce, bez velkých snah přetáčet se, přemísťovat a škodit.
To BYLA jakási reklama
"Honem oslintat, než mi to sebere!"
Ovšem abych jí neprezentovala jen jako nudného ležáka, musím uznat, že kam chtěla, se velmi vynalézavým způsobem dostala. A to za pomoci zad, loktů, hlavy a prdelky. Vypadala jako nemocný pavouk, kterého přetočíte hubou vzhůru. Střídavě tyto 4 části svého těla zvedala a pokládala, až byla tam, kde zrovna nutně potřebovala být 
Ba pravda, za dvakrát delší dobu, než by trasu orazilo miminko hlemýždě zahradního, ale byla 
Druhá strana mince je skutečnost, že většinou nechtěla. Přetočila se jen, když si usmyslela, a to se (vážení nekecám) stávalo v průměru dvakrát za týden. Většinou totiž, když se rozhodla, že poloha na bříšku už není pohodlná, než aby udělala pohyb (celej taťka ), raději spustila uširvoucí jekot s poselstvím „matko přetoč mě“. A matka vždy po chvíli domlouvání, šťouchání do ramínka a pokusů o ignoraci zuřivého pískotu vyměkla a malou teroristku přetočila. Vážně už jsem si myslela, že si mě vycvičí tak, že jí i do školy budu vozit v kočárku-naležato samozřejmě, a že u matury mi bude sedět na klíně. Jakou roli bych musela sehrát na její svatbě, nechci domýšlet 
Musím ale uznat, že Verunka byla vždy naprosto samozabavovací holčička. Krásně jsem si vždy udělala vše potřebné v domácnosti, protože jí ke štěstí stačilo jen přebalit, nakrmit, položit na postel, nebo na zem, obklíčit jí hračkama, nad ní postavit hrazdu s pitomcema, a měla jsem klid. Tedy samozřejmě jen v případě, že nás nebolely rostoucí zoubky. To do ní vždy vstoupí doslova ďábel a jiná poloha, než „chovací“, není přípustná. Vždyť to znáte! 
Šestiměsíční prohlídka a výsledky vážení její (ne)vývoj vysvětlily. Moje dcera má v půl roce už 9 kilo! 
A právě to jí bylo a je omluvou. Začala jsem tedy utěšovat své již lehce panické myšlenky tím, že s takovým bříškem a vůbec celkovou váhou asi nebude jednoduché se hýbat tak, jak se hýbou o dvě kila lehčí, stejně staré děti. A tak jsem to přestala řešit. Verča mi těžkla pod rukama, i když papá jen zeleniku, ovoce a něco mlíčka, no, je prostě z těch těžkotonážnějších prcků „Jednou se hýbat začne, jen si ještě musíme chvilku počkat. A do té doby si budeme užívat klidu a pohody, a tiše nezávidět ostatním maminkám, že už si doma plně užívají hyperaktivních škodíků a škodiček“, říkali jsme si s Davidem.
A tu najednou vidím, že se otočila na bříško a začala se sápat po něčem, k čemu se jí zřejmě nechtělo píďalit po zádech - starým známým pavoučím stylem. To jí bylo 7 měsíců a nějaké drobné. Vyvalila jsem oči a pravila „teda Veru, nepřeháníš to nějak? Tento týden je to už potřetí!“ To jsem ještě netušila, čeho je to předzvěst. Od té doby se otáčí kdykoli a kdekoli několikrát do hodiny, ne do týdne jako bývávalo. Za pomocí ručiček, kývání zadečku, šoupání stehýnek a povzdechů se dostane kamkoliv, kam jí jen síly stačí, aby dolezla.
A jak to tak bývá, s tímto radostným a věřte pro mě velikým pokrokem, přišla i velmi nemilá daň. Verunka postupně přestává být „samozabavovacím“ miminem. Čím více se hýbe, leze (zatím tedy bez pomoci kolínek), přetáčí se a řádí, tím více vyžaduje diváky okolo sebe. Víc diváků = větší zábava. A já tím pádem přestávám mít čas na domácnost. Ne, samozřejmě tu nehnijeme , ale musela jsem svůj denní plán přeplánovat na dobu, kdy spinká (dříve moje doba relaxace). A aby toho nebylo málo, času, kdy přes den spinká též ubývá a s ním i mé síly.
Ale jooo, zvyknu si , jen ta změna byla taková náhlá. Od jejích tří měsíců jsem byla zvyklá na určitý režim, který si sama nastavila, nemusela jsem jí vlastně skoro vůbec hlídat, když se pomalu ani nehla 
Usnula skro vždy přesně v dobu, kdy začala mrnět, to jí stačilo jen dát do postýlky s čajíkem a byla tuhá. Teď? Spaste Kryťáka a pošlete na Aljašku! (citace z mého milovaného seriálu Red Dwarf ).
Společně s mým skoromanželem nám přichází doba, kdy se opravdu a teď už skutečně nezastavíme. Nechci domýšlet, co bude, až bude lézt po kolenou, sedat si a nedej bože chodit. Verunka totiž dovedla svůj chápavý reflex k naprosté dokonalosti a vše co si usmyslí, že chce, v setině sekundy má v ruce. V druhé setině v hubě. Nezastaví jí nic. Všechny překážky podleze, přeleze, obleze, objekt zájmu si za prostěradlo či deku, na které leží, přitáhne… prostě není nic, co by jí zabránilo škodit. Možná jen špatná nálada. V tom případě se vrací ke starému již ověřenému způsobu, „jak jekotem docílit něčeho, pro co nehodlám hnout ani prstem. Od toho tu mám matku.“
Proč jsem použila slovo „škodit“? Protože to, co dělá, nemá nic společného s nevinnou hrou. Hračky barevné, pískací či chrastící, jsou pro ní již zastaralé předměty, se kterými si hrají jen malá mimina 
Ona už je přece velká. A tak hrazdičku používá již jen jako 1) kousátko (už jsou ožrané všechny nohy), 2) jako překážkovou dráhu(podlézt, oblézt, proplést skrz ní celé tělo a ječet že nemůže ven) 3) a jako něco, co může vzít, zahodit a udělá to ten největší randál, jaký udělat jde
Druhý způsob, jak spáchat co nejvíce kraválu je vzít do ruky něco tvrdého (chrastící hračka, lahev, hrníček - prostě, co unese) najít něco druhého tvrdého (skříň, jinou hračku, můj mobil, monitor od notebooku…) a začít s jedním flákat o druhé. A to tak dlouho, dokud maminka nepřiskočí a nesebere jí to z ruky… samozřejmě s výsledkem vzteklé hysterie.
Miluje pytlíky, pytle a podobné šustivé blýskavé věci. Ze sáčku od brambůrek nejdřív vysype celý obsah, rozmístí do okolí jednoho metru a posléze již prázdný pytel začne mačkat, mluvit na něj, zpívat mu a nakonec si ho nacpe do pusy Je vám asi jasné, že najít roli odpadkových pytlů do koše, jsou pro ní Vánoce!
A tak náš běžný den je o tom,
- jak najít tátův časopis, otevřít ho, vypustit na něj 4 kila slin, roztrhat, zmuchlat a sežrat všechny stránky
- o tom jak dolézt k notebooku, pokusit se vyrvat všechny písmenka, vzít za monitor a zavřít si do laptopu ruku
- o tom jak si pořád dokola sundávat obě ponožky a cpát si jednu po druhé do chřtánu
- o tom, jak si opakovaně přetahovat rukáv od trička přes ruku a pak řvát a vřískat, že tu ruku nelze najít
- o tom jak vzít, použít oslintáním a omatláním cokoli cenného, co leží jen v trochu možném dosahu a jak to po použití zahodit 2-3 metry daleko (většinou jde o mobil-můj!)
- o tom jak rvát mamince nebo tatínkovi blýskavý stříbrný řetízek z krku, div, že není utržen i s hlavami
- o tom jak drapnout jednoho či druhého rodiče za hubu a zanechat po sobě celkem 4 viditelné rudé šrámy
- o tom, jak honit mravence na zahradě po dece, ačkoli je všude okolo asi 40 hraček
- o tom, jak vytrhat veškerou trávu v okolí celé deky… (tady s Davidem říkáme, že už je poznat, že je naše dcera ten správný vidlák - věčně obalená trávou a za nehty hlínu )
A mnoho dašího. Prostě je to o tom, kdo s koho.
Jsem si jistá, že tohle je ještě prd v porovnání s tím, co nás čeká za 2-3 měsíce, a že až si tento deníček pak budu číst, budu se usmívat, jaký jsme měli klídek Jsem si opravdu jistá tím, že své teroristické - již uvědomělé útoky v podobě vymiňování si jekotem věci, které nesmí, záhy dovede k naprosté dokonalosti. Ale proto jsme si Tě Verunko pořídili… abychom se už nikdy v životě nenudili. A jsem si jistá, že se o to dokonale postaráš. Milujeme tě! Mamka a taťka
Na závěr jsem si dovolila vložit VIDEO JAK VERUNKA KLÁBOSÍ .
A dovolte mi vyjádřit upřímný obdiv všem, kteří prochází či již prošli podobným obdobím a nezešíleli z toho. Tím více maminkám dvojčátek, či vícedětným. 
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1593
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 938
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1629
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 685
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 398
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20595
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2602
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2877
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2592
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1751
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
