Verunčin deníček 1. díl
- Porod
- Miruše
- 10.11.10
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Od mého narození až do teď... něco z mého nového malého života.
3 dny před narozením
Dnes se maminčino tělo rozhodlo, že se narodím. Maminka měla slabé, pravidelné bolesti, a tak si jí nechali v porodnici. Ale mě se v jejím bříšku tááák líbí, že jsem ho nakonec přemluvila, abych uvnitř mohla ještě pár dní zůstat.
1. den – narození, 26. 10. 10
Mamka má zase pravidelné, ovšem silnější bolesti. Proto jí dali v porodnici tabletku na otevírání, abych se ještě dnes mohla podívat na ten váš velký svět. A tak se i stalo. V 17:33 mě z maminčina bříška vyndali akutním císařem. Prý mám velkou hlavičku a maminčino tělo mě nechtělo pustit ven. Už jsem se chtěla nadechovat, ale byla jsem stále uvnitř, proto mamku nakonec po 10 hodinách bolestí k její úlevě uspali. **A jsem tu na tom velkém světě mezi vámi! **
Koukám, jak mě měří a váží, taťka je tu s foťákem se mnou. Mamča ještě po narkóze spinká, tak jsem ráda, že je tu někdo známý, protože se to tu hemží samými doktory a porodními asistentkami, a ti se mi teda vůbec nelíbí, pač je neznám.
Okolo osmé večer, když už maminka byla docela probuzená, mě jí přinesli ukázat.
Nějak nemohla pochopit, že jsem holčička, když mě skoro celé těhotenství oslovovala „Adámku“
Koukala jsem na ní, byla tak unavená ale tak šťastá a já taky, dívaly jsme se jedna druhé do očí, a bylo nám tak krásně! Pak mě odnesli zpět do postýlky a viděly jsme se zase až ráno.
2. den života
Jééé, dneska prej dostanu papat. Mamča v noci skoro nespala, povídala, jak byla šťastná, že mě má a jak se těšila, až mě jí zase přinesou. No já už se těším taky! Ahoj, mamčo! Chtěli po mě, abych se přisála k jejímu prsu… no teda vážení, to byl boj, než jsem pochopila co po mě chtějí.
Pěkně jsem si u toho pobrečela, ukázala jim mandličky a bylo mi vidět až bůhví kam, když jsem tu svou hubinku křičíc otevřela, a slyšet mě prý bylo taky přes dvě zdi… ale po chvíli mi to došlo a už jsem dudala. Skoro nic neteklo… a já měla tááákovej hlad! Prý to pár dní potrvá, než se mamce utvoří mlíčko. To mě jako nechaj několik dní hladovět? Já chci papat! Bééééééé.
Odpoledne si pro mě přišla nějaká pani… jééé to je babička! Plakala mi nad postýlkou jak jsem prej hezká… a přivezla mě zase za maminkou. Byl tam i taťka a teda Hanka. Celá rodinka… to je super! Koukám tak na ně, jsou docela ucházející… pořád nad mou postýlkou ňuchaj, říkaj jééé, a pláčou… A koukám, že už je mamka na jiném pokoji. Asi jí stihli když jsem spinkala, převézt z JIP na normální pokoj.
Zase mi zkusili dát napít. Nic moc teda neteklo, ale něco tam bylo, tak jsem se konečně trošku napapala. Babička mě pořád hladí, je moc hodná. Pak mě i přebalila. Prý jsem to měla až za ušima. Mamka pořád jen leží, bolí jí bříško, nemůže zatím chodit.
3. den života
Dneska mě k mamince dali už napořád. Už se může trochu pohybovat, sice jí chvíli trvá, než vstane z postele a přiběhne ke mně, když pláču hlady, ale hlavně že mě pak vezme a jsme spolu.
4. den života
Večer přišla na pokoj jiná těhotná maminka. Prý se jí za chvíli narodí náš nový malý spolubydlící. Docela nahlas si spolu povídají, ale to mě vůbec neva, jsem v suchu a s plným bříškem, a jsem i ráda, že slyším maminčin hlas. Spokojeně jsem si chrupkala a nic mi nechybělo.
5. den života
A máme tady našeho malého spolubydlícího… dali mu jméno Toníček… je malinkej a hodnej. Vůbec nepláče… narozdíl ode mně. Maminku jsem asi docela potrápila, protože skoro celé odpoledne proplakala, že neví jak mi má pomoct, že neví co se mnou je. Volala sestřičkám, ať jí se mnou pomůžou. Papat jsem nechtěla, přebalená jsem byla, no co mi asi bylo… bolelo mě bříško.
Dneska už to mamča pozná, když mě bolí bříško, to pláču úplně jinak, než když mám hlad, nebo jsem pokakaná. Ale tehdy jsme se ještě moc neznaly, a maminka to hold nepoznala. Nevadí, ono mě to po pár hodinách přešlo a hlavně pak přijela babička s taťkou, takže jsem hodinu strávila v babiččině náručí… tam je tááák hezky… je fakt strašně hodná, taková jemná a ten její klidnej hlas, no bylo mi fakt skvěle! A mamka si na chvilku odpočinula, vím dala jsem jí dnes zabrat.
6. den života
Hurá domů! Mamča se už strašně těšila. A já jsem zvědavá, jak to tam u nás doma vlastně vypadá. Znám to jen z bříška. Znám štěkajícího pudlopsa Pepu, a souseda Jiřinu, a mamky kamarádku Lenku s dvouletým Davídkem, ale jak všichni vypadaj… to už se dneska dozvím!
Odpoledne: A jsme doma. Jééé, tady je to dooobrý! Hezkej voňavej pokojíček se super postýlkou. Všichni výše zmiňovaní na nás čekali a plačíc se jevili nad autosedačkou plnou mojí maličkostí. Jsou fajn, tady se mi bude líbit!
Večer mi začalo téct cosi bílého z levého očíčka, skoro na něj nevidím… mamka s taťkou usoudili, že ráno jedem k mojí nové dětské doktorce… no to jsem zvědavá, jestli bude tak hodná jako ty sestřičky a doktorky v porodnici. Snad jo!
7. den života
Ráno jsem měla očíčko zalepené a v něm evidentní zánět. Vůbec jsem na něj neviděla. Prý jsem to měla okolo i červené… takže maminka zavolala k doktorce a po poledni jsme vyrazili ukázat oko i vlastně mě celou. Seznamování bylo v pohodě. Obě i se sestřičkou byly moc hodné, a hlavně měly teplé ruce, ne jako mamka, ta si je zřejmě vždy strčí na hoďku do mrazáku, než mě jde přebalovat a převlíkat… nebo já nevim, ale má děsný ledárny ![]()
Poslali nás na oční, očařka konstatovala obr zánět a nasadila kapat antibiotika 5 dní 5× denně. 5×?! To nepřežiju! A taky jsem to celému okolí dávala značně najevo, jak je to hnusný, když vám někdo silou otevře oko, pač se samozřejmě vzpíráte, a kápnou vám tam ten hnus. Blééé. No, přežila jsem a druhý den už jsem na svět koukala oběma očíčkama. Ono to asi fakt k něčemu bylo. No, hlavně že už vidim ![]()
11. den života
Tak a jsem zase u doktorky. Tentokrát mě jen zvážili a změřili a nechali bejt. Uf. Vyrostla jsem o jeden cenťák a přibrala jsem prej taky něco, takže ok. Příští pátek jdeme zase, ale jen převážit. Musim hodně papat, aby neměla mamka průšvih.
14. den života
Dneska mě přebaloval taťka. Byl nekompromisně mamkou postaven k přebalovacímu pultu a čiň se, prej
Ale jooo, docela mu to šlo. Mamka nade mnou stála a dělala na mě budlíky budlíky, abych tolik neřvala, jak já to u přebalování umím, a taťkovi se to bez větších problémů povedlo. A vůbec je to šikovnej taťka.
Když si nás přivezl s mamkou domů, choval se ke mě jak k porcelánové míse za milion, ale teď už chápe, že to na mě neplatí, že poplácávání po plínce a kolikrát i drsné houpání a hopsání se mi líbí, že v rukavičkách se mnou v porodnici fakt nejednali, takže na to nejsem zvyklá. Je mi u něj docela dobře… jen ty jeho divný prsa… se kolikrát chci zakousnout do jeho bradavky přes tričko a ono nic… Maminka má ty prsa teda lepší!
15. den života, 9. 11. 10
Byly jsme s mamčou na vyšetření mých kyčlí. Spinkala jsem celou cestu autem, i u řvaní rádia, protože to autohoupání je fakt super, ale jakmile mě v ordinaci svlíkli a napatlali mi na nožičku studenej gel, málem jsem decibely prožízla místnost. A pak ještě na druhou nohu. Jééé, to se mi nelíbilo! Pak mě mamka zase zabalila do kombinézy, naložila do auta a tradááá domů. A chrrr.
A jak to bude dál? Nevim, ale když budete chtít, ráda vám o tom třeba za měsíc zase napíšu. Co vy na to?
Vaše Verunka
Přečtěte si také
Chtěla jsem pro svého šikovného syna hlavní roli. Dostal ji totální trouba
- Anonymní
- 17.11.26
- 769
Každoročně se u nás na vsi odehrává tradice, kterou milují všichni kromě mých pocuchaných nervů – rozsvěcení vánočního stromečku spojené s místní divadelní pohádkou. Režii a casting má pevně v...
Dřel jsem od rána do večera, aby byla žena šťastná. Místo toho si našla milence
- Anonymní
- 17.11.26
- 1056
Největší životní facku jsem nedostal od šéfa ani jsem nepřišel o peníze. Dostal jsem ji od vlastní ženy, když jsem ji jednoho odpoledne přistihl, jak se líbá s cizím chlapem. A víte, co mě štvalo...
Nesnáším podzim a manžel mi vyčítá, že kazím náladu celé rodině
- Anonymní
- 17.11.26
- 377
Zatímco všichni kolem mě obdivují barevné listí, těší se na dýňové latté a plánují podzimní výlety, já bych nejraději přeskočila rovnou do jara. S příchodem září se mi pravidelně zhoršuje nálada,...
Dcera mi pořád cpe svoje nevychované děti na hlídání. Já ale toužím po klidu
- Anonymní
- 17.11.26
- 708
Vím, že to bude znít, jako bych neměla svá vnoučata ráda. Ale to není pravda. Mám šestiletého vnuka Davida a čtyřletou vnučku Elišku. Miluju je, ale hlídání je pro mě očistec. Dcera je totiž...
Za soukromou školu jsem dala 150 tisíc. Pak jsem zjistila, co syn neumí
- Anonymní
- 17.11.26
- 603
„Mami, já to neumím přečíst.“ Když mi tohle syn řekl nad obyčejnou dětskou knížkou, došlo mi, že jsme možná udělali pořádně drahou chybu. Za jeho soukromou školu jsme totiž každý měsíc platili 15...
Dostala jsem práci snů, manžel mi místo gratulace vyčetl, že zanedbám syna
- Anonymní
- 16.11.26
- 1084
Když jsem manželovi oznámila, že jsem dostala nabídku vrátit se po rodičovské do práce, jeho první otázka nebyla, kolik budu vydělávat ani jestli mě ta pozice těší. Zajímalo ho, kdo bude hlídat...
Manžel mi vyčítá pohodlný život v domácnosti, chce za to po mně další dítě
- Anonymní
- 16.11.26
- 1250
Manžel mi pokaždé, když přijde řeč na druhé dítě, opakuje, že nemůže být jen po mém. Jenže já už jedno dítě mám a další nechci. Je mi čtyřicet, máme malého syna, bydlíme v domě se zahradou a já...
Nácvik vánoční pohádky na vsi je noční můra. Zkazila jsem dětem radost?
- Anonymní
- 16.11.26
- 566
Blíží se čas adventu a s ním i ty nejkrásnější, ale také nejstresovější chvíle celého roku. Zatímco ostatní maminky se v obecní sokolovně na nácviku vánoční pohádky s písničkami usmívají a chválí...
Tchyně sice hlídá zadarmo, ale děti vychovává po svém. Jsem prý nevděčná snacha
- Anonymní
- 16.11.26
- 715
Když jsem tchyni poprvé svěřila děti na celé odpoledne, byla jsem nadšená, že máme konečně hlídání. Jenže po několika měsících už si nejsem jistá, jestli nám její pomoc spíš nekomplikuje život....
Jsem máma, ne bankomat. Dcera si plete mateřskou lásku s bezplatným servisem
- Anonymní
- 16.11.26
- 692
Když mi zavolá dcera a začne mi vyznávat, jak mě má ráda, už jsem ve střehu. Za chvíli totiž obvykle přijde to, na co čekám. Potřebuje půjčit, přispět na nájem nebo jí chybí peníze do výplaty....