Verunčin deníček – 2. díl
- O životě
- Miruše
- 06.12.10
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
A je tu skromné pokračování z mého malého života. Tentokrát Od 16. dne života do 5 týdnů.
Zachycení malinkého úsměvu
Takhle mě mamka zavazuje na spinkání
jéééééééé
16. den života 10. 11. 2010
Tak si přečetli, že je na dvacet centimetrů vidím a poznám jejich obličeje. No to ví přece každý malý mimino. Tak tu nade mnou celý den ňuchaj, budlíkujou, a vůbec pořád něco žblebtaj, a já je vidim a jsem z nich docela vyjevená. No jasně, že vim, že tohle brejlatý je moje maminka, a ten chlupatej (fousatej) obličej je tatínkův 
Jooo jooo jsou fajn, jen to jejich přebalování a koupání, to je teda fakt vopruz!
18. den
Mamka si jela koupit boty. A vzala mě s sebou. No tak to je bomba! Zase autem, jupííí. Spim, ještě jsme nevyjeli z brány z domova Nejdřív jsme zajely do DM pro pecičkovej polštářek. I se sedačkou mě narvala do vozejku a jedeeem. Projely jsme celý DM a pecičkovej polštářek nikde. Jak říká babička „líná huba holý neštěstí“, po čtvrt hodině se mamka konečně zeptala prodavačky. Našli rádcové
K tomu koupila ještě tu voňavou aviváž, kterým voní moje oblečeníčko a hurá pro boty do Deichmana. Postavila mě mezi regály a začala hledat. Už si konečně jedny vybrala, stojíme ve frontě, načež si máma všimne ceny. Tak jsme jak trubky odešly boty zase vrátit do regálu a hledala boty levnější. Jedny jí nešly v krabici vrátit do regálu, tak zatlačila, a samozřejmě vytlačila několik krabic s botama na druhé straně regálu. Rozsypanou hromadu pak asi půl hodiny celá rudá sbírala, boty párovala do krabic, no vostuda, co vám mám povídat.
Pak už byl výběr bot rychlej. Vzala snad první na který natrefila, rychle zaplatila a honem pryč. Ještě koupit krmení pro našeho potkánka a jedem domu. Cestou jsme se ještě stavily v Lidlu koupit mamce vložky (v DM si nevzpomněla) a nějaký pečivo. Měla asi tři věci, mě v náručí a před námi babka s meganákupem. Maminka požádala pani, jestli by jí, než si vyloží zboží na pás, mohla pustit s těmi třemi věcmi a novorozencem, pani se příšerně zašklebila, ale pustila nás. Baba jedna neochotná.
3 týdny
Tak si mě mamka zase přenesla k sobě do kuchyně do lehátka… jupííí. Miluju zapnutou televizi a maminčin hlas, když meje nádobí, vždycky si se mnou povídá. Odpoledne si sedla k noťasu a najednou koukám, ona plače a zároveň se usmívá! No co to je? Tenhle model ještě neznám! Jako plakat, to jo. A smát se, to taky jo. Ale dohromady?? Hypnotizuju ji pohledem, ať zvedne oči a všimne si mě. Všimla. Vzala si mě k sobě a všechno mi vyprávěla. Na monitoru měla fotky z porodnice, z porodního sálu, kde je ona se mnou ještě v bříšku, a taťka v takovym srandovnim zelenym oblečení… vypadá jako doktor
Povídala, že vzpomíná, na ten den, kdy jsem přišla na svět, jak jí taťka moc pomáhal, prý jí za ten den asi třistakrát podal láhev s vodou, aby se napila, dvěstěkrát nazul a zase vyzul pantofle, sundal jí noční košili když jí na sobě nemohla snést… procházející sestry i doktoři se divili, proč je nahá, ale nic nenamítali. Říkala že je moc šťastná že tam s ní taťka byl, že by to tam bez něj nezvládla. Začínám si horlivě cucat obě ručičky, abych mamince dala najevo, že chci papat. Dostala jsem hamí do pusinky a usínám.
3 týdny a 2 dny
Pasu koníčky. Tak to mamka nazvala. Dala mě na bříško a čekala co se bude dít. Zvedla jsem hlavičku, opřená o loktíky, a máma začala hejsat, jásat a volat taťku, ať se přiběhne podívat. Táta „hluch“, slyšel prd, tak mu to ukážu jindy Prej mám ještě co se učit, ale pro začátek, říkala mamča, super pokrok. Csss, já vim, že jsem holka šikovná
3 týdny a 3 dny
Teda to bolení bříška je vážně hrozný! Pomoc! Máma si dala dietku, papala dva dny jen to, co na stopro ví, že nenadýmá ale vůbec to k ničemu nebylo. Už několik dní mi dává pěkně hnusný kapky (Bifiform), ale teda výsledek nula. Ježiš to je bolééést! Máma vypadá jak chodící mumie, vůbec chudák nespí, no já toho taky moc nenaspim. Nejlíp je mi u prsa. Ale u toho se spát nesmí, to se pak mamka zlobí, že jí z toho mýho ospalýho dudání prsa bolí. Že mám papat a ne dudat, nebo prej dostanu dudlíka. Fůůůj, dudlíka! Povedlo se jí mi ho vnutit od mého narození zatim asi 4 x, ale jen na chvilku, pak letěl z okna. Bráním se, flušu ho ven pokaždé když mi ho dává, blééé. Zlatý prso Naštěstí mi ho mockrát nenutí. Ale tak třikrát za týden to zkusí. Kdy už to pochopí?
Na bolení bříška dostávám pecičkový polštářek, někdy, když už nemůžu ani dejchat jak strašně křičím, že to bolí, strčí mi do zadečku jakousi trubičku, tak to na chvilku pomůže. Ale nic mě toho ne a ne zbavit. Cvičí mi s nožičkama, dává mě hajat k ní na bříško. To je strašně fajn, vždycky mě to uspí. Ale bolení mě zase vzbudí. Achjooo. Zítra prý zajdeme koupit nějaký dražší probiotika, tak jsem zvědavá co to bude zase za hnus. Ale kdyby to pomohlo…
4 týdny
Sněží. A mamka je z toho jakási rozhozená. Prej ode dneška nesedne za volant, takže všude pěšmo, nebo se mnou v kočáru (kterej nebrzdí ) a nebo s taťkou za volantem. Myslim že to moc řeší
A je tu můj první úsměv! Taťka mě dopoledne ňuchňá v náručí, tak ho sleduju rentgenovýma očima. Koukám mu na uši a náušnici co v jednom má, na tu hromadu vlasů, jichž se chystá už nějaký ten pátek zbavit(zatim o tom pořád jen mluví a vlasy mu rostou a rostou ), i na vlasy, co má na obličeji. Ty nemá tak dlouhé, ale má jich tolik, co vlasů na hlavě. Usmívá se na mě. Taťka je vůbec taková veselá kopa A v tom jsem se na něj usmála taky. Jééé to bylo radosti, jakmile začali oba okolo mě hejkat jak jsem šikovná, zakabonila jsem se, proč jako tak „hurácejí“ a pak už jsem svůj prostor na zubky ukazovala jen při pláči.
Mamka byla zklamaná, že první úsměv zklidil taťka a ona nic, a tak odpoledne, když jsem horlivě hledala její prso a máma mi ho nechtěla dát (občas mě takhle zlobí a směje se mi jak se tu „mlíkopípu“ snažim zoufale najít), dostala strašněj záchvat smíchu, jak jsem prej sladká, koukám na ni, co to dělá, tak jsem to po ní zopakovala. Teda nevydávala jsem u toho takové huronské zvuky, ale smály jsme se obě. Večer mi přišel k smíchu zase taťka. Divěj se proč se tomu tátovi pořád řehnim. No to je přece jasný… už jste někdy viděli někoho s vlasama na obličeji?! Já teda ne. Chtěla jsem si na ně i šáhnout, ale úplně jsem se ručičkou netrefila, tak jsem to vzdala a zkusím to jindy.
4 týdny, 1 den
A zase sněží, ale dneska o mnoho víc. Mamka potřebovala dojet na poštu pro balíček, ale jak už jsem psala včera, bojí se po zasněžených silnicích. Vyřešila to k mé veliké spokojenosti. Oblíkla mě do chlupatých lacláčů a chlupaté teplé mikinky, nasáčkovala mě do šátku, oblíkla si tátovu mikinu i jeho bundu a tradá na poštu pěšky. Byly jsme jak sněhuláci když jsme přišly domů a máma neviděla přes mokré brýle skoro na krok.
Vrčela něco o novém vynálezu, brýlích a stěračích. Nevim, nepochopila jsem ji a hlavně mi to bylo jedno. U maminky bylo teploučko, slyšela jsem její srdíčko a spinkala jsem jako miminko celou cestu. Akorát to vypadalo, že ta boule pod bundou není miminko v šátku, ale malé selátko, protože mi chytře zapomněla před cestou vyluxovat nos a já celou cestu chrochtala skutečně jako prasátko. Táta se tomu strašně smál. No to je teda sranda, když vám lítaj nudle mezi nosem a mandlema…
Jo a ty probiotika (BioGaia) na to moje kakání. Dávaj mi je už 4 dny a konečně nemám průjem. Na prdíky pomáhají mňam kapičky BabyCalm, dostávám je před každým papáním a to si teda mlaskám, to vám povim. 
Dělá mi teda furt dost problém vytlačit prdíka i kakání. Celá rudá a za zoufalých zvuků to vždy zkouším tak maximálně minutu a pak začnu řvát… pač to vááážně nejde! Mamka už ale ví, jak na to. Zvedne mi nožičky skoro až k bradičce a to jsou vám potom dělobuchy a já mám pokoj. Je teda pravda, že ani tohle někdy nepomůže. To mě pak mamka odnese na přebalovací pult, svlíkne mě i z plenky a cvičí s nožičkama, pak mi je podrží nahoře a když se hooodně soustředim, tak vyrobim hromadu i prďousy.
Někdy minulej tejden jsem takhle mamku třikrát ohodila kakáním. Si taky stoupne proti mě, když jsem tak natlakovaná! Potřetí se mi to povedlo opravdu exkluzivně. Bylo to na dece, co mám pod sebou na přebalováku, aby mě to nestudilo, na mámině tričku, kalhotách, botách, i na koberci. Jen na plínce, co jsem měla pod zadečkem, nebylo skoro nic, protože jsem ji jaksi přestřelila Myslela jsem, že se bude vztekat, když už to bylo ten den potřetí, ale vyprskla smíchy a smála se ještě v kuchyni když to ještě celá pokaděná vyprávěla taťkovi
1. měsíc
Změřili mě. A mám o tři centimetry víc, než když jsem se narodila. Mamce se to zdá málo. Ty jo a já se tak snažim! Musím víc papat, abych jí udělala radost.
5 týdnů
Tak jsem začala víc papat. A mamka si zase stěžuje… prej má z věčnýho kojení prsa až na zem Ale to je mi fuk, u prsa mě to stejně baví nejvíc. Taky mě začaly bavit chrastítka co mi rodiče ukazují. Nejvíc se mi líbí cokoli s červenou barvou. Koukám na to vždycky jak tele ale tůhle mě hrací kolotoč nad postýlkou rozesmál To vám bylo tak srandovní jak ty zvířátka utíkaly pořád dokola a ta písnička co kolotoč vydával… prostě supr
Mamka mě začala na spaní svazovat. Oni ty moje neposlušný ručičky mě totiž pořád budí. Už vám někdo někdy dal ve spánku facku přes celou pusu? No tak to mi dělaj moje ruce i několikrát za noc. Vždycky mě to vzbudí, pač se samozřejmě leknu a začnu plakat, protože jsem tam sama a potřebuju si někomu postěžovat. Tak si mamka našla na internetu všechno okolo uspávání a zkusila mě na spaní zavázat do deky nebo do pleny.
Za prvý je mi v tom teplíčko a za druhý mám ty neposedný ručičky zavázaný u těla a v noci mě nemlátí. A hlavně se cejtim tak nějak bezpečněji. U maminky v bříšku to bylo tak krásně těsné a tenhle velký svět je mi prostě moc velký. Jsem ráda, že mi aspoň trošku maminka prostředí bříška připomíná. To vám vždycky za chvilinku usnu a je mi tááák dobře!
Pokračování zase příště
Přečtěte si také
„Trápíš vlastní děti!“ vyjela na mě tchyně, protože je nechci večer uspávat sama
- Anonymní
- 13.11.26
- 241
Tchyně mě obvinila, že jsem špatná matka, když jsem oznámila, že už večer nehodlám uspávat obě tříleté holčičky sama. Stála jsem uprostřed obýváku, v ruce držela pyžama a chvíli jsem přemýšlela,...
Myslela jsem, že mám tu práci v kapse. Pak šéf zmínil něco, co mě šokovalo
- Anonymní
- 13.11.26
- 295
Na pohovor jsem šla s docela dobrým pocitem. Měla jsem za sebou roky praxe, uměla jsem jednat s lidmi, zvládala cizí jazyky a věděla, co práce na hotelové recepci obnáší. Říkala jsem si, že...
„Musíš zhubnout, říkal táta,“ sdělil mi syn. Jakoby nestačilo, že se nenávidím
- Anonymní
- 13.11.26
- 217
Zrcadlo dokáže být občas neúprosně kruté, ale to, co vám vmete do tváře vlastní dítě, má sílu dýky vražené přímo do srdce. Děti jsou totiž nejupřímnějším, a proto i nejbrutálnějším filtrem našeho...
Po smrti táty jsem hledala muže, kteří mi ubližovali. Pravdu odhalila až terapie
- Anonymní
- 13.11.26
- 205
Bylo mi deset, když táta zemřel. V té době jsem ještě netušila, jak moc mi bude v dospělosti chybět. Dlouho jsem si myslela, že mám jen smůlu na muže. Jeden vztah střídal druhý a já se pořád...
Učitelka křičí na děti, že na střední školu nemají. Syn má přitom samé jedničky
- Anonymní
- 13.11.26
- 178
Když mi můj deváťák nedávno přišel ze školy s tím, že si vybral obor opravář zemědělských strojů s výučním listem, málem mi zaskočil oběd v krku. Můj syn, který má od první třídy na vysvědčení samé...
Byt měl být svatební dar pro syna. Nájemník mi ale udělal čáru přes rozpočet
- Anonymní
- 12.11.26
- 1533
Když mi syn oznámil, že se bude ženit, měla jsem obrovskou radost. S partnerkou plánovali společnou budoucnost a začali hledat bydlení. Já jim chtěla pomoct. Měla jsem totiž byt, který jsem několik...
Manžel si začal se sousedkou. Teď spolu žijí za plotem a já je mám na očích
- Anonymní
- 12.11.26
- 1877
Když mi jedno dopoledne pošťačka podávala doporučený dopis, tvářila se jakoby mi oznamovala úmrtí v rodině. Nakonec z ní vypadlo, že viděla manžela se sousedkou. Nejdřív jsem se zasmála, protože...
Čekám na důkaz, ne na sliby
- Anonymní
- 12.11.26
- 571
Ahoj, možná to znáte z vlastní zkušenosti: ráno se probudíte vedle někoho, koho milujete, a přesto máte pocit, že spíte sama. Já ten pocit znám důvěrně. Jenže teď je to jinak.
Měsíc co měsíc počítám každou korunu. Manžel mě přesto podezírá, že tajně piju
- Anonymní
- 12.11.26
- 638
„Ty mi chceš opravdu tvrdit, že jsi za poslední týden utratila šest tisíc jen za jídlo a věci pro naši dceru?“ zeptal se mě manžel a ukázal na výpis z účtu. Pak dodal něco, co mě opravdu nadzvedlo....
Advent ještě nezačal a já už mám Vánoc plné zuby. Zase je mám celé zařídit
- Anonymní
- 12.11.26
- 516
Letos jsem se rozhodla, že cukroví koupím a adventní kalendáře vyrábět nebudu. Místo úlevy zatím zažívám hlavně pocit, že musím svoje rozhodnutí každému vysvětlovat. Mám práci, dvě děti a chuť užít...
A tatínek s vlasama na tváři mě pobavil 
