Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše: Více
ono to bude zase celé hodně jinak, máme tu hodně anonymních spisovatelek, teda pohádkářek, ale tahle to ještě moc neumí,
stejně jako ta, co jí tchánovci rvali od prsu novorozeně, a naráz z jednoho miminka se staly dvojčata
![]()
Jasný, takže když chce malou do kočárku, když jde na sraz s kamarádkou, tak ji dítě nepůjčis…
Jsi přecitlivělá a zapomínas na fakt, že máma jsi ty, ona své dítě již odchovala…
Tak já se přiznám, že s kočárem jsem jezdila do zblbnutí, to jo. Ale šíleně mě nebavilo to období stavení kostek a bác. A popojíždění s autíčky. To byla strašná přidá, to jsem se vždycky snažila někam zdekovat. Taky babča naprd. Ale s vnoučaty jsem se chlubila a chlubím furt.
Já bych se teda vykašlala na ty fotící služby na vyžádání. Ono je pěkné, že zakladatelce „není nic do toho“, jak se babička s jejím dítětem na sítích prezentuje, ale dvorního fotografa jí snad povinnost dělat nemá. Ostatně my v rodině fotky dítěte na sítě nevěšíme, max v soukromé zprávě, není to bezpečné.
A dál bych se to prostě snažila nějak zpracovat, což znamená 100% přijmout že matka je jaká je, a zamyslet se nad tím, jaké hranice já potřebuju, abych s tím dokázala fungovat a brát to, jak to je. Oporou může být online terapeut, mně to tedy po narození dítěte pomohlo.
Někteří lidé opravdu žijí jen těmi soc. sítěmi, aniž by si uvědomovali ten hlavní dopad svého jednání, vůči těm ostatním, kterých se to týká…
A tady jde hlavně o určitý respekt, co se týká zachování soukromí.
Konkrétně třeba já, takový pocit soukromí i jeho realitu, čistě JEN mezi těmi blízkými nadmíru oceňuji, protože opravdu nemám tu potřebu, být kdekoliv vystavována se svým dítětem ani jakkoliv jinak.
A právě zrovna v tomto, zakladatelku plně chápu.
Taky by se mi to nelíbilo a na moji povahu, bych to svojí mamce určitě řekla. Proč dělat, že je to v pohodě, když mi to vadí? Nechápu. ![]()
Všechno je v životě o tom, umět s druhými komunikovat a naučit se jim i naslouchat.
A pokud jsou si obě strany schopny vzájemně si porozumět, tak je to vždy tím pravým „klíčem” ke spokojeným a šťastným vztahům. ![]()
Je to trochu smutné, že má jenom zájem vypadat jako příkladná babička, ale jinak o vnouče upřímný zájem nemá. Možná se to zlepší časem, až s tím dítětem půjde normálně komunikovat. Někteří lidé prostě neví, co by vlastně dělali s dítětem, které ještě nic kloudného neumí a nedělá. Jsou to pro ně prostě zbytečné interakce. Většinou to tak mají muži, ale občas i ženy. Já jsem měla takového přítele, který proti dětem nic neměl, ale prostě nedokázal pochopit, proč by si měl stavět na sebe kostičky s někým, kdo sotva sedí. Nebo proč by měl mluvit na někoho, kdo mu stejně neodpoví a maximálně ho tak poslintá. Vypadá to, že tady to babička vnímá asi dost podobně… Chápu, že vás to mrzí. Chtěla jste to nejzranitelnější období prožívat s ní. To by chtěla každá žena, která má s mámou dobrý vztah. Ono to vážně může být k nezaplacení, mít v tomhle máminu podporu. Ale už to asi tak bude, že ta vaše na to bohužel vůbec není. Třeba sama doufala, že jí to klikne, jak si to naplánovala. Nestalo se. Asi to bude mít i dost co dělat s tím, že přišla nedávno o manžela. Přiznám se, že přijít pár dní před porodem o tátu a moje máma o manžela, tak to poslední, co od ní čekám, že je obskakování v šestinedělí a obdivné achání a óchání nad miminem. Toho bych v takové situaci nebyla schopná ani já, natož abych to chtěla po někom, kdo to dítě ani neporodil… Dejte mámě čas se doopravdy vyrovnat se smrtí manžela. To opravdu není něco, co sfouknete za čtyři měsíce. Pak uvidíte, jestli se chytí. Ona prostě taky možná jenom nemá momentálně kapacitu na nic víc, než jsou ty fotky a chlubení se…
@stinga píše: Více
Tak to už je zase extrém, ale mně by teda tohle taky vadilo. Když nemá zájem, to se stane, ale tak ať to nepředstírá před ostatními. Takhle bude mít plné socky fotek dítěte a poslouchat pak jaké má maminka štěstí na úžasnou babičku..když je to reálně opak bych nechtěla.
Pro autorku: zkusila bych s ní promluvit nějak mile, jak to vidí, neobviňovat, třeba to nemyslí zle.
@L.nick píše: Více
Taky nemám ráda jakýkoliv předstíraný zájem a hlavně potřebu, se někam za každou cenu fotit…
A ano, taky bych si zcela upřímně se svoji mamkou promluvila a jasně jí dala najevo, že s tím nesouhlasím.
Jinak teda podle mě, je z tohoto pohledu, docela fuk, jestli má zakladatelka alespoň z poloviny fungujícího otce dítěte. Což je samozřejmě určitě moc fajn, když se i po rozchodu, dokáží k sobě chovat slušně i jako rodiče, což většinou nebývá tak úplně obvyklé, ale může být, proč ne? To všechno zakladatelce moc přeju. ![]()
Ale to všechno ještě přece neznamená, že by touto skutečností, babička musela zaujímat pouze laxní postoj ke svému vnoučeti a dělat se tou milující, jen „na oko”. ![]()
@Černá Madonna píše: Více
no to je o něčem jiném, zakladatelka si odporuje, na první straně píše „jsem na malinkou úplně sama“ a za pár stránek píše, že „otec dítěte je boží otec, stará se, spí tady“ - takže tak - se staráním se babičky to samozřejmě nemá žádný vliv, ale nedělá to dobrý dojem, když si takhle odporuje
@stinga píše: Více
Souhlasím s tím, že celou věc měla uvést na pravou míru už v jejím úvodním příspěvku. Ještě navíc, když viděla, že se ptáme na roli otce jejich dítěte.
Zažila jsem zhruba to samé. Na dítě sama, bez muže, bez rodiny a matka se chovala asi ještě hůř, než ta tvoje. Myslela jsem, že to bude brnkačka, ale to, že všichni někoho mají a já jsem na všechno sama, mě celkem zlomilo. Dřív jsem brečela, když si cizí prarodiče brali vnoučata na víkend ze školky, teď už je mi všechno jedno. Dítě přežilo, odrostlo, je o. k., ale já už nemám sílu jít dál. A smrt je ještě tak daleko.
Naše babička nejdřív dítě hlídat nechtěla, že až bude větší. Teď, když je větší, tak ho hlídat nechce, protože by u nich nemělo kamarády.
Když k nám přijede, řekne do pokojíčku „ahoj“, pustí si TV v obyvaku, nebo se baví po mobilu s kámoškou. Pak řekne „ahoj“ do pokojíčku a je pryč.
Mrzí mě to, změnit to nejde ![]()