Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Jabadabadu píše:
Dřív se uzavírala většina sňatků z rozumu a byla z toho často dlouholetá spokojená manželství. Právě proto, že k tomu oba přistupovali bez pobláznění a iluzí a společně na tom pracovali, takže jejich vztah postupně sílil.
Byla to jiná doba, jiné normy, jiná dělba práce. Byla to doba utlačování, potlačování. Nevěřím, že lidé pracovali při sňatcích z rozumu na zlepšování vztahu. Pracovali spíš na hromadění a udržování majetku a na tom, co si o nich druzí myslí. „Špinavé prádlo“ se pralo tzv doma. A to v lidech zůstává. Lidé mají strach o svých niterných problémech mluvit, a tak v lidech stále bydlí jejich bolesti. Jsou to právě i bolesti minulých generací, které žijí i v duši partnera zakladatelky, které žily-žijí i v duši mého muže.
Dříve lidé měli fyzický hlad. Dnes už ho nemáme. Ale hlad po lásce, ten v lidech stále je. HLAD PO LÁSCE. Láska chybí všem. Lidé vůbec neví, co je láska. Láska nejsou žádné iluze a s poblázněností také nemá co dělat.
A já, po všech svých psychických úrazech, anděly láskou naplněna, otevřela jsem se světu. Pak i na fc jsem otevřeně mluvila o svých niterných problémech mých a mého muže i našich dětí. Už jsem se nechtěla bát, nechtěla jsem mít strach z „ostudy“, z toho „co si o mě lidé budou myslet“. Protože právě strach mě držel v zajetí zlého chování, právě strach dovedl i mého muže k jeho zlému chování vůči mě, v návaznosti na zlé chování jeho matky a sestry k němu. Svět byl zděšen, že o tom otevřeně mluvím. Lidé se mě báli, přestože mě bylo-je jasné, že i oni si procházeli-zí něčím podobným. Mnozí mě ze strachu, že jim to vezme nějaké jejich ubohé životní jistoty, jejich iluze, chtěli umlčet. Ať už mlčím! Protože je to vnitřně rozklepávalo. Proč se má mlčet o tom, co lidi bolí? Proč je přijatelné mluvit např. o rakovině těla, ale ne o tom, co tu rakovinu spouští. Proč se nemá mluvit o tom, co spouší „rakovinu duše“! Proč má být tolerováno nepřijatelné chování lidí? Já v tom nyní mám jasno. dělala jsem si ho 5 let. Na ničem jiném jsem nepracovala, než na tomto. Pochopit, co je láska. ŽIVOT NEMÁ BÝT ŽIT BEZ LÁSKY. ROZUM LÁSKU NEMŮŽE NAHRADIT. PŘEJI VÁM VŠEM LÁSKU ![]()
@Anonymní píše:
Zakladatelko, ja mam za muze podobneho typka, jako je tvuj partner.Byla jsem pitoma a chtela dite ted hned. Intuice mi rikala, ze to neni ono. Presto jsem zustala s nim a pocala dite.
Klukovi budou brzy 2 roky a ja si uz milionkrat rekla, ze otec meho synka je priserny omyl.Je to suchar, nesmeje se, je vazny, casto nastvany, vecne mu neco vadi no des a hruza. Nejstastnejsi jsem, kdyz je muz v praci.
Nenavidim na nem uz uplne vsechno. Jenze co ted??To ja nevim. Tolik bych si prala muze, se kterym bych se citila dobre.
S mojim muzem se citim v kreci, nejsem ve sve kuzi, nechci s nim sex, netravime spolu skoro zadny cas. Chcem oba dalsi deti.
Nemam silu odejit ale bojim se, ze uz nemam silu v tomto vztahu dal trpet a pretvatovat se.Je to taaaak vycerpavajici.
Jeden den chci otehotnet, dalsi den chci rozvod.Jsem nerozhodny clovek a tohle je ma zkaza.Mam dite, ktere jsem si prala, jen ten partner prebyva.Snad muj prispevek ti otevre oci.
Děkuju…a kolik bylo tobě let, když ses rozhodla že založíš rodinu s mužem?
Já jsem taky taková nerozhodná povaha
Říkám si, abych si to pak jednou, až budu stará opuštěná a bez dětí, nevyčítala ![]()
jak jsem už psala - být mi 20 tak to neřeším a rozejdu se, být mi 36 tak to taky neřeším a založím s ním rodinu. Ale teď jsem zrovna v takovým blbým věku, něco mezi a zkrátka nad tím furt bádám, co teď ![]()
@Jabadabadu píše:
Podle mě vztah založený na společném zájmu o rodinu a souladu v posteli (oboje zakladatelka potvrdila) je dobré východisko pro založení rodiny. To, že si teď nemáte zas až tak moc co říct, se zase změní v případě, že přijdou děti, pokud je oba chcete.
jj, také si říkám že se to postupem času může zlepšit. Jen mě děsí představa až děti vylétnou z hnízda, co pak budem spolu dalších 20 let dělat? Se zblázním z toho ticha ![]()
@Breberka123 pokud chcete děti oba, tak v domácnosti přeci ticho nebude. Budou tam brebentit děti a vy budete mít aspoň téma k povídání a řešení.
Jinak, píšu za sebe, já bych nečekala. Myslím, že najít chlapa, co děti opravdu chce je po třicítce docela výhra.
A ani s panem dokonalým ten vztah nemusí vůbec vydržet.
A jak to tedy máte s těmi penězi? Zmiňovala jsi, že se na financích neshodnete. Kolikrát tady čtu, že ženská táhne celou domácnost z rodičáku, chlap si škudlí celou výplatu pro sebe a když ženě dojdou peníze, tak jí dá na plínky se skřípěním zubů, případně jí na ně rovnou půjčí. Tohle byste si měli vyjasnit dříve, než se vrhnete na děti. Připadá mi to podstatnější než společné koníčky.
Příspěvek upraven 04.06.15 v 08:52
Tak hledej o něco staršího partnera. Kolem 30ti prostě chlap není zralý na dítě. V 35 nebo 40ti už je to jiná..
Alespoň z mého jednostranného pohledu chlapa.
@Breberka123 I po 30. ce můžeš najít „pana dokonalého“ - tedy aspoň pro tebe,… pokud o vztahu pochybuješ, nemá to smysl… a dělat si děti jen proto, že máš už 30 je blbost, máš času dost ![]()
@davemod Současnému příteli je 30 a děti by chtěl. Bývalý manžel se v 35ti ještě necítil a v 38 mi řekl že už je na to starý, že si zvykl mít svůj klid. No je to zkrátka dost individuální, takže já už podle věku chlapa na to spoléhat moc nechci…
@Odet Potřebovala bych mít na to nějakou věšteckou kouli
Kdyby mi někdo řekl, že v 35 si lusknu prsty a otěhotním raz dva, tak bych to taky teď neřešila ![]()
@Breberka123 můj se v 35 taky ještě necítil a je mu 36 a čekáme…nečekaně /ale já jsem chtěla i on/
mě je 29
Ale určitě kdybych si nebyla jista, že s ním chci být, tak bych ho opustila… Dřív jsem to hrozně střídala a hledala „prince na bílém koni “
Škoda ztrácet čas s nekym s kym to nema cenu:)
@davemod píše:
Tak hledej o něco staršího partnera. Kolem 30ti prostě chlap není zralý na dítě. V 35 nebo 40ti už je to jiná..
Alespoň z mého jednostranného pohledu chlapa.
To taky není úplně pravda, můj přítel se stal tátou v 25 letech a zhostil se toho dokonale…kamarádka si našla partnera o 10 let staršího, bylo mu 35, když se jim narodil první syn a byly to docela boje, nemohl si prý zvyknout, že už není středobodem vesmíru a taky, že už nemá svůj klid…takže je to spíš o povaze, každej je na tohle zralej v jiném věku a někdy je horší přezrálej otec, než nevyzrálej.
@Breberka123 píše:
Spíš se ptám, jestli takový vztah může fungovat, nebo jestli mám hledat dál a doufat, že třeba za 2 za 3 roky nebude pozdě (myšleno kvůli té operaci, kterou jsem podstoupila)
Můj názor je, že pokud se spolu neumíte ani zasmát, je to začátek konce. Hledej dál, vztahy z rozumu mohou vydržet jen do doby, dokud jeden z onoho vztahu, nepotká někoho, z koho se mu podlomí kolena
A co pak ty děti?