Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Bude ještě někdy dobře?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
3.3.21 08:47
@Arboretka píše:
tak u nás je dávají ven do externího chlaďáku, co mají před barákem a pak je nakládají a rozváží po okolních krajích, protože tady už došly kapacity na pálení.
Jj. vzdycky kdyz jsem slýchavala ty kecy od kolegyn v praci, tak jsem pak odchazela. Nemělo cenu jim to vymlouvat, že to dopadne přesně takhle. Byla jsem pořad za tu co se boji covidu. Když jsem jim tvdila, že se nebojim, že nehysterčim, pouze zpracovavam a zužitkovavam nepříjemne pravdive informace od tech spravnejch ( erudovanejch ) lidí, tak se mi vysmívaly. Dneska se hlasim do Nemocnice a ony jsou po. sraný strachy. Uz jim to dochází. Ten pruser.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
lucenka
3.3.21 08:57
@zudina píše:
Jedno by mi to nebylo, ale ani tak nesouhlasím s tím jak teď žijeme. Myslím ze to působí víc škody na lidských životech než samotný covid. Lidi umírají i na jiné věci. Navíc spoustě lidem opatření zničila život. A babičky a dedeckove umrou třeba na něco jiného. Ta nemoc není zas tak strašná. Kdyby to byla ebola, asi bych měla jiný názor, takhle ne.
opravdu to není tak strašná nemoc? Proč tedy ty grafy vypadají takhle? KDyby to byla taková pohoda, jak tvrdíš, tak by nebylo tolik lidí v nemocnci s těžkým průběhem, nemyslíš? Jak tam asi je těm zdravotíkům, co pracují na covidových jednotkách? Četla jsi s nimi někdy rozhovory? Ty grafy krásně ukazují, jak naši zdravotníci neměli prakticky od října čas si chvíli vydechnout a naopak a teď se Čr řítí do ještě většího průseru. Ale matky, co neumí zabavit děti potřebují herničky. A aby doma na RD vypadaly k světu tak potřebují otevřená kadeřnictví, manikůru, kosmetiku 
Co na tom, že spousta lidí ztratí své blízké a děti přijdou o dětství s prarodiči, důležitější je hernička 
ttps://www.novinky.cz/koronavirus/clanek/pocet-hospitalizovanych-v-cesku-40336695
- Citovat
- Upravit
3.3.21 08:59
@aquarian píše:
Jestli Tě to utěší, tak si myslím, že to vidíš moc černě.
Podle mne to už v podstatě končí, fakticky už promoření nastalo a za chvíli už nebude koho dalšího nakazit.
Obrovské množství lidí proběhlo bezpříznakově, akorát je pořád ještě za corozkrádatnakupovat v režimu nouzového stavu.
Nouzový stav skončí, až nebude kde brát.I kdybych se mýlil, tak za dva měsíce pomůže počasí, pokrok ve vývoji vakcín je obrovský, a přinejhorším se začnou vozit před hranice načerno.
Po každé tragédii a krizi přichází obnova a konjunktura. I když bohužel jen pro ty, kdo do té doby vydrží.
Jako národ jsme si vždycky poradili.
jo, kéž bys měl pravdu, jen ty dva měsíce ještě vydržet.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.3.21 09:02
@Arboretka píše:
jenomže třeba já jsem se těm negativním zpočátku snažila psát, že je to těžké pro všechny, každému chybí něco jiného, ale že ještě opravdu není zle a že to, že se hroutí a nechávají v sobě tolik negativních pocitů ubližuje jen jim. Že v tom musíme žít a ještě nějakou dobu budeme a že je mnohem lepší si říkat, že to není tak zlé, že máme spoustu důvodů radovat se ze života a žít ho, i když máme omezení, protože je to pro ty lidi samotné. Když se budeš utápět v tom negativním, tak ti to jen ublíží, že je lepší hledat to pozitivní. V dnešní době víc než kdy jindy je tohle potřeba psát a je potřeba, aby se lidé radovali i z maličkostí. Ne kvůli vládě, ne kvůli ostatním, ale jen a jen kvůli nim samotným. Snažila jsem se to takto si nastavit v hlavě ( a to jsem chtěla předat těm zde trápícím se). Mám strach o naše zdraví, o naše životy, o naše živobytí, už to je dost obrovská a vyčerpávající zátěž, takže malichernosti je lepší házet za hlavu a stesky chybí mi hetrničky a zoo a hrady( ty jsou obzvlášť vtipný, když by byly zavřené i tak) jsou prostě fakt objektivně malichernost. Ale když se pak dočtu, že někdo klidě napíše je mi jedno počty mrtvých, je mi jedno stav nemocnic, já si chci užívat a ne být omezená pro pár babek, co by stejně umřely časem, tak je mi až blivno.
Hele jo, já to chápu, je supr, že se snažíš zůstat stále psychicky ok a radovat se z maličkostí. Já sama si to říkala taky dlouho. Uvaří se něco dobrého, pustí se film, otevře vínko.. Jenže tím to začíná a pomalu už i končí. A pak přijdeš do práce, kde je jeden nešťastný, protože chystá pohřeb v rodině, další, protože je partner bez práce. Jiný je unavený z online výuky, kterou s dětmi každý den dohání po práci. Nedejbože otevřít v dnešní době noviny, pustit si zprávy. To už si dávkuju jen abych byla v obraze, co se ještě může a co už zase ne. A pak v tomhle marastu je těžké se psychicky zvednout tím, že si objednám přes e-shop nový hrníček, to je pro mne prostě chabá útěcha… Každý dobíjí baterky jinak, ale se sporty je utrum, přátelé a rodinu člověk radši vynechal a těch možností, jak se zas nakopnout už moc není. Už aby bylo aspoň jaro, sluníčko tomu dodá trochu života. Ale užívat si ho budeme jen z přelidněných parků. No co se dá dělat.
Ale přeji, ať ti ta radost ze života, síla, nebo jak to nazvat, vydrží co nejdéle 
. To je ten nejlepší lék. Jen mám pochopení pro to, že lidem už tu pomalu síly dochází.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.3.21 09:15
@Violkafiala Já chápu, cze jsou lidi otrávení, každému asi něco chybí. Ale nechápu to, že z toho dělají tragédii. A už vůbec ne, že někdo napíše, že ty lidi by pomřeli stejně a já chci do hernicky a do hospody a do kina. Protože tohle je skutečně jenom nepříjemnost. A nechápu, že dospělý člověk se neumí s takovou hlouposti vyrovnat. Taky nadáváme, ale opatření dodržují a klidně bych to ještě zpřísnila, ať to už proboha k něčemu je. Takže si říkám bude jaro, teplo, sluníčko, budu se rýpat v hline, můžu dělat plno věcí, a jednou to skončí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.3.21 09:25
@Violkafiala píše:
Hele jo, já to chápu, je supr, že se snažíš zůstat stále psychicky ok a radovat se z maličkostí. Já sama si to říkala taky dlouho. Uvaří se něco dobrého, pustí se film, otevře vínko.. Jenže tím to začíná a pomalu už i končí. A pak přijdeš do práce, kde je jeden nešťastný, protože chystá pohřeb v rodině, další, protože je partner bez práce. Jiný je unavený z online výuky, kterou s dětmi každý den dohání po práci. Nedejbože otevřít v dnešní době noviny, pustit si zprávy. To už si dávkuju jen abych byla v obraze, co se ještě může a co už zase ne. A pak v tomhle marastu je těžké se psychicky zvednout tím, že si objednám přes e-shop nový hrníček, to je pro mne prostě chabá útěcha… Každý dobíjí baterky jinak, ale se sporty je utrum, přátelé a rodinu člověk radši vynechal a těch možností, jak se zas nakopnout už moc není. Už aby bylo aspoň jaro, sluníčko tomu dodá trochu života. Ale užívat si ho budeme jen z přelidněných parků. No co se dá dělat.Ale přeji, ať ti ta radost ze života, síla, nebo jak to nazvat, vydrží co nejdéle
já už právě zažila ten marast, objímám tady osiřelou neteř se synovcem, zajišťovala jsem všechno, protože jejich maminka se zhroutila, ani psát se o tom nedá pořádně. Máme zodpovědnost za naše zaměstnance, takže z toho dost vyšilujeme, protože to tedy není jednoduché, do toho jsme 40+, takže už žádní mladíci, ale do očkování sakra daleko. Přituhuje. Tohle mně dělá fakt vrásky, tohle bolí. Zbytek beru, jak to jde. Kdybych se chtěla hroutit, kdybych si to dovolili, už jsem se sesypala, jenže by to nebylo k ničemu, nepomohlo by to ničemu. Někdy se mi chce zalézt do postele a nevylézt, ale stále se ještě snažím si opakovat, že prostě je na světě krásně. Já mám tedy výhodu baráku a velkého pozemku, to jsem zrovna včera říkala manželovi, můžu vyběhnout a jsem stále v katastru obce a to jsem naběhla 10 kilometrů, sice trochu stylem sem tam, ale dobrý, odpoledne jsem vyjela na kole a objela dokola katastr 3× dokola a přes 30 kiláků a dvě hodiny pobytu na sluníčku v osamocení v pohodě. Pořád můžu ven na sluníčko a jsem na svém, je to určitě jiné než paneláky uprostřed města. Takže jsme na tom ještě stále dobře, možná proto nepropadám tolik té trudomyslnosti. I když ta situace u nás je taky někdy na hlavu. A ještě máme tento týden prázdniny, tak je klid i od školy a svítí sluníčko, teď sice mrzne, ale odpoledne bude zase teplíčko. Už aby bylo léto, věřím, že bude lépe.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.3.21 09:31
@inkakřivák píše:
@Violkafiala Já chápu, cze jsou lidi otrávení, každému asi něco chybí. Ale nechápu to, že z toho dělají tragédii. A už vůbec ne, že někdo napíše, že ty lidi by pomřeli stejně a já chci do hernicky a do hospody a do kina. Protože tohle je skutečně jenom nepříjemnost. A nechápu, že dospělý člověk se neumí s takovou hlouposti vyrovnat. Taky nadáváme, ale opatření dodržují a klidně bych to ještě zpřísnila, ať to už proboha k něčemu je. Takže si říkám bude jaro, teplo, sluníčko, budu se rýpat v hline, můžu dělat plno věcí, a jednou to skončí.
Jo, máš pravdu, já bych se taky ráda omezila dočasně mnohem více, kdyby člověk věděl, že z toho budeme brzy venku. Ale to tady bohužel nefunguje. A lidi, co to i teď takhle zlehčují, taky nechápu, v tom jsme za jedno.
Vidíš, tak z toho chápu, že máš aspoň zahrádku, to se taky funguje lépe než být zavřený v bytě. Závist .
Já to jen beru z toho pohledu, že covid necovid, období na rodičáku taky vnímá každý jinak. Někdo si ho užívá plnými doušky a někoho drtí, že se skoro nedostane mezi lidi
Což teď covid jen umocnil. Dřív si dojela maminka s kočárkem s kamarádkou na kafe, tam se jí vyzpovídala, že už se jí stýská po dospělé společnosti a zas bylo na chvíli lépe. Teď si ta maminka nezajde nikam, tatínek v práci nebo momentálně teda doma třeba bez příjmu. Těm rodinám to taky nepřidává. Pořád to nechci srovnávat s opravdovými lidskými neštěstími, ale pokud se někomu trošku uleví, když řekne/napíše, že už mu z toho hrabe, tak co jako 
. Tohle přece bylo vždycky, že mé vlastní problémy nejsou o to menší, o co více se trápí soused..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.3.21 09:33
@inkakřivák
No vidíš, a pro někoho to hlouposti proste nejsou. Pro někoho to jsou příjemná zpestření života a proste to chybí. A ano, je to spis už jen jakási pomyslna poslední kapka po tom všem marastu.
Loni jsem si taky říkala, ze to chvíli vydrzime a bude lip, ale letos už to proste tak nevnimam.
Respiratory a rousky jsou mi nepříjemné, ale přesto to dodrzuji a nosím. A přesto, ze dva měsíce už funguje jen to základní dle mě, tak čísla se nemění, nelepší se to. A v tom je asi můj problém, ze proste vidím, ze to nefunguje a proto už jsem otravena.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.3.21 09:40
@Arboretka píše:
já už právě zažila ten marast, objímám tady osiřelou neteř se synovcem, zajišťovala jsem všechno, protože jejich maminka se zhroutila, ani psát se o tom nedá pořádně. Máme zodpovědnost za naše zaměstnance, takže z toho dost vyšilujeme, protože to tedy není jednoduché, do toho jsme 40+, takže už žádní mladíci, ale do očkování sakra daleko. Přituhuje. Tohle mně dělá fakt vrásky, tohle bolí. Zbytek beru, jak to jde. Kdybych se chtěla hroutit, kdybych si to dovolili, už jsem se sesypala, jenže by to nebylo k ničemu, nepomohlo by to ničemu. Někdy se mi chce zalézt do postele a nevylézt, ale stále se ještě snažím si opakovat, že prostě je na světě krásně. Já mám tedy výhodu baráku a velkého pozemku, to jsem zrovna včera říkala manželovi, můžu vyběhnout a jsem stále v katastru obce a to jsem naběhla 10 kilometrů, sice trochu stylem sem tam, ale dobrý, odpoledne jsem vyjela na kole a objela dokola katastr 3× dokola a přes 30 kiláků a dvě hodiny pobytu na sluníčku v osamocení v pohodě. Pořád můžu ven na sluníčko a jsem na svém, je to určitě jiné než paneláky uprostřed města. Takže jsme na tom ještě stále dobře, možná proto nepropadám tolik té trudomyslnosti. I když ta situace u nás je taky někdy na hlavu. A ještě máme tento týden prázdniny, tak je klid i od školy a svítí sluníčko, teď sice mrzne, ale odpoledne bude zase teplíčko. Už aby bylo léto, věřím, že bude lépe.
To je mi moc líto, co teď řešíš. A chápu, že rádoby problémy jiných jsou pak spíše úsměvné nebo hůře k vzteku. Ale to přece bylo vždycky, že si lidé stěžují a zoufají a když padnou na úplné dno, tak si teprv uvědomí, jak „dobře“ se před tím měli. Ta zkušenost je nepřenosná, to si člověk musí prožít sám..
Baráček v dobrém závidím . My byli zvyklí sednout do auta, někam si do přírody popojet, teď máme útrum. Procházet se mezi baráky moc nemám chuť, tak pokud mne to extra nepřepadne, tak dřepím doma. Jinak tedy chodím do práce, takže aspoň mezi lidi se dostanu, i když to mi teď přijde taky na hlavu postavené. Nejsem odvětví, které by se nedalo dočasně vypnout, ale to by bylo nadlouho a je zbytečné nad tím přemýšlet, když hlavy pomazaný to vidí jinak.
Musíme věřit, že v létě bude zase lépe 
.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.3.21 09:46
@Violkafiala tak do prirody snad muzes porad ne? Kazdy katastr ma prece i louky, pole, lesy, tak proc bys mela chodit jen mezi domy?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.3.21 09:50
@Ernais píše:
@Violkafiala tak do prirody snad muzes porad ne? Kazdy katastr ma prece i louky, pole, lesy, tak proc bys mela chodit jen mezi domy?
Protože v některých městech je tak zoufale málo přírody, že když se tam nahrne půlka města, tak máš pocit, že se procházíš po Václaváku. A procházet se mezi stovkou lidí v respirátoru mi nijak extra potěšení nepřináší.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.3.21 09:52
@Královna Kosmíru píše:
Jj. vzdycky kdyz jsem slýchavala ty kecy od kolegyn v praci, tak jsem pak odchazela. Nemělo cenu jim to vymlouvat, že to dopadne přesně takhle. Byla jsem pořad za tu co se boji covidu. Když jsem jim tvdila, že se nebojim, že nehysterčim, pouze zpracovavam a zužitkovavam nepříjemne pravdive informace od tech spravnejch ( erudovanejch ) lidí, tak se mi vysmívaly. Dneska se hlasim do Nemocnice a ony jsou po. sraný strachy. Uz jim to dochází. Ten pruser.
Ja myslim, ze driv nebo pozdeji, to dojde snad kazdemu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.3.21 09:55
Ja verim, ze bude zase dobre. Epidemie byly, co je lidstvo lidstvem. A vzdycky jsme se z toho nejak vyhrabali 😊 🌼 🍀 🌻 🌺
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.3.21 10:33
Mně teď pomaha narazit na jakoukoliv dobrou nebo aspon nadějnou zprávu. Obcas se na netu objevi. Všichni toho máme po krk, já osobně se přiznávám, že se bojím. O své blízké. Po lehkem covidu mám více než 3 m., ale dennodenně me obrovsky bolí u srdce, spatne se mi dycha. Myslim, ze je to hlavne fyzicka, ale i castecne psychicka zalezitost. Suplujeme 100% skolu, v praci marast. A jen si prejeme zdravi. Hernicky a zoo nam fakt nechybi. A z techto sobcu (nezajimaji me mrtvi, chci s detmi za zabavou) je mi uplne uzko. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
