Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Bydlení s babičkou
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Anonymní
1.2.23 08:50
- Citovat
- Upravit
1.2.23 08:55
@VitaminC píše:
Najdete pekny dum duchodcu.
A k čemu jim bude?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.2.23 09:32
@Anonymní píše:
@Takco ne,opravdu si nemyslím, že to dělá naschválspíše je takhle zvyklá fungovat a nehodlá se smířit s tím, že někdo funguje jinak. Vše musí být podle ní a poučuje nás jako malé děti, protože je to jinak, než chce ona. Přes nevyžádané rady se přenesu, ale ne, když mi je doslova nutí a kritizuje, že dělám věci jinak, než dělala ona. Nejvíce mě vytáčí „rady“ ohledně děti. Třeba, že půlroční nesedí na nočníku, nebo že se kdysi dával dětem rum na dudel, aby spaly, nebo že mám půlroční dítě položit do postýlky a zavřít v ložnici a nechat vyřvat,než neusne.. když to tak nedělám, tak mi vyčítá, že jsem otrok, že dítě bude rozmazlene. Je schopná mi přerovnávat oblečení ve skříni a když ji řeknu, že si nepřeji, aby mi kopala v oblečení tak se urazí.
když ji poprosím, ať v noci nepouští dole televizi, nebo ať v noci nic nevaří a netriska na nádobí, protože nám spí děti tak se omluvi, odkyve to, ale další noc je to to samé
A co se týká toho divadla tak je to taková místní skupina babiček, která občas zahraje nějaké vystoupení například ve školce na karnevalu, v knihovně atd.
většinou se schází jen aby si popovídaly a občas něco zahrajou
A funguje tato metoda i na urypane seniory?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
1.2.23 09:51
Jo, tohle je průšvih stáří. Ti lidé jsou rozumní opravdu asi tak jako malé děti, akorát že není možné je přimět, a ani po nich chtít, aby jako děti poslechli. Čeká mě to samé už brzy s mámou - ona mě měla pozdě, na svůj věk tak čiperná není přesto že je o dost mladší než tahle babička, myslí jí to tak stejně a dítě máme taky takhle malé. Co poradit nevím a upřímně se toho děsím. Bydlíme v bytě, budeme muset zrušit obývák/pracovnu, odkud částečně pracuju na mateřské. Zůstane nám mikroskopická ložnice, kde máme jen postel a komodu, víc se tam nevejde (chtěli jsme to tak - jen na spaní, velké pokoje ať jsou obývací a pro dítě), kam televizi dáme na zeď a budeme koukat jen z postele (to jsme nikdy nechtěli), dítěti dětský pokoj a kuchyně, která byla doteď průchozí s obývákem, tak to se zadělá. V kuchyni ale není tolik prostoru, aby tam byl nějaký kout s pohovkou a televizí, vejde se tam linka a jídelní stůl. Takže společný prostor jako rodina už mít nebudeme. Doteď bydlí v nájemním bytě, takže žádné peníze nezbudou, že by se pořídil větší byt. Ještě ke všemu asi stejně jako tady babička kritizuje hlavně na manželovi úplně cokoli co udělá, pořád za ním chodí když je na návštěvě a sleduje ho, kouká mu pod ruce i jak dává věci do lednice a pak chodí za mnou s tím, co to provedl hrozného že dal to máslo tam a ne jinam, že to takhle přeci nejde, že ho musím srovnat nebo to bude muset udělat ona. Plyne to asi z toho, že ho nikdy moc nemusela. No dobře, dřív nesnášela, teď ho nějak toleruje protože už je jí jasné že se ho z rodiny nezbaví a potřebuje nás. Děsím se toho a mám fakt strach, že nám to rodinu rozvrátí. Co dělat nevím sama. Do domova nepůjde, to prý si radši něco udělá než být odložená jedinou dcerou, ona se o mě jako o dítě přece postarala, taky mě neodložila…
- Citovat
- Upravit
1.2.23 09:57
Když prodala dům, tak má nějaké peníze, ne? Co jí pořídit být někde blízko?
Nebo ji zapsat do poradniku na domov důchodců? Měla by tam další důchodce a nenudila by se.
Příspěvek upraven 01.02.23 v 09:58
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.2.23 09:57
Mám podobně staré prarodiče, jedni bydlí sami, druzí od loňska u příbuzných. Čím jsem starší, tím víc se mi osvědčuje budovat vztah partnerů a ne soupeřů, a komunikovat upřímně, prostě jim říct svůj názor, ať se jim líbí nebo ne… Taky byla kolikrát jedna strana uražená, ale většinou si to pak člověk pochroustá v hlavě a je zas dobře… Konkrétně mě napadá…
- Mařenko, proč ho nenecháš vyřvat?
- Babi, to je zajímavé, vy jste to tak dělali? No vidíš, já na to chci jít jinak. A když ty jsi měla malé děti, co tobě radila tvoje babička?… Vážně?… A dělala jsi to nebo jsi to dělala po svém?… A byla jsi za ty rady ráda nebo tě spíš štvali?… Co ještě jste dělali jinak? A myslíš, že to mělo ten účinek?
- Babi, jsme moc rádi, že tady s námi bydlíš, uvědomujeme si, že v domě bys byla sama a bylo by ti smutno, ale musíme si nastavit nějaká pravidla, abychom byli všichni spokojení. Pro nás je problém pouštění televize v noci a randál, domluvme se, že až děti usnou/po 22 hod se bude pouštět jen na hlasitost 40/jen do sluchátek/jen nahoře…
Pokud to nebude fungovat, tak to budeme muset řešit, takže se TV odpojí/zamkne kuchyň/tebe zamkneme v pokoji/budeš se muset odstěhovat
- Babi, potřebuju svoje soukromí, já ti taky nepřerovnávám skříně, pokud budeš přerovnávat moje, tak to budeme muset nějak řešit. Mě napadá, že budeme muset začít zamykat jednotlivé pokoje, navrhuješ něco jiného? Já věřím, že se dokážeme dohodnout, ale pokud to nepůjde, budeme to muset řešit, protože my takhle nejsme spokojení.
- Babi, zítra v 10:00 odjíždím s dětmi k doktorovi, budu zamykat barák, pokud někam půjdeš, vezmi si klíče, nebo budeš muset čekat, až se vrátíme… Vrátíme se někdy odpoledne, ještě nevím v kolik/ne dřív než v 15. hodin/ nejpozději na večeři jsme doma…
A klidně si pravidla i týdenní/měsíční plán sepsat třeba na ledničku, jak když se dělá „jízdní řád“ s malými dětmi.
Ten dům je váš, ale i kdyby nebyl, bydlíte tam společně a musíte si nastavit společná pravidla, aby byli všichni v rámci možností spokojení. Určitě to bude o nějakých kompromisech, ale ty musí být na obou stranách, nemůžete se podřizovat jen babi… Z mé zkušenosti, pokud jí to připodobníte k vlastním životním zkušenostem, tak to lépe schroustá…
(moje babi nesouhlasně komentovala, že se sestřenka odstěhovala z vejminku do nájmu, že zbytečně utrácí, když mohla bydlet za energie… babi, tobě by se líbilo vylézt z domu a vlevo mít rodiče a vpravo prarodiče, aby ti každý koukal do talíře? Babi začala vzpomínat, jak těžké to bylo s tchýní a že jí stačily společné víkendy… nakonec sama došla k tomu, jak dobré rozhodnutí sestřenka udělala…)
Ps: nevím, jestli to bude fungovat jinde, ale za zkoušku nic nedáš, co si domluvíte, si někam sepište (ne jako smlouvu, nějak pozitivně jako pravidla spokojeného soužití), držím pěsti ☺
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.2.23 09:59
@Anonymní píše:
Jo, tohle je průšvih stáří. Ti lidé jsou rozumní opravdu asi tak jako malé děti, akorát že není možné je přimět, a ani po nich chtít, aby jako děti poslechli. Čeká mě to samé už brzy s mámou - ona mě měla pozdě, na svůj věk tak čiperná není přesto že je o dost mladší než tahle babička, myslí jí to tak stejně a dítě máme taky takhle malé. Co poradit nevím a upřímně se toho děsím. Bydlíme v bytě, budeme muset zrušit obývák/pracovnu, odkud částečně pracuju na mateřské. Zůstane nám mikroskopická ložnice, kde máme jen postel a komodu, víc se tam nevejde (chtěli jsme to tak - jen na spaní, velké pokoje ať jsou obývací a pro dítě), kam televizi dáme na zeď a budeme koukat jen z postele (to jsme nikdy nechtěli), dítěti dětský pokoj a kuchyně, která byla doteď průchozí s obývákem, tak to se zadělá. V kuchyni ale není tolik prostoru, aby tam byl nějaký kout s pohovkou a televizí, vejde se tam linka a jídelní stůl. Takže společný prostor jako rodina už mít nebudeme. Doteď bydlí v nájemním bytě, takže žádné peníze nezbudou, že by se pořídil větší byt. Ještě ke všemu asi stejně jako tady babička kritizuje hlavně na manželovi úplně cokoli co udělá, pořád za ním chodí když je na návštěvě a sleduje ho, kouká mu pod ruce i jak dává věci do lednice a pak chodí za mnou s tím, co to provedl hrozného že dal to máslo tam a ne jinam, že to takhle přeci nejde, že ho musím srovnat nebo to bude muset udělat ona. Plyne to asi z toho, že ho nikdy moc nemusela. No dobře, dřív nesnášela, teď ho nějak toleruje protože už je jí jasné že se ho z rodiny nezbaví a potřebuje nás. Děsím se toho a mám fakt strach, že nám to rodinu rozvrátí. Co dělat nevím sama. Do domova nepůjde, to prý si radši něco udělá než být odložená jedinou dcerou, ona se o mě jako o dítě přece postarala, taky mě neodložila…
A ty sis vybrala, ze se ji narodis?
Chces se rozvest?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.2.23 10:25
@Anonymní píše:
Jo, tohle je průšvih stáří. Ti lidé jsou rozumní opravdu asi tak jako malé děti, akorát že není možné je přimět, a ani po nich chtít, aby jako děti poslechli. Čeká mě to samé už brzy s mámou - ona mě měla pozdě, na svůj věk tak čiperná není přesto že je o dost mladší než tahle babička, myslí jí to tak stejně a dítě máme taky takhle malé. Co poradit nevím a upřímně se toho děsím. Bydlíme v bytě, budeme muset zrušit obývák/pracovnu, odkud částečně pracuju na mateřské. Zůstane nám mikroskopická ložnice, kde máme jen postel a komodu, víc se tam nevejde (chtěli jsme to tak - jen na spaní, velké pokoje ať jsou obývací a pro dítě), kam televizi dáme na zeď a budeme koukat jen z postele (to jsme nikdy nechtěli), dítěti dětský pokoj a kuchyně, která byla doteď průchozí s obývákem, tak to se zadělá. V kuchyni ale není tolik prostoru, aby tam byl nějaký kout s pohovkou a televizí, vejde se tam linka a jídelní stůl. Takže společný prostor jako rodina už mít nebudeme. Doteď bydlí v nájemním bytě, takže žádné peníze nezbudou, že by se pořídil větší byt. Ještě ke všemu asi stejně jako tady babička kritizuje hlavně na manželovi úplně cokoli co udělá, pořád za ním chodí když je na návštěvě a sleduje ho, kouká mu pod ruce i jak dává věci do lednice a pak chodí za mnou s tím, co to provedl hrozného že dal to máslo tam a ne jinam, že to takhle přeci nejde, že ho musím srovnat nebo to bude muset udělat ona. Plyne to asi z toho, že ho nikdy moc nemusela. No dobře, dřív nesnášela, teď ho nějak toleruje protože už je jí jasné že se ho z rodiny nezbaví a potřebuje nás. Děsím se toho a mám fakt strach, že nám to rodinu rozvrátí. Co dělat nevím sama. Do domova nepůjde, to prý si radši něco udělá než být odložená jedinou dcerou, ona se o mě jako o dítě přece postarala, taky mě neodložila…
Tohle bude cesta do pekla… Pro všechny
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
1.2.23 10:53
@Anonymní píše:
Jo, tohle je průšvih stáří. Ti lidé jsou rozumní opravdu asi tak jako malé děti, akorát že není možné je přimět, a ani po nich chtít, aby jako děti poslechli. Čeká mě to samé už brzy s mámou - ona mě měla pozdě, na svůj věk tak čiperná není přesto že je o dost mladší než tahle babička, myslí jí to tak stejně a dítě máme taky takhle malé. Co poradit nevím a upřímně se toho děsím. Bydlíme v bytě, budeme muset zrušit obývák/pracovnu, odkud částečně pracuju na mateřské. Zůstane nám mikroskopická ložnice, kde máme jen postel a komodu, víc se tam nevejde (chtěli jsme to tak - jen na spaní, velké pokoje ať jsou obývací a pro dítě), kam televizi dáme na zeď a budeme koukat jen z postele (to jsme nikdy nechtěli), dítěti dětský pokoj a kuchyně, která byla doteď průchozí s obývákem, tak to se zadělá. V kuchyni ale není tolik prostoru, aby tam byl nějaký kout s pohovkou a televizí, vejde se tam linka a jídelní stůl. Takže společný prostor jako rodina už mít nebudeme. Doteď bydlí v nájemním bytě, takže žádné peníze nezbudou, že by se pořídil větší byt. Ještě ke všemu asi stejně jako tady babička kritizuje hlavně na manželovi úplně cokoli co udělá, pořád za ním chodí když je na návštěvě a sleduje ho, kouká mu pod ruce i jak dává věci do lednice a pak chodí za mnou s tím, co to provedl hrozného že dal to máslo tam a ne jinam, že to takhle přeci nejde, že ho musím srovnat nebo to bude muset udělat ona. Plyne to asi z toho, že ho nikdy moc nemusela. No dobře, dřív nesnášela, teď ho nějak toleruje protože už je jí jasné že se ho z rodiny nezbaví a potřebuje nás. Děsím se toho a mám fakt strach, že nám to rodinu rozvrátí. Co dělat nevím sama. Do domova nepůjde, to prý si radši něco udělá než být odložená jedinou dcerou, ona se o mě jako o dítě přece postarala, taky mě neodložila…
A to chceš ať kvůli matce si zničíš vztah s manželem nebo zdraví? Stojí ti to za to?
My máme rodiče oba normální, ale co vidím u širší rodiny, některé členy bych doma nechtěla a nezničila si kvůli nikomu zdraví v malém bytě, na to se mám moc ráda.
- Citovat
- Upravit
Andromeda81
1.2.23 10:53
@Anonymní píše:
Jo, tohle je průšvih stáří. Ti lidé jsou rozumní opravdu asi tak jako malé děti, akorát že není možné je přimět, a ani po nich chtít, aby jako děti poslechli. Čeká mě to samé už brzy s mámou - ona mě měla pozdě, na svůj věk tak čiperná není přesto že je o dost mladší než tahle babička, myslí jí to tak stejně a dítě máme taky takhle malé. Co poradit nevím a upřímně se toho děsím. Bydlíme v bytě, budeme muset zrušit obývák/pracovnu, odkud částečně pracuju na mateřské. Zůstane nám mikroskopická ložnice, kde máme jen postel a komodu, víc se tam nevejde (chtěli jsme to tak - jen na spaní, velké pokoje ať jsou obývací a pro dítě), kam televizi dáme na zeď a budeme koukat jen z postele (to jsme nikdy nechtěli), dítěti dětský pokoj a kuchyně, která byla doteď průchozí s obývákem, tak to se zadělá. V kuchyni ale není tolik prostoru, aby tam byl nějaký kout s pohovkou a televizí, vejde se tam linka a jídelní stůl. Takže společný prostor jako rodina už mít nebudeme. Doteď bydlí v nájemním bytě, takže žádné peníze nezbudou, že by se pořídil větší byt. Ještě ke všemu asi stejně jako tady babička kritizuje hlavně na manželovi úplně cokoli co udělá, pořád za ním chodí když je na návštěvě a sleduje ho, kouká mu pod ruce i jak dává věci do lednice a pak chodí za mnou s tím, co to provedl hrozného že dal to máslo tam a ne jinam, že to takhle přeci nejde, že ho musím srovnat nebo to bude muset udělat ona. Plyne to asi z toho, že ho nikdy moc nemusela. No dobře, dřív nesnášela, teď ho nějak toleruje protože už je jí jasné že se ho z rodiny nezbaví a potřebuje nás. Děsím se toho a mám fakt strach, že nám to rodinu rozvrátí. Co dělat nevím sama. Do domova nepůjde, to prý si radši něco udělá než být odložená jedinou dcerou, ona se o mě jako o dítě přece postarala, taky mě neodložila…
Nenech se vydírat. Vzít si matku do tam malého bytu je psychická sebevražda.
- Citovat
- Upravit
1.2.23 11:06
Zakladatelko, vždyť to ví přece každý, že soužití 2 a více generací nedělá nikdy dobrotu. Anebo taky kůň je jednou hříbětem, člověk 2× dítětem.
Podle popisu se babi strašně nudila (nebo aspoň dělala, že se nudí) a teď prudí vás, jste obětní beránci, ale rozhodli jste se sami, tak to holt musíte vydržet a nějak přetrpět, když nechce jít do DD nebo menšího bytu.
Nebo jsi už zde diskutujícím lidem napsala, jak by to bylo, kdyby bydlela v nějakém bytě?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.2.23 11:11
@inkakřivák píše:
A k čemu jim bude?
Babicce bude. K bydleni.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.2.23 11:18
@Anonymní píše:
Jo, tohle je průšvih stáří. Ti lidé jsou rozumní opravdu asi tak jako malé děti, akorát že není možné je přimět, a ani po nich chtít, aby jako děti poslechli. Čeká mě to samé už brzy s mámou - ona mě měla pozdě, na svůj věk tak čiperná není přesto že je o dost mladší než tahle babička, myslí jí to tak stejně a dítě máme taky takhle malé. Co poradit nevím a upřímně se toho děsím. Bydlíme v bytě, budeme muset zrušit obývák/pracovnu, odkud částečně pracuju na mateřské. Zůstane nám mikroskopická ložnice, kde máme jen postel a komodu, víc se tam nevejde (chtěli jsme to tak - jen na spaní, velké pokoje ať jsou obývací a pro dítě), kam televizi dáme na zeď a budeme koukat jen z postele (to jsme nikdy nechtěli), dítěti dětský pokoj a kuchyně, která byla doteď průchozí s obývákem, tak to se zadělá. V kuchyni ale není tolik prostoru, aby tam byl nějaký kout s pohovkou a televizí, vejde se tam linka a jídelní stůl. Takže společný prostor jako rodina už mít nebudeme. Doteď bydlí v nájemním bytě, takže žádné peníze nezbudou, že by se pořídil větší byt. Ještě ke všemu asi stejně jako tady babička kritizuje hlavně na manželovi úplně cokoli co udělá, pořád za ním chodí když je na návštěvě a sleduje ho, kouká mu pod ruce i jak dává věci do lednice a pak chodí za mnou s tím, co to provedl hrozného že dal to máslo tam a ne jinam, že to takhle přeci nejde, že ho musím srovnat nebo to bude muset udělat ona. Plyne to asi z toho, že ho nikdy moc nemusela. No dobře, dřív nesnášela, teď ho nějak toleruje protože už je jí jasné že se ho z rodiny nezbaví a potřebuje nás. Děsím se toho a mám fakt strach, že nám to rodinu rozvrátí. Co dělat nevím sama. Do domova nepůjde, to prý si radši něco udělá než být odložená jedinou dcerou, ona se o mě jako o dítě přece postarala, taky mě neodložila…
Já být tvůj manžel a ty si do toho bytu nastěhovat matku, tak beru děti a rozvádím se. Je to od tebe extrémně sobecké ničit rodinu, kvůli nějakému falešnému sobeckému pocitu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.2.23 11:21
@Anonymní píše:
Jo, tohle je průšvih stáří. Ti lidé jsou rozumní opravdu asi tak jako malé děti, akorát že není možné je přimět, a ani po nich chtít, aby jako děti poslechli. Čeká mě to samé už brzy s mámou - ona mě měla pozdě, na svůj věk tak čiperná není přesto že je o dost mladší než tahle babička, myslí jí to tak stejně a dítě máme taky takhle malé. Co poradit nevím a upřímně se toho děsím. Bydlíme v bytě, budeme muset zrušit obývák/pracovnu, odkud částečně pracuju na mateřské. Zůstane nám mikroskopická ložnice, kde máme jen postel a komodu, víc se tam nevejde (chtěli jsme to tak - jen na spaní, velké pokoje ať jsou obývací a pro dítě), kam televizi dáme na zeď a budeme koukat jen z postele (to jsme nikdy nechtěli), dítěti dětský pokoj a kuchyně, která byla doteď průchozí s obývákem, tak to se zadělá. V kuchyni ale není tolik prostoru, aby tam byl nějaký kout s pohovkou a televizí, vejde se tam linka a jídelní stůl. Takže společný prostor jako rodina už mít nebudeme. Doteď bydlí v nájemním bytě, takže žádné peníze nezbudou, že by se pořídil větší byt. Ještě ke všemu asi stejně jako tady babička kritizuje hlavně na manželovi úplně cokoli co udělá, pořád za ním chodí když je na návštěvě a sleduje ho, kouká mu pod ruce i jak dává věci do lednice a pak chodí za mnou s tím, co to provedl hrozného že dal to máslo tam a ne jinam, že to takhle přeci nejde, že ho musím srovnat nebo to bude muset udělat ona. Plyne to asi z toho, že ho nikdy moc nemusela. No dobře, dřív nesnášela, teď ho nějak toleruje protože už je jí jasné že se ho z rodiny nezbaví a potřebuje nás. Děsím se toho a mám fakt strach, že nám to rodinu rozvrátí. Co dělat nevím sama. Do domova nepůjde, to prý si radši něco udělá než být odložená jedinou dcerou, ona se o mě jako o dítě přece postarala, taky mě neodložila…
Ale prosímtě, to si děláš srandu, že 
pokud né, tak ještě k tomu ti tam tvůj manžel nastěhuje své rodiče a vy půjdete bydlet do sklepa nebo pod most a jen docházet přebalovat, krmit a polohovat
A pokud tam své rodiče tvůj muž nenastěhuje, tak pak třeba v brzké době vyplní rozvodové papíry a předloží ti je k podpisu, proč by přece zůstával se ženou, která si do společné domácnosti nastěhuje matku (jeho tchýni), která ho nemusí (a ještě by mu zatápěla).
A proč spousta lidí argumentuje, vždyť se o mě rodiče postarali a neodložili - dle zákona jd zo jejich povinnost, zato děti (dospělé) mají povinnost pouze zajistit, aby rodiče nestrádali, což neznamená, že si je nutně musí k sobě stěhovat - stačí zajistit péči (peč. služby),jídlo (nakupovat jim, příp. dovoz), ale sestěhování to opravdu není nutné…navíc v dnešní době, kdy se dnes pracující lidé kolem 40/50ti do důchodu jen tak nedostanou, tak budou rádi, když dojdou z práce a odfrknou si.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
hele, ona ta demence, alzheimer a podobné, začínají děsně plíživě, takže na začátku je to jen stařík, který je poněkud protivný a má podivné manýry…já to teď řeším s mámou, jestli její neschopnost si zapamatovat věci a nedělat z pokynů guláš je její tradiční lenost vynaložit energii si to zapamatovat, nebo už počínající problém…