Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Konnny píše:
Ua myslela, ze ležáky do bezneho DD ani nevezmou
ležáci se dostanou v pohodě,
nedostanou se s demencí, kteří chodí
@VitaminC píše:
To je dost odvazne tvrzeni.
Ja to netvrdila, jen jsem to nahodila jako možnou vec, jelikoz zakl. nezminila co je s penezi za dum.
A uprimne, přišlo by mi logické, kdyby jim cast penez za doziti v dome venovala. Jsou potrebni, s malyma detma a na rodicaku q vzali ji k sobe.
@stinga píše:
ležáci se dostanou v pohodě,
nedostanou se s demencí, kteří chodí
A kde pak jsou?
@Konnny píše:
A kde pak jsou?
asi doma, 3 měsíce můžou být na LDN
@Konnny píše:
Ja to netvrdila, jen jsem to nahodila jako možnou vec, jelikoz zakl. nezminila co je s penezi za dum.
A uprimne, přišlo by mi logické, kdyby jim cast penez za doziti v dome venovala. Jsou potrebni, s malyma detma a na rodicaku q vzali ji k sobe.
prý jim nedala nic, což je od babičky sprosté
@stinga píše:
moje babička bydlela v něčem podobném, akorát tam nebyl lékař a ošetřovatelky, 24 let - od svých 61 do 85, a ano, velice si to chválila,
pak byla po epileptických záchvatech dlouho v kómatu, a když se probrala už nedokázala chodit - takže po pobytu v nemocnici následoval klasický DD - tam je teda ta péče tristní - je to jen udržování při životě, ale ne život
Tak to tedy asi záleží domov od domova. Já jsem měla v domově obě babičky - jedna byla fit, druhá po mrtvici (ležák). Ležící babička byla v domově v malém městě a péče byla vynikající. Nádherné nové prostředí, vše moderní zrekonstruovaný (tehdy) asi před 5 lety. Personál byl skvělý, usměvavé, ochotné sestřičky, v létě babičku vozily na vozíčku po zahradě. Naprosto úžasné místo, které fakt nepůsobilo jako sklad důchodců. Nyní mám prababičku (98 let) v jiném domově, ona je pohyblivá, samostatná, ale je tam patro i pro ležáky, nicméně to samé - překrásné prostředí, personál.
Tak k tomu co jsem psala já, ono je to těžké, a v tom zakladatelku chápu. Jistě že nastěhovat si mámu domů je to poslední co chci a vůbec si to neumím představit. S manželem jsme dlouhé roky, i když dítě se nám podařilo až skoro „na stará kolena“, a máme opravdu šťastné manželství, teď i vysněnou rodinu, všechno se ve mě bouří proti tomu tohle narušit. Byt nemáme žádný maličký, spíš dispozičně prostě na tohle nevhodný. Když jsme ho pořizovali, tahle otázka ještě vůbec nebyla na stole, zařizovali jsme ho pro nás + budoucí děti. Na to je velký dost, malinká je ložnice a kuchyně není největší (ale zas proti třeba panelákům je pořád velká luxusně když může být i jídelnou zároveň), naopak obývák a dětský pokoj jsou veliké, máme šatnu, komoru atd. takže metrů spoustu, což je všechno ale nanic na tohle. Dítě do miniaturní ložnice nedám, teď by to sice bylo ještě jedno, ale do budoucna to nechci, ať má velký pokoj, své soukromí, sourozence už mít nebude, tak ať má aspoň trošku „luxus“. Mámě by se do toho malého pokoje zas nevešly ani věci, a je jasné, že by tam čas netrávila. Ale ono je to jedno, i kdybychom měli 4+1, tak by zřejmě byl problém s tím chováním. Je to přesně tak, ona není zlá, jen má za svůj život vžité představy co jak musí být a jinak je to špatně. A řekla bych že platí to, že stejně jako u babičky zakladatelky, se ten senior naváží víc do toho z rodiny, kdo je z jeho pohledu přiženěný/přivdaný. Prostě není z jeho rodiny, možná má ty zvyky ještě i tím ovlivněné, neznají se celý život aby byl zvyklý na některé věci. Vidím to sama, z její výchovy znám prostě některé její zvyky, které jsem sice nepřevzala ale jsem schopna tolerovat, ani přemýšlet o tom nemusím, protože 19 let života u ní mě to naučilo. Ale pro manžela je to najednou soubor nesmyslných pravidel, které se samozřejmě učit nebude. Dokud byla mladší a víc fit, hlavně mentálně, byla mnohem víc tolerantní, dokázala akceptovat, že něco má někdo jinak, celkem ohleduplná. Se stářím tyhle vlastnosti šly úplně do háje. Je to podobné, zas chodí spát hrozně pozdě a že to někomu v jednom bytě/na společné dovolené vadí je třeba u nás problém bytu, ne její - máme blbý byt že je tam všechno slyšet, ne toho, že televize ve dvě ráno není normální. A taky blbé podlahy, že nás budí když tam chodí sem a tam. Dudlík s medem už byl taky, všechny ty novodobé rady jsou blbosti, my jsme vyrostli bez toho, celé generace přece vyrostli bez…doplnit se dá skoro cokoli, například autosedačky. Takže jí ani moc nemůžu nechat pohlídat, protože nevím jaký postup jí napadne aplikovat, navíc je reálná možnost, že si třeba poplete, že ona něco se mnou dělala když jsem byla až mnohem starší. A ne, nechápe, jak mimo je to, co říká, rozumně si promluvit je nesmysl, už to nejde. Vnímá jen ten svůj pohled, minulost si překrucuje, nebo se jí spíš překrucuje v hlavě, takže rozumná diskuze fakt je utopie. Přestává být soběstačná, to je prostě fakt a nemůže za to. Taky je fakt, že mi byla tou nejlepší matkou jakou dokázala, žádné vykašlání se na mě jí opravdu vyčíst nemůžu. Jiné příbuzné kde by mohla být nemáme. Domov je pro ni prostě nejhorší strašák v životě v tuhle chvíli. Takže co. Ani jedno řešení není dobré.
Nechte ji vyšetřit. Můj děla prvně dělal podobné maličkosti. Třeba mu babička dala kafe do hrnku a on měl pocit, že to je jový hrnek, nepamatoval si, že ho před nějakou dobou dostal. Časem se to horšilo a už nepoznával nikoho kromě babičky a bylo to i pro babičku vyčerpávající, furt se ptal na totéž apod..Chodila k nim domu pečovatelka, která pomáhala s péčí o něj+už pár let měli uklízečku, která přišla 2× týdně, takže babičce stačilo nedělat bordel, vynést koš, umýt nádobí a zbytek udělala ona. A vždy jí někdo z rodiny vzal autem na nákup, měla své oblíbené značky(třeba šťávu citrónovou nějaké znakčky apod.).Takže doporučuji zajistit sociální službu, naučit jí klíče a telefon nosit na krku a pak si udělejte dovolenou minimálně týden a sociální služba jí bude vozit jídlo a zkontroluje jí, ale i vaše psychika potřebuje odpočinek.
Chceš moje historky soužití s mými rodici (84,74) s mým synem a skoro snachou a jejich nezvladatelným psy, s pubertální dcerou a batoletem a naši kočkou? A na návštěvy jezdí senilní a zla tchyně…
Je to těžké, vždy si snažím rikat, ze to nedělají schválně. Porad se snažím se všemi domlouvat, vysvětlovat… Někdy marně. A občas se děsně vytočím.
Zakladatelko s tím nastěhováním babičky jste udělali kardinální hloupost. Soužití více generací j jednom bytě nedělá dobrotu v drtivé většině případů, u Vás se navíc jedná o rozdíl dvou generací a to už je úplně beznadějné. To už je nyní ale jedno a chápu, že jste to mysleli dobře…
Podle popisu babiččina chování si nemyslím, že by trpěla demencí, nebo úplně nevěděla co dělá. I když samozřejmě věk už určitým způsobem její chování ovlivňuje.
Spíš mi připadá, že jako většina jejich vrstevníků žila život v nastavení typu „staří si jedou to svoje a dirigují a mladí drží ústa a krok a přizpůsobují se“ a vůbec jí nedochází, že je něco špatně a že by Vám něco mohlo vadit.
Taky tam vidím značnou míru takového toho sobectví a bezohlednosti a troufám si říct až vych. canosti v tom smyslu, že peníze rozdám neschopným lemplům, protože je přece potřebují a na krk se zavěsím slušným a hodným příbuzným, bez snahy o jakoukoliv kompenzaci-oni to přece nepotřebují a ještě se u nich doma budu chovat, jako kdyby mi to tam patřilo, protože prostě vím, že můžu.
Nenalhávejme si, že si paní neuvědomuje, že rodinu ruší v noci. Jasně, že uvědomuje, ale dělat to chce a je jí jedno
…
Zakladatelko uvědomuješ si, že babička tady může být klidně ještě i deset let?
Jak dlouho si myslíš, že se tenhle teror ve vlastním domě dá vydržet?
A přitom je dost reálná šance, že by vzhledem ke svému ještě dobrému zdravotnímu stavu mohla být v nějakém slušném zařízení mezi vrstevníky i šťastná a spokojená.
To se ale samozřejmě může velmi brzo změnit a proto bych na nic nečekala a urychleně to začala řešit a dělat všechno proto, abych ji k tomu dotlačila.
Časté návštěvy, Vánoce a svátky u Vás doma by byly samozřejmostí.
Je to krutý, ale Ty si uvědom, že babička má prostě život za sebou a nikdo ji nechce strčit někam, kde o ni nebude postaráno s tím, že Vás už v životě neuvidí.
Vy a Vaše děti máte život před sebou…nenechte si ho ničit
![]()
@Tuhy_LU píše:
Chceš moje historky soužití s mými rodici (84,74) s mým synem a skoro snachou a jejich nezvladatelným psy, s pubertální dcerou a batoletem a naši kočkou? A na návštěvy jezdí senilní a zla tchyně…
Je to těžké, vždy si snažím rikat, ze to nedělají schválně. Porad se snažím se všemi domlouvat, vysvětlovat… Někdy marně. A občas se děsně vytočím.
Jsi svatá žena.
To bych nepřežila…ani měsíc ![]()
@annlady píše:
měřítko samostatnosti - dojde si sám na záchod, je dost marné
Neni… muj deda dokud zvladl po svych dojit na wc a do koupelny, zvladala se o nej babi starat doma… jak chodit prestal, uz v 80ti letech fakt nezvlada ho zvedat, tahat..atd. Takze ano, u nas to bylo dulezite..
@Konys píše:
Neni… muj deda dokud zvladl po svych dojit na wc a do koupelny, zvladala se o nej babi starat doma… jak chodit prestal, uz v 80ti letech fakt nezvlada ho zvedat, tahat..atd. Takze ano, u nas to bylo dulezite..
přesně, je to moc důležité hledisko,
samozřejmě demence je také důležité hledisko
Naprosto Vás chápu, já s přítelem a 6 měsíční dcerou bydlíme v bytě, kde žije i můj 80 lety děda. Ze začátku se to spolubydlení dalo. Ale ted jak jsem na rodičáku, tak mi už začíná solidně kapat na karbit. Chápu jak to myslíte s těmi maličkostmi, ono se to nastřádá a jaké too čím dál tím horší. Máte asi dvě možnosti, buď ještě zatnout zuby, přestěhovat ji dolů. Nebo pokud se bojí být sama, najít ji nějaký hezky domov pro seniory. Nic jiného Vám asi nezbývá.
@Anonymní píše:
@stinga proboha… Ne, žádné peníze jsme nedostaličást peněz darovala babička své sestře na doplaceni exekuce po jejím synovi (nevím kolik, neptala jsem se ) a něco ji zbylo.
Takže syna alkoholika má sestra?