Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše:
Děkuji za rady všem, opravdu..
Dnes jsem se utvrdila v tom, že to asi opravdu nemá cenu.
Včera mi slíbil, že půjdeme do lesa a dneska ráno jako by nic, že nejde, že je nevyspalý tak já, že jdu sama a on se divil, že jdu, ale nešel.
Ted mi volá od kamaráda, se kterým chodí do hospody, jako by nic, jestli jsem se neztratila, ja na něj, jsi v hospodě vid a on, no mám první pivo, prijd.
Tak ja, že ne a říkám, hlavně, že se mnou do lesa jsi nesel a do hospody jo vid. Tak jestli budeš moct tak pak s tebou chci mluvit. A čau, on jen čau.
Tak teď už se tomu neubráním, musím to řešit.Myslím, že se mi i uleví.
Jde mi i o to, že kamarádům jezdí pomáhat na baráky a mne když něco slíbí tak se na mě vykasle…
To si piš.
@Inaris píše:
Anonymko, určitě se Ti uleví.
Sama cítíš, že potřebuješ žít jinak, než s tímto chlapem, který preferuje vysedávání v hospodě.
Osobně nepovažuji časté navštěvování hospod za normální. Můj táta byl abstinent a můj ex je taky abstinent. Takže já třeba považuji za normální, že můj partner do hospody prostě nechodí. Neříkám, že by nikdy nevkročil, ale udělat z hospody druhý domov…?
Když jsem pak našla jednoho přítele, u něhož jsem zjistila zálibu v hospodských zařízeních, skončila jsem to. Nesnáším ublekotané chlapy s vypitým mozkem, nesnáším jejich žoviálnost, s níž vyhazují prachy za pííívo a taky pak ten smrad. A doma je přece vždycky co dělat, no ne?
Mám to úplně stejně.
@Inaris děkuji, moc si tvé odpovědi vážím. Máš pravdu. Neni to normální.
Právě, že doma nic neudělá a u ostatních pomáhá, to mě mrzí hodně.
No, až přijde tak to chci řešit, pokud bude v přijatelném stavu…
@Inaris píše:
Nemáš zač, píšu podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.
To, co jsi popsala, je u těchto typů lidí časté.
Ale řekni si sama: máš zapotřebí takhle žít? Určitě ne.
Uz jsem přišla na to, že ne. Ale je to těžké. Udělat ten první krok a odejít.
Uplně stéjný problém, zažívám já, ani se mi nechce věřit, že jsme to tak dopracovali, a to spolu bydlíme 2roky, nezajímá ho nas vztah, dítě, mluví semnou arogantně, já se doma starám o vše aby byl příjemný rodinný krb, ale vyhovuje mu full servis, navrh má jedině vtom, že tu musím s dítetem bydlet, dítě je tady doma a nevím ani nechci domyslit jaké psychicé nasledky by to zanechalo na dušičce, která moc svého tátu miluje, i když se jí nevenuje…Proste nemáme kam jít. Je to psychicky vycerpávájící, včera jsem si tuto diskuzi našla a zajímalo by mě jak zakladatelka žije
vkládám anonymně,dekuji.JANA -Pro orientaci v příspevcích
@Anonymní píše:
Uplně stéjný problém, zažívám já, ani se mi nechce věřit, že jsme to tak dopracovali, a to spolu bydlíme 2roky, nezajímá ho nas vztah, dítě, mluví semnou arogantně, já se doma starám o vše aby byl příjemný rodinný krb, ale vyhovuje mu full servis, navrh má jedině vtom, že tu musím s dítetem bydlet, dítě je tady doma a nevím ani nechci domyslit jaké psychicé nasledky by to zanechalo na dušičce, která moc svého tátu miluje, i když se jí nevenuje…Proste nemáme kam jít. Je to psychicky vycerpávájící, včera jsem si tuto diskuzi našla a zajímalo by mě jak zakladatelka žijevkládám anonymně,dekuji.JANA -Pro orientaci v příspevcích
Tak začni šetřit na 2 kauce, první nájem, jídlo na první 3 měsíce, na jízdné, případně školku, výdaje typu lékař, léky. Caa 70 tisíc do začátku. Pak můžeš jít kamkoliv.