Poradna o homeopatii
MUDr. Eliška Bartlová
@HornyHippo píše:
Moje máma dala před pár lety „úžasný“ dárek bratrově ženě (v té době těhotné).
Koupila nějakou knihu, něco jako „Jak se starat o miminko“, celé to pročetla, proškrtala co se jí nelíbilo, doplnila tam své vlastní pravdy, rady a tipy a skoro na každou stránku napsala, že když si nebude vědět rady tak se na ni může kdykoli obrátit.
Z toho bych rovnou omdlela. ![]()
Mně je z takových diskuzí vždy uzko… ![]()
Jsem máma tří synů, tzn tchýně natřikrát…
Přijde mi, že vadí vše.
Koupím, nekoupím, špatný dárek, žádný dárek, moc dárků, málo dárků,…
Vše je špatně ![]()
Já od své tchýně dostávala pravidelně noční prádlo, nejdřív, za mlada
krajkovou, pak střídmější, když jsem se s jejím synem rozvedla tak s dlouhým rukávem ![]()
Zní to jako vtip, ale měla jsme se rády ![]()
Chybí mi.
@HornyHippo píše:
Moje máma dala před pár lety „úžasný“ dárek bratrově ženě (v té době těhotné).
Koupila nějakou knihu, něco jako „Jak se starat o miminko“, celé to pročetla, proškrtala co se jí nelíbilo, doplnila tam své vlastní pravdy, rady a tipy a skoro na každou stránku napsala, že když si nebude vědět rady tak se na ni může kdykoli obrátit.
To mohlo být humorné čtení ![]()
Asi by mě to nepohoršilo, ale pobavilo.
@Stevia píše:
Mně je z takových diskuzí vždy uzko…
Jsem máma tří synů, tzn tchýně natřikrát…
Přijde mi, že vadí vše.
Koupím, nekoupím, špatný dárek, žádný dárek, moc dárků, málo dárků,…
Vše je špatně
Já od své tchýně dostávala pravidelně noční prádlo, nejdřív, za mladakrajkovou, pak střídmější, když jsem se s jejím synem rozvedla tak s dlouhým rukávem
Zní to jako vtip, ale měla jsme se rády
Chybí mi.
Ono myslím o ty dárky úplně nejde. Když je tchýně fajn a myslí to dárkem dobře, tak ji ledacos jako snacha odpustis. Když tě preventivně nemá ráda, i když tě zatím ještě nezná a ani o seznámení nestojí, je k tobě zlomyslná, soupeři s tebou o svého syna a dárkem tě chce akorát odbyt, tak nemůže čekat, že ji budeš mít ráda. Já se vždy chovala slusne, hranice jsem si ale vymezila. Výsledkem je, že když se naposled tchýně (bezdůvodně, protože žije život jen podle svých pravidel) přestala opět na pár let bavit se svým synem, volala mně, aby měla info o dětech. Nakonec jsem zjistila, že umí být i milá, když chce, a je trochu škoda, že se nezvládla takto přetvařovat už od začátku. Ale to se jí nechtělo, byla jsem pro ni jen nicka, co jí bere syna. Takže máme teď slušný vztah, i když opravdová „láska“ tam z mé strany není. O děti má zájem jen na fotkách, jezdit nechce, občas pošle dětem penize, obcas zavolá a mile si popovídáme, už nemá rypave a zlomyslné otázky a postranní úmysly jako dřív. Asi je to i tím, že už ji bylo 70 a sil ubylo. Vlastně mám teď dobrou tchýni. ![]()
@Martina D. Jasně, o dárky nejde vůbec, to je přeci jasné každému…
Co ty píšeš, že se přestala bavit se synem… tohle jsou věci, které mají asi mezi sebou, těžko říct…
Ono to není jednoduché s těma dětma i když jsou plnoletý a nedám si říct…
Já teda do nich nemluvím, ale někdy je to těžký.
@AjaF píše:
To mohlo být humorné čtení
Asi by mě to nepohoršilo, ale pobavilo.
Jo
přijde mi to fakt vtipný.
@Stevia píše:
Mně je z takových diskuzí vždy uzko…
Jsem máma tří synů, tzn tchýně natřikrát…
Přijde mi, že vadí vše.
Koupím, nekoupím, špatný dárek, žádný dárek, moc dárků, málo dárků,…
Vše je špatně
Já od své tchýně dostávala pravidelně noční prádlo, nejdřív, za mladakrajkovou, pak střídmější, když jsem se s jejím synem rozvedla tak s dlouhým rukávem
Zní to jako vtip, ale měla jsme se rády
Chybí mi.
Já myslím, že zas tak složité to není. Ano, člověk se třeba často úplně netrefí, ale je tam vidět snaha. Když tchýně dá snaše nezabalené utěrky a sama si přeje parfémy, šperky a elektroniku, tak tam asi bude něco špatně ![]()
@AnastazieB píše:
Já myslím, že zas tak složité to není. Ano, člověk se třeba často úplně netrefí, ale je tam vidět snaha. Když tchýně dá snaše nezabalené utěrky a sama si přeje parfémy, šperky a elektroniku, tak tam asi bude něco špatně
No tak asi je to o dohodě.,ale oboustranné…
@Stevia píše:
@Martina D. Jasně, o dárky nejde vůbec, to je přeci jasné každému…
Co ty píšeš, že se přestala bavit se synem… tohle jsou věci, které mají asi mezi sebou, těžko říct…
Ono to není jednoduché s těma dětma i když jsou plnoletý a nedám si říct…
Já teda do nich nemluvím, ale někdy je to těžký.
Tam je jasná vina na strane tchýně. Miluje věci, všechny věci, i osobní veci po zemřelých příbuzných a nikdo je nesmí vyhodit, chodila to pravidelně kontrolovat.
Já jsem nad tím přemýšlela a došla jsem k závěru, že dárky se musí vyplatit. Pokud cítím z druhé strany zájem, ochotu, nějaký vztah, tak se mi vyplatí kupovat drahé dárky. Jak je nic, tak na to kašlu.
Ale přiznám se, mám jedny lidi, kterým dávám drahé dárky jen pro formu, jsou to příbuzní a nechci blbé keci. Na druhou stranu, potkávám je 2* ročně, to je úspěch ![]()
@Stevia píše:
Mně je z takových diskuzí vždy uzko…
Jsem máma tří synů, tzn tchýně natřikrát…
Přijde mi, že vadí vše.
Koupím, nekoupím, špatný dárek, žádný dárek, moc dárků, málo dárků,…
Vše je špatně
Já od své tchýně dostávala pravidelně noční prádlo, nejdřív, za mladakrajkovou, pak střídmější, když jsem se s jejím synem rozvedla tak s dlouhým rukávem
Zní to jako vtip, ale měla jsme se rády
Chybí mi.
Proc hned uzko? Jsou lide, co to nemysli zle nebo chamtive, od tech se tomu zasmejes a tesis se, co vyvedou priste. No a pak jsou ti druzi…
@Netopirek píše:
jenže ne každý to dokáže. Já třeba ne, sice to stále zkouším. Ale pokaždé je to křečovité a nucené. Není v takovém případě lepší nezkoušet předstírat
Taky nemusím tyhle křečovité projevy, kdy je prostě strašně vidět, jak je to hraný… To radši poděkovat, věcně třeba prohodit, že se ti to bude hodit, ale netlačit se do přílišných emocí, když to člověk necítí ![]()
@OpportunityNox píše:
Taky nemusím tyhle křečovité projevy, kdy je prostě strašně vidět, jak je to hraný… To radši poděkovat, věcně třeba prohodit, že se ti to bude hodit, ale netlačit se do přílišných emocí, když to člověk necítí
To já normálně dělám. A většina v mém okolí to bere. Ale pak mám bohužel takové co očekávají, že bude obrovský příval nadšení. No a to já nedám
@Netopirek píše:
To já normálně dělám. A většina v mém okolí to bere. Ale pak mám bohužel takové co očekávají, že bude obrovský příval nadšení. No a to já nedám
Já taky ne, neumím to, a je to pak poznat a když jsem to dříve měla třeba tendence vyzkoušet, tak jsem si akorát přišla jak idi.ot.
Stejně jako neumím lézt do pr.dele nadřízeným apod.
„Nejlepší“ dárky v životě jsem dostávala od jedné své babičky. Asi od mých 10 let mi pravidelně dávala k Vánocům, narozeninám, svátkům a čemukoliv jinému - výbavu.
V dětství jsem to „fakt“ ocenila… ![]()
Pamatuju si na jedny obzvlášť příšerné hrnečky o obsahu asi 1dcl, stěnu to mělo silnou snad půl centimetru a barva byla taková divně až hnusně béžová. Ty si pamatuju, že jsem je tenkrát i obrečela - asi hrůzou, že bych je fakt musela používat… ![]()
Pak takový ty tenký ručníky - nebylo to froté a velký byly asi 40×60 cm.
Povlečení na postel nebo konvička na čaj - taková co začne pískat, když se vaří voda…
Vím jak moc dobře to myslela, ale jako dítě jsem to fakt kolikrát obulila, protože se mi ty věci prostě nelíbily a už tenkrát byly nemoderní a zastaralé. Škoda i peněz, které za to s dobrým úmyslem vydávala.
Mamka viděla jak jsem z těch věcí nešťastná, tak mi říkala, ať jsem v klidu a vždycky to někam navždy „uklidila“.
Nejsem nevděčnej parchant, babičku jsem měla opravdu upřímně ráda, ale kdyby mi jako děcku dala čokoládu a dvacku místo drahé a zbytečné výbavy, tak by to bývalo lepší.
Ale vzpomínám na ni s láskou ![]()