Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše:
S tou výškou mě to taky štvalo, mám taky asi 176cm. A teď když dcera dorostla ve 13 letech do 175cm a všichni jí říkají, jé ty jsi ale velká, ty jsi vyrostla a jí to trápí, tak mě to přímo s…re. Už jsem párkrát řekla dotyčnému, že je to asi stejně taktní jako někomu říkat, že je tlustý. Jednomu blbovi, co řekl, že je dcera jako žirafa jsem řekla, že on zase vypadá jako hroch. Většinou to říkají lidi, co mají sami do nějaké dokonalosti fakt daleko.:-)
Oni to třeba ani nemusejí myslet zle, prostě to jen okomentují jako by řekli - Jé ty máš svetr s žirafou. Ale ten dotyčný co to poslouchá fakt pomalu denně je z toho po čase na prášky
A může jít třeba klidně o vlasy, o barvu očí/ jé ty máš každý oko jinou barvu viď/ atd.
Neco asi jo. Ridim se heslem, ze rozcilovat se v tomto pripade znamena, ze trestas sebe za to, ze nekdo jiny je de*il. Nech to plavat.
Jo taky je na to dobra veta ve Stoparove pruvodci Galaxii, nevim, jestli to nekde najdu.
@Anonymní píše:
S tou výškou mě to taky štvalo, mám taky asi 176cm. A teď když dcera dorostla ve 13 letech do 175cm a všichni jí říkají, jé ty jsi ale velká, ty jsi vyrostla a jí to trápí, tak mě to přímo s…re. Už jsem párkrát řekla dotyčnému, že je to asi stejně taktní jako někomu říkat, že je tlustý. Jednomu blbovi, co řekl, že je dcera jako žirafa jsem řekla, že on zase vypadá jako hroch. Většinou to říkají lidi, co mají sami do nějaké dokonalosti fakt daleko.:-)
A to ja na to hrde odpovim "ano, jsem!
" a jeste se just poradne narovnam
Ale driv me to strasne s.alo, to je fakt
@Bafonek píše:
Oni to třeba ani nemusejí myslet zle, prostě to jen okomentují jako by řekli - Jé ty máš svetr s žirafou. Ale ten dotyčný co to poslouchá fakt pomalu denně je z toho po čase na práškyA může jít třeba klidně o vlasy, o barvu očí/ jé ty máš každý oko jinou barvu viď/ atd.
Vidis a já zase třeba chapu, ze někdo okomentuje svetr - protože ten si člověk obleče většinou dobrovolně, takže se lze pobavit o výběru a tak… ale co říct k te výšce? Leda “To víš, asi to mám v genech, třeba jako ty ten předkus” ![]()
Ono vazne nemá cenu se nad tím pozastavovat, ale člověk musí k takovému postoji někdy dospět, aby byl s tím v pohodě.
A taky v dětství při každé návštěvě příbuzných jsem poslouchala „Ale Ilonko, no ne, ty jsi vyrostla“. Pak už jsem před našima začala tuhle scénku přehrávat ještě před příchodem na návštěvu a naši se pak tlemili a příbuzní netušili proč
. Dobrý trapasy z toho vznikaly… ![]()
Máme doma králíka. Uděláš si ho na česneku? Ha ha ha jsem strašně originální. Přísahám slysela jsem to stokrát ![]()
@lachtanice86 píše:
Ja zas opak, měřím 157cm a poslouchám co je malý, to je hezký, viď? Odpovídám : co je malý ma blíž do pekla. Většina ihned zmklne
Tak ta hláška o peklu se mi moc líbí, to si s dovolením zkusím zapamatovat.
Sice mám o pár cm víc než ty, ale dcera bude ještě menší, tak zařadím do našich hlášek za nás obě. ![]()
Něco člověk plácne, aniž přemejšlí. Třeba ten moravskej přízvuk, poznám tak komentuju. Ale fakt mne nenapadlo, že to ten člověk slyší často a může ho to už unavovat případně nasírat.
Mám pihy - Jé, ty máš pihy..
Maminka mi pubertu oslazovala častým - máš malý prsa, tebe si nikdo nevezme..
Jezdím opatrně - Jeď opatrně…
Plešatím - Jé, proč si něco neuděláš s těma vlasama?
Se divím, že mi z nich nehráblo ![]()
Já mám 177cm, kecy kvůli výšce jsem poslouchala pořád. Jedna bába mi řekla, že se snad ani nevdám…tak jsem jí řekla, že když se vdala ona, o sebe se fakt nebojím. Já teda pro odpověď nešla nikdy daleko. Horši to bylo kvůli velkýmu nosu. To mě fakt bolelo. Pak jsem odpovídala, že to je barometr na kokoty. Inteligentní člověk nemá potřebu se o mém nosu vyjadřovat, zato kdejaký idiot si musí rejpnout. Tak aspoň vím okamžitě s kým mám tu čest… Teď to řeším s dětma. Starší holčička je opravdu vysoká. Na pindy o basketu nebo modelce odpovídám, že už je teď dost inteligentní na to, aby se nemusela živit vlastním tělem. Mladší má zase odstátý ouška. To se taky každou chvíli ptá někdo, kdy půjde na plastiku. Tak to odpovědi selektuju podle osoby tazatele. Některým řeknu, že až si nechá přešít ksicht on, aby konečně přestal děsit děti. Jiným, že brzo, protože lidi jsou hnusný a netolerantní a pořád mají blbý dotazy…
Já poslouchám celý život (naštěstí jen v létě), že jsem bílá, proč nechodím na slunce, měla bych se opálit. Nejen že nemám pigment, ale ani mi nedělá dobře dlouhý pobyt na slunci. Copak je to nějaká povinnost, od jara se grilovat a mít bronzovou barvu? Na základní škole mě to dost trápilo, teď mě ta otázka jen obtěžuje.
Já tohle poslouchala, když jsem hodně zhubla: „jíte vůbec?“ a „jak to děláte?“ to je nejlepší otázka od někoho, kdo se přitom cpe koblihou..jako dobrý, každý si všimne, že hubnete ale po stý už mi vadila i pochvala: „vám to sluší?“ Co na oto říkat? „Hm, dík.“ Naštěstí už téma číslo jedna nejsem.
A normálně ničím výrazným na co by se muselo upozorňovat nevyčnívám.
A teď mi bylo líto kolegyně, která přišla něco podepsat do práce s dítětem rok a půl a už to jelo: jé ten je Váš? Už tak velký? Kdy budete mít druhé? A nejlepší: ten Vám není ale vůbec podobný (kolegyně tmavý typ tmavé oči, hnědé vlasy, chlapeček typ andílek -blond kudrny a modré oči-celý tatínek) a taky hláška: ještě, že maminka je jistá. Osobně se snažím nic takového lidem nepředhazovat. ![]()
To se mi stalo s jedním Indem. Máme poradu, on je tam jako host, direkt z Bangaloore, pár Američanů a já. No a vysvětluju ten systém co mám na starosti a Ind vrtí hlavou. A kouká na mne a vždycky lehce zavrtí hlavou jak něco řeknu.
Po asi deseti minutách mi to nedalo, voraženej Čížek, a ptám se:
„Hele, u vás je vrtění hlavy souhlas, co?“
A on:
"No jo, já zapomněl!
![]()
Pak jsme se s kolegy shodli, že to bylo všem divný a protivný, ale netroufali se zeptat - že by to byla kulturní insensivita a tak podobně.
Bottom line: Nevíš co se lidem honí v palici když něco řeknou a většinou tě na.srat nechtěj a dospělej člověk se v tom nebabře.
Prodala jsem byt. Koupila jsem pro sebe jiný byt. Kolečko před nastěhováním - řemeslníci, malíři, vyměnila jsem okna. Před známými jsem se netajila, za kolik jsem prodala sarý byt a za kolik koupila nový byt. Ani nic o řemeslníkách.
Od té doby nesnáším dotaz y PROČ. Dnes bych řekla a co je ti, co je vám po tom?
Proč jsem prodala tek levno? Proč jsem koupila tak draho? Proč byt v této lokalitě? Jestli jsem si zjiš´tovala geologii, že dům stojí na písku. Proč jsem si nezjistila tu geologii lokality.
Proč jsem si nechala udělat linku na míru? Proč jsem si nekoupila sektorovou linku? Proč jsem si nenechala starou linku? Proč jsem si nečchala natřít radiátory a proč jsem si nekoupila nové radiátory. Proč jsem si nechala vymalovat byt panem XY? Proč jsem si byt nevybílala sama? Proč mám barevné stěny? Proč a proč a proč.
Koupila jsem si sedačku s jedním křeslem - jako rozkládací dvougauč, jedno křeslo a konferenční stolek. Proč jedno keslo? Proč ne dvě křesla? Proč rozkládací? Proč dovugauč? Proč ne rohový gauč?
Kolikrát jsem měla chuť vypláznout natazatele jazyk.
Pred lety jsem pracovala jako ostraha a kdyz nekdo piskal v ramu (detektor kovu) a ja ho musela premerit, minimalne 15× denne jsem slysela, ze to nemusim, ze maji zlate srdce nebo zelezne zdravi. Hahaha