Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
A ještě doplním, že když se takle chová, že si měl rozmyslet mít nějakou rodinu a on, že taky lituje, že jí se mnou bohužel má
Nechápu, měla jsem sto chutí ho něčim praštit jak hnusně se choval! ![]()
Seber svoji hrdost a opusť ho. Vždyť se k tobě chová děsně. Má tě na háku, jsi mu ukradená. Já bych to na tvém místě rozštípla. A jeho slovník nebudu ani komentovat. Evidentně si je hodně jistý, že jen planě vyhrožuješ a opustit ho nedokážeš.
Odpověz si upřímně na otázku: „Nemůžeš, nebo už takhle nechceš žít?“
No nevim, jestli tohle vyřeší nějaká poradna, ten by měl jít sám minimálně za psychologem. Platí má rada již na tvůj předchozí příspěvek - odejdi, ten se nezmění a syn v takové domácnosti nebude mít šťastné dětství.
No holka, je mi to lito…v tomhle pripade, bych splnila to, cos rekla a odesla od nej.
Jestli neodejdes, bojim se, ze budes horce litovat. Znicis si zivot, sobe i diteti.
Dostal sanci, varovalas ho a on to ma stejne na haku. Lepsi to nebude. On at si zije jak umi, ale sam. Chova se jak magor.
Zivot je kratky na to ho zahodit s takovym clovekem.
Treba mu jednou dojde, co bylo spatne a budete mit sanci spolu vychazet alespoň jako rodice a ve slusnosti.
Jinak, to jeho chovani normalni neni, to je fakt na doktora. Docela bych se bala stupnovani jeho reakci…jednou muze prijit den, kdy mu ublizit ti jen slovne, zacne byt malo. Tohle chces?
Achjo.no je to smutný, ale dobře, že mi to píšete. Já už si taky připadám na doktora.. že člověk se snaží, a i když ví, že ten druhej se nechová úplně ok, kousne to a stejně se snaží usmířit a dostane přes prsty, a stejně mu je to líto.. a fakt jsem jak blázen co se snaží pořád být lepší a připadám si prostě špatně no
Je fakt že moje sebevědomí je taky dost v háji
.. že se vůbec rozmýšlím, a že stejně pořád je pro mě těžké odejít. Nevím jestli je to strach ze samoty, jak to zvládnu, nebo city k němu, ačkoliv on je hrozně pošlapal a zadupal. A vidím, že lásku v sobě asi má, dokáže jí dát klukovi a chovat se normálně.. i třeba k ostatním. Nechápu proč to tak je, proč já jsem pro něj takovej hadr, kterej si nezaslouží kousek úcty
Kamarádka mi říkala, že mám doma narcise.. a možná to tak je, když jsem koukala „co je to zač“.. a bohužel s tím se opravdu žít nedá. A jo, kdyby mu na mě záleželo, nechová se tak. A ano, v tomhle malej prostě vyrůstat nemůže
22. jsme měli mít další sezení, tak nevím jestli to zrušit a nebo tam přijít sama za sebe..
@Katy 7 Nemůžu a ani nechci. A jsem ráda, že nejsem blázen a nejsem jediná komu jeho chování připadá minimálně divný.. ![]()
@Paola21 právě, vím, že se ho to samozřejmě dotýká a prostě jestli ani ta poradna nepomůže.. a že asi moc nepomáhá, když po týdnu se chová zase takle, nemá to cenu
@PandaVanda ja vím
Jen mám hrozný strach být sama.. a hrozně bych ráda věřila tomu, že se změní.. ale už nevěřim no
Musel by se stát zázrak, ve který už snad taky ani nedoufám, doufala a čekala jsem už opravdu dlouho
@Paola21 právě, vím, že se ho to samozřejmě dotýká a prostě jestli ani ta poradna nepomůže.. a že asi moc nepomáhá, když po týdnu se chová zase takle, nemá to cenu
hlavně nečekej, že se změní, to nezmění. Poradna je hezká věc, ale on ten stav věcí změnit nechce, on tam chodí jenom proto, že bys ho jinak opustila, a to by se mu nehodilo, neměl by s kým vymetat.
@Paola21 no přesně tak mi to příjde taky… že si mě prostě jednou za čas nějak pojistí, řekně něco hezkého, nalije mi víno, atd.. ale stejně tu lásku z něho prostě necítím. Kdyby se aspoň omluvio, ale to taky ne.
@Anonymní píše:
@Paola21 no přesně tak mi to příjde taky… že si mě prostě jednou za čas nějak pojistí, řekně něco hezkého, nalije mi víno, atd.. ale stejně tu lásku z něho prostě necítím. Kdyby se aspoň omluvio, ale to taky ne.
Nj, vždycky když vycítí, že už ten odchod třeba myslíš vážně a začne se bát, tak něco takhle udělá, ty si řekneš „aha, tak on udělal toto a toto, to určitě se chce změnit, tak já mu dám ještě šanci“ a na to on čeká
@Anonymní píše:
@Paola21 no přesně tak mi to příjde taky… že si mě prostě jednou za čas nějak pojistí, řekně něco hezkého, nalije mi víno, atd.. ale stejně tu lásku z něho prostě necítím. Kdyby se aspoň omluvio, ale to taky ne.
Těžko posoudit, zda máš doma narcise, ale jestli tomu tak je, je těžké s nimi vyjít. Často je ale ještě těžší od nich odejít, poradila bych, tolik na něj netlačit, tolik se nesnažit, zároveň si tak trochu žít svůj život, já vím, že to mrzí, ale pokud nosí peníze a jakžtakž funguje, tak vydrž, nedělej unáhlená rozhodnutí, ona hrdost je pěkná věc, jen k ní musíš mít pár peněz na kontě, vědět, kde budeš bydlet atd. Tím nechcí říct, že má právo tě ponižovat, jsi jeho žena a matka jeho dítěte, takže jsou hranice a ty musí dodržovat. Jinak pokud jde o narcisitního člověka, nikdy se ti neomluví.
@Paola21 no a pak je to za chvíli zase to samý. Prostě je slaboch na to aby to ukončil sám. Takle se žit ale opravdu nedá, je to strašně vyčerpávající. Je fakt, že pořád jen čekám a dávám nový šance a k čemu…
![]()
@Anonymní píše:
@Paola21 no a pak je to za chvíli zase to samý. Prostě je slaboch na to aby to ukončil sám. Takle se žit ale opravdu nedá, je to strašně vyčerpávající. Je fakt, že pořád jen čekám a dávám nový šance a k čemu…![]()
Nezmění se, on vše dělá zištně, když už něco udělá. Pokud to půjde, šla bych od něj co nejdřív, nebo tě za chvíli tak zpracuje, že tento vztah budeš mít za normální
Anonymní. On je diametrální rozdíl mezi tím, že už tak nemůžeš žít a že tak nechceš žít.
Protože, když si člověk jen říká, že už tak nemůže žít, tak pasivně přijímá roli trpitele. Kdežto když se rozhodneš, že tak nechceš žít, tak jsi připravená s tím něco udělat. Aktivně svůj život řídit, změnit.
Proto jsem chtěla, aby sis na to odpověděla. ![]()
@Anonymní
@PandaVanda ja vímJen mám hrozný strach být sama.. a hrozně bych ráda věřila tomu, že se změní.. ale už nevěřim no
Musel by se stát zázrak, ve který už snad taky ani nedoufám, doufala a čekala jsem už opravdu dlouho
Jak říkáš, čekala jsi dlouho. Ty si opravdu nemáš co vyčítat, dělala si maximum proto, aby jste byli rodina, až do krajnosti, bohužel. Podívej, co sis nechala líbit. Až odejdeš, nakonec zjistíš, že je ti líp. Zjistíš, ze nejsi k ničemu a že máš proč si sama sebe vážit.
Pouc se z toho co se děje, najdi si psychologa ať ti pomuze. Objev koníčky co tě budou bavit, venuj se sobě a synovi…a časem, až budeš připravená, srovnána sama se sebou a budeš vědět, co opravdu chceš, tak najdeš i někoho, s kým to bude hezké, bez bojů a s respektem. A dojde ti, že tohle byla jen zbytecne protahována noční můra.
Půjde to, uvidíš. Jen tu svoji sílu už nedávej jemu, ale sobe. Budeš ji potrebovat. Proste se připrav, pozjisťuj potrebne, vezmi syna, otevři dveře a jdi. Hodně štěstí
.
@Katy 7 ale to se přece nevylučuje..nemůžu.. role „trpitelky“ a nehci, role „a udělám s tim něco“
Ahoj holky
že buď půjde a nebo končím.. Sezení celkem fajn, i se snažil.. až do včera. Tak se potřebuji vypovídat, protože jsem měla opět chuť se vším praštit.
.. já upozorńují musím hlásit vše… no a ve finále, když jsem odnesla malého a šla uklízet tedy to nádobí.. jsem ho rušila při sledování televize.. takže mi začal opět nadávat, dával si tv přehnaně nahlas a pk se naštval, vzal mě vyloženě jak malý dítě a vyvedl ven, dost neomaleně, u toho mi samozřejmě nadával a zamkl se! Tak. toto bylo moje neděle. Naprosto nechápu, co mu přelítlo, nebo jestli to bylo kvůli tomu rannímu čaji, kterej jsem mu odmítla udělat, nevim. Nicméně, stále se nebaví a já tedy taky ne, nechápu a mám sto chutí se na celej vztah vykašlat. Taky jsem mu tedy řekla že se chová jako hulvát, a jestli chce takto pokračovat, nenchi s nim mít nic společnýáho.. samozřejumě se tomu jen vysmál… To dřív dělával taky velmi často
Holky co te´d? 
tak jsme byli v poradně.. divím se tedy, že vůbec šel, no ale přitlačila jsem ho ke zdi
Začalo to blbě hned ráno, kdy jsem se chtěla přitulit a lehnout si pod peřinu k němu a on mě tak ošklivě odbyl, že mám snad svojí peřinu. Je pravda, že předtím jsem do něj šťouchla, protože se strašně roztahoval přes celou postel, tak byl asi naštvanej za to šťouchnutí..ale to je maličkost. Ráno přišel, hezky pozdravil a já mu chtěla dát normálně pusu a on se jakože důležitě odtáh (dřív to dělal často, nevím asi aby mi dal najevo, že on mi tu pusu dát nechce, nevím jak to popsat, dívá se jinam, stojí jak tvrdý y a dá tu hlavu jakože stranou.. tak mě to naštvalo, ale taky blbost a říkám mu tak víš co, udělej si dnes ten čaj sám. A on ty mi ho neuděláš? Dobře jak myslíš.. V podstatě nic se holky neděje, že? Jen taková přeháňka… no právě a představte si, že se se mnou pak celý den buď nebavil, nebo na mě mluvil hnusně - nepříjemně. Já normálně fungovala, oběd - dělala jsem dort malému, vývar, rajskou - určitě si dokážete představit toho nádobího - neříkám to jen tak, protože, sice jsem ho měla umyté, ale NE UKLIZENÉ VE SKŘÍŇKÁCH.. tak jsem, za to dostala seřváno večer, k tomu se dostanu. Pak odpoledne jsem udělala všem svačinu, i jemu, včetně čaje, přišla jsem za ním a řekla mu tak už toho necháme ne a on, že to nechce, ale tak hnusně a ať se ho vůbec nevšímám, tak jsem mu to položila, tam natakový špalíček. Oběd ani nepoděkoval, svačina taky ne.. pak jsem ho poprosila, jestli může zatopit, bez odpovědi, nezatopil, tak později jsem šla zatopit sama - nenašla jsem koště, asi ho někam dal, já ho dávám na stejný místo, jak jsem zatápěla a čistila kotel, šel z něho prach, zametla bych to, až bych našla to koště, a on přišel ať vypadnu, že jsem hovado, že tam mám bordel, že nic neumim.. no síla.. Později jsem za nim šla ještě jednou a ptala se normálně, co jsem mu tak hroznýho provedla, nic, řekla jsem mu, normálně můžeš mi odpovědět? Odpověď drž hu. u nechci se s tebou bavit… Večer, když jsem dala malého spát a sprchovala se a on byl ještě někde kolem baráku, šel malý dolu, volal mě, bolelo ho bříško, rychle jsem se zabalila do ručníku a šla pro něju, neřešila jsem kapičky, až by se malý uklidnil samozřejmě bych to setřela. Konejšila jsem ho, přišel, slyšel mě jak říkám Matý je ti líp, posadila bych tě tady, maminka tam musí ještě něco uklidit, pak příjdu… přišlo mi to že schválně jde do tý koupeny a seřval mě, za ty kapky, pak že tam mám bordel, myšleno to umyté nádobí, který nebylo sklizený..nadával mi do hovad a do krav.. Ještě když odjel a dlouho nejel (předtím než malého bolelo bříško) volala jsem mu kde je.. jel tedy nakupovat, ale něco říct mohl, pak mi to vyčetl že se ho jako ptám kde byl a že není můj majetek