Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Egoismus a ignorance
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Anonymní
28.12.14 18:58
- Citovat
- Upravit
Anonymní
28.12.14 18:59
Psycholog? Podle mě je ztráta času, žádný psycholog nemůže radit když neprozil to co dotyčná, a neví jak se cítí, každy na to musí přijít sám v sobě, já byla u psychologa a zjistila ze je to zbytecne, chce mi radit podle tabulek? Vždyť to takhle nejde
E
- Citovat
- Upravit
Anonymní
28.12.14 19:01
Ahoj, nejsi v tom sama, také jsem měla něco tak otřesného a ještě pár perliček navrch, už jsem bez něho s dcerkou sama, ale bývá mi někdy hodně smutno…ne po něm, ale po lepším (životě a chlapovi)
https://www.emimino.cz/…ekle-197321/
- Citovat
- Upravit
Anonymní
28.12.14 19:04
Nebo se děti poučí ze takhle určitě ne a budou žít úplně jinak než jejich otec? Nedá se jednoznačně říct ze si stejně chování děti odnesou do svého života, spíše si myslím, ze se budou chtít tomu co se jim na rodičích extra nelíbilo vyhnout.
E
- Citovat
- Upravit
28.12.14 19:06
@Anonymní píše:
Nebo se děti poučí ze takhle určitě ne a budou žít úplně jinak než jejich otec? Nedá se jednoznačně říct ze si stejně chování děti odnesou do svého života, spíše si myslím, ze se budou chtít tomu co se jim na rodičích extra nelíbilo vyhnout.E
Tak tímhle bych se tedy neutěšovala. To zní spíš jako výmluva pro to, abys s tím nemusela něco udělat aspoň kvůli dětem.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
28.12.14 19:12
Hanka - nevím jestli by dětem pomohlo vzít jim tátu, který jim každy den říká ze je ma rad, udělá jim první poslední, postará se o ne, jen kvůli tomu, ze neďela mě co mi na očích vidí, protože já si to tak blbe zařídila a občas mi to jďe na nervy a jsem nespokojena?
- Citovat
- Upravit
28.12.14 19:14
Pokud bys to finančně utáhla, nevidím na tom, být sama s dětmi v podnájmu, NIC špatnýho…myslím, že nejsi typ závislé ženy, psychicky závislé…pomohlo by ti to. Nevidím rozdíl mezi „být nemocná a sama“ a „být nemocná s tvým mužem doma“…sorry. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.12.14 19:18
@Anonymní píše:
Hanka - nevím jestli by dětem pomohlo vzít jim tátu, který jim každy den říká ze je ma rad, udělá jim první poslední, postará se o ne, jen kvůli tomu, ze neďela mě co mi na očích vidí, protože já si to tak blbe zařídila a občas mi to jďe na nervy a jsem nespokojena?
Kde je rodinná pohoda? Kde děti vidí, že rodiče se milují, že jsou k sobě něžní, pozorní? Kde jsou společné zážitky? Kde je pocit, že rodina je tým, zázemí, bezpečí? Myslíš, že „první, poslední“ dokáže nahradit takové hodnoty?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
28.12.14 19:23
Hanka - hm a když s nimi zůstanu sama tak jak tohle co píšeš uvidí??? Ne všichni mají rodinu kterou popisuješ a přesto jsou schopni vyrůst ve slušne lidi. Chtěla bych vidět kolik takových rodit dle tvého popisu opravdu existuje. Pokud je to ta tvoje tak gratuluji a nemyslím to vůbec ironicky
E
- Citovat
- Upravit
28.12.14 19:26
@Anonymní píše:
Hanka - hm a když s nimi zůstanu sama tak jak tohle co píšeš uvidí??? Ne všichni mají rodinu kterou popisuješ a přesto jsou schopni vyrůst ve slušne lidi. Chtěla bych vidět kolik takových rodit dle tvého popisu opravdu existuje. Pokud je to ta tvoje tak gratuluji a nemyslím to vůbec ironickyE
Když ty děláš, jako kdyby odejít byla jediná šance - i když teď už asi ano. Proč jsi to nechala dojít tak daleko? Přeci sis svého muže brala a milovala jsi ho a on tebe, ne? Kam se poděla ta láska?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.12.14 19:29
Měla jsem něco podobného jeden čas doma taky (tedy nepil, ale měl jiné libůstky a co mě dostávala úplně do varu, že když byol něco potřeba, musela jsem si dát pomalu kolkovanou žádost, ovšem když po něm chtěl někdo jiný něco, byl ochoten si i nohy polámat, jen aby vyhověl ),paradoxně jediné co mě donutilo s tím něco udělat byl fakt, že jsem nechtěla aby ze syna vyrostlo něco podobného jako jeho otec. Dnes jsem svojí paní a jediné čeho lituji, že jsem ten radikální řez neudělala dřív. Ano být na dvě děti dá dost práce, ale za ten klid mi to stojí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
28.12.14 19:30
Hanka - a jaká jiná šance je? Na zacatku to bylo mnohem horší, teď je to pohádka. Já ho milovala na zacatku, on mě miluje až teď, jenže já za to co mi dělal už milovat nedokážu. Tak a teď co? Pracuji na tom abych ho alespoň měla rada, chodím na kinezku 2 roky, snažím se, ale je to stále málo ta přirozenost v tom už asi nikdy nebude
E
- Citovat
- Upravit
28.12.14 19:34
Já se stočím jiným směrem. Vybavila se mi taková vzpomínka, kdy máma skončila ve špitále se žlučníkem, my se starším bratrem skákali radostí okolo otce, který se snažil přebalit nejmladšího bratra a přitom se nepozvracet, přičemž pozaměpomněl, že na sporáku se zatím kaše spolehlivě mění v beton. Bylo toho tam víc, ale již druhý den si nás vzala babička a srandy skončily. Další vzpomínka je když otec se pohádal s matkou (nic nového 
), tak nás všechny vzal (t. j. smečku ve věku 11, 10 a 6 let), a vydali jsme se na běžkách cca 25 km přes kopce cca 900 - 1000 m. n n´m. k babičce. Podotýkám, že si do šosu vzal jednu láhev vody a víc nic. Ne, svačinu, ne peníze, natož náhradní oblečení nebo tak něco. Si ani nevybavuju, co na to matka, zda jí to fakt bylo jedno, nebo jestli to byl boj mezi nima kdo s koho. Zkrátím to, ve vší úctě k obětím transportu smrti v dubnu 1945, kteroužto cestou jsme (částečně) šli, tak u hřbitova a pomníků těchto obětí jsme vypadali podobně. Zdálky rozhodně. Pecka na závěr, typické pro otce, jasně že si nezajistil, aby byla babička doma. Nebyla. Takže u jejich sousedů pro nás vyžebral večeři a peníze na cestu vlakem zpět.
A později se běžně stávalo, že mě vzal na kolo nebo na motorku a „někam“ jsme jeli. Kde jsme zabloudili, kde došel benzín a podobně. Nebo jeho geniální nápad vylézt na kopec 1100 m. n. m., když je vichřice roku. On se prostě rozhodl, že dneska jdeme na kopec. (Respektive důvod byl někam vypadnout a nebýt doma s naší matkou. Která imrvere prudila, jak jsou tři děti nad její síly.)
A kdybych ti napsala, jakou funkci, resp. funknce tento člověk dneska zastává, nevěřila bys. A já bych neměla tyhle úžasné historky.
Ale je fakt, tohle předvádět otec mých dětí, tak mu je asi taky nesvěřím.
Edit. No, úžasně a s chutí si zaprudím, když si děda bere kluky na výlet! 
Příspěvek upraven 28.12.14 v 19:37
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.12.14 19:36
@Anonymní píše:
Hanka - a jaká jiná šance je? Na zacatku to bylo mnohem horší, teď je to pohádka. Já ho milovala na zacatku, on mě miluje až teď, jenže já za to co mi dělal už milovat nedokážu. Tak a teď co? Pracuji na tom abych ho alespoň měla rada, chodím na kinezku 2 roky, snažím se, ale je to stále málo ta přirozenost v tom už asi nikdy nebudeE
Podívej - neznám tě, netuším, proč sis brala svého muže, co tě vedlo mít děti s člověkem, který ti ubližoval a teď je ti „jen“ lhostejný a nesoudím tě. Je mi jen líto, že tvé děti vyrůstají v pokřiveném prostředí. Stejně tak ale věřím tomu, že štěstí čeká na každého z nás a že i na tebe se usměje. Když budeš chtít…Jen to nevzdávej. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
28.12.14 19:40
Emilie - dík za pohled z druhé strany, proto si myslím, ze přestože já jsem s mužem nespokojena, mohou byt naše děti s tatínkem spokojeně a bylo by ode mne nespravedlivě abych rozhodovala jen na základě mých vlastních pocitu a nebrala v potaz pocity jejich
E
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Nepodařilo se to do teď, je x možností, jak na tom pracovat, ale to musí člověk chtít. Pasivita je jednodušší
Je mi líto těch dětí a při hledání motivaci bych se snažila jít alespoň tímhle směrem. Je velké riziko, že to co vidí, si někdy v budoucnu ve svých vztazích zopakují.