Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše:
Ahoj holky,letošní rok jsem si tak nějak rekla, ze zkusím randit. Hodne jsem se tomu vyhýbala, nesnesla jsem poznávat nove lidi, chodit někde na večeře atd.
Ale tak nějak v klubu, mezi kamarádkami si někoho určitě nenajdu, tak jsem to vzala do svých rukou.Od ledna bylo cca 15 radnicek, z toho jenom asi 5 kluku, se kterými jsem se třeba ještě sesla.. Ale, proste s nikým to netuklo. Necitila jsem ten pocit, to je on. Bud postrádal co ja sama „pozaduji“ - práci (sama mám dobře placenou), hezký úsměv, dobře oblečený, povahou samozřejmě ten klidnější typ, zdrženlivý. Nebo jsme si jednoduše nerozuměli.
Momentalne je zde jeden, se kterým travim čas, hrozne moc si rozumíme ale postrádá tam ta fyzická přitažlivost, snažím se to k němu nějak vybudovat ale proste nic.
Pak tu byl jeden, pres „postel“ ale nerozuměli jsme si.Tak si rikam, mam v tomhle pokračovat? Jestli to není tak nucené, ze mi to karma vrací tak, ze mi není nikdo dobrý. Nebo jsem opravdu vybírava? Na vzhled ani moc tak nekoukám, proste me musí zaujmout, sama se udržuju, fotko, kadeřník, nehty..
Nebo ta jiskra, je jenom takový blud, na který se nemám vůbec dívat?
Podotýkám ze je mi 22, možná jsem ještě i mladá na nebo takového ale nikdy jsem nemela ani vazny vztah, tak si rikam co je
Jiskra určitě existuje, zažila jsem ji v každém věku, jen prostě ne s každým. A měla jsem i určité období, kdy se nějak scházeli samí blbí kandidáti. A já byla z toho frustrovaná a tak jsem si řekla, že potřebuju pauzu, restart. Ze asi potřebuju být ještě chvíli sama, když to nějak nefunguje. A ono prd, v tu chvíli přišel báječnej chlap, se kterým to kliklo. Nečekán, nehledán, nezván, ale přivítán s otevřenou náručí. Prostě předtím jen (pro mě) špatní chlapi. A jestli jedeš seznamku, tak tam je to ještě umocněno, musíš absolvovat větší množství neúspěšných pokusů. Je to prostě jiné, než se seznamovat přirozeně „tam venku“, kde tu jiskru vidíš třeba hned.
Na seznamce jdete oba na rande s cilem se seznamit, tam se jakakoliv jiskra daleko hur prosazuje.
A jo, existuje.
Mezi mnou a mými chlapy to vždycky jiskřilo tak, že to jiskření bylo téměř hmatatelné a bylo vnímáno i jinými lidmi. Takže existuje.
Ale může se stát, že než toho s jiskrou pro tebe potkáš, tak se načekáš. Většinou vstupují do života v okamžiku, kdy to nejmíň očekáváš.
Hlavně se nesmíš spokojit s někým, se kterým to necítíš.
Příspěvek upraven 11.10.23 v 06:56
Po dlouholetem vztahu jsem si taky uzila období nezávazného randění, i par online seznameni bylo.
No a pak jsem narazila na meho nyní uz manžela a jiskrilo to tak, az v nasi přítomnosti někteří přátelé nebyli schopni vydržet
![]()
Takze jo, existuje. Ze to neni s každým je jedine v pořádku a stoji za to si pockat.
Ja cekala asi pul roku. Jinak samozřejmě zalezi na tvych nárocích a na tom, jak tvrde za nimi jdeš. Muj muz nebyl minimalne z financniho pohledu zrovna top kandidát a kdybych koukaka jen na tohle, nejspis by z toho bylo jen pár vášnivých večerů. Jenže ja citila ten potenciál a s trochou podpory a zázemí se i on pracovně vysvihnul ![]()
Samozřejmě, že jiskra existuje. Jenom není s každým. Ale když přijde bouráte každou noc ložnici a většinou okolí ve vaší přítomnosti klopí zrak k zemi
![]()
Příspěvek upraven 11.10.23 v 10:35
Soulas s tím, že na seznamce potkat jiskru je velká náhoda, chybí tam už to přirozené navázání kontaktu, které je často tou jiskrou podmíněno.
Jinak jiskra vůbec vzácná není, blesk z čistého nebe už tak častý není, ale o to lepší. Takže na tvém místě si užívám mládí a klidně bych čekala, že to přijde samo. ![]()
Jiskra existuje, největší jsem zažila s ex, tam js to do teď. Jakmile jsme se vždycky viděli (po hádce, po rozchodu apod.), tak jsme se i tak na sebe vrhli
a mohla jsem si tisíckrát říkat, že už to neudělám.
Já potkat ženu s vaší povahou, tak kolem ní jen rychle projdu.
@Anonymní píše:
Ahoj holky,letošní rok jsem si tak nějak rekla, ze zkusím randit. Hodne jsem se tomu vyhýbala, nesnesla jsem poznávat nove lidi, chodit někde na večeře atd.
Ale tak nějak v klubu, mezi kamarádkami si někoho určitě nenajdu, tak jsem to vzala do svých rukou.Od ledna bylo cca 15 radnicek, z toho jenom asi 5 kluku, se kterými jsem se třeba ještě sesla.. Ale, proste s nikým to netuklo. Necitila jsem ten pocit, to je on. Bud postrádal co ja sama „pozaduji“ - práci (sama mám dobře placenou), hezký úsměv, dobře oblečený, povahou samozřejmě ten klidnější typ, zdrženlivý. Nebo jsme si jednoduše nerozuměli.
Momentalne je zde jeden, se kterým travim čas, hrozne moc si rozumíme ale postrádá tam ta fyzická přitažlivost, snažím se to k němu nějak vybudovat ale proste nic.
Pak tu byl jeden, pres „postel“ ale nerozuměli jsme si.Tak si rikam, mam v tomhle pokračovat? Jestli to není tak nucené, ze mi to karma vrací tak, ze mi není nikdo dobrý. Nebo jsem opravdu vybírava? Na vzhled ani moc tak nekoukám, proste me musí zaujmout, sama se udržuju, fotko, kadeřník, nehty..
Nebo ta jiskra, je jenom takový blud, na který se nemám vůbec dívat?
Podotýkám ze je mi 22, možná jsem ještě i mladá na nebo takového ale nikdy jsem nemela ani vazny vztah, tak si rikam co je
Jsem typ, kterému to nejiskri. Orientuju se dle jiných kategorií, ale každý to má jinak. Podle mě je důležité se znát a vědět, jak funguju uvnitř.
Blbou, promiskuitní a sobeckou. Ale nemusí vás to nikterak trápit. Klubovky jsou takové běžně a já bych stejně jen prošel. Každý pod tou jiskrou máme jinou představu. Proto to s tím jiskřením není tak jednoduché.
@Anonymní píše:@Prostě Vodnář
Aha. Jakou mám povahu teda?
@Prostě Vodnář píše:
Blbou, promiskuitní a sobeckou. Ale nemusí vás to nikterak trápit. Klubovky jsou takové běžně a já bych stejně jen prošel. Každý pod tou jiskrou máme jinou představu. Proto to s tím jiskřením není tak jednoduché.
Promiskuitní? Protože napsala, že má jednoho chlapa přes postel? Četli jsme stejný text?
@Prostě Vodnář píše:
Blbou, promiskuitní a sobeckou. Ale nemusí vás to nikterak trápit. Klubovky jsou takové běžně a já bych stejně jen prošel. Každý pod tou jiskrou máme jinou představu. Proto to s tím jiskřením není tak jednoduché.
Ahoj holky,
letošní rok jsem si tak nějak rekla, ze zkusím randit. Hodne jsem se tomu vyhýbala, nesnesla jsem poznávat nove lidi, chodit někde na večeře atd.
Ale tak nějak v klubu, mezi kamarádkami si někoho určitě nenajdu, tak jsem to vzala do svých rukou.
Od ledna bylo cca 15 radnicek, z toho jenom asi 5 kluku, se kterými jsem se třeba ještě sesla.. Ale, proste s nikým to netuklo. Necitila jsem ten pocit, to je on. Bud postrádal co ja sama „pozaduji“ - práci (sama mám dobře placenou), hezký úsměv, dobře oblečený, povahou samozřejmě ten klidnější typ, zdrženlivý. Nebo jsme si jednoduše nerozuměli.
Momentalne je zde jeden, se kterým travim čas, hrozne moc si rozumíme ale postrádá tam ta fyzická přitažlivost, snažím se to k němu nějak vybudovat ale proste nic.
Pak tu byl jeden, pres „postel“ ale nerozuměli jsme si.
Tak si rikam, mam v tomhle pokračovat? Jestli to není tak nucené, ze mi to karma vrací tak, ze mi není nikdo dobrý. Nebo jsem opravdu vybírava? Na vzhled ani moc tak nekoukám, proste me musí zaujmout, sama se udržuju, fotko, kadeřník, nehty..
Podotýkám ze je mi 22, možná jsem ještě i mladá na nebo takového ale nikdy jsem nemela ani vazny vztah, tak si rikam co je
Nebo ta jiskra, je jenom takový blud, na který se nemám vůbec dívat?