Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@verunh píše:
Ahoj, jen tak čistě ze zvědavosti bych se chtěla zeptat, jak to máte s hlídáním dětí - hlídají prarodiče? Zajímá mě to proto, protože u nás bohužel rodiče (ani moji ani manžela) téměř nehlídají. Tchyně je v důchodu, bydlí za rohem (asi 2 min. cesty) a děti třeba i měsíc nevidíObčas je pohlídá, když ji poprosíme a nemáme jinou možnost, ale sama skoro neprojeví žádnou aktivitu. Když už, tak si třeba vezme na noc staršího syna (6 let), ale dceru nechce, prý je ještě malá (2 roky). Syn už je téměř samostatný, tak asi proto je to s ním jednodušší. Můj táta i tchán jsou taky v důchodu, ale chtějí mít svůj klid a hlídat nechtějí. Max. moje mamka si děti občas vezme na 1 den a pak půl hodiny poslouchám, jak je to náročný atd
Takže už vážně uvažuji o nějaké chůvě, protože za dobu, co jsem na mateřské bych na jedné ruce spočítala, kolikrát byly děti (spíš syn), přes noc pryč. Všude poslouchám, jak prarodiče hlídají, jak je berou na výlety, dovolený atd. Jak to máte vy?
Pockej az budes sama babickou a budes chtit mit svuj klid. Deti jsou vase, ne vasich prarodicu. Prarodice nemaji povinnost hlidat vase deti. A pokud jsou jiz v duchodu, tak ver, ze po sedesatce jsou male deti hodne unavujici ![]()
Ahoj, moje mamka hlida tak 2× mesicne (prijede k nam a ma kluky cely den) a pak kdyz jedeme my k nim (1-2× za mesic) na cely vikend, tak o detech nevim. Dost casto je tam necham a odjedu do bazenu, za kamoskou, vecer na rande a muzem. Kdyz onemocnim, snazi se vzit volno a prijet treba aspon na 2 dny. Ma to 200km. Tchyne bydli 30min a nehlida a hlidat nebude. Nechce. Ale pred kamoskama je babi roku
Driv me to sr.alo, kor kdyz jsem byla nemocna a neudrzela se pomalu na nohou. Ted uz jsem vlastne rada, ze nehlida. Ma problem i s tim, kdyz deti ulozime a vecer si skocime na pivo. Starsi syn ji rika teto a to myslim ze mluvi za vse ![]()
Prarodiče mi pohlidaji kdyz požádám a mohou, ale neberou si malého zatím ani na víkend ani na dovolené. Mě to nevadí, nic takového od nich ani nečekám, děti jsem si pořídila já, oni už svoje vychovali, jsem ráda za to, že pomuzou když potřebuji, jinak to beru že péče je na nás s manželem
Tak jistě, je to o pohodlí a klidu. Život je otázkou priorit. Moje babička by také třeba raději měla klid. Místo toho se starala každou chvíli o nás i bratrance. Neměla sice tolik klidu, ale my jí za to neskutečně milovali a až jsme odrostli, nikdy se jí nestalo, že by se za ní neměl kdo stavit na kafe, či jí s něčím pomoct. Každý svého štěstí strůjce. Hlavně je smutné, že většina dnešních prarodičů štědře využívala služby babiček, ale oni už chtějí mít klid ![]()
@Anonymní píše:
@verunh mame jen rodice z manzelovi strany a take nejsou aktivni v hlidani. Sice mi tchyne rekne rekni si az budes chtit pohlidat ale zaroven doda ze to k nam ma hodinu metrem (z konecne na knecnou bez prestupu, takze jen sedne a jede). Me to zatim nejak nevadi, aspon se mi neplete do vychovy, kdyz vidim co se synem dela kdyz jsme u nich jen na navsteve tak si nedovedu predstavit co by delala kdyz by byla sama. Ale razim heslo, nezajima se o vnouce, tak vnouce se nebude zajimat o ni a az bude nemohouci, tak to k ni stale budeme mit tu desne dlouhou hodinu metrem…
No jasně, klasika, tchyně nehlídá, tak my jí nepomůžeme, až bude potřebovat, sice vychovala děti, tvého manžela, ale co, jestli chce pomoct, má hlídat! ![]()
@Anonymní píše:
Tak jistě, je to o pohodlí a klidu. Život je otázkou priorit. Moje babička by také třeba raději měla klid. Místo toho se starala každou chvíli o nás i bratrance. Neměla sice tolik klidu, ale my jí za to neskutečně milovali a až jsme odrostli, nikdy se jí nestalo, že by se za ní neměl kdo stavit na kafe, či jí s něčím pomoct. Každý svého štěstí strůjce. Hlavně je smutné, že většina dnešních prarodičů štědře využívala služby babiček, ale oni už chtějí mít klid
Jenže třeba moje babička s dědou nastoupili do důchodu v e stejném roce, kdy jsem se narodila, našim do důchodu zbývá ještě cca 15 let, vstávají o půl šesté ráno a vrací se domů za tmy, mají dům a velkou zahradu, takže spousta práce, jsou unavení, přepracovaní a hlídej pak ještě s nadšením energické děti, které pusu nezavřou…
Mam skoro dvouleteho, jedny prarodice jiz na hrbitove, druhy rozvedeny a styk pouze s mamkou. Maleho si poprve na noc vzala v jeho roce a hned 4 noci a my jeli na vikend jen ve dvou. Za 2 roky jsme to takto udelali 4× a vsichni spokojeny.
Babicka neni v duchodu, takze si bere dovolenou a my ho na hlidani vozime (150 km jedna cesta).
V cervnu pujde do duchodu a uz se cela trese na hlidani.
@Rive píše:
Jenže třeba moje babička s dědou nastoupili do důchodu v e stejném roce, kdy jsem se narodila, našim do důchodu zbývá ještě cca 15 let, vstávají o půl šesté ráno a vrací se domů za tmy, mají dům a velkou zahradu, takže spousta práce, jsou unavení, přepracovaní a hlídej pak ještě s nadšením energické děti, které pusu nezavřou…
Jako jo, v tomhle je to jiné. (I když u nás zrovna ne, tchýně s tchánem jsou spíše rentiéři, co si občas skočí do práce) Ale přeci, když ty vnoučata má někdo rád, tak ten čas s nimi trávit chce. Ne? Si neumím představit mít někoho ráda a přitom nemít potřebu s ním trávit čas. Chápu, prarodiče pracují, doba je jiná, ale jedno odpoledne v měsíci, či jednou za 2 měsíce snad až tolik ty prarodiče nezničí…
Tchánovci hlídají i přes týden, pak je vozí do školky a školy, vyzvedávají, jezdí s nimi na výlety a dovolený. Můj táta je po bouračce špatně mobilní, takže tam jezdí děti na hlídání jen přes den. A většinou když potřebuji do práce a malého nemůžu z nějakého důvodu dát do školky, a máma si bere kluky občas na víkend, taky s nimi jezdí na výlety. Ale bohužel nemá řidičák, tak nezvládá vyzvedávat a vodit do školky a školy, i když by chtěla. A občas nám hlídá ještě prababička ![]()
Příspěvek upraven 21.01.19 v 12:01
Z pohledu babičky. Jsem pracující, dcera nyní začala pracovat mimo ČR, stejně jako její manžel. O hlídání vnučky jsme se podělily. Např. teď byla u nás od pátku do pondělí. Od čtvrtku bude u nás zase na víkend. Prostě půlku z týdne. Je u nás zvyklá a ráda. Stejně tak jsem ráda, že ji mám u sebe. Mně takto nepomáhaly ani mojí rodiče, ani tchýně. A vím, jak je ta pomoc důležitá. Proto jsem si život přizpůsobila a nevadí mi to.
@verunh my taky nemáme hlídací prarodiče. Syn má 5 let, moje máma už má 70 a bydlí 200 km daleko. Spíš potřebují pomoc od nás, takže když jedeme k nim, tak je to spíš o pomoci prarodičům. Malého mají rádi, ale když vidím, jak jsou unaveni ( máma má neuroboreliozu), tak jí ho prostě na krku nenechám. Když přijedou na víkend na návštěvu u nás, tak jsem v jednom kole. Zvládnou jít třeba na chvíli na hřiště, ale v tomhle věku přece za ním nebudou venku běhat… Tchyně se moc do hlídání nehrne. Když byl menší - ještě v kočárku, tak přijela párkrát ho povozit. Občas ho pohlídá, když musím do práce a syn je nemocný. Ale tak 1-2 dny v týdnu. Že by přijela a dobrovolně ho hlídala, to ne. Prostě jsme rodiče na plný úvazek. Při OČR se s manželem střídáme, společná večeře ve dvou byla poprvé snad když měl syn 3-4 roky a přijeli naši na víkend, tak nám ho na chvíli ( fakt tak 2-3 ) hodinky pohlídali. V divadle jsme za celou dobu byli 1× a volný víkend jen pro mě a manžela je docela nereálný. Takže volno momentálně řešíme tak, že občas jede manžel se synem ke svým rodičům nebo naopak ( já se synem ke svým rodičům) a ten druhý má prostě volno… Nyní máme paní na vyzvedávání syna ze školky - 2-3 x za týden. Jedeme prostě jako mašinky, nemáme zástup, tak musíme fungovat… Taky bych ráda občas vysadila, ale prostě nemám jak…
Moji rodiče nehlídají vůbec, tchýně a tchán zvládnou holky zabavit celé dopoledne/odpoledne, když si potřebuji něco vyřídit. Jezdí za nimi rádi a nejraději by denně, ale už mají věk a holky je dost zmáhají. Spaní nepraktikujeme, starší o to nestojí, mladší je moc malá.
Tchanovci za 6 let nepohlidali ani jednou. Moje mama prijede tak na 3 dny 1× za 1-2m. Muj otec bude zitra hlidat poprve. Jsou rozvedeny. Pres noc je jeste nikdo nikdy nemel. Resim chuvou a hledam dalsi. Je to des.
Jj presne tak, me by snad ani nenapadlo dat dite hlidat, abych ja si zasla ke kadernikovi nebo sla nekam na kafe. Ale tomze nepomuze ani kdyz je fakt zle me neskutecne mrzi. Ale co se da delat. Nastesti mi nevadi byt se synem cele dny sama a dokomce si to uzivam. Ale mrzi me to kvuli malemu, ze vlastni prarodice skoro nepozna a mi budeme hledat jinou babicku za penize. No jak uz jsem napsala, nema zajem nema ja az oni budou potrenovat pomoct taky nebudu mit cas…