Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Bylo by hezky, kdyby se nabidli sami, ale nebylo to tak. Proste jsme rekli, ze tehdy a tehdy mame kino/ples/veceri… A poprosili jsme je, jestli by hlidali. Prijde mi to normalni
![]()
Je super mit jeden cely den i s noci jen pro sebe
![]()
Syna mi poprvé hlídala moje máma když mu byly asi tři měsíce. Sama se nabídla a my si zašli do kina. Tchýně ho taky hlídá od malička, když jsem chtěla třeba na nákup, k doktorovi,.. nebo si ho vzala jen tak. Obě babičky jsou zněho poprděné a pohlídají pokaždé když je požádám a berou si ho i jen tak, protože prostě chtějí. A u tchánovců byl už i několikrát na noc, cca od dvou let tam spí. Teď mu jsou skoro tři a půl a je tam strašně rád. V létě tam byl tři dny v kuse a bez problémů. U mojí mámy je prakticky pořád, protože ta bydlí o patro níž než my
.
A tchýně, ta když malýho pár dní nevidí, tak volá kdy ho dovezu nebo prostě ona přijede k nám. Skuhrat jsme nikdy nemuseli ![]()
Od narození buduji mezi dítětem a prarodiči vztah, dávám najevo, že mi nevadí, když udělají něco „špatně“ (třeba by místo Lipánka babi koupila Pribiňáka nebo tak něco), že mají nárok na vlastní názory a podporuji je. Od začátku jsem tam s dítětem chodila, pak jsem ji tam nechala na chvíli a teď už tam přespává a ani se nehrne domů (je jí rok a půl)
ale je to taky o tom, že naši chtějí, švagrová jim děti nedává, volá jen když ji fakt hoří koudel u zadku, takže u našeho dítětě jsou prarodiče vděční za každou chvilku. Jo a nenutím, naopak dávám najevo, že když se jim to nehodí, tak přece hlídat nemusí. Ale spíš oni uhání mě, kdy už jim prcka zase přivedu
Jo, jsem za naše fakt ráda, zvlášť když z manželovi strany to vypadá, jako kdyby ani žádnou rodinu neměl
Tak u nás prarodiče hlídali od mimina - cca od 6 týdnů (předtím jsem nebyla schopná ho komukoli svěřit), vzali si kočárek, 2 hodiny jezdili a pak zase přivezli na krmení. Chtěli sami, nabízeli se.
A dodnes je to spíš tak, že se oni sami ptají, kdy jim děti dáme na hlídání, s manželovými rodiči řešíme spíš hlídání v týdnu, protože jsou v důchodu, plus berou děti jednou týdně do solné jeskyně. Moji rodiče pracují, takže si vezmou děti občas o víkendu nebo přes noc, když chceme někam jít.
Když potřebuju pohlídat, zavolám, slušně se zeptám a respektuju odpověď, ať je jakákoli. Funguje to perfektně.
Babicka malou zboznuje, takze s ni je rada. Cili toho vyuziju a skocim si k doktorovi nebo s pritelem zajdeme na rychly kafe. Kino bysme taky radi, ale mala by beze me vecer nedala
kdyz proste potrebuju, tak se zeptam a domluvime se. Kdyz je hezky, sama chce jit s kocarem ven. Ale neni to zas kazdy tyden, proste je to sem tam na domluve. Druha babicka nehlida vubec, mala k ni ani zatim nema blizky vztah. Netravi s ni moc casu, takze tam bych i vahala s hlidanim…
Mě hlídají naši od 3.měsíců malé. Kdyby bydleli blíž, asi by tam malá byla pořád. Druhá babička nehlídá, ale děda jo, v malý se úplně vidí.
Mamku jsem normálně poprosila a pohlídala. Pár měsíců s ní bydlíme, takže malý k ní chodí denně.
Tchýně hlídávala u nás, ale manžel jí to vždy nařídil, jinak by nehlídala. Své dceři nikdy nehlídala.
Ráda bych mrňouse dala na hlídání z domu, ale u tchyně to nejde a mamka bydlí s námi a to se malý pořád vrací.
@JayLee v pohode ja sitoho prave taky vazim. Hlidani mame kdykoliv chceme. Babicky funguji na obou stranach + mam dve chuvy a moji sestru
ale u rodiny to beru tak ze sami chteji. Sama nenutim zeptam se a dle odpovedi se zaridim ![]()
@Svistice mohu tě uklidni že nejsi sama komu prarodiče nehlídají docela mě to mrzí a závidím rodičům kteří hlídají vyzvedávají děcka ze školky moji rodiče jsou vážně nemocní další babička má silnou cukrovku a děda by mohl ale radši tráví dny u vína
U nas byla takhle aktivní tchyně, asi zhruba od toho roku, sama se nabídla a od té doby si starší berou pravidelně, jak jim čas dovolí a vím, že si takhle jednou budou brát i mladší. I moje mamka nemá s hlídáním problém, pokud potřebujeme, o nějakém delším volnu do malou taky bere sama od sebe, i na více dní ![]()
Prej vyvíjeli nátlak
U nás se teda manželova mamka třepala na to, až ze mě vypadne poslední kapka mlíka a kluk bude moct odjet k ní
Moje mamka se teda netřepe, sem tam si řekne sama, někdy za ní přijdu já, že bych potřebovala hlídání. Moje máma je spíš na ty nárazový rychlý akce (taky má teď porodnickou pohotovost
), manželova na víkendy. Letos v létě ho měla u sebe celý týden. Jako ale kdybych měla kluka dávat pokaždý, když si někdo řekne (ještě moje teta se třepe
), tak ho vidím málokdy doma ![]()
Moji rodice si synka berou uz od jednoho roku i na 14 dnu. Bydli 200 km od nas a tak si ho berou kazdych ctvrt roku. Chteli sami od sebe. S tchyni je to uz trochu jiny. Bydli s nami v dome. Sama od sebe by nehlidala. I kdyz se mi stalo asi 2×
ze si chtela vzit syna do mesta. Tak sem ji ho dala, ale strach celou dobu dokud se mevratili sem mela nauveritelnej. Ovsem pokud jsme za ni prisli a rekli :„chteli by jsme jit na veceri, pohlidate.?“ tak se nam nikdy nestalo, ze by rekla ne… ![]()
Koukám, že máme asi nějakej „špatnej typ“ babiček. Moje máti je sice z malýho vcelku poprděná, ale na hlídání si ho ještě nevzala. Hlídala v podstatě 2× -když jsem měla kontrolu v porodnici a když byl manžel u porodu druhého dítěte (plánovanej císař, takže to bylo tak 4 hodiny sakumprásk).
Tchýně hlídala co by člověk na prstech spočítal ( a to to k nám má 5 minut) - pokaždé, když bylo potřeba jít k doktorovi/na úřad, maximálně 2-3 hodiny. Takže je to takové to hlídání v „nouzových situacích“.
Sami od sebe nikdy.
Vysloveně hlídací babičky, které by si vzaly dítě třeba i přes noc, bohužel nemám. Ale když jsem u mamky a babičky (tedy babičky a prababičky), tak to funguje tak, že si dcera vybere oběť a té se pak nechce pustit
Většinou je to někdo jiný než já, protože já jsem okoukaná. Takže si k babičce zajedu třeba na týden odpočinout od vlastní domácnosti a ve finále trochu i od dcery, ale jsem tam celou dobu s malou.
A táta se sice pořád sám nabízí, že by pohlídal, ale tam si nejsem jistá, že by péči o dvouleté dítě zvládnul, takže to zkusím, až bude dcera srozumitelně komunikovat a řekne si co potřebuje.
My bohužel hlídací prarodiče nemáme. Děti bychom jim svěřili rádi, ale není zájem. Přitom děti jsou totálně zlaté, prarodiče milují, separačkou nikdy netrpěly, šly by k nim hned, uspávají se sami, sami se nakrmí… Ale prarodiče (teda spíš babičku) to ani nenapadne. Přitom furt mluví o tom, jak děti miluje.
Když chceme, aby pohlídali (tak 1× do roka), tak musíme říct, že už jsme si zaplatili hotel, divadlo… A aby prarodič svá vnoučata viděli, tak musíme za nimi o víkendu jet. Za námi nepřijede nikdy nikdo, děti do zoo nebo kamkoliv jinam nikdo nevezme. Neustále nám telefonují (z mé i manželovy strany), kdy zase přijedeme, z obou stran jsou výčitky, že jezdíme málo. Takže doma nejsme nikdy a stejně nikdo není spokojený. Když jsme u rodičů, tak se o děti staráme my, oni se s nimi pomazlí a tím to končí. Řekla bych, že si za to částečně můžeme sami, že jsme si nikdy na děti nestěžovali. Kdybychom od narození syna kňourali, jak to nejde zvládnout, asi by to bylo jiné. Třeba jsem nikdy nezažila, že by mi někdo byl jezdit s kočárem neo se postaral o děti, když jsem nemocná. Ale znám holky, co jim babičky chodí hlídat pravidelně nějaký den v týdnu plus víkendy a to je o to ani nikdo nežádal.