Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
IuI, manžel odmítl, jsem na dně
- Fotoalbum (1)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
9.11.21 09:37
Rozumím, chápu, soucítím, ale zkus se uklidnit…
Určitě Ti to neudělal naschvál. Myslím si, že když měl vzít do ruky injekci, najednou věděl, že tohle už ne.. Nezbývá, než to respektovat, dítě mu chtít oba.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.11.21 09:38
Nevím, asi budu teď dost tvrdá a zla, ale pokud se zakladatelko snažíš od dceřiných 3 let a je jí 12,tak už bych se na to dávno vykašlala a ne, že bych si na „stará“ kolena nutně potřebovala pořídit druhé dítě a za cenu hormonálního koktejlu si nechat huntovat tělo. Z nějakého důvodu to nešlo…
Na manžela bych sice naštvaná byla, ale snažila bych se pochopit, proč couvnul. Třeba mu vadí přehnaná touha po dítěti, bojí se(což je pochopitelné) apod.
Mě je 33,patrim k těm, které otehotni, jen kolem nich chlap projde, a sice bych se na třetí dítě psychicky cítila, ale vím, že tělo má dost, takže pokud se to nepovede do příštích Vánoc, tak dítě prostě nebude, byla bych už stará a nechci být stará matka.
A k problému bych se postavila celem. Dobrý den, máme doma nějaké potíže, manžel si tím není jistý a nechci zbytečné hádky, musíme se o tom ještě poradit… Omlouvám se nedorazím.
Příspěvek upraven 09.11.21 v 09:38
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.11.21 09:38
@Keyllah píše:
fér by bylo to říct, než si do sebe nechala zakladatelka napíchat plno sraček, odchodila všechny doktory a měla s tím časové i finanční výdaje…říct to za 5 minut dvanáct, mi teda fér vůbec nepřijde…
Vzdy je mozne byt fer o krok drive. Nez potrat - tak to rict to pred otehotnenim, Nez otehotneni - rict ji to drive, ze chce dite treba jen do 40. Nez ji rict, ze dve deti ne, rict ji pred svatbou, ze chce jen jedno. atd…
Takze ano, mohl ji to rict drive, ale taky ji nemusel rict nic a pak si to rozmyslet a chtit potrat nebo od ni odejit.
Pro zakladatelku by bylo spatne kazde jeho rozhodnuti a nacasovani ohledne dalsiho ditete.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.11.21 09:44
@Anonymní píše:
Náznaky nebyly, naopak byl to on, kdo pořád říkal, ať se nevzdavame, že jednou to vyjde, proto tomu nerozumím a jsem z toho špatná, on šel do práce a ani jsme si neřekli ahoj, nevím co bude večer, až se vrátí, nejspíš spolu nebudeme mluvit.
A co Tě teď trápí nejvíc?
To, že nebudeš mít druhé dítě nebo to, že Ti to řekl tímhle způsobem?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.11.21 09:51
Ženské neblázněte..
Jsme jenom lidi, někdy v člověku rozhodnutí a postoje zrají, někdy jsou výsledkem „zlomového bodu“, který u chlapa asi teď nastal. Jasně, je to v blbu dobu, chápu zakladatelku, o dítě jsme usilovali 12 let a máme za sebou mnoho pádů a vzletů. Zakladatelka je s mužem 22 let, asi je vztah dobrý, když plánovali dítě… Proč je to hned debi l, proč nikdy neodpustit nebo končit vztah?
Až opadnou hormony, doporučila bych mluvit a mluvit.. Ono 44 je vážně dost, a třeba najednou prostě věděl, že ne… Možná do toho šel kvůli ženě, když viděl, jak moc ho chce. Neviděla bych to jako konec světa…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.11.21 09:56
@Anonymní píše:
Jsem zoufalá. Včera jsem byla v caru na utz, folikuli okolo 21 mm, tak mi dala domů ovitrel injekci, jenže když jsem poprosila manžela, aby mi ji píchl, tak mi řekl, že tohle nechce že další dítě už ne. Že nad tím přemýšlel. Strašně mě to vzalo, protože jsem měla stimulaci a folikuly jsou dle Mudr krásný, navíc zítra dopoledne mám termín inseminace. Nevím, co mám teď dělat. Injekce aplikovaná nebyla, s manželem jsme se pohádali, já spala v obýváku, ráno jsme si neřekli ani ahoj. Máme 12 letou dceru, roky jsme se snažili o miminko, nešlo to.Je mi už 39 a vím, že čas je neúprosný. Mám tedy volat do caru, že to tuším zítra nebo kdyby si to muž ještě rozmyslel má cenu ještě vůbec chodit, když ta injekce neproběhla? Fakt jsem na dně, pořád bulim a manžela za to nenávidím. Kvůli dceři se snažím být v klidu, ale je doma kvůli rýmě, takže o to je to horší. Prosím, jak byste to vyřešili vy? mám to celé odpískat
A on to dítě SKUTEČNĚ chtěl? Nebo si jen nechtěla vidět, že nechce. Ve vašem věku bych do toho už teda nešla ani já. Už jste staří oba a i t3n věkový rozdíl mj ezi dětmi. Za mě má manžel rozum. Nicméně pokud jste byli oba dohodnutí, tak je to od něj nefér. Nicméně chápu, že po těch letech ho ta touha po dalším dítěti mohla opustit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.11.21 09:57
@Tarena píše:
Tak ono kazdy ma hranici, kdy si rekne, ze dal uz nechce. Kolik let je manzelovi?Prijde mi fer, ze ti to rekl nez jsi otehotnela, ale tve zklamani chapu.
what?? Tobe prijde fer, ze ji to rekl den pred zakrokem po tom co do sebe naladovala koktejl hormonu a stacila jedna posledni injekce? Me by to prislo ‚fer‘ mozna tak dva mesice pred planovanym zakrokem, nebo lepe nez jsem s jeho SOUHLASEM vlezla do CAR. Ja se obavam, ze me by to natolik narusilo vztah k chlapovi, ze by se ze me stala samozivitelka, tohle neumim odpoustet. Kdyby mi po 5 letech snazeni rekl, ze uz nechce, tak bych se to snazila pochopit a respektovat, ale tesne pred poslednim krokem celeho procesu? To fakt ne 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.11.21 10:10
Já vím, že je to s křížkem po funuse, ale vy se devět let snažíte o dítě a vzpomenete si na CAR takhle na poslední chvíli? Já chápu tvoje zklamání a zoufalství a ukřivděnost. Taky by mě to srazilo na kolena. I můj muž měl období, kdy pochyboval a připadal si jen jako dárce. Ale vysvětlili jsme si to. Je na prd, že to řekl v takový okamžik. Ale neuzavírej to do sebe a zeptej se ho na to. Mluvte. Jste spolu 22 let. To přece nezahodíš.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.11.21 10:12
@hospodki píše:
what?? Tobe prijde fer, ze ji to rekl den pred zakrokem po tom co do sebe naladovala koktejl hormonu a stacila jedna posledni injekce? Me by to prislo ‚fer‘ mozna tak dva mesice pred planovanym zakrokem, nebo lepe nez jsem s jeho SOUHLASEM vlezla do CAR. Ja se obavam, ze me by to natolik narusilo vztah k chlapovi, ze by se ze me stala samozivitelka, tohle neumim odpoustet. Kdyby mi po 5 letech snazeni rekl, ze uz nechce, tak bych se to snazila pochopit a respektovat, ale tesne pred poslednim krokem celeho procesu? To fakt ne
Jasně, husti tu do zakladatelky napíchané hormony takovéhle výplody.. Ať zahodí 22 let vztahu s tím strašným debi. em, kterému prostě v blbou chvíli došlo, že tohle už nechce.
Sama vím, kam ženská touha / posedlost po dítěti může zajít. V milujícím partnerovi to může vyvolat pocit, že když dítě nebude, nebude už nikdy šťastná atd. atd. Je to obrovský tlak, pro oba…
V podstatě i já jsem se po letech snažení rozhodla z minuty na minutu. Zkrátka jsem najednou věděla, že ne, že už za tuhle hranici jít nemůžu a nechci.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.11.21 10:36
@Lojzísek a ty zase pochop, že někdo to jako obrovskou zradu vnímat může (třeba já)…
možná bych to časem vydýchala a mosty bych v afektu a pod vlivem hormonů hned nepálila, ale na můj vztah k manželovi by to prostě obrovský vliv mělo a chtělo by to hodně času na zacelení rány.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.11.21 10:47
Je od něj zcela fér ti říct na rovinu, že změnil názor. Není to od něj fér, říct to v takovémhle okamžiku. Ono někdy je třeba to na rovinu utnout, s vidinou x let marné snahy a nervů za sebou, tak než totéž před sebou, začít zase normálně žít… Ale je potřeba si to říct předem. Prostě ještě tenhle pokus a konec. U nás jsem to utnula já, po jednom extra bolestivém odběru jsem z minuty na minutu řekla dost, jestli tohle neklapne, do dalšího už nejdem. Neklaplo a manžel to plně respektoval. Ale nikdy, nikdy bych to neutla v půlce. víš co, včera byla situace oboustranně vyhrocená. Dneska bych si s manželem v klidu sedla a popovídala si, co a jak. S varováním předem, že jsi pod vlivem mnoha hormonů zvenčí. Ale že pro tebe je to útěk těsně před závěrečnou bitvou poté, co ses na ni za jeho podpory dlouhodobě připravovala psychicky i fyzicky. (Mimochodem, kdyby z nějakého důvodu řekl fajn, dokončíme tenhle pokus a pak konečná, tak na tu injekci ještě stále není pozdě, v mnoha CARech ji píchají až den před IUI, tam se to nemusí časovat přesně - byť teda IUI dva dny po folikulu 21 mm mi přijde hodně pozdě a šance nic moc teda). Pro mě je sakra důležité ukončit, co mám rozdělané, a dát tomu stopku ve chvíli, kdy mám před sebou čistej stůl. Pak je ta sopka možná (a někdy i velmi žádoucí) z libovolné strany vztahu a druhý by ji měl ve funkčním vztahu respektovat.
Píšu z pozice někoho, kdo je s mužem taky dvacet let a o každé dítě jsme bojovali dlouhé roky, takže znám i, co je být starou matkou (a tyhle řeči jsem vedla plna ideálů v pětadvaceti, ale o deset let věku i zkušeností více jsem byla mnohem pokornější). A taky vím, co je to, když v jednom okamžiku člověku v hlavě cvakne jedno velké stop, teď už ne.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.11.21 10:58
@ugluk píše:
Je od něj zcela fér ti říct na rovinu, že změnil názor. Není to od něj fér, říct to v takovémhle okamžiku. Ono někdy je třeba to na rovinu utnout, s vidinou x let marné snahy a nervů za sebou, tak než totéž před sebou, začít zase normálně žít… Ale je potřeba si to říct předem. Prostě ještě tenhle pokus a konec. U nás jsem to utnula já, po jednom extra bolestivém odběru jsem z minuty na minutu řekla dost, jestli tohle neklapne, do dalšího už nejdem. Neklaplo a manžel to plně respektoval. Ale nikdy, nikdy bych to neutla v půlce. víš co, včera byla situace oboustranně vyhrocená. Dneska bych si s manželem v klidu sedla a popovídala si, co a jak. S varováním předem, že jsi pod vlivem mnoha hormonů zvenčí. Ale že pro tebe je to útěk těsně před závěrečnou bitvou poté, co ses na ni za jeho podpory dlouhodobě připravovala psychicky i fyzicky. (Mimochodem, kdyby z nějakého důvodu řekl fajn, dokončíme tenhle pokus a pak konečná, tak na tu injekci ještě stále není pozdě, v mnoha CARech ji píchají až den před IUI, tam se to nemusí časovat přesně - byť teda IUI dva dny po folikulu 21 mm mi přijde hodně pozdě a šance nic moc teda). Pro mě je sakra důležité ukončit, co mám rozdělané, a dát tomu stopku ve chvíli, kdy mám před sebou čistej stůl. Pak je ta sopka možná (a někdy i velmi žádoucí) z libovolné strany vztahu a druhý by ji měl ve funkčním vztahu respektovat.
Píšu z pozice někoho, kdo je s mužem taky dvacet let a o každé dítě jsme bojovali dlouhé roky, takže znám i, co je být starou matkou (a tyhle řeči jsem vedla plna ideálů v pětadvaceti, ale o deset let věku i zkušeností více jsem byla mnohem pokornější). A taky vím, co je to, když v jednom okamžiku člověku v hlavě cvakne jedno velké stop, teď už ne.
Skvěle napsáno, podepisuju v plném rozsahu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.11.21 11:01
@Lojzísek Ja to tak proste citim, nekdo by to vzal s klidem, ale ja si myslim, ze bych se pres to neprenesla a to jsem s chlapem 15 let. Po potratech to vypadalo, ze on uz to ani nebude chtit zkusit a to pro me bylo pochopitelne. Srovnala jsem se s tim, ze proste bude jedinacek a nakonec se royhodl ze to jeste zkusime. Ted mame posledni pokus. Jestli tohle tehotenstvi nebude zdrave tak koncime a to je mi 34, takze pro me vekove na hrane. Kdbyby mi celou dobu tvrdil ze jo jo jo a najednou kdyz prijde na vec a ja s jeho souhlasem udelam krok, tak pro me by to teda zrada byla strasna a vzhledem k povaze bych to nerozdychala
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.11.21 11:09
@hospodki souhlasím měla bych to stejné. Dlouho by mi trvalo, než bych to rozdýchala
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.11.21 11:25
Po 12 letech snazeni a ve 39 uz bych mela vycerpane vsechny pokusy ivf na pojistovnu. iUI v tomhle veku je jen o trosku uspesnejsi nez normalni sex behem ovulace.
Zakladatelka nepise co vse uz maji za sebou. I to hraje roli v rozhodovani
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
