Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
IuI, manžel odmítl, jsem na dně
- Fotoalbum (1)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
9.11.21 11:40
Co když manžel zítra třeba zase otočí?
Zakladatelko, co když si budeš celý život říkat: co by, kdyby…?
Je možné, že se muži cítí špatně, pokud má k oplodnění dojít méně přirozenou cestou. Třeba je nahlodane jeho sebevedomi, muzstvii, ego. Mluvte spolu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.11.21 11:42
A co zkusit si teď udělat miminko přirozeně? Jde to, bez rizika?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.11.21 12:36
@Tarena Ano, v tomhle s tebou souhlasím - je zvláštní, že ve 39 po 12(!!) letech snah řeší teprve IUI (to bývá úplně první volbou třeba po roce, kdy se lidem nedaří)…
Cesta asistované reprodukce je ale celkově trnitá a bolestivá.. naštěstí má často kýžený efekt a pro něj udělá člověk (skoro) vše…
Zakladatelka si bude muset s manželem velmi vážně promluvit.. a holt přijmout i roli matky jedináčka.. já osobně i o takovou roli usilovala let třináct, takže vím dobře o čem píšu a jelikož mají aspoň tu jednu dceru, je bolest menší…
I tak věřím, že pro ženu, která 12 let touží po druhém dítěti, je to obrovská bolest (pak ale nechápu stejně jako ty právě to IUI a proč už neměla dávno ivf.. to ví jen oni dva..)
No - tyhle věci jsou prostě celkově těžké..
A na rovinu, kdyby se jednalo o dítě první (a nebyla tam ta dcera), tak jsem už od včera odstěhovaná… Takhle je aspoň ten nejhorší hrot otupený…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
9.11.21 13:50
@Lucy75 píše:
@Tarena Ano, v tomhle s tebou souhlasím - je zvláštní, že ve 39 po 12(!!) letech snah řeší teprve IUI (to bývá úplně první volbou třeba po roce, kdy se lidem nedaří)…
Cesta asistované reprodukce je ale celkově trnitá a bolestivá.. naštěstí má často kýžený efekt a pro něj udělá člověk (skoro) vše…
Zakladatelka si bude muset s manželem velmi vážně promluvit.. a holt přijmout i roli matky jedináčka.. já osobně i o takovou roli usilovala let třináct, takže vím dobře o čem píšu a jelikož mají aspoň tu jednu dceru, je bolest menší…
I tak věřím, že pro ženu, která 12 let touží po druhém dítěti, je to obrovská bolest (pak ale nechápu stejně jako ty právě to IUI a proč už neměla dávno ivf.. to ví jen oni dva..)
No - tyhle věci jsou prostě celkově těžké..
A na rovinu, kdyby se jednalo o dítě první (a nebyla tam ta dcera), tak jsem už od včera odstěhovaná… Takhle je aspoň ten nejhorší hrot otupený…
Nikde jsem nepsala, že se snažíme 12 let, dceři je 12, o druhé se snažíme od tří let dcery, takže devět let. I ona je po ivf, původně z dvojčat, jedno mimi zemřelo. Dalsi ivf jsem podstoupila už dvakrát a nic, prostě jsme to chtěli ještě zkusit takhle, v caru mi řekli, že všechny hodnoty a vyšetření mám na svůj věk velmi dobré, tak proto jsme se ještě rozhodli to udělat naposledy.Iui jsem už měla za život pět. Diskusi jsem založila jen kvůli tomu, že jsem nevěděla kudy kam, psychika prostě a velký šok. Jeste včera mi Mudr řekla, že rozhodně nejsem stará, že v tomto věku se snaží většinou u nich o první dítě, ať se tím nedám rozhodit.Do caru jsem už volala, že zítra nepřijdu, že manžel couvnul, že tedy končím. Sice sestra říkala, že je to škoda, když mám tak pěkný výsledky, ale na mou žádost mě to zrušila. Manzel přišel domů na oběd a ani jsme se nepozdravili, najedl se a odešel zpět do práce. Tak nevím co dál, komunikovat nechceme ani jeden, třeba za pár dní ale co, už to stejně nebude jako dřív. Jen nechápu, proč mě celé roky podporoval a vozil mě po doktorech a teď tohle, sám vždy říkal, že chce děti dvě a potom, co nám mimi umřelo, tak ho chtěl o to více. Nevim, už jsem ve stavu, že mi to začíná být jedno.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
9.11.21 13:53
@Takco píše:
A co zkusit si teď udělat miminko přirozeně? Jde to, bez rizika?
Tak když se to nedařilo celé roky, tak to pochybuji. Navic už nechci, manžel mě zklamal, podrazil, už je mi to jedno.
- Citovat
- Upravit
9.11.21 13:59
To je horší, než to vypadalo z prvního příspěvku..
to dvojče umřelo před/při porodu asi? to jsou zásadní informace, které v prvním příspěvku chyběly.. a o ivf jsi taky nic nepsala.. teď to dává úplně jiný smysl..
to už se nedivím, že nemluvíš
to bych asi taky nemluvila
a byla rozbitá zalezlá u nějaké kámošky a komunikovala jen s dcerou..
Hodně sil 
bude to celé chtít strašně moc času…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.11.21 14:00
@Anonymní píše:
Je mu 44.Děti má rád, vždy, když někde jsme a jsou tam děti, tak si s nimi pohraje, blbnou spolu, dceru miluje, ale prostě to nechápu, co se stalo.
Tak ono je rozdíl vyblbnout se někde chvíli s cizími dětmi a pak vychovat svoje. Že už se na další necítí chápu, ale měl to říct dřív.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
9.11.21 14:02
@Takco píše:
Co když manžel zítra třeba zase otočí?
Zakladatelko, co když si budeš celý život říkat: co by, kdyby…?
Je možné, že se muži cítí špatně, pokud má k oplodnění dojít méně přirozenou cestou. Třeba je nahlodane jeho sebevedomi, muzstvii, ego. Mluvte spolu.
Tak i kdyby, už jsem to v caru zrušila. Říkat si to nejspíš budu, ale už s tím nic nenadělám. Nevím, on takový nikdy nebyl. Mluvit spolu nechceme, takže až čas ukáže, co dál. Pro mě je to zrada. Celou dobu mě podporoval, o to je to horší.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
9.11.21 14:06
@Lucy75 píše:
To je horší, než to vypadalo z prvního příspěvku..
to dvojče umřelo před/při porodu asi? to jsou zásadní informace, které v prvním příspěvku chyběly.. a o ivf jsi taky nic nepsala.. teď to dává úplně jiný smysl..
to už se nedivím, že nemluvíš
to bych asi taky nemluvila
a byla rozbitá zalezlá u nějaké kámošky a komunikovala jen s dcerou..
Hodně sil
Děkuju. Ja to nechtěla úplně veřejně řešit, sice anonymně, ale je těžké o tom psát. Dcera bohužel už vycítila, že se něco děje. Narovinu jsem jí řekla, že táta už nechce, aby měla sourozence, vzala to celkem dobře, asi si už zvykla, že je sama.Je to moje všechno, miluju jí, je to moje vymodlený dítě.
- Citovat
- Upravit
9.11.21 14:10
@Anonymní píše:
Děkuju. Ja to nechtěla úplně veřejně řešit, sice anonymně, ale je těžké o tom psát. Dcera bohužel už vycítila, že se něco děje. Narovinu jsem jí řekla, že táta už nechce, aby měla sourozence, vzala to celkem dobře, asi si už zvykla, že je sama.Je to moje všechno, miluju jí, je to moje vymodlený dítě.
Tos ho u dcery zbytečně shodila. Tohle jsou vaše problémy, stavět ho do role lotra, který nechce dceři dopřát sourozence je tedy rána pod pás.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.11.21 14:10
@Anonymní píše:
Tak když se to nedařilo celé roky, tak to pochybuji. Navic už nechci, manžel mě zklamal, podrazil, už je mi to jedno.
Teď asi budu hnusná, ale nemá on ženskou? To by tak odpovídalo tomu obratu v chování.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.11.21 14:11
Je to takhle moc těžké, ale v životě prostě takovéhle chvíle nastanou, kdy prostě víš, že už NE. 9 let snažení o další dítě je hrozně moc. A není to záhul jen pro tu ženu, ale i pro toho mužského.
Chápu, že to vnímáš jako podraz, ale zkus se na to podívat tak, že horší by bylo, kdybys to IUI podstoupila a on se celou dobu modlil, ať to nevyjde. Nebo to vyšlo a on se na to dítě netěšil a třeba by ani nezačal těšit a mít to dítě rád. Jen by viděl ty roky nervů, snažení, utrpení pro oba.
A musíš najít sílu si s ním sednout a promluvit si. A využít služeb psychologa, jednotlivě i společně. Každý CAR psychologa specializovaného na problémy spojené s neplodností.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.11.21 14:12
@Anonymní píše:
Děkuju. Ja to nechtěla úplně veřejně řešit, sice anonymně, ale je těžké o tom psát. Dcera bohužel už vycítila, že se něco děje. Narovinu jsem jí řekla, že táta už nechce, aby měla sourozence, vzala to celkem dobře, asi si už zvykla, že je sama.Je to moje všechno, miluju jí, je to moje vymodlený dítě.
Tak jestli takhle jednaaš běžně, tak mi to přijde, že to dítě spíš musel chtít, než že ho chtěl
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.11.21 14:13
@Anonymní píše:
Děkuju. Ja to nechtěla úplně veřejně řešit, sice anonymně, ale je těžké o tom psát. Dcera bohužel už vycítila, že se něco děje. Narovinu jsem jí řekla, že táta už nechce, aby měla sourozence, vzala to celkem dobře, asi si už zvykla, že je sama.Je to moje všechno, miluju jí, je to moje vymodlený dítě.
ani jak nevíš, jak to rozumím..
dej si čas.. nic teď neřeš.. a v téhle situaci je i na tu debatu ještě brzo.. to si člověk musí nejdřív sám v sobě zpracovat.. zda mu ten druhý stojí za společný život a tak.. když jste spolu zažili takový boj a takovou bolest…
Nemám idylického manžela, je to choler, ale ačkoliv ivf nesl špatně (fakt to nenáviděl, hlavně ty spermie a tak, měl z toho depky jak prase), tak to vždy pro mne- pro nás udělal.. Nikdy by to nevzdal před cílem.. nechal by to i při pochybnostech ještě na tenhle poslední pokus.. Ale lidi jsou různí.. možná jsi měla mít tuhle svou dušinku, kterou máš, važ si jí
i tak se vlastní dítě ne každému podaří…Nechci znít hnusně, ale po prvním samov. potratu mi pomohl pes.. na tu ztrátu, víš.. holka už je velká.. ty 12tky už nás tolik nepotřebují (mám 2) - nebo to aspoň nedávají na sobě tolik znát
štěně mi dalo nový náboj a energii..uvidíš časem, no… teď se hlavně nerozhoduj o ničem, teď máš právo být naštvaná/zklamaná/nepříjemná/truchlit atd…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.11.21 14:14
@Anonymní píše:
Tak i kdyby, už jsem to v caru zrušila. Říkat si to nejspíš budu, ale už s tím nic nenadělám. Nevím, on takový nikdy nebyl. Mluvit spolu nechceme, takže až čas ukáže, co dál. Pro mě je to zrada. Celou dobu mě podporoval, o to je to horší.
Teď je to strašně čerstvé, jsi právem zraněná, cítíš se zrazená…Navíc máš v sobě koktejl hormonů, které tomu nepřidají.
Právě proto, že Tě celé roky podporoval a stál při tobě, bych ho neodepisovala. On je taky člověk se svými limity, silami, které někde mají svůj konec, se svými bolestmi. My ženské někdy v zápalu boje za dítě na tohle zapomínáme a je to vcelku logické, už vzhledem k tomu, kolik toho (oproti mužům) musíme podstoupit.
Já prostě nevěřím, že Ti chtěl ublížit, že Tě vědomě zradil. Spíš mu ty síly prostě došly, vše na něho dolehlo… Těžko říct, tohle si musíte povědět spolu.
Chce to teď čas, a až opadne nejhorší bolest, mluvit. Držím palce
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
