Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Elilen Nevim, jestli znas nekoho, kdo vyrustal v prostredi s rodicema, co k nemu zrovna nemeli nejvrelejsi vztah. Ty deti si to s sebou tahnou do dospelosti a snazi se jim zavdecit a ziskat tak jejich pozornost a lasku. Dospet v tom vztahu k nim je strasne tezky a je to beh na dlouhou trat. Tezko ji to vycitat. Chyba neni u ni.
Zakladatelko, je mi moc lito, kdyz ctu, jak se nekteri rodice chovaji ke svym detem. Z toho, co pises, to vypada, ze to nejsou dobri rodici. Pouze prijimaji, kdyz ty nabizis, ale sami ti s nicim nepomuzou. Pokud by me nekdo pozval na dovolenou a jeste ji celou zaplatil, tak budu delat vse pro to, aby si to ten druhy uzil co nejvice. A rozhodne to necitim tak, ze je to moje povinnost, ale ze je to tak spravne. Ty, co tady rikaji, ze rodice ti nemusi pomahat, ze to neni jejich povinnost, maji samozrejme pravdu, ale kazdy normalni slusny clovek by se sam od sebe nabidnul pomoci. Zvlast v situaci, v jake jsi ty.
Jestli ti zbyva jeste par dni dovolene s nimi, snaz si to uzit co nejvice, treba na jeden den vyraz na vylet jenom sama s malou, vsadim se, ze si to nakonec uzijes vic nez s nimi, aspon vas totiz nebude nikdo popohanet
a kdyz pak budou nastvani, ze jsi je nikam nevzala, tak bych jim klidnym hlasem rekla, ze jsi pro ne celou dovolenou delala prvni posledni a oni ti to oplaceli nezajmem a samotou. Jinak bych doporucila zamyslet se nad tim, jestli takovi lide vubec maji misto ve tvem zivote. Ja jsem se taky kdysi snazila zavdecit vsem lidem a pak jsem zjistila, ze mnozi z nich ze me akorat vysavaji energii a vyuzivaji me. Hodne to bolelo, kdyz jsem je odstrihla ze sveho zivota, ale dnes muzu rict, ze se citim mnohem lip. Uz se kvuli nim nemusim citit nestastna ![]()
A pro priste si s sebou radeji vem kamaradku ![]()
@Sepishka píše:
@Elilen Nevim, jestli znas nekoho, kdo vyrustal v prostredi s rodicema, co k nemu zrovna nemeli nejvrelejsi vztah. Ty deti si to s sebou tahnou do dospelosti a snazi se jim zavdecit a ziskat tak jejich pozornost a lasku. Dospet v tom vztahu k nim je strasne tezky a je to beh na dlouhou trat. Tezko ji to vycitat. Chyba neni u ni.
já to zažila. Matku jsem už dávno odstřihla definitivně. A teď přišel ten čas… odešla od ní moje o mnoho let mladší sestra, příbuzní na ní nemají čas a najednou si vzpoměla, že měla ještě jednu dceru a že má 6 vnoučat. (O některých ani dlouho nevěděla) No ale už je pozdě. Má to co si vybrala. ![]()
@CokeLady píše:
A co tomu říká desatero?
stydím se za to
že mi to dělá dobře, že po tom skvělém dětství a dospívání co mi připravila, ji teď odmítám. Odpuštěno má dávno. Ale dceru prostě ve mě mít nikdy nebude
@CokeLady píše:
Po přečtení Tvých příspěvků mám pro Tebe radu: Vyser se na ně! Máš malýho kojence a ještě jsi tak s prominutím blbá, že je vozíš po okolí kam si usmyslej a oni se chovají k Tobě jako k cizí? Nasrat a rozmazat!
vždyť to píšu celou dobu. Zbytek dovolené jeď zakladatelko ve svém tempu a na rodiče se zvysoka…
@Timinka To je pravda. Ja znam i pripad, kdy se pedantskej rodic podepsal na diteti tak, ze to se z nej klepalo a snazilo se mu zavdecit jeste ve chvili, kdy uz davno melo svoji rodinu a deti a vyrovnani se s tim probehlo az hoooodne pozde.
@CokeLady JO odpuštění je někdy strašně těžký. Zapomenutí nemožný. Hněv necítím, spíš smutek, asi jako zakladatelka, ale naštěstí mám manžela, děti… A naštěstí s rodiči jsme jen pidi kousek života a o zbytku si můžeme rozhodovat sami.
Bohužel mi asi není pomoci. jsou to rodiče… a asi jak říkáte čekám na to až si vsimnou že jsem tu i já..ne jen ma sestra…třeba je to prohraných boj..ale já se na ne neumím vykašlat.
@Anonymní píše:
@Verunecka289 : jsou to mi rodiče a miluji je…dýchal bych pro ne. jsou asi odemne zvyklí že si vše delam sama, nechci aby se cítili být zavazani. jde mi jen o samotu… ne o hlídání…vůbec na mě neberou ohled ani na malou. co jsem čekala? nebýt sama…
bohužel z očekávání bývá sklamání
příště vem opravdu radši kamarádku/y ![]()
@Anonymní píše:
Bohužel mi asi není pomoci. jsou to rodiče… a asi jak říkáte čekám na to až si vsimnou že jsem tu i já..ne jen ma sestra…třeba je to prohraných boj..ale já se na ne neumím vykašlat.
Budeš trpět pokud bueš mít očekávání o kterých víš, že se nenaplní. Utvoř si svoji rodinu, podle svých představ, vztah k dítěti -dětem takový jaký má být. A tam čerpej tu blízkost s někým.
Naprostej souhlas s Mischelinkou. Prece kdyz s nekym jedu na dovolenou, tak pocitam s tim, ze spolu stravime vetsinu casu? Ne vsechen, ale vetsinu ano. Proto prece jedeme spolu, ne?
O to asi zakladatelce jde, aby nebyla sama a vsichni si sebe navzajem uzili. Od jejich rodicu mi to prijde jako totalni vycuranost. Nechapu, jak nekdo muze takhle ignorovat sve dite, potazmo vnouce. Tady je pak jedno, kdo tu dovolenou platil nebo neplatil.
Jezdime na dovolenou s rodici 2× rocne. Fakt nejsem vypocitava a nepocitam predem s tim, ze nasi jedou misto chuvy. Ale ze situaci samo obcas vyplyne, ze jsou s detmi proste chvili oni. A delaji to sami od sebe, nemusim jim o nic rikat. Jist chodime spolecne a kdyz mame chut, jedeme spolu na vylet. Nebo jsme spolu sami my s detma jako rodina a prarodice si sami v klidu odpocivaji. Proste jsme SPOLU na dovolene a tak k tomu vsichni pristupujeme. Kdyby nechteli, spolu nejedem. Prijde mi normalni, ze spolu chceme travit vic casu, nez se vidat jednou za mesic. A oni se svymi vnoucaty, stejne jako vnoucata s prarodici.
Byt zakladatelkou, nejak to preziju a priste se na ne fakt vyprdnu. Ponauceni do dalsich let. Ale je mi to lito