Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Tchyne ještě pracuje, ale náš syn je její první vnouče. Byly víkendy kdy hlídala třeba 3× za sebou v měsíci, ale ji to nevadí a sama se nabízí. Většinou max co vydrží je 14. dni… syna miluje, on ji. Kolikrát hlídala i v týdnu večer, ze jsme byli s muzem večer pryč, uložila a my si večer k němu lehli. Záleží na osobě… tchyne ale má skoro 60.
@Annadam píše:
Zkusím napsat i jiný úhel pohledu (možná to tu někdo psal, ale nečetla jsem celou diskuzi, tak se omlouvám předem). Můj muž má z prvního manželství dospělého syna, který kdyby teď měl miminko, taky bysme nehlídali. Já bych se tomu nebránila z důvodu že to není vlastní vnouče, ale asi by to hlídání bylo taky jednou za tři měsíce třeba. Nedovedu si představit, že bych tam měla co víkend nasáčkované mimčo, nebo čas věnovala jemu a troufám si říct, že můj muž by to tak taky nechtěl. Má naprosto plnohodnotný život, plno koníčků, práce, povinností. Moc nechápu jak někdo může chtít hlídat svoje vlastní děti, počítat s tím nebo to „vyžadovat“. Z pohledu člověka co byl hlídaný babičkama celý dětství to chápu, ale z dnešního pohledu moc ne, prostě se to dnes „nenosí“
Já žila v době, kdy jsme byli u babiček pořád, vyzvedávaly nás ze školky, dělaly s náma úkoly, víkendy jsme trávili jako děti jen u babiček vlastně. Je mi líto dnešních dětí, že to tak nemají a pokud se nám to povede a budeme mít s mužem ještě společné miminko, budeme na tom stejně jako jeho syn z předchozího manželství. Protože moje matka rozhodně hlídací typ není a je jí přednější jóga, její pes a kafíčka s kamarádkama, a manželova rodina je ochotná a hlídala by pořád, ale jsme od nich trošku dál.
Myslím si, že je to celé i tou dnešní dobou, prostě se to vše změnilo. Lidi jsou aktivnější do hodně pozdního věku a zrušit si svoje plány a koníčky a věnovat je vnoučatům není prostě na pořadu dne no![]()
Nicméně musím uznat, že kdybych byla třeba nemocná a nidko mi nepřišel ani pomoct, byť to ví ti dotyční, tak to je prostě na nas*ání. Když něco takového vím, pomůžu i kamošce co bydlí kus ode mě, jedu jí nakoupit, pomůžu s dítětem, vezmeme ho na hřiště. TO by se i ta tchýně mohla přemoct při takových ojedinělých záležitostech. O to víc bych se na ni vyprdla když by měla řeči na vaši maminku, prostě ať si políbí. Co je jí do toho. Ale to se jí musíte postavit
Příspěvek upraven 16.01.20 v 10:17
Dobou to rozhodně není, je to povahou…
Já si neumím představit, že bych nějakému psiskovi anebo kafrání s ženskýma o ničem dala přednost před svou vnučkou - vnukem…
Pro mě nepochopitelné… ![]()
@free333 píše:
Dobou to rozhodně není, je to povahou…Já si neumím představit, že bych nějakému psiskovi anebo kafrání s ženskýma o ničem dala přednost před svou vnučkou - vnukem…
Pro mě nepochopitelné…
Taky to tak mám. Ano chodím do práce, uznávám že na zkrácený úvazek, studuju, čtu, přesto se vnučce věnuju dost. A nemyslím si, že je to proto, že dcera je na ní sama a potřebuje pomoct. Měla bych to tak, i kdyby to dcera tolik nepotřebovala, mě vnučka moc baví, je úžasná. My travime čas hodně spolu s dětmi všichni.
No, bojím se, že tady asi nějaký objektivní názor nenajdeš… Holky, které hlídání nemají, ti jednohlasně napíšou, že babičkovské hlídání není povinnost. Já jsem naopak z rodiny, kde „hlídání“ prarodičů z mé strany funguje dokonale a jsem za to neskutečně vděčná. Moje mamka byla ještě v pracovním procesu, když se obě děti narodily, přesto s nimi trávila maximum času (bydlí 5 minut od nás), dokonce i dědeček (podotýkám nebio, není to můj vlastní otec) se velmi aktivně zapojoval. A to dokonce až tak, že jsem si mohla u obou prcků dovolit chodit si od jejich půl roku párkrát do měsíce přivydělávat lektorováním. No a co je mamka v důchodu, tak je s prcky v kontaktu prakticky každý den, vyzvedávají s dědou ze školky, brávají je s sebou na chatu, chodí s nimi na hřiště, občas do kina… Kupodivu mamka zvládá i své zájmy, večer chodí na procházky se psem, skoro každý týden kafčo s kamarádkou, hodně šije…
Víš, ono je to asi i o modelu, který je zažitý v rodině. Moje babička mě prakticky vychovala, protože mamka byla sama a musela brzy do práce. Takže jí teď prostě přijde normální, že se angažuje u svých vnoučat. A přiznám se, že mě už párkrát napadlo, že jednou se zase budu snažit já svým dětem vypomáhat, budou-li o to samozřejmě stát. ![]()
Naopak manželova mamka je taková ta babička se svým životem. A taky psem. Chápu tě, že máš pocit, že má své psy raději než vnoučata. Občas to tak taky cítím. Jsme pejskařská rodina, taky máme čtyřnohého parťáka, je to člen rodiny, ale ocamcať pocamcať.
Když se tchyně letmo poptá na děcka a ani v podstatě nečeká na odpověď a začne nám líčit, co jejich pes, tak s manželem skřípeme zuby hodně. Nenaděláme nic. Jinak prcky si tak 3× do roka vezme na noc, jinak si děcka při každé zdvořilostní návštěvě u nich nafotí do mobilu, a to jí asi stačí… ![]()
Jinak obecně mám pocit, že spousta dnešních babiček žije stylem, jako by chtěly dohnat něco, co v mládí nestihly. Nedávno jsem četla hezký sociologický průzkum, že tento trend je ku škodě dětem, protože nezažijí ty pravé, moudré, hodné a rozmazlující babičky, jak je znají dřívější generace. Osobně třeba na svoji babičku vzpomínám hodně, ten přístup byl prostě jiný než rodičovský. A jsem šťastná, že ani moje děti o to nejsou ochuzeny.
@Leli83 Nevzpomeneš si prosím kde jsi ten průzkum četla? Zajímalo by mě to. Naprosto s tím totiž souhlasím, vnímám to úplně stejně. A v podstatě bych i řekla, ze to tak u nás je.
@free333 píše:
Dobou to rozhodně není, je to povahou…Já si neumím představit, že bych nějakému psiskovi anebo kafrání s ženskýma o ničem dala přednost před svou vnučkou - vnukem…
Pro mě nepochopitelné…
Rozhodně povahou… Já si zase neumím představit, že se kvůli vnouče ti vzdam všeho co mne těší a budu žít jen pro něj.
@Venetia píše:
Rozhodně povahou… Já si zase neumím představit, že se kvůli vnouče ti vzdam všeho co mne těší a budu žít jen pro něj.
Proč by ses měla vzdávat svého života? To fakt nechápu. Snad chceš trávit čas s vnoučetem, protože ho máš ráda ne? A to přece neznamená, že zahodis všechny kamarádky, koníčky, partnera…
@Venetia píše:
Rozhodně povahou… Já si zase neumím představit, že se kvůli vnouče ti vzdam všeho co mne těší a budu žít jen pro něj.
Ale ono to můžeš dělat i s vnukama, já třeba s děckem jdu někam i s přítelem, i ke kamarádce, ted v týdnu kamarádka sama říkala, že s náma bude v létě chodit na koupaliště…
Kdybych měla psisko, tak by chodilo taky…
Proto nechápu, že někde čtu, že upřednostní psisko, to jako nejde je vzít s vnukama s sebou… ![]()
@Anonymní píše:
@shadowbabe ano pomáhá, ale umí mi to i pěkné vyčíst.. pak je mi do breku z toho, proč to vlastně neudělám všechno raději sama, než si nechat pomoct, ale vědět, ze později mi to bude stejně vycteno.
naprosto mě fascinuje, že tady na diskusích často čtu o mužích, kteří HLÍDAJÍ své vlastní děti, popř. koulí očima, když se o ně musí 3× do týdne na dvě hoďky postarat, protože žena jde k lékaři, do fitka, na kávu a cítí se hrozně nadužíváni v tomto směru. Nerozumím tomu trendu. Mám známou, která když dává svému chlapovi malýho, tak ten je skoro dotčen a téměř vždy sdělí: „UŽ ZASE? No tak já ti ho teda pohlídám“ - wtf?
Ženy, udělejte si doma pořádek.
Příspěvek upraven 16.01.20 v 11:39
@Anna766 píše:
Taky to tak mám. Ano chodím do práce, uznávám že na zkrácený úvazek, studuju, čtu, přesto se vnučce věnuju dost. A nemyslím si, že je to proto, že dcera je na ní sama a potřebuje pomoct. Měla bych to tak, i kdyby to dcera tolik nepotřebovala, mě vnučka moc baví, je úžasná. My travime čas hodně spolu s dětmi všichni.
My máme bohužel mezi sebou asi 60 km a já jsem v práci, takže to jde jen o víkendech, takže ji mám dva víkendy v měsíci, plus týdny o prázdninách, ve volnu…
Je to jak píšeš, hlavně zábava pro mě, je veselo, ti malí mají ze všeho takovou radost, všechno je nové, neokoukané, bylo by škoda o to přijít… ![]()
@Anonymní píše:
@Leli83 Nevzpomeneš si prosím kde jsi ten průzkum četla? Zajímalo by mě to. Naprosto s tím totiž souhlasím, vnímám to úplně stejně. A v podstatě bych i řekla, ze to tak u nás je.
Bohužel…
Byl uveřejněný článek v časopisu Květy, myslím, že právě na téma moderního prarodičovství. A tam právě novinářka zmiňovala odkazy na různé sociologické průzkumy a psychology. A něco z toho jsem pak dohledala na netu. Zkoušela jsem teď zadávat různá hesla do Googlu, ale nevylezlo to, co mám na mysli. Je to už tak rok zpátky…
@Anna766 píše:
Proč by ses měla vzdávat svého života? To fakt nechápu. Snad chceš trávit čas s vnoučetem, protože ho máš ráda ne? A to přece neznamená, že zahodis všechny kamarádky, koníčky, partnera…
reagovala jsem na free, z jejího příspěvku to vyplývalo
@free333 píše:třeba nejde, může to být daleko,můžou s tím mít rodiče problém, může být dost těžké oboje najednou uhlídat ,na koupaliště a do ruzných míst psi nesmí a může jít uplně o jiný zájem ,kam se nehodí brát dítě .Můjpřítelbere dítětřeba i do fitka
Ale ono to můžeš dělat i s vnukama, já třeba s děckem jdu někam i s přítelem, i ke kamarádce, ted v týdnu kamarádka sama říkala, že s náma bude v létě chodit na koupaliště…
Kdybych měla psisko, tak by chodilo taky…Proto nechápu, že někde čtu, že upřednostní psisko, to jako nejde je vzít s vnukama s sebou…
@hopsalka píše:
naprosto mě fascinuje, že tady na diskusích často čtu o mužích, kteří HLÍDAJÍ své vlastní děti, popř. koulí očima, když se o ně musí 3× do týdne na dvě hoďky postarat, protože žena jde k lékaři, do fitka, na kávu a cítí se hrozně nadužíváni v tomto směru. Nerozumím tomu trendu. Mám známou, která když dává svému chlapovi malýho, tak ten je skoro dotčen a téměř vždy sdělí: „UŽ ZASE? No tak já ti ho teda pohlídám“ - wtf?Ženy, udělejte si doma pořádek.Příspěvek upraven 16.01.20 v 11:39
já si taky myslím, že od toho jsou rodiče dva, aby de u dětí vystřídali ne aby musela na každé hlídání běžet babička.
@Leli83 já žádnou milou, hodnou, rozmazlujici babičku neznám
to je pro mě rudej hadr…
jo a ještě napiš, že skvěle vařila. To u nás tuplem nebylo a jako bonus jsem musela chodit jako dítě (introvert, bojínek) s kastrůlkama do zemědělskýho družstva pro obědy. vztahy jsou v rodině na jednu stranu dobré, navštěvujeme se, ale není to prostě hluboké. Štve mě to hlavně kvůli tomu, že syn bude mít opět tenhle vzor, ale co můžu dělat… I proto nemám touhu ročního někam udávat. Využíván hlídání na návštěvu lékaře. Takový ten intenzivní vztah s prarodiči od manžela, protože bydlí deset minut, začneme kolem těch tří, čtyř let.
@free333 píše:
My máme bohužel mezi sebou asi 60 km a já jsem v práci, takže to jde jen o víkendech, takže ji mám dva víkendy v měsíci, plus týdny o prázdninách, ve volnu…Je to jak píšeš, hlavně zábava pro mě, je veselo, ti malí mají ze všeho takovou radost, všechno je nové, neokoukané, bylo by škoda o to přijít…
To je jasný, že je to jiný když bydlíš poblíž nebo dokonce ve stejnem bydliště sti, nebo máte mezi sebou x kilometrů. My měli babičku taky asi sto kilometrů od nás. Ale byli jsme tam každé prázdniny, každé větší volno.Ona tedy byla taková ta klasická babička -důchodky, šátek, dům s velkou zahradou, buchty, jahody ze zahrádky se smetanou, do lesa na houby a maliny, ohínek a buřty v podvečer-to už asi dneska moc nejde.
Ale milovala jsem jí, moc mi chybí, často na ní vzpomínám.