Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Jsem na dně a nic se nedaří
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Anonymní
14.6.16 19:32
- Citovat
- Upravit
Anonymní
14.6.16 19:34
@Padme93 píše:
Uprimne, ty bys chtela byt s nekym, kdo spolecnou aktivitu jen pasivne tise pretrpi?Muj chlap na kazdodenni sex taky neni, ale vadilo by mi, kdyby to pro nej bylo utrpeni a ze se premaha s nechuti.
Mozna se nejdriv nauc mit rada sama sebe… Obavam se totiz, ze s takovymhle pristupem ke vsemu co mas, proste bohuzel pro temer zadnyho chlapa pritazliva nebudes. Jsi strasny pesimista.
nemas deprese? Na to by mohly pomoct prasky.
Léky už beru, deprese mám diagnostikované. Ale s tím sexem jsem už zkusila snad všechno, uvolnit se, delší předehru, skleničku vína a dokonce i čípky které mi doporučila gynekoložka. Zkusila jsem i jinou polohu a nic. Asi jsem v tomhle ztracený případ, prostě mě to hodně bolí.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
14.6.16 19:51
@kdochcekam píše:
Zakladatelko já si myslím, že jsi v takovém rozpoložení, že chlap je to poslední, co potřebuješ. Potřebuješ myslet na sebe a dát sama sebe do kupy. nevím důvod tvé nadváhy, ale mohl by to být pro tebe pohon jak věci kolem sebe změnit. Seš strašně smutná a osamělá a prázdná. Poradila bych ti, nastavit si plán a začít řešit priority…brýle ti tu holky radili, oblečení najdeš třeba na mimibazaru, kde nabízejí holky různé balíky věcí za poštovné…třeba půlku vyhodíš, ale něco ti padne do oka a donosíš. S prací ti asi moc neporadím, nevím jaké máš reference…co by tě taky bavilo…
Víš, někdy se ocitneme svojí myslí někde až na pokraji zhroucení…máme pocit, že kdybychom zmizeli, tak nás nikdo ani nebude hledat…že nestojíme za nic, že se nám nic nedaří, nikdo nás nemá mít za co rád, nic po nás nezůstane…a myslím si, že tohle je přesně ten stav, kdy je dobré se poohlédnout po pomoci ostatním. Nemáš v okolí dům pro seniory? Když ráda čteš, mohla by ses tam domluvit na nějakém čtenářském kroužku a třeba předčítat starým lidem…nevím zda mi rozumíš…naplnit to svoje smutné a nespokojené prázdno něčím, co udělá dobře tobě ale zároveň službu ostatním. Nebo třeba ruční práce…nebo procházka, udělat doprovod někomu, kdo se sám už bojí a jen by seděl na lavičce přede dveřmi ústavu. Jsou i neziskovky, kde by ti nějakou korunu pustili…nebo třeba úklidová firma by tě mohla najímat podle potřeby tvé a jejich…nevím jaké máš časové omezení nebo možnosti. A nastav si taky mety. Jestli třeba nemáš řidičák, tak si slib, že si z první výplaty koupíš pár hadříků, ze druhé kabelku, ze třetí boty a čtvrtou začneš odkládat na řidičák. Nebo jazykový kurz. Nebo začni plavat. Plavání je hrozně zdravý pohyb i pro plnoštíhlé. A taky je to možnost jak se seznámit. Určitě jsi už na tom líp, ale třeba se ti některá má rada bude líbit a nebo tě napadne ještě něco lepšího…přeju ti, ať už nejsi nikdy smutná. Vystrč tvář na sluníčko, zavři oči a usmívej se. To je nelepší psycholog. A nic nestojí.
Děkuji za radu, máš pravdu, jsem smutná, osamělá a uvnitř prázdná. Mě se moc líbí ta pomoc ostatním, zkusím zjistit co a jak bylo by to fajn. Prakticky teď mám jen jednoho kamaráda a jsem na něm tak trochu i závislá protože prostě nikoho jiného nemám a sama doma bych se zbláznila. Můj život je takový, že ráno vstanu, nasnídám se, poklidím, uvařím, vyperu nebo si umyju vlasy a jdu do práce. Večer přijdu z práce domů, najím se kouknu na film a jdu spát. A tak pořád dokola, prostě hodně stereotypní, prázdný a nudný život. Měla jsem psa, zlatého retrívra - fenku ale nějak ke mě nepřilnula a tak si jí nechali rodiče. Jsem si říkala ani ten pes o mě nestojí. Ale co, žiju dál. Měla jsem křečka ale umřela a novou už si pořídit nemůžu, majitel do bytu žádná zvířata nechce a u rodičů už jí mít nemůžu, nechtějí to, což chápu. Napadlo mě začít svičit doma, sice cvičím ale když na mě vleze depka, tak tomu moc nedám. Hlavní budou ty psychoterapie, teď kvůli tomu měním pojišťovnu, tak si myslí, že to by mě mohlo pomoc. Protože ono je normální, že člověk narazí na blbce, že mu nevyjde vztah, že se mu něco nepovede. Ovšem když je to pořád a celý život, tak asi bude problém někde u mě a asi bude dost zakořeněný někde v dětství. Doufám že mě terapeut navede na správnou cestu i když to bude trvat dlouho. Snad bude líp.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
14.6.16 19:53
@lupto píše:
Ahoj zakladatelko, zajdi si k psychologovi, ten by ti mohl pomoct.Nevím, jakou máš nadváhu, ale abys měla aspoň trochu lepší den, mám tu navíc nejaké málo nošené oblečení velikost 42. Chvíli po porodu jsem to nosila, ale cca 2 měsíce, teď už jsem na své váze. Valí se mi tu cca troje kalhoty, nějaká trička, nějaké šaty. Nemám problém Ti to poslat, když do SZ pošleš adresu. Stejně bych to šoupla do kontejneru na oblečení, většina je z HM. Případně tu mám i větší podprsenky, tuším 80D/E, kdyby ti to bylo. A mám tu nepoužitou drogerii Avon-sprcháč, tělové mléko… mně to nesedí dobře a teta mi to furt rve. Upřímně to vyhodím, takže kdybys chtěla… mám i nějaké šátky, asi miliardu, tak Ti klíďo nějaký přihodím. Hlavně ale musíš sama sebe nastartovat, vím, že to jde špatně, ale svět není jen černobílý. Neupínej se k chlapům, ale jen sama k sobě, pak přijde i ten chlap. Ale samotný chlap je určitě nevytáhne z takovéhle deprese.
A pardon za překlepy, přepisuje to mobil a musím u toho houpat dítě.
Ahoj, děkuji moc budu ráda když mi to oblečení pošleš a sprcháče od Avonu mám ráda, hezky voní:-) Píšu ti adresu do SZ.
- Citovat
- Upravit
Padme93
14.6.16 19:57
Krecka si klidne poridit muzes, dle noveho obcanskeho zakoniku ti majitel bytu zvirata zakazat nemuze. 
- Citovat
- Upravit
14.6.16 20:56
Zakladatelko, co takhle zkusit tady na emimcu nebo nekde na netu najit nejakou skupinu kde si najdes nějakou kamaradku? potrebujes i trochu myslet na neco jineho, nez jen na to, jak se ti nedari. Nebo bych zkusila treba chodit vencit pejsky v utulku.. hlavne nesedet doma a premyslet co vsechno je v mem zivote špatně. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.6.16 21:16
@Anonymní píše:
To druhé je pravda, narážím jen na zoufalce. Jeden alkoholik, další ukrajinec z ubytovny, další hypochondr, schizofrenik. Já snad normálního chlapa ještě nepoznala.
A jak víš, že to byl schizofrenik? On ti to na prvním rande řekl?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
blabla123
14.6.16 21:56
@Anonymní píše:
Děkuji za radu, máš pravdu, jsem smutná, osamělá a uvnitř prázdná. Mě se moc líbí ta pomoc ostatním, zkusím zjistit co a jak bylo by to fajn. Prakticky teď mám jen jednoho kamaráda a jsem na něm tak trochu i závislá protože prostě nikoho jiného nemám a sama doma bych se zbláznila. Můj život je takový, že ráno vstanu, nasnídám se, poklidím, uvařím, vyperu nebo si umyju vlasy a jdu do práce. Večer přijdu z práce domů, najím se kouknu na film a jdu spát. A tak pořád dokola, prostě hodně stereotypní, prázdný a nudný život. Měla jsem psa, zlatého retrívra - fenku ale nějak ke mě nepřilnula a tak si jí nechali rodiče. Jsem si říkala ani ten pes o mě nestojí. Ale co, žiju dál. Měla jsem křečka ale umřela a novou už si pořídit nemůžu, majitel do bytu žádná zvířata nechce a u rodičů už jí mít nemůžu, nechtějí to, což chápu. Napadlo mě začít svičit doma, sice cvičím ale když na mě vleze depka, tak tomu moc nedám. Hlavní budou ty psychoterapie, teď kvůli tomu měním pojišťovnu, tak si myslí, že to by mě mohlo pomoc. Protože ono je normální, že člověk narazí na blbce, že mu nevyjde vztah, že se mu něco nepovede. Ovšem když je to pořád a celý život, tak asi bude problém někde u mě a asi bude dost zakořeněný někde v dětství. Doufám že mě terapeut navede na správnou cestu i když to bude trvat dlouho. Snad bude líp.
Zakladatelko napiš mi sz.
- Citovat
- Upravit
14.6.16 22:21
@Padme93 píše:
Krecka si klidne poridit muzes, dle noveho obcanskeho zakoniku ti majitel bytu zvirata zakazat nemuze.
To sice ne ale vidím co vyváděl, když si tam spolubydlící přitáhla morčata 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.6.16 22:22
@pruhovanamys píše:
Zakladatelko, co takhle zkusit tady na emimcu nebo nekde na netu najit nejakou skupinu kde si najdes nějakou kamaradku? potrebujes i trochu myslet na neco jineho, nez jen na to, jak se ti nedari. Nebo bych zkusila treba chodit vencit pejsky v utulku.. hlavne nesedet doma a premyslet co vsechno je v mem zivote špatně.
Ano zkusím to. Ono já moc té radosti v životě nemám. Teď vidím, že nejsem anonym ale co už. Je to jedno.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.6.16 22:23
@Caitlyn píše:
A jak víš, že to byl schizofrenik? On ti to na prvním rande řekl?
Byla jsem s ním 5 let, takže to vím jistě.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.6.16 22:26
@Cosmopolitan píše:
Byla jsem s ním 5 let, takže to vím jistě.
Tak to jo, já myslela, že se jednalo o první seznamování na rande. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.6.16 22:58
Zaujalo mě, že při hledání práce skončíš vždy u pohovoru. To znamená, že tvůj životopis zajímavý je, chyba musí být někde v tvé sebeprezentaci. Píšeš, že nejsi hezká - co konkrétně je na tobě nehezké? Znám spoustu profesně velmi úspěšných žen, které mají nadváhu, v tom to nebude. Podle mě nejhůř působí urousané vlasy, špinavé/roztrhané oblečení nebo boty, špína za nehty… a to není otázka peněz. Na oblečení sekáč nebo bazar na internetu, boty bych si koupila v nějakém levném obchodě typu CCC a schovala si je výhradně na důležité příležitosti/pohovory, když je obuješ jen občas, vydrží i takové boty pěkné dost dlouho. Levnou kadeřnici v Plzni určitě taky najdeš.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.6.16 07:44
@Cosmopolitan Skoda, ze bydlis tak daleko, rada bych si s tebou zasla na kavu
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.6.16 22:12
@Caitlyn píše:
Tak to jo, já myslela, že se jednalo o první seznamování na rande.
Nn byla jsem s ním 5 let od od 20 do 25 let. Potom dost ošklivý rozchod a rok jsem se trápila. Potom jsem potkala dalšího, to byl pro změnu hypochondr. Tam to klapalo jen dokud jsem držela s prominutím hubu a krok. Když mi po dvou měsících přestalo stačit vídat se jednou za dva až tři týdny na dvě hodinky, tak to šlo do háje. On pořád marodil s kdejakou rýmičkou, na schůzky mi chodil i s hodinovým zpožděním, které mi dával vědět na poslední chvíli kdy už jsem na něj čekala v mrazech. Nebo nepřišel vůbec a ani se neomluvil. Kdykoli někdo něco potřeboval, mohl se přerazit ale když jsem potřebovala pomoc já, měla jsem smůlu, nikdy se mu to nehodilo. Zkrátka jsem byla až ta poslední. I hadr u něj na záchodě měl pro něj větší hodnotu než já. říkala jsem mu, že mi jeho chování vadí ale jen to odkýval, týden se vydržel chovat normálně a potom to zase jelo ve starých kolejích. Když konečně nemarodil tak zase dodělávala resty v práce a šlo to všechno na úkor našeho společného času. Nakonec mi po sedmi měsících kdy už jsem do něj byla hodně zamilovaná řek, že je mu líto ale že beze mě mu bude líp a že se rozchází. Hodně mě to bolelo a je to rok a sedm měsíců a bolí to pořád. Pořád ho nemůžu dostat z hlavy, pořád si představuji, jaké by to bylo s ním bydlet, pořád ho miluju a nějak to nechce přejít 
. Já už bych tak chtěla rodinu ale když já bych jí chtěla s ním, bohužel vím, že se to nikdy nestane a tak se trápím. Několikrát jsem se v životě spletla a špatně zamilovala a teď díky tomu nemám nic.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Děkuji, kouknu tam.