Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Jsem nešťastná z dcery
- Fotoalbum (1)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Anonymní
12.11.19 09:30
- Citovat
- Upravit
12.11.19 09:30
Příklad totální citové oploštělosti a ega, co dokonalou maminu vynáší až do nebes 
. Dětí je mi líto, museli to mít u vás po té citové stránce velmi náročné.
Stejně ale myslím, že jsi meh a jen se zase nudíš a trollíš.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
12.11.19 09:31
Trochu mi to připomíná mě, ve škole tichá, neprůbojná, introvertní. Rodiče jsem vždycky měla moc ráda, jako dítě jsem na nich doslova visela, samá pusa, mazlení. Nevím, jak se to stalo, ale odcizili jsme se, nikdy jsem se jim s životem nesvěřovala. Měla jsem totiž strašně krátké vodítko. Máma mi neustále prolejzala věci, nesnášela jsem to, nemohla jsem mít žádné svoje malé tajemství. Než abych musela vysvětlovat, s kým jdu, kam jdu, co tam budeme dělat, kdy se vrátím, nechodila jsem radši nikam. Měla jsem strach projevit svůj názor, bála jsem se dát najevo, jaká se mi třeba líbí muzika, i když to bylo úplně normální. Kdyz jsem třeba dala výpověď v praci, tak než aby se zeptali, kam teda půjdu za lepším, tak jsem slyšela akorát povzdechy “ježíšmarjá, teď budeš bez práce”. Radši jsem jako náctiletá neměla kluka, protože jsem byla podrobovaná výslechům. O nic nešlo, žejo, rodiče mě přece měli rádi, ale pro mě to byla těžká nesvoboda. Když jsem někam šla, tak tajně, radši jsem zalhala. Nechtěla jsem je seznamovat s přítelem, protože pak by byl zase výslech. Po letech jsem jim radši neřekla ani o svatbě. Měla jsem strach, co by na to řekli a nechtěla jsem slyšet poznámky, jestli to jako není moc brzo. Když jsem potratila, taky jsem jim to neřekla, neřekla jsem, že jsem byla těhotná. Já se s rodiči normálně bavím o povrchnich věcech, ale je tam citová bariéra, osobního jim nedokážu říct vůbec nic a to bydlíme pod jednou střechou.
- Citovat
- Upravit
12.11.19 09:32
Tohle je těžký, ona už byla dospěl, ale neustále jsi jí kontrolovala jako dítě. Volala jsi do práce, jestli tam chodí, kontrola na zastávce atd. Nenapadlo tě, že to třeba dělala naschvál, takový vzdor? Chápu že je to tvá dcera a záleží ti na ní, ale pávě proto jí nech prostor. Ono ti stejně nic jiného nezbyde, dej tomu čas.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
12.11.19 09:34
@unuděná Pořád tady mluvíte o trol a meh. Nevím kdo nebo co to je. Dceři jsem dala maximum co jsem mohla. Jak jinak si vysvětlit, že doteď komunikovala, volali jsme si a pak najednou nic? Kdybych ji tak ublížila přestala by komunikovat tehdy, když odjela z domu.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
12.11.19 09:36
@Anonymní píše:
Trochu mi to připomíná mě, ve škole tichá, neprůbojná, introvertní. Rodiče jsem vždycky měla moc ráda, jako dítě jsem na nich doslova visela, samá pusa, mazlení. Nevím, jak se to stalo, ale odcizili jsme se, nikdy jsem se jim s životem nesvěřovala. Měla jsem totiž strašně krátké vodítko. Máma mi neustále prolejzala věci, nesnášela jsem to, nemohla jsem mít žádné svoje malé tajemství. Než abych musela vysvětlovat, s kým jdu, kam jdu, co tam budeme dělat, kdy se vrátím, nechodila jsem radši nikam. Měla jsem strach projevit svůj názor, bála jsem se dát najevo, jaká se mi třeba líbí muzika, i když to bylo úplně normální. Kdyz jsem třeba dala výpověď v praci, tak než aby se zeptali, kam teda půjdu za lepším, tak jsem slyšela akorát povzdechy “ježíšmarjá, teď budeš bez práce”. Radši jsem jako náctiletá neměla kluka, protože jsem byla podrobovaná výslechům. O nic nešlo, žejo, rodiče mě přece měli rádi, ale pro mě to byla těžká nesvoboda. Když jsem někam šla, tak tajně, radši jsem zalhala. Nechtěla jsem je seznamovat s přítelem, protože pak by byl zase výslech. Po letech jsem jim radši neřekla ani o svatbě. Měla jsem strach, co by na to řekli a nechtěla jsem slyšet poznámky, jestli to jako není moc brzo. Když jsem potratila, taky jsem jim to neřekla, neřekla jsem, že jsem byla těhotná. Já se s rodiči normálně bavím o povrchnich věcech, ale je tam citová bariéra, osobního jim nedokážu říct vůbec nic a to bydlíme pod jednou střechou.
To je normální. Rodiče kontrolují děti a někdy i věci, vždyť jsou to rodiče a mají o Tebe strach, bojí se o Tebe. Já jsem dceři taky kontrolovala věci. Každá matka to dělá. Když neděláš nic zlého, nemáš se čeho bát. Já dceři řekla, že mi může říct všechno.
- Citovat
- Upravit
12.11.19 09:37
@Anonymní píše:
@unuděná Pořád tady mluvíte o trol a meh. Nevím kdo nebo co to je. Dceři jsem dala maximum co jsem mohla. Jak jinak si vysvětlit, že doteď komunikovala, volali jsme si a pak najednou nic? Kdybych ji tak ublížila přestala by komunikovat tehdy, když odjela z domu.
No tak třeba jí po seznámení se současným manželem došlo, že „mít někoho rád“ neznamená jen dávat mu dárky k Vánocům a svátku a dělat s ním úkoly do školy. Že je to o tom přijmout člověka takového, jaký je, nepodrážet jeho sebevědomí a zároveň ho nechat udělat svoje chyby. Ona není ty, nikdy nebyla a nikdy nebude, takže to, co ty považuješ za správné, ona vůbec nemusí. A ty s tím nic nezmůžeš.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
12.11.19 09:37
@arinecka Vy svoje děti nekontrolujete? Je vám jedno, co dělají, kde pracují?
- Citovat
- Upravit
12.11.19 09:38
@Anonymní píše:
To je normální. Rodiče kontrolují děti a někdy i věci, vždyť jsou to rodiče a mají o Tebe strach, bojí se o Tebe. Já jsem dceři taky kontrolovala věci. Každá matka to dělá. Když neděláš nic zlého, nemáš se čeho bát. Já dceři řekla, že mi může říct všechno.
A víš co? Není to normální. Moje máma mi do věcí v životě nevlezla, dokonce od určitého věku (asi tak 15+) mi nelezla ani do pokoje. Neměla důvod mi nevěřit, dobře mě vychovala. Já svým dětem do věcí také nelezu, proč bych měla? 
Syn si píše deníček a v životě by mě nenapadlo mu tam čmuchat, kdyby mi to sám nechtěl ukázat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.11.19 09:39
@Anonymní píše:
To je normální. Rodiče kontrolují děti a někdy i věci, vždyť jsou to rodiče a mají o Tebe strach, bojí se o Tebe. Já jsem dceři taky kontrolovala věci. Každá matka to dělá. Když neděláš nic zlého, nemáš se čeho bát. Já dceři řekla, že mi může říct všechno.
ne 
matka mi věci neprolejzala Bude tak stará jako ty a vztahy máme nadstandardní. Čím to bude? No nechovala se a nechová jako sobecká kráva.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
12.11.19 09:40
@unuděná Chcete říct, že jste mu nikdy ten deníček neotevřela? Tomu se mi nechce věřit.
- Citovat
- Upravit
12.11.19 09:40
@Anonymní píše:
@unuděná Chcete říct, že jste mu nikdy ten deníček neotevřela? Tomu se mi nechce věřit.
běž se léčit
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
12.11.19 09:41
@Šarlota4 Sobecká? Záleží mi na ní a chci aby se měla dobře. Nic víc jsem nechtěla, jen to, aby z ní vyrostla zodpovědná a pracovitá žena.
- Citovat
- Upravit
12.11.19 09:44
@Anonymní píše:
@unuděná Chcete říct, že jste mu nikdy ten deníček neotevřela? Tomu se mi nechce věřit.
Ne, neotevřela. A pokud ti to přijde neuvěřitelné, jsi vážně zralá na psychiatrii Své děti vychovávám k zodpovědnosti, čili pevně věřím, že nebudu mít důvod je nikdy (natož v dospělosti!) kontrolovat, co kde s kým dělají a budu věřit jejich rozhodnutím, ať už se mi budou zdát jakkoli nepochopitelná.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
12.11.19 09:45
@Šarlota4 A vyrostla z ní nezodpovědná žena, přišel jí nedoplatek na zdravotní pojištění.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
@zuzikka Samozřejmě. Je dospělá, ale nechová se tak. Chová se jak dítě. Komunikovala se mnou úplně normálně a pak najednou přestala. Stejně mám pocit, že mi pořád lže. O svatbě ani nemluvím. Přirozeně, bojím se o ní, ani nevím co má za muže.