Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Mě je 41 a mám 3lete dítě, nemám tedy čas si připadat stara
Věk je jen číslo, připadat si stará ve 40 je opravdu blbost, prožít příštích 30-40let s pocitem, že je člověk starej je hrozný… Dělat se dá cokoli, není pozdě na to se učit anglicky, nebo letět letadlem ![]()
Holky jste zlaté
…díky za povzbuzující komentáře
jsem ráda za každý pohled
zakladatelka M.
Tak v 15 letech mi vsichni nad 20 pripadali stary. Ve 20 uz to byli starsi nad 25, ve 25 nad 30 atd. Ted je mi 35 a rikam si, ze nad 40 uz budu fakt vyzovana slunecnice, ale je mi jasny, ze jakmile tu ctyricitlu prekrocim, zase hranici posunu. A mam pocit, ze si to budu rikat jeste v 65 letech ![]()
Stara rozhodne nejsi - resp. pro dvacetilete asi budes, ale to je normalni. Zacni studovat, nikdy na to neni pozde. A cestovani? Bud s detmi nebo az budou dospeli. Ja se treba hrozne tesim, az vyrazime s chlapem projet Ameriku. A pocitame s tim, ze to driv nez v 55 rozhodne nebude
Jsem o 7r. mladsi nez ty.
Mela jsem podobnou krizi pred 30. Zhubla jsem, vratila se do skoly, dala si cil, ktery chci stihnout do 40 a to mi pomohlo. Vymenila jsem praci. Nejstarsi dite bude mit letos 10r., tak si reknu, ze jsem stara, ze cas utekl, protoze vcera jsem prvne rodila a uz mam samostatnou, takovou uz jednotku velkou. Ale nemyslim to doslovne, ze se citim stara, ale cas hrozne utekl.
Příspěvek upraven 30.03.18 v 20:39
Nejlepší je se podívat na mnohem starší a velmi aktivní lidi ve tvém okolí. Lidi, kteří se ještě v 80 vzdělávají, jezdí na dovolené… je jasné, že občas krize může nastat. Mně první krize „jsem stará“ naskočila v 27 letech kvůli zhoršení zdravotního stavu ![]()
Jestli Tě to uklidní, tak já se občas cítím stejně a to je mi teprve 27
pár let už jsem vdaná, mám jedno malé dítě, které tedy mé
naplňuje neuvěřitelnou láskou, ale taky přemýšlím nad tím, co bude až vyroste, až mě nebude tolik potřebovat
s manželem máme úžasný vztah, jsme spolu osmým rokem a stále se moc milujeme, ale taky mě napadá jaké to bude za pár let.. ale pak si říkám, proč nad tím přemýšlet
dnes je dnes a zítra být nemusí, tak si užijme ten dnešek jako kdyby byl poslední den
baví Tě běhat? Tak vyběhni a běhej klidně každý den
já jednu dobu taky běhala a manžel byl ze mě nadšený, ptže to mělo nejen skvělý efekt na tělo, ale taky jsem si pročistila hlavu a nebyla jsem prý tak protivná
najdi si nějaké koníčky, začni se učit tu angličtinu, najdi si kamarádku na cestování, věk je jen číslo ![]()
Anonym - manžel sem občas koukne a nemusí tohle vědět
![]()
Cau vrstevnice!
Uz holt nejsme mlady mlaticky, ale pokud o sebe pecujeme a makame na sobe, nic neni v trapu. Tak nehazej flintu do zita.
39 je prece super vek. Mne je o dost vic, ale nejak nemam cas si to pripoustet, jen rano rozhybat klouby da trochu vic sebezapreni nez driv. Verim tomu, ze nikdy neni pozde si zacit plnit sny. Ja jsem toho za poslednich 10 let nacestovala vic, nez za cely zivot predtim a to jsem nikdy nesedela na zadku. Kupte si letenky a vyrazte. A s anglictinou muzes zacit hned.
Je mi 37 i když mi všichni hádají pod 30
loni jsem začala němčinu od nuly, musela jsem. Chci ještě jedno dítě. Já si naopak přijdu docela mladá, i když tělo už chátrá. Ty tvoje Sny není nic co by se nedalo splnit, letět někam můžeš za slušný peníze i na víkend, se sexem to chápu, ale chce to prostě ten život obohatit a vytrhnout se že zajety rutiny.
@Anonymní píše:Je mi 39 a najednou mi přijde, že už mě nic nečeká.
Já tě chápu, ale byla bych opatrná s tím, že tě už nic nečeká. V 39 jsem byla vdaná, měla dva puberťáky a myslela si to možná tak nějak podobně. Jen jsem úplně nečekaně otěhotněla, můj tehdejší muž se k tomu postavil tak, že to byl katalyzátor dlouhodobější krize a za těch deset let od té doby se z toho „nicnečekání“ stalo:
narození miminka, rozvod, nová naprosto úžasná práce, přestěhování do vlastního domu a tím splnění si dávného snu, vystudování VŠ, nový vztah a dvě další děti… kdybys mi to řekla tenkrát, neuvěřila bych ![]()
aneb nikdy nevíš, co tě čeká za nejbližším rohem ![]()
anonymně kvůli dětem
@Anonymní píše:
Já tě chápu, ale byla bych opatrná s tím, že tě už nic nečeká. V 39 jsem byla vdaná, měla dva puberťáky a myslela si to možná tak nějak podobně. Jen jsem úplně nečekaně otěhotněla, můj tehdejší muž se k tomu postavil tak, že to byl katalyzátor dlouhodobější krize a za těch deset let od té doby se z toho „nicnečekání“ stalo:
narození miminka, rozvod, nová naprosto úžasná práce, přestěhování do vlastního domu a tím splnění si dávného snu, vystudování VŠ, nový vztah a dvě další děti… kdybys mi to řekla tenkrát, neuvěřila bych![]()
aneb nikdy nevíš, co tě čeká za nejbližším rohem
anonymně kvůli dětem
tak to moc gratuluji.
zakladatelka M.
@Anonymní píše:
Tak nějak jsem zjistila, že jsem stará![]()
Nejdřív jsem myslela, že to sem nebudu dávat anonymně, ale jsem měkká a stará…
Je mi 39 a najednou mi přijde, že už mě nic nečeká.
Jsem vdaná, děti dvě, manžel, všechno v tomto směru je v pohodě. Máme domeček, auta, jezdíme na dovču hory, moře, výlety. Oba pracujeme, finanční situace v pohodě.Ale já sama se sebou nejsem nějak vnitřně spokojená.
Vždycky jsem si přála cestovat, ale nikdy jsem neletěla letadlem a navštívila jsem jen pár zemí v Evropě.
Přála jsem se naučit se anglicky, ale ve škole jsem na to kašlala, pak to odkládala a teď…má to ještě smysl?
Postava by taky mohla být lepší, ale jde to.
Sex už taky nic moc. 1-2× do týdne si to „odbydem“ a jde se spát.Co mne baví je běh, snažím se jít denně. Ráda čtu, koukám na filmy, poslouchám hudbu a věnuji se rodině.
Máte to taky tak? Jak s tím bojovat? Jak se vnitřně hodit do klidu a netrápit se datum narození?
Jsem fakt tak stará???
omluva za anonym, jsem z toho nějak v depresi
M.
a jak mas starý deti? ja jsem stejne „mladá“
a mam ted 2 mladý deti a je to takovej šrumec že vlastně ani nemam cas premýšlet ale je fakt že když se rano kouknu do zrcadla tak se leknu
mala mi vubec nespí a mám silene strhanej ksicht..ale dulezity je delat neco co mi dela každej den radost a pak taky se porad na neco tesit si myslim---- samo to neprijde chce to proste naplanovat vymyslet… takže me momentálne uspokojuje to že učim syna lyžovat bruslit, chodíme na tůry…že už se s nim da leccos podnikat…a tesim se na to, že v lete začnu zas behat, až malá začne chodit do školky že budu mit vic času na sebe a pak chci jit taky na nakou plastiku protože s timhle ksichtem běhat nechci teda
k nejakymu studiu už se nedokopu to už jsem lenivá ![]()