Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Jsem stará
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Anonymní
30.3.18 21:10
- Citovat
- Upravit
Anonymní
30.3.18 21:12
Je mi lehce min a mam postizene dite a porad mi naskakuje jak jednou bude zit. Jestli si najde partnera, jak bude mit kvalitni zivot. Ano vim, nikdo nevime co nas ceka za rohem, ale i tak mi moje myslenky na budoucnost nedelaji dobre. Navic jsem psychicky a fyzicky hooodne unavena a nevim jak to budu delat az bude mit o 10,20 kilo vic. Zatimco kamaradky resi vylety, ja resim jak nakoupit, aby me u toho nechytly zada. Samozrejme i vztah dostava zabrat. Z depky vecer sednu a jim a jim, takze za chvili budu vypadat na sedesat. Musime denne cvicit a zlepsovat furu veci, ze myslenky na to, ze bych se venovala sobe (uceni se jazyku, behani nebo cviceni, i akutne vyhledat lekare je problem) jsou uplne liche. Takze hlavu vzhuru-pro mne mas fajn bezstarostny zivot a muzes delat co se ti zlibi. Anonym asi chapete.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
30.3.18 21:22
Když mně bylo 39, byl to rok zlomový. Mého muže jsem milovala celých 12 let, pak 2 roky ignorování celkem zásadního problému, a mně nezbylo nežli dát ultimatum. Nebudu napínat, rozvod, dítě bylo ještě malé, byla jsem na mateřské bez financí, vrhla jsem se na svůj koníček, ze kterého se vyklubal slušný vedlejší příjem, pustila jsem se do studia, doplnila vzdělání a z koníčku se stala má práce snů. Potkala jsem současného muže 
(znala jsem ho a určitě by mě nikdy nenapadlo, že právě my dva 
) a máme spolu další dítko. Je mi 45 let a moc ráda bych si udělala státnice z AJ, plus mé tajné přání - rozjet menší podnikatelský záměr (potřebuji finance, abych dokončila rekonstrukce mého milovaného domu). Těším se z toho, že ze starší je už parťačka a budu se s ní moci vrátit k mému cestování. Plánů by bylo. Hlavně ať jsme všichni zdrávi.
Prosím anonym A
- Citovat
- Upravit
30.3.18 21:27
Mám stejně jako zakladatelka a letos jsem si nějak začala uvědomovat věci, které mi do té doby přišly strašně daleko. Ale podobně jsme to měla i před třicítkou. Asi to bude tím, že za pár měsíců bude na začátku věku zase větší číslo.
Ačkoliv mám fyzičku lepší než ve 20 a donedávna jsem tvrdila, že věk je jen číslo, tak v letošním roce jsem dostala hned dvě nepříjemné zprávy od doktorů. Takže jsme si stárnutí musela připustit.
Začala jsem si uvědomovat, kolik vrstevníků je rozvedených. Najednou těch 50% rozvedených rodin není číslo z televize, ale realita okolo mě. A jsem ráda, že nepatřím mezi ně.
Rodiče letos nastoupili do důchodu a já si uvědomila, že se nechci dožít doby, kdy nebudu moc pracovat a žít společenský život. Nechci být v situaci, kdy v 6:30 ráno stojím před supermarketem a čekám až otevřou, protože nemohu spát. Nechci být ten důchodce, který sedí na lavičce a nadává na mladé.
Tak nějak jsem si začala uvědomovat, že už nejsem nejmladší a že mladší už nebudu
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
30.3.18 21:32
Zkus si najít psychologa. Před víc jak půl rokem jsem řešil daleko horší krizi- tragickou smrt mé ženy a dvouletou holčičku. Psycholog mi dosud pomáhá.
- Citovat
- Upravit
30.3.18 21:34
Je mi 33, dvě děti, sex jak z toho vtipu „kdykoli chci“ Stará se necítím, a to asi hlavně proto, že v okolí mám samé starší lidi. Naopak se už od nějakých dvaceti těším na období kolem čtyřicítky. Snad se moje představy naplní 
Na cestování není nikdy pozdě, můj táta se chystá projet USA příští rok, to mu bude skoro šedesát a my s mužem taky chceme začít, až děti odrostou. No a učení jazyků (i čehokoli jiného) bych rozhodně nezavrhovala. Dalších 30-50 let to můžeš klidně využívat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
30.3.18 21:35
@Anonymní píše:
Zkus si najít psychologa. Před víc jak půl rokem jsem řešil daleko horší krizi- tragickou smrt mé ženy a dvouletou holčičku. Psycholog mi dosud pomáhá.
tak to mne moc mrzí
zakladatelka M.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
30.3.18 21:35
Zdravím, já jsem anonymní A kousek pod Tebou.
Měla jsem ve Tvém/mém vysokém věku 39 let podobně - rozvod, miminko, nový vztah, škola, práce, dům. Já se přiznám, že se vše hnalo takovým kalupem, kdy já jsem měla pocit, že hlavně nesmím sedět s rukama v klíně. Určitě to nebylo tak, že bych hledala nový vztah či plánovala konkrétně. Ale řekla jsem si, že hlavně musím sebe/hlavu/ruce zaměstnat.
Zakladatelko, ono se říká, že je čas v životě, kdy musíš zabrat a rvát se. A pak je čas se nechat unášet proudem. A nejdůležitější je ty chvíle od sebe rozeznat. Podle mě je u Tebe čas zabrat, jsi unavená stereotypem. Musíš začít u sebe/sebou. Uvidíš, co všechno to může přinést.. 
@Anonymní píše:
Já tě chápu, ale byla bych opatrná s tím, že tě už nic nečeká. V 39 jsem byla vdaná, měla dva puberťáky a myslela si to možná tak nějak podobně. Jen jsem úplně nečekaně otěhotněla, můj tehdejší muž se k tomu postavil tak, že to byl katalyzátor dlouhodobější krize a za těch deset let od té doby se z toho „nicnečekání“ stalo:
narození miminka, rozvod, nová naprosto úžasná práce, přestěhování do vlastního domu a tím splnění si dávného snu, vystudování VŠ, nový vztah a dvě další děti… kdybys mi to řekla tenkrát, neuvěřila bychaneb nikdy nevíš, co tě čeká za nejbližším rohem
anonymně kvůli dětem
- Citovat
- Upravit
Anonymní
30.3.18 21:45
@Anonymní píše:
Zdravím, já jsem anonymní A kousek pod Tebou.
Měla jsem ve Tvém/mém vysokémZakladatelko, ono se říká, že je čas v životě, kdy musíš zabrat a rvát se. A pak je čas se nechat unášet proudem. A nejdůležitější je ty chvíle od sebe rozeznat. Podle mě je u Tebe čas zabrat, jsi unavená stereotypem. Musíš začít u sebe/sebou. Uvidíš, co všechno to může přinést..
Anonymní A
asi ano…stereotyp…práce, děti, domácnost…pořád dokola, dny strašně rychle plynou. už je zase jaro…začne duben, šup bude léto a u mne nic nového, žádná změna…nic 
zakladatelka M.
- Citovat
- Upravit
30.3.18 21:46
@Anonymní píše:
Já tě chápu, ale byla bych opatrná s tím, že tě už nic nečeká. V 39 jsem byla vdaná, měla dva puberťáky a myslela si to možná tak nějak podobně. Jen jsem úplně nečekaně otěhotněla, můj tehdejší muž se k tomu postavil tak, že to byl katalyzátor dlouhodobější krize a za těch deset let od té doby se z toho „nicnečekání“ stalo:
narození miminka, rozvod, nová naprosto úžasná práce, přestěhování do vlastního domu a tím splnění si dávného snu, vystudování VŠ, nový vztah a dvě další děti… kdybys mi to řekla tenkrát, neuvěřila bychaneb nikdy nevíš, co tě čeká za nejbližším rohem
anonymně kvůli dětem
Nic ve zlem, ale nedes me. Byt nejsem zakladatelka, jsem spokojena s temi svymi kousky 
. Pet deti…hele osude, tohle fakt ne .
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.3.18 21:48
@Anonymní píše:
Je mi lehce min a mam postizene dite a porad mi naskakuje jak jednou bude zit. Jestli si najde partnera, jak bude mit kvalitni zivot. Ano vim, nikdo nevime co nas ceka za rohem, ale i tak mi moje myslenky na budoucnost nedelaji dobre. Navic jsem psychicky a fyzicky hooodne unavena a nevim jak to budu delat az bude mit o 10,20 kilo vic. Zatimco kamaradky resi vylety, ja resim jak nakoupit, aby me u toho nechytly zada. Samozrejme i vztah dostava zabrat. Z depky vecer sednu a jim a jim, takze za chvili budu vypadat na sedesat. Musime denne cvicit a zlepsovat furu veci, ze myslenky na to, ze bych se venovala sobe (uceni se jazyku, behani nebo cviceni, i akutne vyhledat lekare je problem) jsou uplne liche. Takze hlavu vzhuru-pro mne mas fajn bezstarostny zivot a muzes delat co se ti zlibi. Anonym asi chapete.
to mě moc mrzí 
Myslím, že tohle by mohlo pomoct většině z nás, kteří řeší prkotiny - s prominutím.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.3.18 21:51
@Anonymní píše:
Zkus si najít psychologa. Před víc jak půl rokem jsem řešil daleko horší krizi- tragickou smrt mé ženy a dvouletou holčičku. Psycholog mi dosud pomáhá.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.3.18 21:54
@Detsa píše:
Má zkušenost říká, že s mladšíma je nuda.
No ne se všema, ale s touhle sto procentně 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.3.18 22:13
@Anonymní píše:
Já tě chápu, ale byla bych opatrná s tím, že tě už nic nečeká. V 39 jsem byla vdaná, měla dva puberťáky a myslela si to možná tak nějak podobně. Jen jsem úplně nečekaně otěhotněla, můj tehdejší muž se k tomu postavil tak, že to byl katalyzátor dlouhodobější krize a za těch deset let od té doby se z toho „nicnečekání“ stalo:
narození miminka, rozvod, nová naprosto úžasná práce, přestěhování do vlastního domu a tím splnění si dávného snu, vystudování VŠ, nový vztah a dvě další děti… kdybys mi to řekla tenkrát, neuvěřila bychaneb nikdy nevíš, co tě čeká za nejbližším rohem
anonymně kvůli dětem
Tak to je krásné. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.3.18 22:14
Mě je něco přes 30 a pořád jsem si říkala, že jsem mladá, i jsem si říkala, že jsem se sebou spokojenější než ve dvaceti, ale minulý týden jsem dostala pozvánku na zápis staršího do školy taková depka jaká mě přepadla
Přesně dvě děti, vyrůstají, manžel a co bude dál …no dala jsem si nějaké cíle a hned je líp
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
holka 9 a kluk 13
oba jsou šikovní. dobře se učí, sportují
kluk se mnou občas běhá. s holkou máme rády vycházky. provozujeme geocaching s celou rodinou.
vše kolem mě je v pohodě.
jen já nějak vnitřně cítím nespokojenost
zakladatelka M.