Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše:
Když mně bylo 39, byl to rok zlomový. Mého muže jsem milovala celých 12 let, pak 2 roky ignorování celkem zásadního problému, a mně nezbylo nežli dát ultimatum. Nebudu napínat, rozvod, dítě bylo ještě malé, byla jsem na mateřské bez financí, vrhla jsem se na svůj koníček, ze kterého se vyklubal slušný vedlejší příjem, pustila jsem se do studia, doplnila vzdělání a z koníčku se stala má práce snů. Potkala jsem současného muže(znala jsem ho a určitě by mě nikdy nenapadlo, že právě my dva
) a máme spolu další dítko. Je mi 45 let a moc ráda bych si udělala státnice z AJ, plus mé tajné přání - rozjet menší podnikatelský záměr (potřebuji finance, abych dokončila rekonstrukce mého milovaného domu). Těším se z toho, že ze starší je už parťačka a budu se s ní moci vrátit k mému cestování. Plánů by bylo. Hlavně ať jsme všichni zdrávi.
Prosím anonym A
Taky krásný příběh ![]()
@Anonymní píše:
Tak nějak jsem zjistila, že jsem stará![]()
Nejdřív jsem myslela, že to sem nebudu dávat anonymně, ale jsem měkká a stará…
Je mi 39 a najednou mi přijde, že už mě nic nečeká.
Jsem vdaná, děti dvě, manžel, všechno v tomto směru je v pohodě. Máme domeček, auta, jezdíme na dovču hory, moře, výlety. Oba pracujeme, finanční situace v pohodě.Ale já sama se sebou nejsem nějak vnitřně spokojená.
Vždycky jsem si přála cestovat, ale nikdy jsem neletěla letadlem a navštívila jsem jen pár zemí v Evropě.
Přála jsem se naučit se anglicky, ale ve škole jsem na to kašlala, pak to odkládala a teď…má to ještě smysl?
Postava by taky mohla být lepší, ale jde to.
Sex už taky nic moc. 1-2× do týdne si to „odbydem“ a jde se spát.Co mne baví je běh, snažím se jít denně. Ráda čtu, koukám na filmy, poslouchám hudbu a věnuji se rodině.
Máte to taky tak? Jak s tím bojovat? Jak se vnitřně hodit do klidu a netrápit se datum narození?
Jsem fakt
M.
Asi máš jenom nějakou depku. Jinak bych řekla, že máš moc fajn život.
Příspěvek upraven 02.04.19 v 14:27
@Anonymní píše:
holka 9 a kluk 13
oba jsou šikovní. dobře se učí, sportují
kluk se mnou občas běhá. s holkou máme rády vycházky. provozujeme geocaching s celou rodinou.
vše kolem mě je v pohodě.jen já nějak vnitřně cítím nespokojenost
zakladatelka M.
Je to i tím, že děti odrůstají, už jsou samostatnější a tolik tě nepotřebují. 13 let ses jim asi dost věnovala a teď bude potřeba začít se věnovat víc sobě, nebo vašemu vztahu.
Má to smysl, protože tu můžeš být klidně dalších 40 let. Upřímně si myslím, že to nemá co dělat s věkem, ale prostě s nastavením života. Pocity, co popisuješ, může klidně mít i dvacetiletý člověk, který si špatně zařídil život. Být tebou, splnila bych si nějaký ten tajný sen. Píšeš, že jste finančně v pohodě. Proč si tedy nekoupit třeba dovolenou na měsíc ve vietnamu a letět tím letadlem? Nebo kamkoliv jinam, kde tě to láká. A až se vrátíte, zapiš se někam na tu angličtinu. Ono se často říká, že děti se učí rychleji, ale opravdu nejlépe se učí ten, co se učit chce. Mě to jako dítě nebavilo, naučila jsem se houby
v dospělosti jsem dohnala
Nikdy není pozdě, navíc píšeš ze té baví cestovat a chtěla by jsi i někam letět. Tak šup učit se anglicky a uvidíš jak to potom při cestování hezky vyuziješ v praxi. ![]()
@lenka_ píše:
Mám stejně jako zakladatelka a letos jsem si nějak začala uvědomovat věci, které mi do té doby přišly strašně daleko. Ale podobně jsme to měla i před třicítkou. Asi to bude tím, že za pár měsíců bude na začátku věku zase větší číslo.Ačkoliv mám fyzičku lepší než ve 20 a donedávna jsem tvrdila, že věk je jen číslo, tak v letošním roce jsem dostala hned dvě nepříjemné zprávy od doktorů. Takže jsme si stárnutí musela připustit.
Začala jsem si uvědomovat, kolik vrstevníků je rozvedených. Najednou těch 50% rozvedených rodin není číslo z televize, ale realita okolo mě. A jsem ráda, že nepatřím mezi ně.
Rodiče letos nastoupili do důchodu a já si uvědomila, že se nechci dožít doby, kdy nebudu moc pracovat a žít společenský život. Nechci být v situaci, kdy v 6:30 ráno stojím před supermarketem a čekám až otevřou, protože nemohu spát. Nechci být ten důchodce, který sedí na lavičce a nadává na mladé.
Tak nějak jsem si začala uvědomovat, že už nejsem nejmladší a že mladší už nebudu
jsem ve věku tvých rodičů, většina z vás včetně zakladatelky jste o generaci mladší a nechápu vás. Ve vašem věku jsem měla dvě děti a tolik aktivit, sportovních, společenských, pracovních, volnočasových, že si dnes říkám, jak jsem všechno mohla stíhat a přesto rodina a vše ostatní naprosto klapalo. Po padesátce, když děti odrostly, jsme se manželem trochu zklidnili, ale začali jsme cestovat, také díky synovi, který pracoval a pracuje v cestovním ruchu. Hodně jsem doplnila angličtinu a naučila jsem se španělsky. Dnes je mi přes šedesát, ale fakt si nemyslím, že budu sedět na lavičce, nadávat na mladé a čekat na otevření supermarketu. Studuji univerzitu 3. věku, cestujeme, hodně chodíme na výlety, máme spoustu přátel. Život je bohužel krátký a já toho chci ještě hodně stihnout. Jo a mám to štěstí, že mám ještě oba rodiče, je jim hodně přes osmdesát a třeba taťka je naprosto fenomenální co se týče práce na počítači, pracuje ještě v určité oblasti pro svého bývalého zaměstnavatele a má takový přehled, že by mu leckdo mladý mohl závidět. Maminka zase pro změnu chodí stále s"babčama" cvičit, chodí na výlety, pořádají různé akce. Když to shrnu, připadat si stará ve čtyřiceti nebo dřív, nechápu…
Ja jsem si zacala pripadat stara po sedmnactych narozeninach. Najednou se blizila osmnactka, coz znamenalo, ze se za chvili prehoupne dvacitka = zacne ki tahnout na tricet
Opravdu. Byla jsem stara? Ja nevim, ale mela jsem podobne pocity, jako ty.
Preslo me to az ve 31, kdy se mi narodil prvni syn. Najednou ziju vic pro nej, nez pro sebe a na veku mi uz tolik nezalezi.
Nektere ctyricitky jsou stare a znam pani, co je mlada jeste v petapadesati. Mamka se anglicky zacala ucit v 50 a dnes mluvi obstojne. Tatka v 55 jel na kole zavod 1000 mil a do Ciny na mesic s kamarady na kole. Stari mi neprijdou.
@Anonymní píše:
Je mi lehce min a mam postizene dite a porad mi naskakuje jak jednou bude zit. Jestli si najde partnera, jak bude mit kvalitni zivot. Ano vim, nikdo nevime co nas ceka za rohem, ale i tak mi moje myslenky na budoucnost nedelaji dobre. Navic jsem psychicky a fyzicky hooodne unavena a nevim jak to budu delat az bude mit o 10,20 kilo vic. Zatimco kamaradky resi vylety, ja resim jak nakoupit, aby me u toho nechytly zada. Samozrejme i vztah dostava zabrat. Z depky vecer sednu a jim a jim, takze za chvili budu vypadat na sedesat. Musime denne cvicit a zlepsovat furu veci, ze myslenky na to, ze bych se venovala sobe (uceni se jazyku, behani nebo cviceni, i akutne vyhledat lekare je problem) jsou uplne liche. Takze hlavu vzhuru-pro mne mas fajn bezstarostny zivot a muzes delat co se ti zlibi. Anonym asi chapete.
Je mi líto co ti osud nadělil. Mám kamarádku se stejným údělem a bezmezně ji, stejně tak jako tebe a mnoho dalších s podobným osudem obdivuji
![]()
@Anonymní píše:
Je mi lehce min a mam postizene dite a porad mi naskakuje jak jednou bude zit. Jestli si najde partnera, jak bude mit kvalitni zivot. Ano vim, nikdo nevime co nas ceka za rohem, ale i tak mi moje myslenky na budoucnost nedelaji dobre. Navic jsem psychicky a fyzicky hooodne unavena a nevim jak to budu delat az bude mit o 10,20 kilo vic. Zatimco kamaradky resi vylety, ja resim jak nakoupit, aby me u toho nechytly zada. Samozrejme i vztah dostava zabrat. Z depky vecer sednu a jim a jim, takze za chvili budu vypadat na sedesat. Musime denne cvicit a zlepsovat furu veci, ze myslenky na to, ze bych se venovala sobe (uceni se jazyku, behani nebo cviceni, i akutne vyhledat lekare je problem) jsou uplne liche. Takze hlavu vzhuru-pro mne mas fajn bezstarostny zivot a muzes delat co se ti zlibi. Anonym asi chapete.
Přeji hodně sil a obdivuji tě.
A proč si neplníš ty svoje sny? Vždyť cestovat se dá i s dětmi. Aspoň bys přišla na jiné myšlenky.
@rampepurda57 píše:
jsem ve věku tvých rodičů, většina z vás včetně zakladatelky jste o generaci mladší a nechápu vás. Ve vašem věku jsem měla dvě děti a tolik aktivit, sportovních, společenských, pracovních, volnočasových, že si dnes říkám, jak jsem všechno mohla stíhat a přesto rodina a vše ostatní naprosto klapalo. Po padesátce, když děti odrostly, jsme se manželem trochu zklidnili, ale začali jsme cestovat, také díky synovi, který pracoval a pracuje v cestovním ruchu. Hodně jsem doplnila angličtinu a naučila jsem se španělsky. Dnes je mi přes šedesát, ale fakt si nemyslím, že budu sedět na lavičce, nadávat na mladé a čekat na otevření supermarketu. Studuji univerzitu 3. věku, cestujeme, hodně chodíme na výlety, máme spoustu přátel. Život je bohužel krátký a já toho chci ještě hodně stihnout. Jo a mám to štěstí, že mám ještě oba rodiče, je jim hodně přes osmdesát a třeba taťka je naprosto fenomenální co se týče práce na počítači, pracuje ještě v určité oblasti pro svého bývalého zaměstnavatele a má takový přehled, že by mu leckdo mladý mohl závidět. Maminka zase pro změnu chodí stále s"babčama" cvičit, chodí na výlety, pořádají různé akce. Když to shrnu, připadat si stará ve čtyřiceti nebo dřív, nechápu…
Asi zalezi dost na tom, jak pestrý ten život kdo má, jak je aktivní. na ty klidnější typy to dolehne dřív
@Venetia píše:
Asi zalezi dost na tom, jak pestrý ten život kdo má, jak je aktivní. na ty klidnější typy to dolehne dřív
To určitě, ale právě tohle má každý ve svých vlastních rukou. Takže ženy, kterým věk začíná trojkou a už si připadají staré, mají ještě dost času se svým životem něco udělat.
@Detsa píše:
Kéž bych to mohl říct taky, ale nezažil jsem v dohledné době. U mě vyhrávají starší.Jinak si myslím, že to je jen o tom, jak se člověk cítí se stářím. Věk už je jen číslo i když mnohé signalizuje. Mě tydle stresy přepadají i v mém věku (25)
![]()
, jelikož už se necítím nejmladší
. A když už mě přepadají, dává mi to pak větší smysl dělat víc věcí a ne čekat
.
Tak starší už většinou vědí, co chtějí a neřeší blbosti
ale jinak si myslím, že věk je hlavně otázkou stavu mysli. Třeba tahle květina, která mi tohle řekla, je podle mě mentálně stará už teď. V té své úvaze pokračovala dál a řekla, že se nediví, že jsou starý lidi zapšklí, že taky bude. Protože když jsi starej, tak už tě nic nečeká a nemáš, co dělat, max jen koukat na televizi. A to já si nemyslím, v životě na mě čeká ještě spousta výzev ![]()
@Denisa56 píše:
To určitě, ale právě tohle má každý ve svých vlastních rukou. Takže ženy, kterým věk začíná trojkou a už si připadají staré, mají ještě dost času se svým životem něco udělat.
to ano