Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Nejste stará, tu angličtinu se klidně začněte učit. Cestu letadlem stačí naplánovat. A kromě toho, mojí mamce je 68 a teprve nedávno mi přišlo, že už je starší a to jen kvůli tomu, že po velké operaci břicha nemohla být tak aktivní jako dřív ![]()
Myslím, že tohle občas trápí každou, hlavně po té třicítce. Asi před rokem jsme na to narazily s jednou známou v práci, které je 43 let a její maminka zemřela v 50 letech. Hodně si začala uvědomovat, že toho času už jí možná moc nezbývá…
Největší problém je asi v tom, když se člověk začne hrabat v minulosti, nebo si říkat, co chtěl dokázat a nedokázal… Myslím, že je hodně málo lidí, kteří opravdu udělali vše, co chtěli. Každý má asi nějaký ten nesplněný sen, který z nějakého důvodu už splnit nejde… Nejlepší je se z toho vypsat, nebo vypovídat, nebo si pustit nějaké super písničky a dělat něco, při čem se odreaguješ…
Čas plyne bohužel hrozně rychle, o to rychleji, když má člověk děti…
@Anonymní píše:
Tak nějak jsem zjistila, že jsem stará![]()
Nejdřív jsem myslela, že to sem nebudu dávat anonymně, ale jsem měkká a stará…
Je mi 39 a najednou mi přijde, že už mě nic nečeká.
Jsem vdaná, děti dvě, manžel, všechno v tomto směru je v pohodě. Máme domeček, auta, jezdíme na dovču hory, moře, výlety. Oba pracujeme, finanční situace v pohodě.Ale já sama se sebou nejsem nějak vnitřně spokojená.
Vždycky jsem si přála cestovat, ale nikdy jsem neletěla letadlem a navštívila jsem jen pár zemí v Evropě.
Přála jsem se naučit se anglicky, ale ve škole jsem na to kašlala, pak to odkládala a teď…má to ještě smysl?
Postava by taky mohla být lepší, ale jde to.
Sex už taky nic moc. 1-2× do týdne si to „odbydem“ a jde se spát.Co mne baví je běh, snažím se jít denně. Ráda čtu, koukám na filmy, poslouchám hudbu a věnuji se rodině.
Máte to taky tak? Jak s tím bojovat? Jak se vnitřně hodit do klidu a netrápit se datum narození?
Jsem fakt tak stará???
omluva za anonym, jsem z toho nějak v depresi
M.
Tak nejspíš už nebudeš rodit a učení anglických slovíček ti nepůjde tak lehce jako dřív, ale jinak nejsi ještě stará. Je mi stejně a nějak ještě nebilancuju - to budu asi dělat v šedesáti ![]()
Roky přibývají každýmu, s tím je potřeba se smířit. Mně je 56 a stará si nepřipadám, akorát když se kouknu na fotky, tak mi probleskne, no jo, holka, už ten věk začíná být vidět. Ale nějak se tím netrápím, jsem ráda, že jsem zdravá, neberu žádný prášky, nemám žádné alergie ani nic podobného, mohla bych krapet zhubnout, to jo, ale jinak jsem v pohodě. Moc se v tom nepitvej, ať si zbytečně neotravuješ život něčím, co nemůžeš změnit, protože ať je to jak je to, o příštích narozeninách ti bude 40 a kdyby ses utrápila k smrti, nezměníš to ani nezastavíš. A hlavně, pořád jsi ještě mladá a nějakej ten rok stále budeš. ![]()
Pristi tyden oslavim 45. narozeniny. Jsem stara??? Pro dvacetilete ano. Pro sedesatilete ne. Tak si vyberme ![]()
Máš před sebou 50 let života. Je na tobě jestli to budou roky prožité naplno nebo jen čekání na smrt.
Člověk zestárne tak rychle, jak sám sobě dovolí. Jestli máš pocit, že potřebuješ něco zlepšit, tak to udělej. Dnes jsou možnosti otevřené. Leťte s mužem na euro víkend, najdi si učitele angličtiny, v každém fitku je dnes k dispozici trenér, stačí se jen rozhoupat ![]()
Mimochodem, dneska mi na toto téma uzemnil manžel, je mi lehce přes 30, 2 děti a dnes měl pracovní schůzku se ženou, což v jeho oboru není úplně běžné. Když přišel, tak jsem z legrace vyzvídala, padla otázka „a paní je stará, mladá?“ Manžel bez mrknutí oka „stará, už má 2 děti“ a prošel kolem jako bych byla vzduch
Takže tak
@cecetka Mě spíš děsí jak jsem v 15 považovala všechny nad 30 za starce nad hrobem a teď mi těch 30 už bylo a pořád si myslím, že jsem stejné „teď už ne mladé“ tele jako v 15 ![]()
Ani nevíš, jak ti rozumím. Brzy mi bude 40 a nějak se s tím neumím popasovat ![]()
Zakladatelko, takovou či podobnou depresi jsem měla když se mě blížily čtyřicáté narozeniny. Manžel mi chtěl uspořádat oslavu, já prohlásila, že mi to přijde divný věl. No nyní skoro po 3 letech už tyto deprese nemám ![]()
Hmmm nevím jsem stejně stará a ty pocity jsem měla úplně stejné, jenže jsem se rozhodla že prostě ve 40 překopu život, takže jsem se přihlásila na školu, doplním si vzdělání, chci začít podnikat a splnit si pár snů
prosím anonym rodina neví že jsem se přihlásila na školu a pokud to nevyjde nechci poslouchat řeči, že staré neberou
Mě je 39 čekáme po dlouhém snažení druhé dítě, studuji další školu a nemám moc času na to stárnutí. Ale myslím, že právě to studium mě osobně hodně pomáhá, studuji jak svůj obor, tak jazyky, mozek nemá čas zlenivět a jsem i s mladými studenty na fakultě a člověk má trošku i ty studentské starosti jako oni:-) I když samozřejmě jsou chvíle kdy bych s tím sekla ale z legrace říkám, že ještě mám na poličce místo na dva červené diplomy:-)
Jsem stejne stara
bohužel nemladneme… vnitrne se ale az tak stara necítím. i když jsem na tom podobne -2deti, manžel, jen ten sex tak dvakrát do měsíce
asi jsme už lini ![]()
Nikdy není pozde na to, uzivat si život a brát, co se nabízí…urcite ve čtyřiceti můžeš ještě cestovat. Asi už se nerozhoupeme k cestě do Ameriky, ale nikdy neříkej nikdy…cizí jazyk je zapotřebí v dnešní době, sama chodim na němčinu. Při aktivním přístupu k životu me drží zvláště podobne laděne kamarádky - zajdeme na wellnes, i na taneček, na vínko…ne každý týden, ale snažím se minimalne jednou za měsíc. Dříve byly ženy v našem věku babičky, dnes není výjimkou, že se stávají teprve matkami, nebo jsou matky malých deti -moje mladší má čtyři roky, tak ještě nějaký ten rok musím zůstat aktivní alespoň pro ty deti
možná te trochu ubiji stereotyp a ta vidina, nic už me nečeká…třeba by pomohlo vyjít si sem tam s kamarádkou, najít nove zájmy ![]()
Mně je 31 a jedna dvacítka (je jí 22) mi teď řekla, že by se mnou nešla do hospody na pivo, protože jsem stará a mám dvě děti, takže se mnou musí být nuda
![]()
Tak nějak jsem zjistila, že jsem stará
Nejdřív jsem myslela, že to sem nebudu dávat anonymně, ale jsem měkká a stará…
Je mi 39 a najednou mi přijde, že už mě nic nečeká.
Jsem vdaná, děti dvě, manžel, všechno v tomto směru je v pohodě. Máme domeček, auta, jezdíme na dovču hory, moře, výlety. Oba pracujeme, finanční situace v pohodě.
Ale já sama se sebou nejsem nějak vnitřně spokojená.
Vždycky jsem si přála cestovat, ale nikdy jsem neletěla letadlem a navštívila jsem jen pár zemí v Evropě.
Přála jsem se naučit se anglicky, ale ve škole jsem na to kašlala, pak to odkládala a teď…má to ještě smysl?
Postava by taky mohla být lepší, ale jde to.
Sex už taky nic moc. 1-2× do týdne si to „odbydem“ a jde se spát.
Co mne baví je běh, snažím se jít denně. Ráda čtu, koukám na filmy, poslouchám hudbu a věnuji se rodině.
Máte to taky tak? Jak s tím bojovat? Jak se vnitřně hodit do klidu a netrápit se datum narození?
Jsem fakt tak stará???
omluva za anonym, jsem z toho nějak v depresi
M.