Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Jsem stará
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Anonymní
31.3.18 08:25
- Citovat
- Upravit
TamaraAlmara
31.3.18 11:15
Život ve 40 nekonci. Mozna ti prijde, ze vsechny velke projekty jako prace, deti, manzelstvi mas uz za sebou. Ted ale je ten cas zacit neco noveho. Predelat dum, upravit zahradu, zacit malovat ci cokoliv jiného. Ja se spis bojim opravdového stari. Pracovat budu asi do 65, v duchodu si dokážu predstavit byt tak 10 let max. A co od 75 do konce? Hrozně me desi co budu delat potom. Uz ted diky rodinným dispozicim vim, ze nebudu v kondici abych cestovala, sportovala. Muzu sedet v parku a krmit holuba, ale co v tom zivote budu delat dalsich 20 let? Nechci byt nekomu na obtiz nebo lezet v plinach v LDN. Tohle me fakt desi.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
31.3.18 12:48
@Anonymní píše:
Tak nějak jsem zjistila, že jsem stará
Nejdřív jsem myslela, že to sem nebudu dávat anonymně, ale jsem měkká a stará…
Je mi 39 a najednou mi přijde, že už mě nic nečeká.
Jsem vdaná, děti dvě, manžel, všechno v tomto směru je v pohodě. Máme domeček, auta, jezdíme na dovču hory, moře, výlety. Oba pracujeme, finanční situace v pohodě.Ale já sama se sebou nejsem nějak vnitřně spokojená.
Vždycky jsem si přála cestovat, ale nikdy jsem neletěla letadlem a navštívila jsem jen pár zemí v Evropě.
Přála jsem se naučit se anglicky, ale ve škole jsem na to kašlala, pak to odkládala a teď…má to ještě smysl?
Postava by taky mohla být lepší, ale jde to.
Sex už taky nic moc. 1-2× do týdne si to „odbydem“ a jde se spát.Co mne baví je běh, snažím se jít denně. Ráda čtu, koukám na filmy, poslouchám hudbu a věnuji se rodině.
Máte to taky tak? Jak s tím bojovat? Jak se vnitřně hodit do klidu a netrápit se datum narození?
Jsem fakt tak stará???
omluva za anonym, jsem z toho nějak v depresi
M.
Na mě to taky padá, tak jsem začala chodit na vysokou a snažím se tu starou hlavu zaměstnat 
J.
- Citovat
- Upravit
31.3.18 12:56
Tak vzhledem k tomu, že budeš pravděpodobně žít ještě cca dalších padesát let a budeš už jenom stárnout, tak s tímhle přístupem už můžeš vlézt rovnou do rakve..
já myslim, že je fajn, že máš pořád před sebou nesplněné sny, když si někdo splní všechno třeba do třiceti, tak ho zas může chytat nuda..stejně i kdyby sis splnila všechno, tak žít jenom z toho, co bylo, se nedá, člověk se musí o něco snažit pořád a nikdy nepřestat..
je fakt, že dnešní trend „mladosti“, kdy lidi mají tendenci označovat lidi nad třicet za staré, je poněkud rozšířený..vidím to i v práci, kde se furt řeší věk apod., ale já to vnímám spíš jako nějaký osobní komplex těch lidí, co to tolik řeší..
věk je jen číslo, není to žádná ctnost, ani zásluha a v 39 sice už nejsi lolita, ale stará taky rozhodně ne, a pořád můžeš většinu vysněných věcí uskutečnit…držím palce 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.3.18 13:27
…to jsem přesně já v 6 stojim před supermarketem a čekám až otevřou protože bud mě vzbudí mimino nebo stejně nemužu spát je mi 38
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.3.18 14:43
@vonajebohyne píše:
Cau vrstevnice!
Uz holt nejsme mlady mlaticky, ale pokud o sebe pecujeme a makame na sobe, nic neni v trapu. Tak nehazej flintu do zita.
Ale prdlajs, my jsme přece pořád mladý. Uvnitř mne se pořád ještě někde schovává ta mladá štíhlá holka. Jenom zvenku straší ta šedesátnice, ale to nejsem já!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.3.18 14:50
@Detsa píše:
Za predpokladu, ze vek 31 je teda stáří podle ní. Se mi nezdá jako šťastný srovnání
.
ona je ale úplně mimo. Stará je ona a to jí je přitom dvacet. Věk je jenom číslo 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.3.18 16:00
@rampepurda57 píše:
jsem ve věku tvých rodičů, většina z vás včetně zakladatelky jste o generaci mladší a nechápu vás. Ve vašem věku jsem měla dvě děti a tolik aktivit, sportovních, společenských, pracovních, volnočasových, že si dnes říkám, jak jsem všechno mohla stíhat a přesto rodina a vše ostatní naprosto klapalo. Po padesátce, když děti odrostly, jsme se manželem trochu zklidnili, ale začali jsme cestovat, také díky synovi, který pracoval a pracuje v cestovním ruchu. Hodně jsem doplnila angličtinu a naučila jsem se španělsky. Dnes je mi přes šedesát, ale fakt si nemyslím, že budu sedět na lavičce, nadávat na mladé a čekat na otevření supermarketu. Studuji univerzitu 3. věku, cestujeme, hodně chodíme na výlety, máme spoustu přátel. Život je bohužel krátký a já toho chci ještě hodně stihnout. Jo a mám to štěstí, že mám ještě oba rodiče, je jim hodně přes osmdesát a třeba taťka je naprosto fenomenální co se týče práce na počítači, pracuje ještě v určité oblasti pro svého bývalého zaměstnavatele a má takový přehled, že by mu leckdo mladý mohl závidět. Maminka zase pro změnu chodí stále s"babčama" cvičit, chodí na výlety, pořádají různé akce. Když to shrnu, připadat si stará ve čtyřiceti nebo dřív, nechápu…
Bezvadný postoj. 
Taky se pouze usmívám, když čtu, nebo slyším, jak si děvčata připadají staré třeba ve třiceti. Stáří je stav mysli.Tak ať vám to ještě dlouho takto vydrží.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
31.3.18 16:20
Je mi o 10 víc než tobě a zatím to na me nedolehlo na rozdíl od mého muže který zápasil s krizi středního věku ted tři roky a to je o tři mladší než já…
Ono to nemusí přijít nutně s padesatkou…
Tady je hezký článek, třeba ti pomůže…
http://clovekonline.cz/…edniho-veku/
A nebo je to jen obyčejná před jarní depka..
Prosím o annonym kvůli manželovi, už tak to nebylo nehke…
- Citovat
- Upravit
5.11.18 12:22
Já během jednoho roku zestárla snad o 10 let. Stěhování, rozvod, stěhování, změna školy, školky, práce, úplně celýho životního stylu kdy jsem se z vesnice přestěhovala do města kde nikoho neznám… Dneska jsem se nad vším tím zamyslela a uvědomila si, že můj druhý mladší syn půjde vlastně do první třídy, starší už chodí do třetí… Nějak to na mě padlo…přijde mi, že i když mi bude za týden teprve třicet, nečeká mě už nic novýho, že ty tři poslední klidný měsíce budou to, co budu prožívat už do konce života. Stereotyp… Z práce domů, děti, vaření, úklid… A jednou za rok dovolená, když se to povede. Nějak si to neumím představit, nemám ani stanovený cíl, kterýho bych chtěla dosáhnout… Prostě nic
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.11.18 12:26
@Verunna11 píše:
Já během jednoho roku zestárla snad o 10 let. Stěhování, rozvod, stěhování, změna školy, školky, práce, úplně celýho životního stylu kdy jsem se z vesnice přestěhovala do města kde nikoho neznám… Dneska jsem se nad vším tím zamyslela a uvědomila si, že můj druhý mladší syn půjde vlastně do první třídy, starší už chodí do třetí… Nějak to na mě padlo…přijde mi, že i když mi bude za týden teprve třicet, nečeká mě už nic novýho, že ty tři poslední klidný měsíce budou to, co budu prožívat už do konce života. Stereotyp… Z práce domů, děti, vaření, úklid… A jednou za rok dovolená, když se to povede. Nějak si to neumím představit, nemám ani stanovený cíl, kterýho bych chtěla dosáhnout… Prostě nic
Neboj, bude líp…to jen tak hrozně vypadá …
Tohle všechno záleží především na tobě, takže to může být nakonec úplně jinak
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.11.18 12:27
@Verunna11
podzimní deprese je mrška, nepodléhat panice, ono to uteče jako voda a zase bude jaro a veseleji. A bude ti teprve třicet, Pořád máš co objevovat a jistě natrefíš na něco co tě naplní a bude tě zase vše bavit
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.11.18 12:53
@Verunna11 píše:
Snad máte pravdu.
neboj, určitě bude lépe Začni třeba tím, že se budeš těšit z maličkostí - máš zdravé děti? Si zdravá ty? Není to sám o sobě dobrý začátek proto, aby si člověk vážil života a postavil se starostem čelem?? Hlavu vzhůru, člověk někdy zapomíná, co by jiní dali za jeho „starosti“. A to podzimní počasí tomu nepřidá, no 
Zase bude líp
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.11.18 13:04
Tak si začni dělat nějak radost i během roku/dne, aby ses měla na co těšit, ideálně se radovat každý den. Třeba pokud ráda čteš, tak si třeba přivstaň o 15 minut, uvař kafe a přečti stránku, dvě v knížce, pak teprve nastartuj ten stereotyp… večer si dej vanu, pak třeba jogu, zatancuj si - nevím, co tě baví. Já mám taky letos třicet, většinou si připadám mladá a raduji se, ale někdy na mě padne to stejné - a co když už to takhle bude na furt - lítat kolem děcek, vařit, uklízet, prát a žehlit a času pro sebe minimum (ale já mám dvě malé děti, to je jiný kolotoč než z práce do školy-úkoly-večeře). Zkus si do těch dnů vecpat co nejvíc „chvilek“, kdy ti bude fajn, plánuj si je - kup si třeba dobrý čaj a sedni si s ním pak alespoň dvě minuty v klidu a prostě si to uvědom - mám se dobře, mám dvě zdravé věci, zvládla jsem stěhování, zvládám novou situaci, jsem dobrá!!!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahoj, no tak tvuj prispevek je jako bych ho psala ja sama o sobe. Naprosto shodne pocity.Ale minuly rok jsem si sahla az na dno, prezila jsem svou smrt a od te doby se mi hodne zmenil pohled na svet. Clovek si nevazi kazdodennich beznych veci a bere je jako samozrejmost.Ja uz ne.Jdu do prace a cestu si uzivam. Prohlizim si stromy, nastavuju tvar slunci, posloucham ptaky, pozoruji lidi. Vsichni spechaji. Uzivam si to, ze muzu byt v praci. Snazim se byt vlidna a pomahat vsem, byt jsou to treba drobnosti.Doma jsem vic v klidu, zatimco drive jsem mela pocit, ze kdyz kazde utery nevygruntuju barak, tak se zbori svet, ted vim, ze je fakt jedno, kdy uklizim.Na deti jsem vic chapava, koukam na svet jejich pohledem, prusvihy resim dusledne, ale s klidem. Zacala jsem cvicit, chodit na prochazky a staram se o zvirata sousedu, kdyz potrebuji pohlidat. Zmenila jsem satnik, drive jsem nosila cerne veci a max.sede,dnes nosim barevne.Kdyz me nastve manzel, chvili trucuju a pak mavnu rukou nad tim, ze zivot je fakt kratky.Dnes jsme tady a zitra to tak byt nemusi. Nebilancuj. Uzivej si to, co mas, deti, manzela i to, jaky mas vek. Proste na vsem je neco pozitivniho, ale je potreba to videt.Ja jsem stastna.Ano,mam i problemy, ale vzdy si rikam a kdo je nema? A pravda je, ze kdyz jsem drive mivala pocit, ze uz nemuzu a je toho na me vseho moc, byl to jen muj uhel pohledu. Drive jsem se bala zkouset cokoluv noveho, protoze co kdyby to nahodou nevyslo.Dnes chytam kazdou prilezitost a bud to vyjde nebo zkratka ne.Jak se rika, svet tu byl uz pred nami a bude i po nas.Tak hlavu nahoru a uzivej si to, ze na svete jsi prave i Ty.