Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@sakota píše:
A tobe jako matce treba neni lito, ze je tvoje dite smutn a itraveny, protoze nechce tebe, ale svoje kamaradky? Mne to treba stvalo vic kvuli tomu diteti, protoze proste byla smutna a mne to bylo lito, neb jsem ji s tim nemohla pomoct.
To je ale zase jina situace.
@Terodaktil píše:
To je ale zase jina situace.
Ale neni! to presne se behem ty karanteny stalo totiz.
@sakota píše:
Ale neni! to presne se behem ty karanteny stalo totiz.
Ono se stalo prece vice veci. Strach o zamestnani, maminy na paragrafech, spousta lidi najednou bez prace atd atd atd. A proto jsem uvedla, ze se bavim jen o maminach, ktere jsou doma a VADI jim jejich deti.
Ne o tom, ze detem bylo smutno po skole, skolce, kamaradech.
@Terodaktil píše:
Ono se stalo prece vice veci. Strach o zamestnani, maminy na paragrafech, spousta lidi najednou bez prace atd atd atd. A proto jsem uvedla, ze se bavim jen o maminach, ktere jsou doma a VADI jim jejich deti.
Ne o tom, ze detem bylo smutno po skole, skolce, kamaradech.
mslim, ze temer kazda normalni matka ma momenty, kdy ji vadi jeji deti. A behem karanteny byly asi vyrazne castejsi.
@lucenka já myslím že to vidis hrozně cernobile. To že někoho nebaví být celej den s děckem za zadkem, což asi krka občas každýho, nebo mu nejde to domácí učení a těší se až tyhle povinnosti převezme zas pedagog, neví moc co celý den s dětmi vymýšlet za program a chybí mu ten jeho, nic z toho přece neznamená že je mu dítě na obtíž a neměl si ho snad ani dělat… Požadavky a potřeby rodičů jsou přece stejne důležité jak těch dětí, aspoň tak to vnímám já… Já jsem třeba tu karanténu vnímala jako hodně velké omezení osobní svobody a snášela jsem to zle, a nemá to nic společného s tím že bych ty opatření nerespektovala. A když s tím mají problém dospělí, dětem se to někdy vysvětluje mnohem hůř.
@Terodaktil píše:
Ono se stalo prece vice veci. Strach o zamestnani, maminy na paragrafech, spousta lidi najednou bez prace atd atd atd. A proto jsem uvedla, ze se bavim jen o maminach, ktere jsou doma a VADI jim jejich deti.
Ne o tom, ze detem bylo smutno po skole, skolce, kamaradech.
Ale ty situace spolu preci souvisi. Je nejaka neznama nemoc a delaji se kvuli tomu velka opatreni. Manzel se boji o praci a snazi se zachranit firmu a tak pracuje kazdy den do noci a to za mensi mzdu. Nemuzete se videt se svoji rodinou ani s kamarady. Ven se chodi jen v rouskach do prirody. Deti jsou rozhozene tou velkou zmenou a tizivou atmosferou. Bojite se o sve seniory. Nevite, jak dlouho to bude trvat. Ale vsichni zaroven budeme statny, ze muzeme byt spolu zavreni v byte
. Musi se na to preci koukat v souvislostech.
@Oriseka píše:
Ale ty situace spolu preci souvisi. Je nejaka neznama nemoc a delaji se kvuli tomu velka opatreni. Manzel se boji o praci a snazi se zachranit firmu a tak pracuje kazdy den do noci a to za mensi mzdu. Nemuzete se videt se svoji rodinou ani s kamarady. Ven se chodi jen v rouskach do prirody. Deti jsou rozhozene tou velkou zmenou a tizivou atmosferou. Bojite se o sve seniory. Nevite, jak dlouho to bude trvat. Ale vsichni zaroven budeme statny, ze muzeme byt spolu zavreni v byte. Musi se na to preci koukat v souvislostech.
Presne tak. Treba ted mam deti taky doma, protoze jsou prazdniny. A je to o 100% jiny, nez kdyz byla karantena. No dobre, ne o 100%, protoze jak to bude s manzelovou praci se furt nevi, ale minimalne uz muzeme bez omezeni ven a schazet se s prateli a rodinou. A to dela strasne moc, ne jen na tom, ze deti jsou vyrazne snesitelnejsi (=mnohem min mi vadi), ale taky ja jsem vyrazne vic v klidu a ohode (=vyrazne vic mi vadi). Jako urcovat, jak moc je kdo spatna matka na zakladne naprosto novheo, vyjimecneho, nouzoveho debilniho stavu je hodne ubohy.
@sakota píše:
Presne tak. Treba ted mam deti taky doma, protoze jsou prazdniny. A je to o 100% jiny, nez kdyz byla karantena. No dobre, ne o 100%, protoze jak to bude s manzelovou praci se furt nevi, ale minimalne uz muzeme bez omezeni ven a schazet se s prateli a rodinou. A to dela strasne moc, ne jen na tom, ze deti jsou vyrazne snesitelnejsi (=mnohem min mi vadi), ale taky ja jsem vyrazne vic v klidu a ohode (=vyrazne vic mi vadi). Jako urcovat, jak moc je kdo spatna matka na zakladne naprosto novheo, vyjimecneho, nouzoveho debilniho stavu je hodne ubohy.
Jo, je to zvlastni diskuze. Ted kdyz se da chodit na hriste, na koupaliste, na vylety, jezdit MHD navstevovat pribuzne a kamarady, chodit do obchodu atd. a jeste je docela hezky, tak je to preci o necem jinem. Jako rodic ne uplne standartniho ditete se tesim na zari i na tu skolku, ktera diteti da socialni kontakt, ktery mu doma, ale ani na hristi nezajistim. Ty dny pak taky dostanou tou dopoledni skolkou rad, co takove deti potrebuji vic nez jine.
@lucenka píše:
Tak i dřív třeba infekční dítě nesmělo mezi vrtsevniky
Infekční. Tady šlo o zdravé děti. A ano, ty školní nežijou ve vakuu odtržené od informací, takže chápaly, že a proč nemůžou do školy, na tréninky, na kroužky, ale to neznamená, že se to na nich nepodepsalo. Znám pár dětí, kterým ta izolace rozjela docela slušné psychické potíže (deprese a tak). Ostatně nejen dětí. Problémy měli/mají i mnozí dospělí.
Navrhuji všem matkám, které si posteskly, odberat děti a svěřit do ústavní péče. Když nevěděly, že jim v době karantény polezou na nervy, neměly si je vůbec pořizovat! ![]()
P. S. Ač byly moje děti doma rády a domškolu jsme jeli až do prázdnin, mě to taky nějak zvlášť neomezovalo, tak jsme se všichni svorně těšili (včetně nich), až odjedou na prázdniny k babičce a na tábory. A pevně doufám, že v září začně škola normálně, protože i když tu domácí bychom zvládli, tak kolektiv a pravidelný školní režim potřebují. Jo a mně se na HO taky lépe pracuje, když u toho nemusím řešit shodu podmětu s přísudkem, násobilku a obědy ![]()
Jasně, dva měsíce jsem kvůli své práci druhaka vidala jen o víkendech (pak jsem si koupila auto a denně vozim/vyzvedavam), na predskolaka si otec vzal očr, takže se doma nasnidal, pak byl u táty a vrátil se na večeři a spánek, už v pondělí jsem se těšila na pátek, až se doma všichni sejdeme. A zároveň jsem se už v sobotu dopoledne, když jsem staršího za huronskeho řevu nás obou nutila do dělání věcí do školy (což trvalo do neděle večer), zároveň se snažila umlcet mladšího, který mele jak kolovratek snad i ze spaní. To všechno v bytě 2+1, za naprosté izolace od vrstevníků nás všech. Jediný dospělý, se kterým jsem za tu dobu mluvila, byl můj ex při předávání dítěte, rozhovor obsahoval informaci, jestli mi ho přivede, nebo si ho mám vyzvednout. Venku se nic podnikat nedalo, všechno zavřené, zákaz vycházení, s hadrem na hubě se mi navíc špatně dychalo, zamlzovaly se mi brýle, takže jsem nic neviděla.
Takže jo, lezly mi na nervy moje děti a já lezla na nervy jim. A přesto je miluju. ![]()
Naše děti jsou doma rádi, možná i proto, že běžně mají spoustu koníčků a kroužků, sport atd.
Karanténu jsme si užili, já byla hrozně ráda, že můžu pracovat z domova a užijeme si společně obědy, snídaně na terase atd.
Náročné to bylo hodně a každý to má jinak - já mám děti ráda doma, nemůžu se dočkat až přijedou z táborů nebo třeba od babičky…
Holt jsem vždycky musela hodně pracovat a bylo období, kdy jsme jezdili první a poslední do školky/školy - a tak si vážím času, kdy jsme spolu. To samé s mužem.
Nejhůře jsme zvládali učení
Ale obecně jsem byla hrozně ráda, že je mám doma.