Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Mamky samoživitelky
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
19.9.06 20:55
JJ luciku to je trefné, oni jsou všichni asi stejní. A přesně jak píšeš o okolí, jen vysuď peníze atd.atd. Nejhorší je, že jsem před rodičákem dělala na sociálce a starala se o takové mamky jako jsme my a taky jsem jim radila.No a teď teprve jsem byla schopna podat návrh a na rovinu taky dost proto, že už mám úspory skorem pryč a tak budu potřebovat peníze,ale jsem z toho trop a děsím se toho soudu. Vím,že tam asi budu brečet.
Taky mám na talíři,jak je jeho dcera chudáček atak. Přitom je to pěkná rozmazlená vyčůranda, o malého totálně taky nejeví zájem,jediné proč k nám zajde,aby si objednala přeze mne kosmetiku z Avonu a nebo nechala dát umělé nehty, je mi z nich zle. Ale té lásky se nemůžu stejně zbavit a moooc bych si to přála a i tobě. Abychom našly konečně normálního mužského,který na nás nebude jen parazitovat. 
Jsou to ošklivá slova,ale jsme hloupé a je to tak, necháme si to líbit. věrka
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.9.06 21:09
Máš pravdu. Jsme hloupé, necháme si to líbit. Je v tom láska, doufání, soužení, hrdost?
Věřím, že u toho soudu budeš brečet. Já bych na tom byla stejně. Protože jsme ženy a mamky, protože chceme pro své děti to nejlepší a protože nedokážeme pochopit, že ten, o kterém jsme si myslely, že nás miloval, se k nám zachoval tak necitelně a krutě. I když to v říjnu bude rok, co jsem příteli oznámila, že budeme mít děťátko, i když je to tak dlouhá doba, ta rána je ještě příliš čerstvá. Na tuhle ránu bude zapotřebí moc času, a bůhví, jestli se vůbec kdy zahojí. A jestli někdy, zůstane po ní velká červená jizva a prázdné místo v srdci. Moc bych si přála, aby ho někdo zaplnil a i tobě. Moc bych chtěla tátu pro syna, protože vím, jaké to je, vyrůstat bez táty.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.9.06 00:02
Ahojky, koukam, ze uz jste to holky rozjely. Uprimne je mi lito co prozivate… Lucie - u tebe si myslim, ze mohou hrat roli jeste hormony po porodu, ja byla taky dost namekko… U nas to bylo tak, ze tatka zacal hrat behem meho tehu hazard, zproneveroval penize z firmy, utratil a me pak prosil o pomoc, abych mu dala neco z mych uspor (nebyly jsme manzele)… Nikdy bych to do nej nerekla… cekala jsem ze prestane, neprestal a tak jsem ho v 7. mesici tehu, se stresem jak blazen poslala pryc od nas… cele tehu stres, strach, plac, bylo mi lito miminka v brisku… hruuuza… Kdyz jsem se zhruba po roce zacala se svou situaci smirovat, tak dalsi rana. Tatinek me dcerky zemrel - autonehoda… Preci jen jsem k nemu hodne citila, ale vedela, ze uz s nim nemohu zit, ze mu nemuzu verit. A ta jeho smrt - opet se z toho budu vyhrabavat asi hodne dlouho… ach jo, taky byvam na dne - ne kvuli tomu, ze jsem na vse sama, ale proste depky „proc ja“, premyslim, co vse me jeste v zivote ceka… Bohuzel mam sklony k sebelitosti, takze se v tom utapim… a s malou jeste moc do spolecnosti neprijdu, abych se odreagovala…
Toz, to asi na zacatek staci 
, tak hlavy vzhuru a hezky vecer!
Hromix
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.9.06 07:17
No Hromix to je tedy dost děsivé. No s tou sebelítostí to chápu. A i to, že člověk už měl kolem sebe okruh lidí společných známých a najednou se člověku zdá,že je vše taky jiné. Jinak depky,že jsem na vše sama mívám často. Když vlíknu těžké nákupy, když bych šla s kamarádkou na kafe a přemýšlím o hlídání, když potřebuji k dr., nebo na úřady.No a co mi dostává totálně,když mi odejde něco v domácnosti a já přemýšlím, kterého chlapa z okolí musím poprosit o pomoc. Bohužel tatínka už nemám a mám jen mamku.Tak že jsou to pořád vesměs cizí lidé,kterým musím říkat. No a to jsou takové běžné prkotiny,které by doma ten chlap udělal.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.9.06 08:29
Ahoj Hromix - moje těhotenství probíhalo stejně jako tvé. Stres, strach, pláč, sebelítosti jsem si taky užila a užívám. Taky mi bylo líto miminka v bříšku, ale nedovedla jsem to ovládnout. Snažila jsem se, ale nešlo to. Neovlivnilo to nějak chování tvého dítěte? Všichni říkají, že chování maminky v těhotenství na to vliv má. Hodně si to vyčítám třeba, když malej pláče a já nevím proč. Potom si vyčítám to, jak jsem mohla být tak blbá a nechat to takhle, aby to dopadlo. Jenže to nemá smysl, tohle probírat. Kolik je tvojí dceři?
Veverka - já žiju ve společném domě s mámou a jejím přítelem, takže naštěstí o údržbu domu se starat nemusím. Ale ty nákupy a vůbec všechno co s tím souvisí - taky musím zvládat sama. Když obíhám úřady, tak s miminkem v kočárku. Všude se docela dlouho čeká, takže se mi nejednou stalo, že se malej rozbrečel. Nikdo mě ani nepustil, a tak jsem musela čekat dál. Nemám nikoho, kdo by mi ho pohlídal.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.9.06 08:31
Holky, tak jak Vás čtu přesně se mi vybavují léte už naštěstí minulá.
Deprese, sebelítost. I když to, že budu sama bylo mé rozhodnutí, nikdo mne do ničeho nenutil. Ale věděla jsem, že otec nemá a nebud mít o nás zájem, že to byl víceméně úlet. 
Ale tak jako vy jsem ho měla ráda, nic jsem nezazlívala (měl též svoji rodinu) A taky jsem po něm nic nechtěla.
Ačkoli jsme se vídali nikdy se na dceru nezeptal nikdy jí nic nedal nikdy se nezeptal jestli nepotřebuji pomoc.. To jsem si pak říkala jaký je to vlastně člověk.
Po šesti letech jsem sebrala odvahu, zažádala soud o určení otcovství. Pak mělo následovat výživné.
No a co čert nechtěl mezitím jsem potkala svého nynějšího muže, který chtěl Lindu osvojit.. TAkže jsme absolvovaly další soud, tentokrát na nezrušitelné osvojení. To se táhlo skoro dva roky. Různa předvolání, vyšetření, zjišťování jací jsme v našem okolí, zaměstnání. Kdybych se předtím na určení otcovství vykašlala, bylo to jednoduché, stačilo zajít na matriku. Ale už je to vše špatné za námi.
Věřte, že i na Vás se usměje štěstí a najdete muže svých snů, kteří budou mít rádi Vás i Vaše děti. Vím, že ty noci jsou kolikrát strašně dlouhé a bezesné, dost často i probrečené. Ale stejně se ráno vzchopíte a s úsměvem půjdete budit ty Vaše drobečky. Oni za to nemohou a ve Vás musí mít tátu a mámu. Vím, že se děsíte případných všetečných otázek proč ony tatínka nemají. Představte si, že já jsem se té otázky nikdy nedočkala. Linda to prostě brala tak nějak, že to tak má být. Zato měla období, kdy strašně chtěla sourozence a to jsem jí teda musel říct, že nejdříve musíme najít tatínka, který nás bude mít moc rád a pak že bude sourozenec. No a dočkala se. Dneska má dvě ségry.
Důležité jí mít se občas možnost se vypovídat, vybrečet se. No a pokud není po ruce kamarádka či nějaký dobrý kakamrád, tak dnesk je tady už mimino, které si myslím, že nám všem co sem chodíme, moc pomáhá.
No a když byste chtěli pokecat a zjistit, jak jsem to zvládla já, klidně písněte SZ a já se s Vámi ráda o vše podělím.
Všem Vám držím moc palce 
Hamina
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.9.06 12:07
Ahojky. Diky za soucit, je to mile a zaroven smutne, ze mame podobne myslenky.
S tema chlapskyma domacima pracema - to me taky stve. Sice diru do zdi si vyvrtam sama, ale skrin si sama neprestehuju. A to nemluvim o vymene pneu u auta - tahat se s nima a v zavesu mit dite… jet do servisu, cekat tam s ditetem, jet zpet, tahat se s pneu opet do sklepa a za mnou dite… jen nekdy mam hlidani…
Lucie - nevim, zda stres v tehu ovlivnil mou dcerku. Ja nastesti chodila k homeopatovi a mam pocit, ze jsem nepotratila ci neporodila predcasne jen diky nemu. On me take utesuje, ze i kdyz to na Anie urcite vliv nechalo, tak se to da homeo lecbou zmirnit, ale uplne to asi nepujde. Stejne jako fakt, ze ji zemrel otec - navzdy tim bude poznamenana, i kdyz si najdem treba jineho… ale ted uz jsem s tim nejak zmirena. Ze zacatku jsem se tech nasledku moooc bala, ted uz jsou asi jine starosti, nebo nevim proc uz na to nemyslim… Oproti ostatnim detem se mi ale Anie zdala uz od mala malo usmevava, hodne premysliva, neduveriva vuci cizim lidem. Ted uz ji zustala predevsim ta premyslivost a trochu neduverivost - ale jak u koho… ale kdo vi, co je podedene a co „nasledek“ deni v rodine…
S tim obihanim na uradech s ditetem - hi hi, zname, ja rikam, ze by nam meli lidi platit, ze jim delame divadlo zadarmo a tim jim kratime chvile pri cekani. Anie je ve veku (2 roky), kdy si toho moc nenecha libit, nejake omezovani neexistuje… no, nekdy ji reknu schvalne a nahlas aby kricela jeste vic a hlasiteji, ze nas treba nekdo pusti nebo ze si ti urednici treba vic pospisi , moje forma provokace k bezohlednym lidem… Naopak, kdyz ANie treba spi v kocarku a nekdo me chce pustit, tak podekuju a reknu, ze neni treba, kdyz dite spi…v takove chvili pak proste nespecham, nemam stres a bylo by mi blbe meho materstvi zneuzit…
Hamino - diky za tva slova…
Tak pa
H.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.9.06 12:34
Hamino - taky ti děkuju. Je povzbudivé vědět, že na tom byl někdo podobně a že se to všechno spravilo. Jo, tý otázky se děsim taky. Myslím, že přijde už jen proto, že mám kluka a kluci prostě tátu potřebujou. Určitě mu to bude líto, ale už teď se mu snažím všechno vynahradit. Píšeš, že jsi příteli nic nezazlívala. To já teda ano. I když měl svou rodinu, od začátku mi tvrdil, že se ženou už skoro nežije a že se rozchází. Když jsem se s ním chtěla rozejít já (protože jsem mu nevěřila), tak za mnou hned přijel a přesvědčoval (a přesvědčil), že to tak opravdu je, že mě miluje a abych mu věřila… 
Hromix - já zatím nemůžu říct, jestli je můj syn nějak odlišný od ostatních dětí jeho věku. Zatím je dost malinkej. To se všechno ještě projeví. Smutku a stresu v těhu jsem si opravdu užila dost a dost. Ještě teď se často vracejí a do toho když malej brečí - no, někdy to je skutečně záhul… Ty úřady a lidi - to je děs, co? Někdy mi připadá, že ČR je národ tupců (mám na mysli chování se jak ovce ve stádě). O co si sama neřekneš, to nemáš. No a někdy ani to nepomůže…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.9.06 13:00
Hromix
Hromix můžu se zeptat cos brala za homeopatika,docela by se mi nějaké hodily, nechci brát žádné léky na nervy,ale třeba před tím soudem bych něco potřebovala a homeopatika jsou skvělá věc.
Hamino, moc díky, ale děsím se představy,že bych měla čekat tolik let.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.9.06 21:47
Veverko - nazev homeo ti bohuzel nereknu, muj Dr. mi je daval jen tak do sacku bez nazvu, vzdy mi neco odsypal. Ale vim, ze je spousta homeo leku, co ani bez receptu nejdou dat - coz byl myslim muj pripad. Daval mi porad silnejsi a silnejsi… Takze bud zajit ke specialistovi nebo se zeptat v lekarne, co je volne prodejne (vim, ze se prodava neco na stres a tak, ze pry to zlepsuje spanek…)
No, asi jsem moc nepomohla…
H.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.9.06 07:45
No s tím spánkem to je někdy dost kruté. Ale ty dny kdy by člověk náladoui nejraděj zalezl někam do kouta, jsou ještě horší. Člověk, ale musí vstát a být fit a fajn pro děti. A pak se těší nakonec na večer, že už si bude moci pobrečet.
Jinak zase na to musíme koukat třeba z té lepší stránky, nikdo nám nehovoří do výchovy, že to či ono děláme špatně 
Hezký den věrka
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.9.06 08:32
Ahoj holky
ahoj holky
je smutné, že někteří „tatínci“ o své dítka nestojí - a nebo stojí jenom malinko… Já nejsem provdaná, ale žiji s tatínkem svých dětí.
Ale proč píšu: se soudem o svěření do péče mám zkušenost - po narození prvního synka jsem kvůli sociálce musela absolvovat také soud. Na okresním úřadě byla ustanovena opatrovnice mého dítka, ta byla se mnou i u soudu - a ten vlastně proběhl pak v pohodě. A soud „pouze“ stanovil, že dítko mám vlastně úředně na starosti pouze já - i když byl tatínek zapsán v rodném listu.. Takže soudem neupíráte dítěti tátu - když by měl chuť se s ním vídat nebo i vy třeba později se k němu „vrátit“.
Takže si myslím, že u Vás je to spíše i nutnost - přeci jenom na sociálce budete potřebovat „úřední lejstro“. Doufám, že se neurazíte, ale takhle to při jednáním s úřadem budete mít ulehčené… Aspoň já to tak viděla před 3 roky.
A s úřadem a návštěvou lékaře: i když máme tatínka, tak ten s dítkami sám ven nechodí (i když je doma), většinou je v práci (a i když máme babičku - je jí 82 let - takže s hlídáním také nic moc). PRostě dítka všude tahám s sebou - u dr. čekají v kočáru u dveří, na úřady je tahám s sebou - jednou díky nim jsem nemusela stát frontu, a jelikož občas i pracuji - tak tam jezdí se mnou..
Vám ostatním přeji, ať brzo potkáte toho pravého - určitě tam na vás někde čeká.
Zdravím Věra
ps. asi je to zmatené, tak mě omluvte, neumím to napsat lépe
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.9.06 10:12
Holky, tak jsem ted dopo shledla nejaky dokument na CT2 o detech s leukemii. Je to fakt des.. My si tu stezujem na nase veci, ale dobre vime, ze to nejdulezitejsi nam nechybi - zdravi!!! A to je mooooc!!! Budme rady, ze mame jen ty nase problemy, ze jo?
Tak pa pa, hlavinky vzhuru!
H.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.9.06 12:14
Naprostý souhlas , takový dokument když vidím,tak si říkám,že jsem šťastný človíček. Ve vchodě v domě máme dokonce postiženou holčinu na vozíku. Znám ji od mala a v 15ti jeli s kamarády autem na diskotéku a bylo vymalováno, to se pak opravdu zhroutí celý svět. JJ jsme šťastné ženské. Krásný sluníčkový den věrka
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.9.06 12:29
ahoj holky,
tak jsem si s dovolením pročetla vaši diskusi a je mi moc líto, s čím se musíte potýkat. Lucci, teda ty to máš nyní fakt těžké, chvilku po porodu, spalšené hormony…:/
Holky, držte se a přeju vám, ať časem potkáte nějakého super chlapa a tátu pro vaše dětičky. Moc bych vám to přála!
A Veverko-samozřejmě si tě pamatujem, tak jestli chceš, určo občas nakoukni do květňátek, ju?
K.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
