Mamky samoživitelky

327
19.9.06 12:19

Mamky samoživitelky

Ahojky, tak jsem koukala na diskuze a tak si říkám, že i tady je dost maminek, které jsou s dětičkama samotné. Tak jsetli jste tu nějaká a chce se vám podělit o denní trápení a popovídat si jak zvládáme vše samotné, jsem tady. Hezký den věrka :P

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Napsat příspěvek

Reakce:

2185
19.9.06 12:28

Ahoj.
Je to uz nejaky cas, co tu byl pokus na zalozeni denicku pro svobodne maminky, ale nejak se to neujalo…

Ale jinak pro pokec jsem, mam 2 letou holcicku :-)

Hromix

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
5
19.9.06 12:36

Ahojte,taky by me zajimalo jak to zvladaji ostatni maminky.Ja mam trileteho syna.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
327
19.9.06 13:00

Taky se mě vždycky lidé ptají jak zvládám. Tak jen říkám,že musím, nic jiného nezbývá, že 8) . Jinak já mám 2 děti. Holčičku 12 let a teď malého Míšu. Jsme samotní cca půl roku,ale musím říct, že se mi podařilo za tu dobu zhubnout tak perfektně, jako asi málokomu :wink: věrka

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
422
19.9.06 13:19

Holky, musim rici, ze pred vami smekam- ja mam manzela, l dite a druhe an ceste, babicku na hlidai a nedovedu si predstavit byt na vse sama. Vim, ze kdyz neni jineho zbyti asi to nejak jde, ale uprimne si to nedovedu predstavit- stacilo mi v lete 14 dni, kdy jsme byla sama na dovolene…

Drzim vam palce, abyste nasly nekoho uzasneho k sobe i svymdetem a prominte,ze jsemse sem tak pripletla

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
1230
19.9.06 15:09

veverko a nechces ist naspat do dennicku kvetnatok?? tam je toho na pokec :lol: :lol:
kaktus

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
327
19.9.06 15:23

Pro Kaktus

Ahojky,no já už u vás byla,ale vlastně už ten půl rok se tam neobjevuji. Je vás tam dost i pražských jste fajn holčiny, ale nějak od toho co od nás tatínek odešel jsem tolik nepsala a taky mi trvalo chvilku než jsem sehnala pc a zakoupila inet. Jinak díky. věrka

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
1230
19.9.06 15:51

ja viem ze si u nas bola a myslim, ze si ta vsetky pamatame, preto ta volam zase tam…tak uvidis. Drz sa asi to nemas lahke.
k.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
11084
19.9.06 16:11

Holky, taky vás samoživitelky obdivuji. Já nemít manžela, tak jsem z toho asi už zcvokla 8O

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
1207
19.9.06 16:25

Nedá mi to než sem taky napsat pár řádek pro povzbuzeni.

Byla jsem sama dlouhých osm let. Ale bylo to mé rozhodnutí a nikdy jsem toho nelitovala. Zažila jsem chíle těžké, ale i krásné kdy jsem se radovala z pokroků a úspěchů mé dcery. Po dlouhých osmi letech jsem potkala na netu báječného člověka, který si Lindu nezrušitelně osvojil a k ní jsme si ještě pořídili dvě další štěstíčka. Jedné je pět let a druhé skoro 16 měsíců.

Nikdy jsem nevěřila, že bych mohla mít úplnou rodinu. Ale brala jsem všechno jak to přišlo. Naštětstí jsem kolem sebe měla a mám lidi, ketří mě podrželi a tím mi strašně pomáhali.

Takže se všechny držte a přeji Vám ať se i na Vás to štěstí co nejdříve usměje.

Veverko Věrko zavítej zpět. Víš, že dokážeme dobře odhánět chmury.

HAmina

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
1060
19.9.06 17:42

Ahoj Veverko!
Já jsem taky sama. Přítel mě začal postupně opouštět, když jsem mu řekla, že jsem těhotná. Upřímně řečeno, moc to nezvládam psychicky…

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
327
19.9.06 18:33

Ahojky Lucci, nemysli si, že já jsem v poho. To víš, že taky trpím. Byla jsem 10 let vdaná, manža tedy fakt nic moc a tak jsem si myslela,jak jsem našla ten ideál, rodinný typ. No on je rodinný, ale jinde a já mám teď krom dcerky ještě Míšu. Ale po tom půl roce jsem učinila alespoň jeden krok, že jsem si podala žádost o svěření malého k soudu. Ale je mi z toho těžko, už vidím jak bude vivádět Michalův táta. Ale já si říkám, že půl roku je dost dlouhá šance na návrat, kdy na něj stále čekáme a bohužel blbá vlastnost máme ho rádi. No tak holt už jsem to udělala,tak už to nevrátím,snad ten soud alespoň dopadne dobře a přinese nám nějaké korunky,když né taťku. Holky moc se všechny držte

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
1060
19.9.06 18:55

Veverko - já na přítele čekala celé těhotenství. Možná ještě teď, ale VÍM, že se nikdy nevrátí. O malýho nemá zájem a já jsem z něj horko-těžko dostala alespoň tisícovku měsíčně. Je mi neskutečně smutno. Bůhví, že ho mám pořád ráda (i když ho současně nenávidím za to, jak se ke mně zachoval.
S tím soudem jsi udělala dobře. Chápu, jak to bylo těžké udělat. Půl roku je skutečně dlouhá doba, ale zároveň vím, že naděje umírá poslední. A člověk se jí někdy v bláhové víře drží jako klíště. Prostě se nechce smířit se stávající situací. Já se s tou svou ještě nevyrovnala a možná mi to bude trvat ještě hodně dlouho…

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
327
19.9.06 19:53

Jsme na tom koukám stejně Lucci, náš taťka taky občas zavítá, s placením to taky nepřehání. A když se zlobím, jak může být tak krutý k malému, vždy odvětí, že jsem supr mamka a postarám se dobře, že si za to zasloužím nosit na rukou a je mu líto,že to nedokázal. No tím mi fakt pomůže. Přitom se stará o svou 16 letou dceru víc než o miminko a to je v pořádku.Sice netuším,proč ona sprominutím kobyla velká, zaslouží takovou péči a oprašování a rostoucí malý život nezaslouží asi nejspíš nic. Přesně jak píšeš. Jsou chvíle,kdy ho z duše nenávidím,ale zároveň ho chci moc zpátky. věrka

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
1060
19.9.06 20:46

Veverko - bývalého přítele jsem viděla naposledy v dubnu. To jsem měla ještě bříško. Teď má malej 2 měsíce a otec ho ještě ani neviděl. Jednoduše nechce. Myslím si, že ho bere jen jako nedopatření a to je mi strašně líto. Snad ani ne kvůli mně, ale kvůli synovi. To vědomí, že o něj vlastní táta nestojí. Nezeptá se, nepřijede se podívat.
Nemůžu si o tom ani pořádně s nikým popovídat, protože to jednoduše nikdo nechápe. Všichni ho jednoduše odsoudí a mně se diví, jak se mi po něm může vůbec stýskat. Mám ho dát k soudu a vysoudit z něj co nejvíc peněz apod. Ale tohle já nemůžu. Alespoň ne zatím. Jsem svázaná city, hodně mě brzdí a možná i na to on spoléhá.
Musím taky napsat, že on má dvě dospělé děti a je ženatý. V době, kdy jsme se poznali, mi tvrdil, že se se ženou rozchází. Věřila jsem mu to a pomalu jsme plánovali náš společný život. Jenže pak jsem mu oznámila moje těhotenství a on se úplně změnil. Předtím pořád mluvil o tom, že by se mnou moc chtěl mít děťátko. Pak ale přišla realita a on obrátil. Začal mi tvrdit, že se nemůže se ženou rozejít kvůli dětem, že by mu to neodpustily. Je to jen hnusná výmluva na to, že mě už nechce vidět a že jsem mu lhostejná. Neuměl to říct přímo, tak to svedl na své dospělé děti.

Úplně stejně se zachoval jako ten tvůj, když jsem se ho ptala na to, jak může být tak krutý k malému, že on přeci za nic nemůže a že syn potřebuje tátu. Odpověděl mi tak, že jsem určitě skvělá máma, ale on je zbabělý, k ničemu, že ho sužujou choroby a že by se postarat nedovedl. Že ho to hrozně mrzí, trpí, ale že je mi prý i ničemu.

Jsou to všechno jen výmluvy. Prostě nás nemiluje, malého bere (jak už jsem psala) jako nedopatření a mě vodil jen za nos. Teď už vím, že mě bral jako zpestření, ale předtím mi v tomto poznání bránily ony pověstné růžový brejle. Prostě láska. Šíleně jsem ho milovala a bůhví, že ho milovat nepřestanu, i když ho zároveň nenávidím.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama