Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše: Více
A co bys chtěla ty? Krom toho mít klid od muže a moct se věnovat dětem?
Jak by sis představovala, že by váš den/týden/měsíc měl vypadat podle tebe, abys byla spokojená a jen nedělila pozornost?
@Anonymní píše: Více
To sois vypadá, ze hleda co ti vycist. Proste mu spis chybi to partnerstvi, ne?
Z toho, cos psala vyplývá, ze on neustále zveda laťku a chce dalsi a dalsi veci.
@Anonymní píše: Více
Ne vsichni lidi jsou nastaveni na to mit rodinu. Ne vsechny to naplnuje. (Neznamena to, ze by dvoje deti ale nemeli radi, prostě na to zas az tak nejsou) Blby je, ze tohle clovek pozna az kdyz ty deti ma.
Tveho manžela prostě jenom nebavi ten rodinny zivot. Malokdo to ale prizna. Co stim delat nevim.
@andrasteia píše: Více
Ale vždyť ten rodinný život si každý může zařídit po svém, ne? Není nutné jen prvních deset let života dětí kolem nich skákat a podřídit jim vše, včetně svého partnerského života. Z toho pak jsou ti spolubydlící s dětmi v pubertě, kteří se akorát doma obchází. To je právě ten „kult dítěte“ v praxi, že dospělí mají pocit (obvykle maminka), že je děti potřebují víc, než tomu doopravdy je a že se jim je třeba přizpůsobit dlouhodobě natolik, že člověk na roky musí odložit vlastní život a přitom to dítě nechce nic jiného jen žít se svým rodičem a podle svého rodiče a ne opačně. Kde jinde než doma se naučí, že je důležité, protože o něj rodič pečuje se samozřejmostí každý den, ale zároveň není středem vesmíru, protože rodič pečuje i o sebe/své partnerství?
Není jasné, kolikrát byl odmítnutý a už po x pokusech rozhodl že už nebude doprošovat.
Nemyslím si že po pár odmítnutí takhle se zachoval.
Umím představit že opravdu cítí že je na posledním místě. Doma pomáhá, stará se, chodí do práce. Ze své strany splňuje všechno a nedostává to, co mu chybí. Pravděpodobně mu chybí zájem ženy, kontakt, nejen provozní ale intimní. Pořád jsou děti, děti, žena se stará o děti na 150% a pro něj jen co zbylo, a když zbylo tak je unavená, bez energií. Což časem začíná vadit.
Pokud stavíte barák, nemá co skrývat (telefon) a vůbec není podezření o nevěře, tak asi nevěrný nebude, ale má v hlavě myšlenky, že chápe, proč některé muži mají milenky. To znamená že mu opravdu hodně chybí manželka, i když ji vidí.
Jasný, že s dětmi toho času je min, ale ani o počet nejde, jde o naplnění, kvalitu. Jestli jste spolu, když jste spolu, nebo pořád jsou v rozhovorech a TD děti, děti.
Asi ten sex není takový, jak byl dříve, proto mu pořád chybí, a snaží se ho kompenzovat počtem.
Nevím, to je jen uvažování…
Ty ale ted říkáš, ze na zpusobu vychovy se prece musi shodnout oba partneri. To ale plati jenom v idealnim případě. Hodně casto to maji pary rozdeleny tak nejak ze muz rozhoduje xy, zena urcuje priority co se deti týče a zpusob jejich vychovy. Neni divu, kdyz s nimi travi vic cadu a zna lip jejich potreby.
@Anonymní píše: Více
Tak hlavně že museli být 2 děti a barák. To že za chvíli nebude manžel je fuk
ono je možné, že toho máte prostě a jednoduše moc. Já muset živit 2 děti, manželku, nový dům a staré bydlení. A ze života nemít nic. Ani kvalitní čas s dětmi, ani kvalitní čas s manželkou… to se na to všechno teda vykašlu daleko dřív než on.
@andrasteia píše: Více
Asi to tak hodně často rozdělené mají, my to tak také máme rozdělené v podstatě. Ale pokud s partnerem v něčem nesouhlasím (u nás třeba místo návodu pro dítě - vezmi si vidličku a toast tě při vytahování z toastovače nebude pálit - partner vstane a jde to za dítě udělat), tak to partnerovi řeknu (Nech ho, ať si vezme vidličku, s ní to v pohodě zvládne) To stejné říká partner mně, když se mu nelíbí nějaká moje reakce. Zároveň pokud trváme na svém, tak to necháme být a prostě dítě odkážeme na toho druhého (příklad s toastem - Řekni, prosím, tátovi, jestli chceš ten toast vytáhnout, já si myslím, že to zvládneš s vidličkou úplně v pohodě) a počkáme na důsledek. Někdy je to jedno a nestane se nic, jindy to třeba vyústí v to, že jedna takováto drobná „službička“ dítěti znamená, že pokaždé trvá na tom, že mu toast někdo vytáhne z toastovače a to už se partnerovi nelíbí a tak mu jen připomenu čím to vzniklo. Časem jsme se naučili tomu druhému v mnoha věcech prostě věřit pokud se nechceme na rozhodnutí podílet a investovat do něj energii a přizpůsobit se.
Ono to ale nejde, když si to ti lidé neřeknou a zapomenou na to, že jsou „v tom“ spolu a naladí se vůči sobě nepřátelsky (dělám co můžu, tak co ještě chceš + vše děláš špatně a já trpím) a to je na každém, aby si zvážil. Co chce, jak to chce a jak to udělat.
@Anonymní píše: Více
Ja to chapu, mame to dost podobne. Ja bych taky nejradsi zalezla hned jak se setmi, a muj chlap chodi spat pozde. Ale kdyz se to pak zacne takhle delat, tak se strasne odcizite a zbytecne se hadate. Kdyby bylo vse opravdu jen na tobe a on doma ani nehrabnul, nestaral se o deti, tak by to byl kandidat na panvi do hlavy. Kdyz uspavas deti a lehnes si s nima, tak je jasny ze budes usimat taky.
@starfish_at_night
Ja si nestezuju. Mne to takhle v ramci moznosti vyhovuje. Kdyz jsem ospala jit spat driv a kdyz ne posedet dele. Proste tak jak to je ja to beru. Ale chtela bych aby to prijal i on, aby na me nemel reci, ze jdu zase uz spat atd…
@starfish_at_night píše: Více
Ale s tim ja souhlasím ja jim nepodrizuju vse. Rikam ze mame i hlidani atd… ale fakt mam někdy pocit, jako kdyby manzel by ty deti radsi neměl. ![]()
@Annonymní_007 píše: Více
Jasne ale prvni dite chtel on. Praci ma jakou chtel… druhé dite nejdriv vahal ale pak chtel, ja ho netlacila a uz vedel do ceho jdeme… barak nas nic moc nestoji, to je zděděné… ma to jak to chtěl. On je v tomhle mnohem vic iniciativni nez ja.
No, zaměstnala bych ho, panáčka. Normálně bych odjela na prodloužený vikend s kámoškou na wellness a nechala ho v tom vymáchat, ať se klidně všichni 💩 Kojení nekojeni. Nemůže být empatický, páč neví, co musíš zvládnout. Rozhodně už se víc nesnaž. Přehoď snahu na něho. Chceš víc sexu a pozornosti? Tak taky něco dělej.
@Velkypan
Ale kde mam u tech deti ubrat. Nemyslim si ze tu kolem nich skacu jak si pisknou. I jsme starsiho naucili ze si povidame at nas nevyrusuje. Nebo ze jdeme na jidlo samy, ze si chceme popovidat… vidame se hodne s rodinami s detmi kde se deti spolu zabavi a my o nich prakticky nevime a muzeme my dospely spolu pokecat… tak ja uz nevim kde bych mela ubrat na péči o deti a pridat jemu. Nejsem nejaka blazniva matka co se venuje detem na tisíc procent. Mladsi jde spat a ja starsimu pustim pohadky a vypiju si v klidu kafe… i si porad rikam ze i oni stradaji ze se dvema neni tolik času se venovat individualne každému.
Proste nevim co delam spatne akdyz se ho ptám co by tedy chtel tak neumi odpovědět.
Mne to tak taky prijde. A ja se mam rozkrajet mezi 3. Chlapa co byl na me zvykly ze me ma sam pro sebe, starsiho, ktery je od mala kontaktni a mimčo co kojim. Ten ale paradoxne potřebuje me pozornosti nejmin. Je jiny nez ten starsi, necha se pochovat od všech. Starsi byl proste od malinka hodne citlivý a chtel porad jen me. Ted se to samozřejmě s vekem konečně zlepsilo a je zvykly i na babicku nebo skolku uplne v pohode. Ale kdyz jsme spolu, uprednostnuje me. A ja uz nevim komu se mam věnovat driv.
jak 3 děti. Ja bych si jen prala aby to vic pochopil a prijal jak to je. A ne mi jeste vyhrozovat milenkou. Odnosim to porodim a preziju koliky a pak je ještě chlap urazenej ze se venuju vic detem. Ach jo…tak jako me zajimalo kolik casu na sebe mate vy, jinde? Navic jsme ted spolu byli treba na rande… obcas divadlo, bazén atd. Babička pohlida. Stejne tak jako starsiho vezmu treba do kina. Snazim se tu pozornost rozdelit jak nejlip to jde a stejne je to malo.