Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@markytka3 píše:
a ty ty dospele deti znas, vis, ze se neleci, nemaji v dospelosti problemy tykajici se syndromu odlozeneho ditete? zajimave, ja ctu tady pribehy uzivatelek, ktere byly v detstvi odstrkovane, a ony sami vedi, ze se to s nima tahne i v dospelosti.
Jenže když jdeš přes pestouny nebo prarodiče tak v rámci soudního procesu umístění jsou i psychologické posudky a psych. pomoc to není stejně jako když jsou ty děti prehazovany jak brambory v nefunkcnich rodinách a ano znám už dospěle svěřence paní od ni šly do adopce a problémy nemají jsou úspěšné s problémy znám jen děti osvojene z kojeneckeho ústavu
@Capelucia píše:
Znám jednu ženu, která byla takhle „odložená“ než máma dostuduje a odnesla to. Byla z ní nakonec taky celkem na nic máma a taky měla dítě hodně mladá. Její máma pak měla ještě jednu dceru později a to pak bylo o něčem úplně jiném. Vztah má s tou druhou hezký celý život a tu první nejspíš moc nemusí do teď, ani vnoučata nechtěla hlídat. Cestu k sobě nikdy nenašli, i když se dcera jeden čas dost snažila. Její dcera (tudíž už druhá generace) pak odešla v 18ti těhotná z domu, v zásadě utekla, moc lásky ani podpory neměla, ani nedodělala střední. Hodně brzy se rozešla s tatínkem a to její dítě má dost problémů už od začátku. Taky je z ní divná máma. Takže z mého pohledu nedostatek mateřské lásky odnáší už 3. generace.
Mela jsem kamosku, ktera zila u prarodicu az do dospelosti. Rodice rozvedeni, tata nekde v cizine dlouhodobe. Mama vychovavala jeji dva brachy. Kamoska byla v poho, spokena, krasny pokojicek, byla spokojena fest, s mamou se videla cca jednou za mesic. Vyrostla v uspesnou, slusnou pani, podnika a ma tri deti a nijak citove deprivovana neni a nebyla na rozdil ode mne, ktera ac uplnou rodinu tak v ni dost bylo psycho..tak ze jsem ji casto zavidela. ![]()
@Al35 píše:
Jenže když jdeš přes pestouny nebo prarodiče tak v rámci soudního procesu umístění jsou i psychologické posudky a psych. pomoc to není stejně jako když jsou ty děti prehazovany jak brambory v nefunkcnich rodinách a ano znám už dospěle svěřence paní od ni šly do adopce a problémy nemají jsou úspěšné s problémy znám jen děti osvojene z kojeneckeho ústavu
tak ony sly do adopce a ona je s nima dale, po tolika letech v kontaktu? oni se ti sveruji, jake boje v sobe treba maji?… vis kolik lidi navenek pusobi stastne ale uvnitr je des? proc tolik matek nepozna, ze jeji spokojene dite nepozna, ze jeji dite premysli o sebevrazde?… a ty tu vyrukujes s timhle tvrzenim, ze ty dospele deti jsou stastne a nemaji vnitrni problemy? ![]()
@lilith1 píše:
Mela jsem kamosku, ktera zila u prarodicu az do dospelosti. Rodice rozvedeni, tata nekde v cizine dlouhodobe. Mama vychovavala jeji dva brachy. Kamoska byla v poho, spokena, krasny pokojicek, byla spokojena fest, s mamou se videla cca jednou za mesic. Vyrostla v uspesnou, slusnou pani, podnika a ma tri deti a nijak citove deprivovana neni a nebyla na rozdil ode mne, ktera ac uplnou rodinu tak v ni dost bylo psycho..tak ze jsem ji casto zavidela.
tak moje nej kamoska z detstvi to mela jinak, kdyz se rodice rozvadeli, prehazovali si ji jako bramboru, mama chtela jen brachu, ji ne, tata si ji teda vzal, ale stejne pak skoncila u babicky, ktera se ji snazila dat vsechno, ale ona to citila a dodnes citi, jako zradu rodicu… myslim, ze je to vzdy na tom, jak je ten dotycny vnitrne silny…
@markytka3 ano jsou vdecne i ti adoptivní rodiče ano jsou v kontaktu..