Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Maky, moc ti držím palce, jen chchhi říct, maximálně využívej pomoci kamarádů apod., protože tlak na tebe je velikej, abys nedopadla jako já, mužeb teda mám, ale pracuje a je snáma jen ob víkend, vše jsem táhla sama, práce, doma, stavba atd, děti a teď jsem se z toho zdravotně složila a je to v pr… I psychika, vědomí, že musím všechno zvládnout, na to má hodně podíl, takže mysli na sebe ![]()
Ahoj.
Hodně náročný večer.
Včera jsme se dohodli, že zkusíme ty tři týdny bez tatínka. Taťka souhlasil.
Dětem jsem to vysvětlila po pravdě. Vzali to. Dneska byli celý den v pohodě.
A já jsem cítila obrovskou úlevu.
Ale večer jsem pochopila, že ten můj chlap špatně skončí.
Testuje i mě i „ji“. On děti prostě chce. Chce je vidět každý den, chce je mít na víkend. Ten návrh psychologů je blbost. Ale včera mi to do očí říct nedokázal. Ale stojím si za svým a děti se mnou.
Oč mu jde ? Buď je v práci a nebo si bere děti. To nemůžu zvládnout ani já ani ona. Nebo chce zjistit, která mu za to stojí ?
Odmítám bojovat. Ať si ho nechá.
Do očí mi brečí a po netu je silnej jak silnice.
A my jsme bez něj dneska byli opravdu v pohodě. Tak doufám, že to tak bude pokračovat.
Maky, stůj si za svým! Jde hlavně o tebe a o děti, abyste byly v pohodě a všechno jste to zvládly!
Odpoledně jsem měla rozepsaný příspěvek, že jsem zvědavá, kdy přijde fáze hněvu.
Neodeslala jsem ho… Nechtěla jsem tě rozjitřit víc než zrovna jsi, navíc v tobě je stále ještě šok a bolest víc než hněv…
A už je tady. Prošla jsem si něčím podobným díkybohu za bezdětna a svobodna - technické řešení bylo tedy v pohodě, ale citově a vztahově to bylo hodně drsné… Dodnes spolu vycházíme velmi přátelsky, korektně a vstřícně. Jeho žena mě nesnáší, můj muž ho toleruje… Ale kdykoli spolu mluvíme, iritují nás na sobě vzájemně úplně maličkosti, tedy alespoň mě na něm ano (tuším, že to je vzájemné). Vadí mi drobnosti, prostě se ještě pořád zlobím… Díky našemu rozchodu jsem poznala manžela, jsem za to ráda a vlastně za to vděčím jemu, jsem moc ráda, že jsme se nevzali - a je to už skoro patnáct let - a kurňa, ten můj hněv je tam stále.
Je přikrytý přátelstvím a vychováním, ale je tam…
Držím ti palce a stůj si za svým. Rozhodla jsi se dobře, co se týká těch 3 týdnů bez tatínka. Manžel hold musí tohle rozhodnutí respektovat, kor s tím na začátek taky souhlasil. Vždyť on je ten, co se rozhodl odejít. Nenech se zvyklat a ty týdny bez něj si užijte ![]()
Tvojí situaci dost rozumím, ovšem bohužel to vidím z té druhé stránky. Věř, že ne každá ženská je ta hrozná potvora, co se snaží chlapa ukradnout rodině. Celkem statečně jsem pár měšíců ženatému chlapovi odolávala, ale ono když se zamiluješ, tak nakonec i morálka po čase jde stranou. Manželka mu na to přišla, chvíli sekal dobrotu, ale i přes moje odmítnutí se neustále dál snažil o vztah se mnou. Miluje svoje děti a manželku má vlastně taky rád. Bohužel jsem nebyla tak silná, abych ho odmítla jednou pro vždy a teď mám roli milenky, o kterou jsem nikdy nestála a výčitky svědomí. Když takovému chlapovi navrhneš, že to skončí, tak není toho schopen, ale manželce zároveň neustále lže. Popravdě věřím, že dospěji k rozhodnutí, že člověk, který každý den si lehá k ženě a předtím byl se mnou, mi za to nestojí. Jen chci říct, že spousta chlapů se dostane do situace, kdy mají rádi ženu a děti, ale bohužel i někoho jiného. Pro všechny je to rozhodně špatně, ale podle mé zkušenosti jsou chlapi na tohle moc slabí, aby to celé řešili. Jestli je to tvoje kamarádka, tak opravdu nechápu, jak něco takového múže udělat, žít s tím. Já tu ženu nikdy ani děti neviděla, ale výčitky svědomí rozhodně mám. Ale myslím si, že jeho cit k tobě a dětem určitě převáží a vrátí se. Vidím to na mém příkladu, chlap prostě ženu s dětma neopouští. Tak hlavu vzhůru, jen mu dej čas a snaž se s ním mluvit a měj o něj zájem. To je to, co podle mě chlapům chybí.
Maky,jsme na tom stejně, vím to pár dní..Nejhorší je, že máme taky děti, dvě, jedno necelé čtyři a teď máme holčičku šestitýdenní..Je mi šíleně, vůbec nevím co mám dělat, jak to vše bude..A to jsme si cca před čtyřmi měsíci brali hypotéku, vůbec nechápu jak mohl tak zblbnout a pro max. tři měsíce co to spolu natajno táhnou všechno opustit..Zatím tu prý bude - do Vánoc..Jsem zralá na psychiatra, mám strach že přijdu o mlíko, do toho máme ještě psa, starostí nad hlavu, je mi moc zle..
Já už ani nevím, jestli se s ním chci ještě bavit.
Včera mi opravdu došlo, že si to celé představuje jak Hurvínek válku. Že si myslí, že může sedět na dvou židlích.
Ale nemůže.
Celý roky jsem dělala, co si zamanul. A je přesvědčenej, že to tak bude fungovat dál.
Nebude. Teď pravidla určuju já.
A začínám mít pocit, že jsem už opravdu silnější než dřív.
Krize ještě budou…ale budou odeznívat.
![]()
adela,p2 píše:
Tvojí situaci dost rozumím, ovšem bohužel to vidím z té druhé stránky. Věř, že ne každá ženská je ta hrozná potvora, co se snaží chlapa ukradnout rodině. Celkem statečně jsem pár měšíců ženatému chlapovi odolávala, ale ono když se zamiluješ, tak nakonec i morálka po čase jde stranou. Manželka mu na to přišla, chvíli sekal dobrotu, ale i přes moje odmítnutí se neustále dál snažil o vztah se mnou. Miluje svoje děti a manželku má vlastně taky rád. Bohužel jsem nebyla tak silná, abych ho odmítla jednou pro vždy a teď mám roli milenky, o kterou jsem nikdy nestála a výčitky svědomí. Když takovému chlapovi navrhneš, že to skončí, tak není toho schopen, ale manželce zároveň neustále lže. Popravdě věřím, že dospěji k rozhodnutí, že člověk, který každý den si lehá k ženě a předtím byl se mnou, mi za to nestojí. Jen chci říct, že spousta chlapů se dostane do situace, kdy mají rádi ženu a děti, ale bohužel i někoho jiného. Pro všechny je to rozhodně špatně, ale podle mé zkušenosti jsou chlapi na tohle moc slabí, aby to celé řešili. Jestli je to tvoje kamarádka, tak opravdu nechápu, jak něco takového múže udělat, žít s tím. Já tu ženu nikdy ani děti neviděla, ale výčitky svědomí rozhodně mám. Ale myslím si, že jeho cit k tobě a dětem určitě převáží a vrátí se. Vidím to na mém příkladu, chlap prostě ženu s dětma neopouští. Tak hlavu vzhůru, jen mu dej čas a snaž se s ním mluvit a měj o něj zájem. To je to, co podle mě chlapům chybí.
Maky - podle toho co píšeš, máš to nejhorší za sebou
a pravidla teď určuješ opravdu ty
tak držím co můžu, aby to dopadlo dobře!
makynah píše:
Já už ani nevím, jestli se s ním chci ještě bavit.
Včera mi opravdu došlo, že si to celé představuje jak Hurvínek válku. Že si myslí, že může sedět na dvou židlích.
Ale nemůže.
Celý roky jsem dělala, co si zamanul. A je přesvědčenej, že to tak bude fungovat dál.
Nebude. Teď pravidla určuju já.
A začínám mít pocit, že jsem už opravdu silnější než dřív.
Krize ještě budou…ale budou odeznívat.
adela,p2 píše:
Tvojí situaci dost rozumím, ovšem bohužel to vidím z té druhé stránky. Věř, že ne každá ženská je ta hrozná potvora, co se snaží chlapa ukradnout rodině. Celkem statečně jsem pár měšíců ženatému chlapovi odolávala, ale ono když se zamiluješ, tak nakonec i morálka po čase jde stranou. Manželka mu na to přišla, chvíli sekal dobrotu, ale i přes moje odmítnutí se neustále dál snažil o vztah se mnou. Miluje svoje děti a manželku má vlastně taky rád. Bohužel jsem nebyla tak silná, abych ho odmítla jednou pro vždy a teď mám roli milenky, o kterou jsem nikdy nestála a výčitky svědomí. Když takovému chlapovi navrhneš, že to skončí, tak není toho schopen, ale manželce zároveň neustále lže. Popravdě věřím, že dospěji k rozhodnutí, že člověk, který každý den si lehá k ženě a předtím byl se mnou, mi za to nestojí. Jen chci říct, že spousta chlapů se dostane do situace, kdy mají rádi ženu a děti, ale bohužel i někoho jiného. Pro všechny je to rozhodně špatně, ale podle mé zkušenosti jsou chlapi na tohle moc slabí, aby to celé řešili. Jestli je to tvoje kamarádka, tak opravdu nechápu, jak něco takového múže udělat, žít s tím. Já tu ženu nikdy ani děti neviděla, ale výčitky svědomí rozhodně mám. Ale myslím si, že jeho cit k tobě a dětem určitě převáží a vrátí se. Vidím to na mém příkladu, chlap prostě ženu s dětma neopouští. Tak hlavu vzhůru, jen mu dej čas a snaž se s ním mluvit a měj o něj zájem. To je to, co podle mě chlapům chybí.
Před chvílí volal. Jeho špatné svědomí a touha po dětech je opravdu velmi znát. Zase bych mu nejradši skočila do náruče. Ale na to má už jinou. A ona to s ním vůbec nebude mít jednoduchý. Stejně tak, jako když se vrátil, byl myšlenkama u ní, tak teď je myšlenkama u svých dětí. Že Ti chlapi nikdy nic nemusí řešit. Vždycky to za ně musí vyřešit ženská.
![]()
Hlavně nevyměkni..On chce to, co nemůže mít..Být s vámi, chtěl by jí a naopak, nenech se do toho zatáhnout..