Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Máte doma někdo aspergera?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
1.4.26 16:56
@Anonymní píše: Více
Dnes už tato diagnóza neexistuje, je pouze pracovní. Je PAS tří stupňů. Nic víc.
A když jsme u toho, AS je spíš diagnóza pro muže. Holky trpí častěji atypickým autismem, také dnes už pracovní diagnóza. Ten má znaky ADHD, VD a když moc lítají emoce, tak může mít až obraz psychotické poruchy.
Každý člověk s PAS je prostě jiný.
Důležité příznaky autismu u žen jsou ještě infantilita, naivní důvěřivost, závislost na názoru druhých, manipulovatelnost, neschopnost stát si za svým názorem a vytýčit, udržet si hranice.
Všechno v různém poměru. U puberťačky bys to už měla vidět. Ženský autismus není jen o rituálech a neochotě pomoci.
Důležitým znakem je i hyperempatie nebo tzv. dvojí empatie. Zjednodušeně touha pomáhat, ale špatným způsobem, pokud někdo neukáže správný směr.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
1.4.26 17:09
Kamarádky dítě má aspergera, dnes by řekla, že dítě je jiné úrakticky od narození, hodně zjevné to začalo být při větších kontaktech s lidmi tak od dvou nebo tří let.
Má asistenta i na druhém stupni.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
1.4.26 17:26
@1Pears1 promiň, ale se spoustou toho musim nesouhlasit. Kolik dospelych žen s PAS znáš? Mas patřičné vzdělání? Pracuješ s nimi? Mas osobní zkušenost? Jak jsi psala, kazdy s tou diagnozou je jiny. Takze psát, ze neco plati nebo neplatí, ze důležitější příznaky jsou tyto nez tamty… to je přece nesmysl. Jo, ted uz se AS oficiálně nedává, ale to neznamena, ze ty projevy přestaly existovat. Jen se to jinak nazývá, ale klinicky obraz je stejny. A rozhodně to neni diagnóza můžu. Ony ženy akorát umi líp maskovat…
- Citovat
- Upravit
1.4.26 17:33
@Anonymní píše: Více
Všechno z toho..V rodině ve čtyřech generacích, dcery mají, speciální pedagog. O ženském PAS bych mohla přednášet.
Přestalo se to rozlišovat, ptž hranice jsou velmi nezřetelné.
Jen jsem zakladatelku upozornila, že u dospívající dívky by si měla všímat i jiných typických příznaků, které dají ucelený obraz poruchy.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.4.26 17:50
Ahoj, mám 26, diagnostikovaná s AS jsem 4 roky zpátky. Máma od mých asi dvou let lítala za lékaři, že se jí něco nezdá, ale jako dítě, které se narodilo předčasně a bylo jim řečeno, že mají být rádi, že živé - to nikdo neřešil (z odborníků). Odmala jsem měla problém se sociálním kontaktem - měla jsem ráda dospělé, jejich společnost, hodně jsem věci sbírala, s postupem věku jsem nedávala změny - měla jsem velmi velké meltdowny a nezkazila jsem tak jen jednu dovolenou. Nějaké zapadání mezi vrstevníky taky nikdy moc neproběhlo. Hodně jsem jako tvoje dcera byla v opozici, protestovala jsem, žila v chaosu, měla meltdown za meltdownem kvůli narušení rutiny/rychlým změnám. Ale bylo to hodnoceno jako špatná výchova a osobnostní rysy. Byla jsem po 19. roku velmi naivní, ovlivnitelná - prostě mě nenapadlo, že se lidi navzájem manipulují. Teď jsem od diagnostiky v terapii, učím se žít sama se sebou v míru (protože do té doby jsem dost fungovala na tom „přežít“ nebo jsem měla záchvaty, že vše dělám, jak všichni radí, ale nefunguje to - být míň sobecká, víc vnímat jiné, atp.). Mám práci, ráda bych se vrátila na VŠ a pomáhá mi, že pracuji s dětmi s PAS a ADHD, občas prostě vím víc jako asistent než pedagog, díky té zkušenosti a dá se na základě toho pracovat.
Rozhodně bych dceru k psychologovi vzala. I jí to (byť teď odporuje a věřím, že bych v tom věku byla stejná) pomůže v tom se se sebou fungovat, a sníží se riziko jiných duševních onemocnění (ja jsem si prošla depresí a úzkostí). Zkusila bych jí to vysvětlit, že tu jsou lidi, co to mají stejne, uplne normálně fungují, ale že jí možná pomůže nezaujatý názor a neni to už žádné stigma. Dělám na základce a k psychologovi někdy šlo každé 3. dítě.
Když usoudí, že je to na nic po návštěvě, je to okay. Ale vedla bych ji k tomu ať tomu dá šanci. Lhůty jsou stejně na prd, a bude mít dost času se na to připravit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
1.4.26 19:23
@hanka.br. Kolika dětí s PAS jsi ve svém životě už (pře)vychovala, že jsi si z pár úvodních slov tak jistá, jak dělá zakladatelka všechno špatně 
? Mám doma srovnání standardní vs nestandardní dítě… A je to nesrovnatelný rozdíl. Dívky velmi dobře maskují. Dceru bych také nikam k lékaři nedostala, má od mala paniky z lékařů, jsem ráda, že ji dostanu aspoň občas k zubaři 
.
- Citovat
- Upravit
1.4.26 19:31
@Anonymní píše: Více
Ja chci jen říct, že souhlasím s Tvým komentářem. Jako někdo, kdo PAS má a pubertou si prošel. Moji rodiče zažili v tomhle se mnou očistec a nikdy to nebylo o jejich výchově, naopak. Mám dva naprosto standartní sourozence, kteří jsou úplně v pohodě. Ted po letech na terapii se ukázalo, že velmi intuitivně vycítili momenty, kdy netlačit, kdy přemýšlet do hloubky - a díky tomu já jsem se ve finále stala funkčním dospělákem s AS. A už jen to, že to zakladatelka řeší a hledá řešení, a má nápad o co jde, je za mě hrozně super. Víc takových rodičů.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
1.4.26 20:05
Potvrzené to nemám, neznám ani nikoho v okolí s touto diagnózou, znám jen jednu maminku s chlapečkem, který má opravdu autismus s retardací. Nikdy jsem se o diagnózy v oblasti autismu hlouběji nezajímala, protože jsem měla zažitou představu, že autismus znamená hlavně potřebu stereotypů (stejné věci, stejná cesta, stejné jídlo) a je spojený s nižším intelektem. Netušila jsem, že existují i jiné formy autismu, například Aspergerův syndrom, u kterého může mít dítě naopak vyšší intelekt, ale zároveň výrazné obtíže v sociální oblasti.
Chodíme pravidelně na preventivní kontroly, školka, škola… žádné doporučení, dlouho jsem si myslela, že třeba dělám něco špatně, ale až teď po dlouhé konzultaci s lékařem a,, neohebností a laxností" ze strany dcery jsme dospěly k návštěvě psychologa. Tam jsem byla, tyto rysy prý odpovídají na AS…Dcera odmítá navštívit psychologa, takže jsem byla na konzultaci pouze já. Bylo mi vysvětleno, že bez osobního kontaktu a vyšetření dcery není možné určit diagnózu ani nastavit vhodnou pomoc. Proto se ptám i zde, zda opravdu může jít o AS, nebo je jen líná, asociálni, sobecká, sebekritická, neochotná, neempatická atp… samozřejmě má 50 jiných vlastností ( pozitivnich), ale vytahuju zde ty problémové, kvůli čemu vše začínám vše řešit.
- Citovat
- Upravit
1.4.26 20:20
@Anonymní píše: Více
Já bych zkusila s ní o tomhle s ní mluvit. Já sama (zpětně) jsem netušila v tomhle věku co se sebou a kde se to vše bere. Je to takový paradox, pořady diagnostice jsem pro své okolí jasný autista (i když jsem taková celý život) ale pomohlo mi to si uvědomit třeba právě to, že mám problém s nějakými texturami, vůněmi nebo i třeba tím místem k sezení. Jako puberťák jsem fakt vnímala jen to, že to pak bouchlo a byl to výbuch, který mě postupně začal mrzet - já jsem ale dost sociální přátelský člověk povahou a když mám někoho ráda, nebo na někoho chci udělat dojem - začala jsem to brát hrozně vážně. Ale netusila jsem v čem ten problém je. Jsou i blogy třeba, kde píšou (teď už) ženy o svých zkušenostech/youtube kanály. A zkusila bych fakt v rámci vašeho vztahu oddělat úplně tu zábranu, že psycholog je něco, co po ní chceš nebo je to nutný (tohle jsou věci, co mi ten mozek zkratují občas i teď, a to fakt nikdo v práci/většina přátel netuší), ale že to je vlastně taková zkouška… a prostě buď jí to sedne nebo ne. Ale že podstata je fakt to zkusit a udělat si to hezký… domluvte se, že po posezení půjdete nakupovat/na oblíbený jídlo a o sezení není nutný mluvit… tohle dělá hodně. Ale rozhodně bych si nic nevyčítala… protože fakt… já byla v pubertě něco podobného a… je to náročný.
Upřímně si ale myslím, že by byla moc velká náhoda, kdyby byla takhle líná, neochotná, sobecká a atp. A to jsou slova, co v naší rodině jako babičky a tak na moji stranu zněly často. Takže se v tom možná moc vidím. Ale to AS bych tam jako někdo, kdo ho má viděla. Ale holka je asi šikovná a snaží se to nějak maskovat, a ono ani to maskování neni vždy úspěšné. A to, že jsem sobecká nebo líná slyším obcas doteď od lidí, co nepochopili, že obcas fakt jen nevim jak a co komunikuji a snažím se být upřímná.
Ale jde to přežít i zvládnout. A mit pak fajn život. To bych jí možná taky zdůraznila… zrovna PAS nikoho nikde moc nezajímá, takze pokud ma strach, že by jí to nějak znehodnotilo život, tak fakt ne. Teď může mít i řidičák:-)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
1.4.26 20:21
@etuda920 Díky. 
Netlačit a dát čas je u nás nejlepší cesta, na standardní mohu klidně houknout, houknu na nestandardní a máme tu zhroucení, nespavost… Dcera také dlouho nezdravila, ona jde a civí do země, nemá ráda oční kontakt. Ve 12 teda už asi zdravila (pokud dotyčného poznala). Teď je v pubertě a žádné hrůzy se nedějí. Že nosí jen jedno oblečení (a vyprat ho je boj, kde není vítěze), dlouho neuměla zdravit a nechce se jí k lékařům v tom nehraje žádnou roli,. Přes hlavu nám nepřerůstá, ale člověk na ni musí jinak. Tím, že situaci znám od sebe a pamatuji si, co zaručeně nefungovalo na mě, tak doufám, že z ní nakonec bude ještě funkčnější dospělý než já. Navíc má skvělého tatínka s mnohem větší trpělivostí než mám já sama. 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
1.4.26 21:01
Ještě bych dodala, že její třídní učitelka na prvním stupni o ní říkala, že je „neviditelná“. Ve škole maskovala a maskuje maximálně. Doma nemaskuje, nemusí. 
- Citovat
- Upravit
1.4.26 21:26
@Anonymní píše: Více
Já jsem třeba s postupem času přišla na to, že to je super schopnost, umět se tak maskovat, že o člověku lidé neví, a dělala jsem to vědomě při práci v kultuře 
a měli to hrozně rádi herci, vedení i kurátoři, protože jsem tam byla, byla ready zasáhnout, ale nevěděli o mě vůbec. A funguje mi to i ve školství. Děti netuší, že mezi nimi chodím dokud na ně nezačnu reagovat. Ale je super, že doma se maskovat nemusí. Já se to musela dost pracně v dospělosti učit ty hranice - kde a kdy maskovat. Ale v povolání už to beru jako takovou roli, a tím, že mam štěstí a vždy jsem pracovala na pozicích, které mě bavili, tak jsem si z toho udělala namáhavou ale dost užitečnou schopnost. Já jsem se to přirozeně naučila, a ani mě nikdy nenapadlo, že právě i tohle, jak člověk maskuje může mít pozitivum. Dokážu to po tom čtvrt století opravdu vědomě ovladat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.4.26 08:58
@Anonymní píše: Více
Ani ty zakladatelku neznáš, nevíš, jestli nemůžu mít pravdu. Čekat dvanáct let na to, aby se problém ani ještě nezačal řešit? To se komplikuje spolupráce i se zdravým puberťákem. Je to pozdě.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
2.4.26 09:31
@hanka.br. píše: Více
Proto jsem se ptala, kolika dětem s PAS jsi krásně změnila jejich návyky a zlozvyky. V problematice se poměrně dobře orientuji. U dívek jsou projevy často hraniční a velké procento lehčích případů zůstane nediagnostikováno až do dospělosti.
S někým, kdo si asi pořád myslí, že PAS se dá z dítěte „vytlouct“, ale nemá nejspíš cenu diskutovat. Projevy se dají zmírnit, ale ne odstranit, nebo se to zdánlivé odstranění propíše jinam. O zmírnění projevů se teď zakladatelka snaží, protože to asi v tuto chvíli přestalo být pro ni únosné. A dostala tu dost dobrých rad.
Skutečnost, že mě moje máma odmítala brát takovou, jaká jsem, a potřebovala mě převychovat k obrazu celé tehdy ještě socialistické společnosti, zapadnout a nevybočovat, nezůstala bez následků. Nechci dělat to samé svému dítěti.
- Citovat
- Upravit
2.4.26 09:37
@Anonymní píše: Více
Psala jsem o včasném řešení problému. Nic vytloukání ani převychovávání. Pokud nerozumíš textu, asi skutečně nemá cenu diskutovat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
