Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Inaris píše:
Jasně že je to kus od kusu…
no my/ pritel / mame aktualne trauma, protoze malej dneska odmitl jit k nam ![]()
@Knihomyš píše:
@Inaris jo? že na takové poznámky typu „divoké dítě - maminka je na něj sama, tak ho nezvládá“, případně „dítě začalo strašně zlobit, protože má trauma z rozvodu“ každý pokývá hlavou… pokud to teda není jeho dítě
Když se dítěti rozpadá rodina, tak logicky nemůže být v pohodě a těžko se tak bude chovat, i kdyby oba rodiče byli géniové. Rodiče si to těžko připustí, protože by to znamenalo, že rozvod není to pravé, případně že bez toho druhého dítě trpí, že „samotným nám je líp“ je pěkný kec… zažilas někdy zblízka cizí dítě (mimo rodinu) v době rozvodu?
proč by mělo bez druhého trpět a mělo by nám bý líp. naše děti bez otce netrpí jsou s nim denně.
@Inaris píše:
Aha, tak to mě mrzí, no berte to tak, že malej měl třeba nějaké svoje „plány“; ideální je, když se to děcko samo může rozhodnout.
Naše dcera taky nemá na tatínka vždycky náladu, a přitom ho má hodně ráda.
je moc malej na to, aby neco rozhodoval..ale nechtel, tak to pritel respektuje
Já bych těm, které tak mají „rády“ nevlastní děti přál partnera, k jejím dětem, který je bude mít rád obdobně. Těm dětem to nepřeju, těch je mi líto už dnes.
@Venetia píše:
no my/ pritel / mame aktualne trauma, protoze malej dneska odmitl jit k nam
Umím si představit, jak to jeho tátu musí bolet. Navíc ty pochybnosti a bezmoc.
Mám obrovský strach z toho samého.
HOlky a považujete opravdu za nezbytný aby je ty partnerky, parneři, ty děti milovali? mě fakt naprosto stačí že spolu vycházejí, nejsou tam antipatie. Ale nehledám pro své děti náhradního otce. Prostě ty otcovské city mají od svého otce Mateřské ode mne. A zbytek je o vzájemném respektu a toleranci mezi dětmi a parneerem/kou než vysloveně o lásce. ![]()
@Inaris píše:![]()
Jo. Že když posloucháš macechy, tak žádné dítě z předchozího vztahu toho jejich dárečka není dobré. Buď jsou zanedbané, nebo neposlušné, nebo nevychované…
Nesouhlasím… Manželovi děti nejsou zanedbané, neposlušné a ani nevychované…Miluji je…
@opulus píše:
Umím si představit, jak to jeho tátu musí bolet. Navíc ty pochybnosti a bezmoc.
Mám obrovský strach z toho samého.
jj, je to tezky.. co navsteva, tak je z toho mimo. Zitra tam snad pujde a vezme ho aspon ven na prochazku.
@opulus píše:
Já bych těm, které tak mají „rády“ nevlastní děti přál partnera, k jejím dětem, který je bude mít rád obdobně. Těm dětem to nepřeju, těch je mi líto už dnes.
ja jsem fakt stastna, ze jsem se rozvedla az v dospelosti deti…tyhle problemy mi vubec nechybi
Přítel má 14 letého syna s bývalou. že bych ho měla ráda, to ne, k tomu se nedonutím, moc tu nebývá. Ale snažím se, myslím že celkem úspěšně, aby to na mě nepoznal. Vycházíme spolu normálně, když tu je, bavíme se(o něčem i se mnou radši než s tátou, jsem mu věkově blíž), občas si napíšeme na FB pár slov. Je to fajn kluk, nic konkrétního mi na něm nevadí, ale přiznám se, že kdyby tu měl být pořád, nebo kdyby byla střídavka, nezvládla bych to.
mám ráda své soukromí, pro mě je prostě cizí ![]()
@Lama Lama píše:
HOlky a považujete opravdu za nezbytný aby je ty partnerky, parneři, ty děti milovali? mě fakt naprosto stačí že spolu vycházejí, nejsou tam antipatie. Ale nehledám pro své děti náhradního otce. Prostě ty otcovské city mají od svého otce Mateřské ode mne. A zbytek je o vzájemném respektu a toleranci mezi dětmi a parneerem/kou než vysloveně o lásce.
ja mam stejny nazor…potomka akceptuju bez vyhrad kvuli partnerovi, ale citovy vztah si k nemu nedelam
@Lama Lama Teda nejsem holka, ale „respekt“ mi přijde docela málo… zejména pokud má žít dotyčný s dítětem. Když se matce něco stane, tak macecha bude muset strpět dítě u sebe a zapojit se do péče. Není pak ten respekt trochu málo? Žena je schopná dát svoji nelásku hodně najevo a jak na tom bude to dítě?
@Anonymní píše:
Přítel má 14 letého syna s bývalou. že bych ho měla ráda, to ne, k tomu se nedonutím, moc tu nebývá. Ale snažím se, myslím že celkem úspěšně, aby to na mě nepoznal. Vycházíme spolu normálně, když tu je, bavíme se(o něčem i se mnou radši než s tátou, jsem mu věkově blíž), občas si napíšeme na FB pár slov. Je to fajn kluk, nic konkrétního mi na něm nevadí, ale přiznám se, že kdyby tu měl být pořád, nebo kdyby byla střídavka, nezvládla bych to.mám ráda své soukromí, pro mě je prostě cizí
Pak je ovšem otázka, proč sis našla partnera s dítětem…
@opulus píše:
@Lama Lama Teda nejsem holka, ale „respekt“ mi přijde docela málo… zejména pokud má žít dotyčný s dítětem. Když se matce něco stane, tak macecha bude muset strpět dítě u sebe a zapojit se do péče. Není pak ten respekt trochu málo? Žena je schopná dát svoji nelásku hodně najevo a jak na tom bude to dítě?
nestras… z toho mam nocni muru…a obavam se, ze bych to nedala… nejak na to ve svem veku uz nemam
@opulus píše:
@Lama Lama Teda nejsem holka, ale „respekt“ mi přijde docela málo… zejména pokud má žít dotyčný s dítětem. Když se matce něco stane, tak macecha bude muset strpět dítě u sebe a zapojit se do péče. Není pak ten respekt trochu málo? Žena je schopná dát svoji nelásku hodně najevo a jak na tom bude to dítě?
ne když se otvi něco stane, tak bude mít matku
my třeba furt fungujem, že když nemůže otec, obrátí se na mne. a obráceně. o dítě se maj primárně starat rodiče, ne parneři. nebo alespon já to tak vidim a otec taky