Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Máte rády děti z předchozího vztahu vašeho partnera?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Anonymní
23.10.22 08:20
- Citovat
- Upravit
Anonymní
4.1.23 17:33
Hmmm, drsný příspěvky, našla jsem to dnes náhodou, protože mezi námi s manželem to vře taky dlouho a já osobně to vidím i na rozvod…po včerejší hádce možná i on.
Máme dceru 8 a syna 5, tady se jedná o levobočka, který má 3… Já to nějak strávila, jezdí k nám, uvařím, uklidím… Občas mám i ráda… Ale muž včera řekl a povzdechl, můj malý Martínek…/levoboček/…
Ve mě to začalo vřít, řekla jsem tak strašné věci na úkor toho dítěte.. jak je nevychovaný, jak je mrňavý, jak je nevykrmeny, neodplenkovany, nemluví, neschopny a že v něm vidím tu zoufalou nepracující ex milenku, strašně neschopný, brutálně podprůměrný a že udělám srovnávací seznam, co naše děti ve 3 uměly a jak vypadali ať se podívá…
Dlouho to ve mě vřelo, vídat ho, starat se, poslouchat o něm a dopadlo to velkou hádkou…
Nejsem schopná se omluvit, protože to tak cítím… Respektuji jeho přítomnost, dokonce mě chodí objímat…ale je strašně slabý jedinec…a pro něj zázrak, nepochopím asi nikdy
- Citovat
- Upravit
4.1.23 19:15
@Anonymní píše:
Hmmm, drsný příspěvky, našla jsem to dnes náhodou, protože mezi námi s manželem to vře taky dlouho a já osobně to vidím i na rozvod…po včerejší hádce možná i on.Máme dceru 8 a syna 5, tady se jedná o levobočka, který má 3… Já to nějak strávila, jezdí k nám, uvařím, uklidím… Občas mám i ráda… Ale muž včera řekl a povzdechl, můj malý Martínek…/levoboček/…
Ve mě to začalo vřít, řekla jsem tak strašné věci na úkor toho dítěte.. jak je nevychovaný, jak je mrňavý, jak je nevykrmeny, neodplenkovany, nemluví, neschopny a že v něm vidím tu zoufalou nepracující ex milenku, strašně neschopný, brutálně podprůměrný a že udělám srovnávací seznam, co naše děti ve 3 uměly a jak vypadali ať se podívá…
Dlouho to ve mě vřelo, vídat ho, starat se, poslouchat o něm a dopadlo to velkou hádkou…
Nejsem schopná se omluvit, protože to tak cítím… Respektuji jeho přítomnost, dokonce mě chodí objímat…ale je strašně slabý jedinec…a pro něj zázrak, nepochopím asi nikdy
Tvoje rodičovská láska k vašim dětem se řídí podle toho, jak děti plní vývojové tabulky?
Rozumím tomu, že to cizí dítě je pro tebe ztělesněním toho špatného, co ti stále přípomíná, co se stalo mezi tebou a manželem, ale ten malý kluk je ten poslední, kdo za to může. Sama to víš a přesto se neumíš ovládnout a chceš jen partnera silně citově zasáhnout a ranit. Tak se ti to podařilo. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.1.23 19:48
Ty jsi taková…..ne, nemám slov. Slabý jedinec jsi ty, ne ten klučina.
@Anonymní píše:
Hmmm, drsný příspěvky, našla jsem to dnes náhodou, protože mezi námi s manželem to vře taky dlouho a já osobně to vidím i na rozvod…po včerejší hádce možná i on.Máme dceru 8 a syna 5, tady se jedná o levobočka, který má 3… Já to nějak strávila, jezdí k nám, uvařím, uklidím… Občas mám i ráda… Ale muž včera řekl a povzdechl, můj malý Martínek…/levoboček/…
Ve mě to začalo vřít, řekla jsem tak strašné věci na úkor toho dítěte.. jak je nevychovaný, jak je mrňavý, jak je nevykrmeny, neodplenkovany, nemluví, neschopny a že v něm vidím tu zoufalou nepracující ex milenku, strašně neschopný, brutálně podprůměrný a že udělám srovnávací seznam, co naše děti ve 3 uměly a jak vypadali ať se podívá…
Dlouho to ve mě vřelo, vídat ho, starat se, poslouchat o něm a dopadlo to velkou hádkou…
Nejsem schopná se omluvit, protože to tak cítím… Respektuji jeho přítomnost, dokonce mě chodí objímat…ale je strašně slabý jedinec…a pro něj zázrak, nepochopím asi nikdy
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.1.23 20:00
1. Do partnerství s chlapem, který by měl střídavku s malými dětmi, bych nešla.
2. Nové partnerky mužů, s nimiž ty jeho děti musí být, i když o to nestojí, a které mají různé obsese týkající se např. jídla a kritizují ty děti, jsou mi protivné. Ve své nesnášenlivosti si neuvědomují, že podstatný problém vytvořil vlastně ten jejich partner. Než by se kriticky podívaly na chlapa, budou radši nenávidět jeho děti.
3. Partnerovy děti mám dost ráda, protože jsou už jednak dospělé, vidíváme se občas, a jednak se chovají hodně slušně. Co u nás chtějí jíst, to jim splním, domlouváme se předem.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.1.23 20:16
@Cimada píše:
Já reagovala na špatný příspěvek 
anonymní by se měla rozvést nebo chodit k psychiatrovi.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
7.9.25 14:52
Jsem anonymní… řekněme čtyřicátnice.
Mám rok přítele, který má z předchozího vztahu dvě děti. Jsou to 9 letá dvojčata. Nemůžu si pomoci, vím že je to špatně… ale žárlím na ně.
Ano, konečně jsem to pojmenovala.
Nevím proč, ale strašně mi vadí pohled na tatínka, který vezme dceru do náruče a chová ji, políbí.
Asi nejsem normální, vím - že je to správný otec, jen že mu bývalka v kombinaci s tchýní, dělaly ze života peklo.
K dětem je milionový, jen je nemívá tak často, jak by si představoval. Bohužel mu bývalka dělá zle i v termínech. Prakticky si nemůže nic naplánovat. Je domluvené vrácení dětí na určitý den a když si pro ně přijede, je to zase jinak. Občas vrací jen jednoho, vyzvedává taky třeba jen jednoho - protože druhému se nechce… mají nějakou neodkladnou aktivitu (oběd v lepší restauraci, nějakou akci v místě bydliště)…
A to je kámen úrazu se mnou. Mám pocit, že si nemůžeme nic pořádně naplánovat, paní ex je na koni, vlastně s ním řádně přes děti zametá a já ty děti začínám nenávidět, stejně jako bývalku.
Nebyla jsem příčinou rozvratu vztahu. Když jsem přítele poznala, už 2 roky bydlel sám v jiném městě, než jeho bývalá.
Vždy jsem razila heslo - že nikdy muže s malými dětmi. Toto jsem mu i na začátku vztahu řekla, bohužel mi opáčil - že malé děti nemá. A vlastně mě tak nějak dostrkal do vztahu.
Ve vztahu s ním nám to klape po sexuální stránce, ale dost bojujeme s žárlivostí na obou stranách.
Tak a jak z toho ven… jak přestat nenávidět bývalku a jeho děti…
Je lepší cesta - rozejít se a najít si někoho bez závazku?
Citově to mám tak, že on je zamilovaný jako blázen… já sebe hodnotím střízlivěji.
Mám dny, kdy se cítím zamilovaná jako blázen… a naopak dny, kdy bych nejradši vše ukončila - hlavně ať už mám klid v duši.
Přítel je hodný, ale strašně žárlí na vše, co vypadá jako muž. To mi taky moc nepřidává.
Co by jste udělaly na mém místě? Mám to už konečně rozseknout a nechat paní bývalku s jejich dětmi a její matkou spát??? Neznám se s nimi osobně, pouze se mi stalo, že se při předávání dětí na mě přišla podívat (z balkónu).
Ještě bych měla dodat - že se jedná o vysokoškolsky vzdělané lidi.
Příspěvek upraven 07.09.25 v 15:12
- Citovat
- Upravit
7.9.25 15:07
Nechápu ten konec: žárlivost na obou stranách? Jinak já to teda nikdy neměla tak, že chlapa s dětmi nikdy. Spíš jsem to měla tak, že jsem k nim na začátku vztahu přistupovala jako k jiným cizím dětem a postupně si s nimi vytvořila vztah.
Tky jsem se cítila rozpačitě, když přede mnou mluvily holky o mamince, ale čím častěji to bylo, tím víc jsem to začala brát jako něco normálního. A teď mi přijde, že je to fajn.
Je těžký, když tohoto chlapa úplně nemiluješ. dybys byla zabouchlá, tak ho bereš se vším všudy. Takhle tě to limituje.
Já to tak měla s bývalým, taky jsem si říkala, pohodka, nemusí to být top, když je to fajn.
Ale asi tě to dožene. Pokud toho chlapa vyloženě nezbožňuješ, rozešla bych se.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
7.9.25 15:18
Holky,
upřímně jsem z toho nešťastná. Připadám si jako největší odpad na svět, jen proto - že nedokážu akceptovat děti z předchozího vztahu.
Jejich maminka je lékařka a o to je to horší. On se při budování budoucnosti s ní tak snažil… a ona s ním zametla a vyhodila ho z domu, který financoval bez ničeho.
Tohle neřeším.
Já řeším sebe a svůj citový život. Je mi s ním dobře v určitých okamžicích, ale vzápětí je mi špatně.
Myslíte že když to konečně rozseknu, bude lépe?
On je do mě hodně zamilovaný. Říká mi, že tohle nikdy nezažil. Nechci mu ublížit, ale takhle ubližujeme oba sobě navzájem.
- Citovat
- Upravit
7.9.25 15:31
Jestli jste spolu ne dýl jak půl roku, dala bych tomu ještě šanci.
To, že se na tebe šla kouknout z balkónu -taky o tobě asi hodně přemýšlí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.9.25 15:33
@Anonymní píše: Více
Vždy jsem razila heslo - že nikdy muže s malými dětmi. Toto jsem mu i na začátku vztahu řekla, bohužel mi opáčil - že malé děti nemá. A vlastně mě tak nějak dostrkal do vztahu.
On ti lhal, aby tě dostal do vztahu?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
7.9.25 15:49
@PaníBovaryová Nelhal mi, jen mi doteď tvrdí, že v 9 letech to malé děti nejsou. Já mám děti větší.
Jsme spolu rok a něco ve vztahu.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Mám kámošku, co si vzala chlapa s malým synem( 7.let) a nesnáší ho, říká o něm, že je rozmazlený spratek.Sama má dceru už dospělou, ale s tou se nestyká
Když jsem se já zamlada a zasvobodna seznamovala s klukama, chlapama, párkrát jsem natrefika na rozvedeného nebo svobodného s dítětem nebo dvěma ve střídavce- tím to pro mě skončili, měla jsem vždy jen bezdětné..nikdy jsem nestála o cizí haranty..