Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Jsem od pěti let to dítě z předchozího vztahu, matka se jednou v trolejbuse zapomněla cestou do práce. On byl ženatý, podnikatel. Okamžitě se rozváděla. A otce nenapadlo nic lepšího, než si začít s tou zhrzenou ženou. Starší bratr šel k matce, já zůstala s otcem… Ta ženská dělala matce peklo od začátku, hlavně přes starší dceru. Matka vzpomínala, že za ní jednou to děvče přišlo, když se malovala, a řeklo jí, ty jsi docela hezká, ty nejsi tak škaredá jak říká maminka. Nakonec se od matky chlap odstěhoval, vzal si s sebou koženej gauč a ledničku, a otec letěl zpět ke své matce na gauč. ještě předtím ale nastalo peklo pro mě, protože ve chvíli, kdy hana už mého tatínka nechtěla, začala být zlá na mě. Otci to bylo egal, řešil sebe. vyvrcholilo to tím, že když jsem přišla ze školy, nemohla jsem odemčít. zvonila jsem jak o život a nic. Byli doma, ona schválně nechala klíč v zámku abych nemohla dovnitř, Pokud by nešel kolem soused, a neřekl mi, že tam ten klíč nejde strčit, protože je klíč asi z druhé strany, stála bych tam asi dodnes. nakonec si mě matka naštěstí vzala k sobě. Dodnes jim to nemůžu odpustit,. naposled jsem o té svini slyšela, že měla těžkou rakovinu, ale vyhrabala se z toho. Normálně mi to bylo líto. radu nemám, jen, nikdy neztrácejte sami sebe, důstojnost, klid, čest, zdravý rozum. Někteří lidi tohle dělají schválně, někteří to fakt umí. když to takhle ve svých skori 40ti letech čtu, po sobě, budu si muset zaplatit psychologa. Pořád to ve mě je, zničilo mi to život, navíc nejsem od narození úplně zdravá, kdybych byla, nikdo z rodiny už o mě neuslyší,
@MarkétaLo Já se nikdy k jeho dětem špatně nechovala. Dokonce jsem se snažila o malé pozornosti, dárečky, o rozhovor.
V rozhovoru se mých dcer přímo jeho malá zeptala - zda s jejich maminkou proběhl sex, zda to má i se mnou… plakala, že maminka říká - že bude mít novou maminku, že s ní může zůstat… malá plakala, byla rozhozená.
Já se nestavím do role macechy. Snažím se být nestranná, přátelská. No upřímně o svých pocitech mluvím jen s přítelem.
Nesnažím se jim bránit ve vztahu, ani příteli.
Jen to má dopad na mě a mou psychiku. Nějak to nedávám.
A hlavně se za své pocity stydím… není normální mít vztek a žárlit na přítelovy děti.
@Anonymní píše: Více
A jakou radu myslíš, že ti tady někdo dá?
@MarkétaLo
V podstatě asi vím… nemá to smysl, jen jste mi tady pomohly utříbit myšlenky. Pročetla jsem i podobné diskuse.
Jen jsem to asi potřebovala vidět napsané i od někoho jiného.
Bude to bolet, ale asi mi bude nejlépe samotné.
Třeba se někdy časem najde někdo bez závazku.
@Anonymní píše: Více
No já nevím jestli bejvalá štve děcka proti tobě, a nebo jestli jsi ty tak napruzená sama od sebe. na chlapa se nezlob, ti v tom jen plavou, jsou to jeho děti. Děcka taky za nic nemůžou. většinou je to prostě hra nervů. Kdo vydrží, Cituju sama sebe, protože myslím, že se mi to povedlo: ". radu nemám, jen, nikdy neztrácejte sami sebe, důstojnost, klid, čest, zdravý rozum. Někteří lidi tohle dělají schválně, někteří to fakt umí.
@Anonymní píše: Více
za mne to prostě každá nedá a je to od přírody pochopitelné.. chce to dost vlastností jako je láska k dětem OBECNĚ, nesobeckost, velkorysost, schopnost se dělit, dělat kompromisy..
a ten chlap musí být prostě téměř pozlacený, aby tohle stálo za to, je to závazek na celý život od plínek až po vnoučata, před dovolené, čas, finance…
a nejhorší je, že se může stát, že i když se macecha snaží, tak je dítě od matky fakt naočkované.. to se nezapře a ani s tím nejde bojovat, jen se povznést…
Pokud bych cítila to, co ty, rozešla bych se s ním jak kvůli sobě, tak kvůli němu, tak kvůli těm dětem…navíc ty ho až tak nemiluješ, abys tohle chtěla celý život řešit…
ono to totiž dostudováním těch dětí vůbec nekončí, to pak pomalu začnou vnoučátka, vánoce, dárky, řešení bydlení, návštěv a kontaktů kdo kdy kam a s kým, případně se klidně i potkáš s exkou kvůli těm vnoučátkům, s další rodinou… no jak říkám, je to velký životní kompromis…
@Anonymní píše: Více
Já osobně bych chlapa s malými dětmi nechtěla. A tím myslím i devítileté. Ne proto, že bych na ně žárlila, ale proto, že se o ně nechci starat a nechci s nimi trávit čas „jejich“ způsobem. Dceru už mám dospělou, samostatnou, studující… Vnoučátka zatím nemám, tak chci prostě čas trávit jinak než po hřištích a dalších aktivitách s dětmi. Toho jsem si užila s dcerou hodně, moc mě to bavilo a jednou se těším na vnoučátko/vnoučátka, až s ním/nimi budu trávit čas a užívat si ho/je, ale teď ne a hlavně nechci dělat macechu cizím dětem, pravidelně s nimi trávit čas - např. každý druhý víkend, v týdnu a tak. I když máme v rodině devítiletého chlapečka (není pokrevní příbuzný, vlastně oficiálně příbuzný není vůbec), kterého mám moc ráda, ráda se s ním vidím a hraju si s ním, i když sem nejezdí moc často. Ale jde hlavně o to, že to není syn mého přítele, je to prostě něco jiného.
Pokud by mi to s tím chlapem klapalo v posteli, nechala bych si ho na sex a na užívání si, trávení volných chvil bez dětí, pokud by i on s tím souhlasil. Jinak bych na to neměla „nervy“, pořád se mu přizpůsobovat a čekat na to, co zas exka vymyslí. Kdy nám zkazí jaký plán… Pokud by nám to hodně zasahovalo i do toho sexu a společných chvil a on by se nesnažil nastolit nějaký řád, asi bych to stejně ukončila.
Přeji Ti, aby ses rozhodla správně a svého rozhodnutí nelitovala. ![]()
@Rosebery Jsem s ním víc než rok.