Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@free333
Do nedávna to bylo k nevydržení, jen jsem brečela a ničila se. Dokonce mi socialka vzala syna, abych se snažila uzdravit a nebo aspoň nabrat sílu. Dost mi pomohlo poslat Davidovi věci, který mi ho připomínaly. Dost se mi tím ulevilo. Žádnýho chlapa teď nechci ani vidět. Soustředím se jen na moje děti. Mimochodem, dcera je těhotná, začátkem února budu babička. Škoda, že máma loni zemřela, byla by v 60ti prabába. ![]()
@marsidavid
Musím do práce…
Musíš ted opravdu myslet jen na sebe a na syna.
Ted jsi trochu nabrala? Dělej si jídla, co Ti chutnají. Já mám celý život kolem 50kg a vím, že kdybych pořád nejedla, tak bych hned zhubla…Ujíždím ted na salátech, i ovocných, prostě musí člověk vymýšlet dobroty ![]()
A kolik je synovi, ještě je malý? Tak bude mít prázdniny, budete něco vymýšlet, uvidíš že bude líp ![]()
Věk je to poslední co má vliv na funkčnost vztahu. Důležité je, kde se v tu danou chvíli oba nacházíte. Jak po fyzické, tak i psychické stránce. Mám zkušenosti s obojím, jak starším partnerem, tak i mladším. Straší se choval nezodpovědně a to především proto, že se o sebe nikdy nemusel moc starat, nemusel nic řešit a pod., mladší pro změnu měl velice těžký život a staral se sám o sebe pomalu od 12ti let. Takže pokud si rozumíte, víte co jeden od druhého čekat a dokážete spolu komunikovat na stejné úrovni, tak je jedno kdo je starší, podstatné je, že je vám spolu dobře. Ale chápu, že červíček hlodá, společnost je strašná hyena
.
Je mi 34…z manželství mam dvě deti, pritel je o deset let mladsi…jsme spolu 5 měsíců…no a čekáme miminko…
vzal to lépe než ja…Já byla v soku a pomalu na zhroucení…občas mám pocit, že je vic dospělý než ja ![]()
Jsem ráda, že jsem objevila tuto diskuzi. Přečetla jsem všech 21 stránek. Nacházím se ve stavu zmatení. Je mi 35 let a začal se kolem mě točit 25letý chlap. Když jsem ho prvně potkala, tak mě to úplně kopnulo. Tu a tam se potkáme a začala jsem taky házet oko. Sakra, prostě jsem ho tipovala na věk přes třicet. Když jsem se dopídila k jeho věku, tak jsem se stáhla a začala se mu vyhýbat. Pracujeme ve stejné budově. Do patra, kde sídlí, jsem ani nepáchla. Vyhýbání se mi dařilo dlouho, až jsem na to přestala úplně myslet. Jen nedávno jsem do něj vyloženě nabourala, že jsem ho málem zašlápla, když vyšel nečekaně ze dveří. No to byl zase pohled, ach jo. Vyšťoural můj firemní e-mail a kontaktoval mě. Probíhají teď takové zdvořilostní fráze, vlastně už mám prý krásný úsměv…bráním se tomu, ale nějak mi to nejde. Má úžasný smysl pro humor. Jsem už pár let sama, děti nemám a teď nadávám těm nahoře, že mi po takové dlouhé době samoty musejí poslat tak mladého chlapa. Pro mě je to taková obrovská překážka, těch deset let. Kdyby byl mladší o pět, tak je to pro mě pořád ještě přijatelné. Je to pro mě překážka v tom, že po VŠ už deset let pracuju, někam jsem se kariérně posunula, pár facek jsem v životě už taky dostala, pár partnerských vztahů mám taky za sebou
… Prostě mám hrozné předsudky, že v tomhle všem bude pozadu a já to nedokážu překousnout. Hlavně se bojím v mém věku dělat další experiment, který mě zbrzdí třeba na pár let a pak najednou mi bude 40 let a zjistím, že jsem zase šlápla vedle a promarnila šance třeba na to mít domek, dítě, prostě nevím. Chci tím říct, že ta pravděpodobnost je prostě vyšší, než kdybych to dala dohromady s mým vrstevníkem. Vím, že až moc předbíhám, nemusí být vůbec nic, možná ani on netuší, že už jsem proti němu taková stará kára, možná se chce jen kamarádit…(možná i jinak kamarádit, o což já nestojím
). Být ten chlap starší a líbit se mi jako tento, tak mě tyhle věci vůbec nenapadají a normálně do toho jdu bez jakéhokoliv filozofování.
No jsem už asi fakt magor. Moc se omlouvám, ale někam jsem to plácnout musela a vy ženy tady jste se staly mou obětí. ![]()
@zrezlá plechovka tak se tomu nebraň… poprvé jsem měla přesně takové myšlenky jak ty… že jsem na něho moc stará, že to nemá cenu… za rok od prvního setkání jsme se viděli asi třikrát, pokaždé jsem nějak odolávala se na něho i pořádně podívat, aby na mě nebylo vidět, že se mi líbí… po roce bylo všechno jinak… řekla jsem si, že i kdyby to mělo být jen na pár měsíců, že jdu do toho… dnes je to už jedenáct let a dvě děti… nikdy jsem toho nelitovala… udělala bych to znovu stejně jako tenkrát…
Když to je to, já se bráním, protože už se mi takových věcí v partnerských vztazích nevyvedlo, tak si říkám, že už jsem prostě ponaučena, že už kopanců bylo dost. Takhle mám nějak pocit, že je tam velké riziko dostat další. Zkrátka, že je to něco, co jsem nikdy nechtěla, mít o tolik mladšího partnera. Taky by to bylo asi jiné, kdyby se kolem mě točili chlapi o 106 a nevěděla jsem, kterého dřív, tak tohoto rovnou vyřadím kvůli věku. Holt v mých 35 letech není už z čeho vybírat. Ty, co za něco stojí, mi už někdo vyfoukl. ![]()
@zrezlá plechovka a jak můžeš vědět, že on za nic nestojí? Měla jsem prvního muže o tři roky staršího… ale ten mladší byl v 26 mnohem vyspělejší, zodpovědnější než bývalý, věděl mnohem lépe, co chce, měl to v hlavě srovnané a byl větší chlap než většina starších, co znám… věk je jen číslo, nic sám o sobě nevypovídá… samozřejmě u sedmnáctiletého bych asi mluvila jinak… ale v pětadvaceti už by člověk mohl vědět, o čem je život…
Jinak k těm rizikům… jediná jistota v životě je ta, že nikdy v životě nemáš nikdy nic jistého… riziko je všechno, i pokus přejít silnici přes přechod pro chodce… ale taky kvůli tomu nebudeš chodit jen po jednom chodníku…
@Regina Hero To já nevím, jestli on za něco stojí nebo ne. K němu jsem tohle nesměřovala. To jsou prostě všechny ty předsudky nastavené naší společností, ve které žijeme. Tak nějak je tu pravidlem, že je partner starší, případně stejného věku jako partnerka. V opačném případě je to pokládáno minimálně za zvláštnost. Pak, když mám takový kód v palici, tak je to hrozný boj. Člověk se v tom začne šťourat a naráží na spoustu otázek i v tom smyslu, jak se budu cítit vedle takového mladého chlapa, až pokořím třeba čtyřicítku, až budu stárnout… Přeci jen mi přijde, že v tom páru je ta žena tou výraznější „ozdobou“ a já nevím, jak budu za pár let vypadat. Teď to ještě jde, nevypadám nějak hrozně, vrásky pomalu žádné atd., co dál…udržím s ním krok. No jak píšu, jsem z toho magor, no. ![]()
Uf, jsem zvědavá, jak to bude pokračovat. Třeba mě nějak neskutečně ohromí a všechny předsudky hodím za hlavu. ![]()
@zrezlá plechovka píše:
@Regina Hero To já nevím, jestli on za něco stojí nebo ne. K němu jsem tohle nesměřovala. To jsou prostě všechny ty předsudky nastavené naší společností, ve které žijeme. Tak nějak je tu pravidlem, že je partner starší, případně stejného věku jako partnerka. V opačném případě je to pokládáno minimálně za zvláštnost. Pak, když mám takový kód v palici, tak je to hrozný boj. Člověk se v tom začne šťourat a naráží na spoustu otázek i v tom smyslu, jak se budu cítit vedle takového mladého chlapa, až pokořím třeba čtyřicítku, až budu stárnout… Přeci jen mi přijde, že v tom páru je ta žena tou výraznější „ozdobou“ a já nevím, jak budu za pár let vypadat. Teď to ještě jde, nevypadám nějak hrozně, vrásky pomalu žádné atd., co dál…udržím s ním krok. No jak píšu, jsem z toho magor, no.
Tak pokud jses Opice, rocnik 80, tak nezestarnes uplne nikdy. Mne je 47, pritel 39, opravdu peknej a vykonnej chlap. Vubec nemam mindraky z naseho vekoveho rozdilu. To on musi mit porad pocit, ze si me musi udrzet.
Pardon, že přispívám,,až tak pozdě'' do této diskuze ale musím se s Vámi podělit : ) Expřítelovi bylo tenkrát 21 a mě 23 - bylo tam prostě vidět to, že se chová ještě jako puberťák, co si musí dokázat, jak je úžasný. No a dalšímu mladšímu bylo 21 a mě 25 (vztah na pár týdnů). Když jsem měla podezření na těhotenství, tak mi řekl, že mě skope do břicha, jestli budu těhotná.. Takže toť můj příspěvek ![]()
@jogurtožrout píše:
Můj partner je taky o pět let mladší než já, jsme spolu už šestým rokem a máme roční děcko. Když jsme se seznámili, tak jemu bylo 17 a mně 22 a kdyby napřed nezatloukal, kolik mu je, tak bych si s ním asi nezačala. Jde to, ale dře to, ten věkovej rozdíl je znát, když je potřeba řešit nějaký dospělácký věci ohledně bytu, rozvržení financí, všemožnýho zařizování, tak to musím dělat hlavně já. Občas si přijdu jak jeho matka, naháním ho, aby aspoň něco udělal, uklidil po sobě. On je víc takovej nevyblblej, pořád by chtěl pařit s kámošema, já už mám jiný zájmy. Taky jsme měli dost hádek kolem sexu, on je jak králík, šel by na to několikrát denně, já už mám tu potřebu nižší než dřív, tak by mi to stačilo párkrát týdně. Na dítě se taky ještě necítil, chová se kolikrát spíš jak jeho starší brácha než otec.
Nuz ja mam tiez partnerku starsiu o 8 rokov a rozumieme si. Ja mam 27 rokov ona 35 a funguje to ma 12 rocneho syna a musim povedat ze si velmi rozumieme napriklad ucit sa chce len so mnou. Mame mnozstvo zaujmov. Samozrejme ja partnerka a maly. Chodime na turistiku plavat na koncerty. Atd… a funguje to v kazdej oblasti. Mal som mladsie zeny a s prepacenim boli to nevyzrete telce co nevedeli co chcu boli mladsie max o 3 roky. Musel som ich presviedcat aby sme podnikli nieco zaujimave. S touto partnerkou nic take nehrozi je akcna a to sa mi paci dokaze nieco vymysliet aj sama a do nicoho ju nemusim tlacit. Dokonca sme boli aj. A diskoteke sice dve hodky ale nesli sme tam chlastat len sa zabavit a zatancovat si a bolo super. Takze ozaj zavisi na vyzrelosti partnera. Existuju muzi co maju 35-40 a chcu si uzivat zivot a sriedat partnerky. A naopak aj 25 rocny muz moze tuzit po rodine.
O osm let to není tak hrozný, babi byla starší o šest let než děda a byli spolu celý život
Kamarád měl o 15 let a po třech letech se to rozpadlo ![]()
@Borůvka1990 píše:
O osm let to není tak hrozný, babi byla starší o šest let než děda a byli spolu celý životKamarád měl o 15 let a po třech letech se to rozpadlo
15 let uz je dost.
Mezi mnou a manzelem je skoro 11 let, vekovy rozdil neni moc znat. Ale to bude tim, ze ja jsem dost infantilni, lol. On je taky takovy smisek, takze si rozumime. Spolu jsme uz 7,5 let.