Nemiluji manžela, ani on mne

A proč pije? Jaké má trápení? Mluvíte spolu o tom? Asi bude třeba odbornou pomoc, ale když si nedá říct, tak nevím… Někdy takový člověk musí klesnout, až úplně na dno, aby se z toho dna mohl odbít. Snad to nebude tenhle případ. Ale to by mě taky zklamalo, že s tím pitím nepřestal, asi bych se na něho zlobila, ale zároveň se mu snažila nějak pomoct.

Určitě je potřeba odborná pomoc, ale nejdřív o tom musí začít mluvit, to vypadá, že pořád dělá, že s tím problém nemá. Musí si o tom promluvit a musí pochopit, že jediná cesta je se nějak léčit. Takže pomoct mu k tomu, aby si uvědomil, že potřebuje odbornou pomoc a aby věděl, že při něm manželka stojí, že je mu oporou.

Nebo má odejít pryč a nechat ho v tom vymáchat a doufat, že pomoc vyhledá sám?

Laaja píše: … podstoupí šíleně drahou léčbu, kterou platíme my všichni …

A proč zde zmiňuješ, že tu léčbu platíme my všichni??? Jak to souvisi s tématem??? Když Ty si vlastní vinou natlučeš v autě či kdekoli jinde a léčebná částka překročí částku, kterou jsi zaplatila na zdravotním pojištění, tak Tvou léčbu také budeme platit my všichni Chápu, že u alkoholu se na to asi díváš jinak, ale je to léčba jako jakákoli jiná a její nutnost si clověk může zavinit sám, avšak stejně jako nutnost léčit jakékoli zranění, které si člověk způsobí vlastní neodpovědností a tedy i vinou a proto není na místě komukoli předhazovat financovaní jakékoli léčby ze společných peněz a to ať se jedná o léčení čehokoli  

Jinak zakladatelko, to že nemáš sílu na úplné spálení mostů s milencem, není dobré, to jsou jednoduše zadni vrátka z Vašeho manželství, nic jiného Pořád máš někde na pozadí takovéto „co kdyby“, prostě velké pochyby a díky tomu vztah s manželem těžko můžeš postavit na nohy. K tomu aby se to povedlo je potřeba 100% tomu věřit a jít do toho úplně naplno. Motivace snad je, vždyť jde božínku o Tvou rodinu, co jiného pro Tebe může být víc Jakmile si necháš zadní vrátka k milenci, tak je šance na úspěch opravu velmi malá. To je pak spíš situace, kde si vybíráš mezi dvěma muži a to se záchranou vztahu s manželem nemá nic společného.

Nicméně pokud zjišťuješ, že manžel znovu pije a lže tak je v tom znovu. Tu lež si nevykládej nijak osobně, nebo jako charakterovou změnu manžela, lež je průvodním jevem alkoholizmu a je s ním neodlučitelně spojená. Pokud nebyl manžel lhář už před tím pitím, tak dost věřím, že pokud se mu podaří přestat pít, tak se automaticky vytratí i lež, protože k ní nebude žádný důvod.

Konec konců, Ty jsi tak trochu přistoupila na jeho hru a svým způsobem mu, co se týká Tvého vztahu s milencem, také lžeš Nicméně pořád věřím, že máte oba šanci s tím skoncovat a postavit Váš vztah na nohy. U Tebe je to už zmíněné spálení mostů k milenci, bez toho to opravdu nejde, nebo by to bylo jen dočasné. … A u manžela je to řešení toho alkoholu.

Je potřeba mu vysvětlit, že není co zatloukat a je nutné, aby se k tomu postavil čelem a začal to s Tebou řešit. Pokud to udělá, nebo bude mít snahu, tak jste na dobré cestě. Pokud se z toho bude pořád vylhávat, tak je potřeba posoudit, třeba i za pomoci odborníka (třeba i bez účasti manžela), jak velká je šance na vyléčení a podle toho se rozhodnout, zda s ním zůstávat nebo ne. Chápu, že případný život s alkoholikem by bylo nejspíš čím dál větší peklo a pak je opravdu lepší rozchod. … ale podle toho co jsi tady popisovala to nevypadá, že by na tom manžel byl tak zle, obzvlášť pokud má dobrý vztah k dítěti, stará se o něj a je i podle Tvých slov dobrým tátou. Takhle se alkoholici, co už mají šanci na vyléčení malou, nechovají, Ti se obvykle nestaraji o děti a rozhodně nebývají bůhví jací tátové.

Takže podle toho co píšeš, manžel není ve stádiu, které by se nedalo řešit. Na mě to spíš maličko působí dojmem, jestli jsi se do milence už tak trochu nezamilovala a manželovy potíže se Ti tak trochu „nehodí do krámu“ a nedal by se jimi tak trochu zdůvodnit pomalý přechod od manžela k milenci. Neber to zle, nemyslím to špatně, jen mi to, podle toho co píšeš, tak trochu do sebe začíná zapadat. Co z toho ať už zde, nebo vnitřně sobě přiznáš, v této debatě nehraje roli.

Takže spíš bych řekl, že si před tím vším, hlavně Ty, musíš položit otázku, né zda to Vaše manželství zachraňovat jde, ale jestli to chceš Pokud ne, tak Ti to nevyčítám, i rozchody s sebou život přináší, jen je potřeba si v tom udělat jasno, protože na mě působíš dojmem, že ještě sama v tom tápeš a nevíš co chceš, protože manželovy potíže popíšeš tak, že rozhodně nevypadají neřešitelně a zadních vrátek k milenci se také vzdát nechceš.

Tak já myslím, nespěchej na to, nech si to projít hlavou, ale také to zbytečně nenatahuj a hlavně Ty sama se rozhodni, co vlastně chceš a podle toho dál jednej. Držím Ti  

Taťka F (-: píše:
Jinak zakladatelko, to že nemáš sílu na úplné spálení mostů s milencem, není dobré, to jsou jednoduše zadni vrátka z Vašeho manželství, nic jiného Pořád máš někde na pozadí takovéto „co kdyby“, prostě velké pochyby a díky tomu vztah s manželem těžko můžeš postavit na nohy. K tomu aby se to povedlo je potřeba 100% tomu věřit a jít do toho úplně naplno. Motivace snad je, vždyť jde božínku o Tvou rodinu, co jiného pro Tebe může být víc Jakmile si necháš zadní vrátka k milenci, tak je šance na úspěch opravu velmi malá. To je pak spíš situace, kde si vybíráš mezi dvěma muži a to se záchranou vztahu s manželem nemá nic společného.

Nicméně pokud zjišťuješ, že manžel znovu pije a lže tak je v tom znovu. Tu lež si nevykládej nijak osobně, nebo jako charakterovou změnu manžela, lež je průvodním jevem alkoholizmu a je s ním neodlučitelně spojená. Pokud nebyl manžel lhář už před tím pitím, tak dost věřím, že pokud se mu podaří přestat pít, tak se automaticky vytratí i lež, protože k ní nebude žádný důvod.

Konec konců, Ty jsi tak trochu přistoupila na jeho hru a svým způsobem mu, co se týká Tvého vztahu s milencem, také lžeš Nicméně pořád věřím, že máte oba šanci s tím skoncovat a postavit Váš vztah na nohy. U Tebe je to už zmíněné spálení mostů k milenci, bez toho to opravdu nejde, nebo by to bylo jen dočasné. … A u manžela je to řešení toho alkoholu.

Je potřeba mu vysvětlit, že není co zatloukat a je nutné, aby se k tomu postavil čelem a začal to s Tebou řešit. Pokud to udělá, nebo bude mít snahu, tak jste na dobré cestě. Pokud se z toho bude pořád vylhávat, tak je potřeba posoudit, třeba i za pomoci odborníka (třeba i bez účasti manžela), jak velká je šance na vyléčení a podle toho se rozhodnout, zda s ním zůstávat nebo ne. Chápu, že případný život s alkoholikem by bylo nejspíš čím dál větší peklo a pak je opravdu lepší rozchod. … ale podle toho co jsi tady popisovala to nevypadá, že by na tom manžel byl tak zle, obzvlášť pokud má dobrý vztah k dítěti, stará se o něj a je i podle Tvých slov dobrým tátou. Takhle se alkoholici, co už mají šanci na vyléčení malou, nechovají, Ti se obvykle nestaraji o děti a rozhodně nebývají bůhví jací tátové.

Takže podle toho co píšeš, manžel není ve stádiu, které by se nedalo řešit. Na mě to spíš maličko působí dojmem, jestli jsi se do milence už tak trochu nezamilovala a manželovy potíže se Ti tak trochu „nehodí do krámu“ a nedal by se jimi tak trochu zdůvodnit pomalý přechod od manžela k milenci. Neber to zle, nemyslím to špatně, jen mi to, podle toho co píšeš, tak trochu do sebe začíná zapadat. Co z toho ať už zde, nebo vnitřně sobě přiznáš, v této debatě nehraje roli.

Takže spíš bych řekl, že si před tím vším, hlavně Ty, musíš položit otázku, né zda to Vaše manželství zachraňovat jde, ale jestli to chceš Pokud ne, tak Ti to nevyčítám, i rozchody s sebou život přináší, jen je potřeba si v tom udělat jasno, protože na mě působíš dojmem, že ještě sama v tom tápeš a nevíš co chceš, protože manželovy potíže popíšeš tak, že rozhodně nevypadají neřešitelně a zadních vrátek k milenci se také vzdát nechceš.

Tak já myslím, nespěchej na to, nech si to projít hlavou, ale také to zbytečně nenatahuj a hlavně Ty sama se rozhodni, co vlastně chceš a podle toho dál jednej. Držím Ti

Souhlasím…

Jinak jsem ti chtěl pogratulovat k nádhernému prckovi, celéj taťulda, ne?? Taky bych chtěl takový mimčo!! Tak ať hezky roste, je zdravéj, ať se mu v životě daří a má štěstí!!  

S manželem jsem se snažila promluvit o tom tajném pití už mockrát. Bohužel se mnou mluvit nechce, dokola tvrdí, že on problém s alkoholem nemá, že není žádný alkoholik, že když chce, tak nepije. Léčit se nepůjde. Do práce jezdí autem, vrací se v podvečer, takže popíjí až po práci, není ještě ve stádiu, kdy by bez alkoholu nevydržel. Vždyť jsem to na něm kolikrát ani nepoznala. Ani nevím, jak dlouho takto tajně popíjí, já jsem mu na to náhodně přišla zhruba před 4 měsíci. Ale už to, že si lahve schovává, není normální a dle mého je to počátek alkoholismu,on si to ovšem absolutně nepřipouští. Jako důvod pití mi uvedl problémy v práci, starosti s opravou domečku… Teď vypadá, že zase nepije, ale jak to bude dlouho trvat? Týden, 14 dnů a zase dokola. Jinak je to slušný, pracovitý, odpovědný, starostlivý člověk, nemůžu o něm kromě tohoto říct nic špatného.

Co se týká našeho vztahu, tak když jsem se jej ptala, co chce, tak řekl, že zachránit naše manželství, že nás má rád a chce být s námi, ale nijak se nesnaží. To já to chci pořád dokola řešit, já na to navádím řeč, on ne. My spolu normálně komunikujeme, nehádáme se, zasmějeme se spolu, ale spíše mě připadá, že vedle sebe žijeme jako kamarádi než jako manželé. řekla jsem mu, ať mě obejme, tak mě objal, ale bylo to takové chladné, bez citu, ale to zase nechci házet jenom na něj, u mě jsem to taky tak cítila, prostě nic.....Jenom kamarádské obejmutí. Mě připadá, že už to ani nepůjde, abychom k sobě cítili nějakou vášeň nebo přitažlivost, jestli mi rozumíte. Nebo jestli to chce čas, fakt nevím..... S milencem si už nepíšeme, už na něj ani moc nemyslím, poblouznění už naštěstí opadá i když venku z toho ještě nejsem, to ne, občas si na něj vzpomenu.....Je pravdou, co píše TaťkaF. Dost v tom tápu a sama nevím co chci. S manželem jsme si i řekli, že pokud bysme neměli k sobě žádné závazky - syna, hypotéku, tak spolu nejsme a rozejdeme se. Já prostě k němu už nic necítím, mám ho jen ráda. A připadá mi, že je to stejné i ze strany manžela i když on tvrdí, že ne, ale podle toho jak se chová, mi to tak připadá.

Jo a někdy pomůže třeba změnit HA, nebo koupit chlapovi nějaký parfém, který ti bude vonět.. Prý to někdy fakt zabere Prostě přitažlivost je o vůni, o hormonech, o chemii v těle. Vlastně jí nejde rozumově ani jinak ovlivnit. Ale jestli jsi byla poblázněná do jiného, ještě bych chvíli počkala, až to úplně vyprchá. Ale jinak je úplně normální a běžné, že ta vášeň, sexuální přitažlivost trvá prostě cca 2 roky, někde jsem četla, že je to akorát taková doba za kterou chlap stihne oplodnit ženu a zůstane s ní po dobu těhotenství a prvního roku dítěte, pak už si ta žena poradí sama a proto ta přitažlivost zaniká, aby člověk mohl plodit potomky dál a samozřejmě s jiným partnerem - v tomhle jsme jako zvířata, hodně pudoví. Ale my jsme lidé, proto je pro nás důležitá láska, aby dva spojovalo něco víc, než jen fyzická přitažlivost, protože ta vyprchá. Takže to, že necítíš, vášeň bych neřešila. Asi bych se zaměřila na obnovu lásky mezi vámi, aby ti jeho polibky a dotyky byly příjemné. Jenže na každého zabírá něco jiného, neexistuje univerzální rada. Zkus zavzpomínat, co na vás zabíralo nejvíc v době, kdy jste do sebe ještě byli zamilovaní.

Píšeš, že je slušný, pracovitý, odpovědný, starostlivý člověk, nemůžeš na něho říct cokoliv špatného. Tak zkus tyhle jeho vlastnosti na něm milovat. Já vím, píše se to lehce. Ale když si vzpomenu na mojí první lásku, tak vím, že jsem toho člověka strašně milovala, ale nevěděla jsem proč. Jen jsem cítila lásku a touhu. Až to vyprchalo, tak jsem nechápala, co jsem to na něm vůbec milovala. Taková nevyzrála láska. Ta dospělá láska se liší právě tím, že já přesně vím, proč toho člověka miluji. Miluji na něm, že je pracovitý, odpovědný, starostlivý člověk, který nás má rád a pečuje o nás. Ale je tady ten ALKOHOL a to je ta překážka, proč jsi přestala cítit lásku. No já věžně nevím co poradit, tady by pomohlo, aby s tím alkoholem přestal, ale jak to udělat, netuším. To chce radu odborníka.