Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Nemiluji manžela, ani on mne
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
Tattiana
21.2.11 18:00
No já mám z Tvého příspěvku pocit, že jsi rozhodnutá… ODEJÍT!!!!
Já osobně si manželství (partnerství) bez lásky!!! nějak neumím představit. Pokud zůstaneš, tak synovi necháš tátu, ale co sobě???
I když každá rada drahá, co? Zkus sepsat na papír důvody pro a proti setrvání…
Hodně štěstí!!!
- Citovat
- Upravit
Anonymní
21.2.11 18:01
Ahoj,
být spolu jen kvůli dítěti nikam nepovede.. a pokud je super táta,tak může být i poté co byste se rozešli né? Pokud jste rozumní a domluvíte se..
- Citovat
- Upravit
21.2.11 18:13
Zůstávat spolu jen kvůli dítěti nemá smysl. Ale pokud si oba myslíte, že by to třeba ještě šlo nějak napravit, tak zkuste manželskou poradnu. Jinak je lepší se rozejít zařídit si každý svůj vlastní nový život a pokud jste oba rozumní a dokážete se v klidu domluvit, tak to bude pro syna docela schůdné. Pokud se rodiče po rozvodu nehádají a neplivou na sebe špínu, tak to děti snáší lépe.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.2.11 18:19
A nemůže to být třeba jen to zklamání v něm a do toho ještě ta krize ??? Nemáte třeba jednoduše ponorkovou nemoc,ať už jeden z druhého nebo ze stereotipu do kterého jste se třeba dostali???Možná, že ještě před tím, než bych se rozhodla pro deffinityvní odloučení bych zkusila dát životu jiný směr, najít nějaký plán(nejlépe společně) nebo cokoliv co by nadchlo jednoho i druhého. Pokud by ani toto nezabralo, tak bych v manželství nezůstávala. Pokud je dobrý otec teď myslím, že i nadále zůstane.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
21.2.11 18:26
Jsem na tom stejne.. akorat me manzel miluje a dela co mi na ocich vidi.. rikam si, ze je to snad z me strany chvilkove..
co se domluvit na „volnem“ manzelstvi.. pokud je to oboustranne mohlo by to fungovat..
- Citovat
- Upravit
21.2.11 18:35
Zkuste nějakou manželskou poradnu - ono občas pomůže, když si své problémy rozeberete s někým třetím - nestranným.
A taky vezmi na vědomí, že láska v manželství má strašně moc podob. Vztah se vyvíjí, mění, ale oba na něm pořád musí pracovat, ať je v jakékoliv fázi. Je pošetilé jen sedět, naříkat „já už ho nemiluju“ nebo „už to není co dřív“ a jen čekat, že se to samo změní… nezmění. Pokud ti za to ještě stojí (a ty jemu) - musíte aktivně něco dělat.
Ale pokud už oba nemáte ambice na vztahu mezi sebou nějak pracovat, raději se v klidu rozejděte. Pro všechny tři to bude nakonec asi lepší, než žít spolu - protože musíte (nebo by se mělo…).
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.2.11 19:00
Taky jsem pro poradnu. Pokud oba vidíte, že by bylo fajn znovu k sobě najít cestu a nejde vám to, tak tam byste mohli zjistit, jestli to vůbec ještě dokážete nebo zda máte jít raději od sebe. Ujasníte si to.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.2.11 19:15
Ahoj,
tohle může být momentální krize způsobená více událostmi najednou. Ještě bych to zkusila nějak napravit. Taky bych navrhovala tu poradnu, třeba se váš vztah dá nějak zachránit. Pokud je tam snaha na obou stranách.
Mluvila jsi o tom s manželem, chce to taky ještě zkusit? A proč nebo v čem ti lhal??
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
21.2.11 19:26
Bohužel to mám doma taky podobně, jen s tím rozdílem že mám děti dvě 
manžel mě a děti má rád (asi nemiluje), nespíme spolu, prostě to jde od desíti k pěti. Koukám že v tom nejsem sama 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
21.2.11 19:38
U nas je to stejne,jsme spolu jen kvuli diteti,ale kazdy bydlime zvlast,je u nas kazdy den,ale jen kvuli male,kvuli me urcite ne,nespime spolu,nic spolu nepodnikame.. ja stale casteji premyslim,ze uz si najdu nekoho jineho,protoze zit vedle nekoho kdo me nema rad nemuzu a ani nechci.
- Citovat
- Upravit
21.2.11 21:54
Zakladatelko,
jak uz tady psala ostatni devcata, zkusit odbornou pomoc a pokust se „postavit to na nohy“ a pokud to nepujde, nebo o to uz nemate zajem, tak cim drive to rozpustite, tim lepe. Bylo by to dobre nejen pro vas, ale i pro maleho. Uvedom si, ze ten maly ve vas ma zivotni vzory a tak jak se k sobe budete chovat vy, jeho mama a tata, tak se jednou velmi pravdepodobne k sobe bude chovat i on se svou zenou, nebo alespon on k ni. Pokud budete spolu zit bez lasky a naklonnosti a „rodinneho tepla“, tak pravdepodobne ani vasemu synovi v zivote nebude pripadat nic spatne ci divne na tom, chovat se ke sve zene napprosto chladne a bez citu. To chladne nemusi nutne znamenat zle, ale proste chladne a bez citu a to jiste neni nejlepsi vzor do jeho zivota.
A na co zapomente uplne nejvic, je „volne manzelsztvi“, tim byste tomu malemu pekne zamotali hlavu, bud to dejte dohromady, nebo jdete od sebe a zustante prateli. Mozna se podivite tomu, ze po rozchodu vam vsem muze byt mnohem lepe.
V tomto jsem s mymi sourozenci mel prakticky vzor v mych rodicich. Kdyz se rozvedli, tak jsme si mi deti pekne oddechli a od te doby to bylo bajo. Je fakt, ze nasi sli do extremu a i s jejich novymi partnery se vsichni perfektne zkamaradili a to pripoustim neni uplne bezne, ale vytezili jsme z toho nejvic my deti, nasi byli v pohode, my jsme meli novy strejdy a tety a dokonce jsme spolecne jezdili i na dovolenou. Byvali jsme 3 az 4 dospeli a 4 deti, takze jsme pusobili jak mensi tabor, ale diky soudnosti nasich a diky tomu, ze se nesnazili drzet za kazdou cenu manzelstvi kvuli nam, jsme meli i po rozvodu dale pekne detstvi. Jak by to vypadalo, kdyby se nasi nerozesli, ani nedomyslim.
Nerikam timto, ze to je nejaky univerzalni vzor, ale mam kolem sebe par lidi, co drzi manzelstvi jen kvuli detem a nejen chudaci oni, ale hlavne tech deti, co jim rodice nechteji trhat rodinu, je mi uprimne lito.
A take jak uz tu psala devcata, pokud je tata dobrej a jste oba rozumni, tak nic nebrani tomu vidat se spolecne i po rozvodu, mit maleho ve stridave peci a ver, ze i kdyz stridava pece je pro dite daleko narocnejsi, nez „normali rodina“, tak je pro nej porad prochazkou ruzovou zahradou oproti chladne a napjate atmosfere, kde se rodice nemaji radi a jsou k sobe jako led a jestli si necim muzes byt jista a to asi vis, tak tim, ze to dite vyciti a jako houba do sebe tuhle atmosferu a vzor chovani pojme.
Tak rozum do hrsti a drzim vam palce, at se vam podari domluvit a jak ku prospechu vasemu, tak hlavne ku prospechu maleho synka, vse zdarne vyresit. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
21.2.11 22:36
zdravm zakladatelku:
taky jsem prosla krizi, byli jsme pretizeni, hadali se, valcili o blbostech, lezli si na nervy. chtela jsem prastit dverma a vypadnout hodne daleko.
takova atmosfera dovede spolehlive city uhasit.
taky jsem pochybovala tom ze manzela miluji, pochybovala jsem o tom jestli je takovy jaky se m zda, no proste hruza 
zkouseli jsme lecos: oddelene dovolene, spolecne vikendy bez deti, cetli si knihy o vztazch o manzelstvi, byla jsem u pszcholozky. spolecne rozhovory jsme moc nevedli, koncili vzdy nepochopenim nebo hadkou.
pak jsem se vykaslala na to jak ten vztah vypada, jenom jsem pozorovala sveho manzela, zvlast kdyz treba nevedel ze se divam,
pozorovala jsem jeho ruce, ktere se mi vzdy libili, jak se smeje u sveho obibeneho sit comu, poslouchala jsem jak v noci dycha, vnimala jsem jeho vuni…
a ono se to nejak vratilo.
nerikam, ze je to ted idealni, , a nevim jestli bude, ale muzu rict, ze se milujeme a ze chceme spolu byt.
pokud jste se kdysi opravdu milovali, tak ono to tam nekde zakopane je, je jen potreba mit zajem to vykopat.
chapu vsak, ze kdyz si lidi moc ublizi, nebo se uz dlouho snazi, tak neni sila kopat.
- Citovat
- Upravit
22.2.11 00:05
Posledni anonymko, to je moc hezke, co se Vam povedlo, pred tim smekam 
A davam Ti za pravdu v tom, ze pokud to ublizeni neprekroci hranici, zpoza ktere se uz neda vratit, tak se leccos zachranit da a lidi by se o to meli pokouset. Ale pokud se ta hranice prekroci, tak uz nebyva cesty zpet a pak pokusy o zachranu obvykle napachaji vice skody nez uzitku. Toto je potreba dobre zvazit, zda uz tato hranice nebyla prekrocena a podle toho se rozhodnout, zda to jeste zachnanovat, nebo se rozejit dokud to jeste jde jako pratele a to je v takovem pripade to nejhodnotnejsi, ceho se da v zajmu cele rodiny dosahnout
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Minewka
22.2.11 00:28
Ahoj…tiež by som skúsila poradňu…zachrániť vzťah…
A ostávať vo vzťahu kôli dieťaťu??
Ak ho máte naozaj radi a nedokážete svoj vzťah už „opraviť“ - 100× lepší je rozvod..
Vychovávať dieťa v nejakom „pseudovzťahu“ nie je dobré..
Radšej nech dieťa vie, že to nevyšlo..raz to pochopí..
Ako vyrastať v nefungujúcom manželstve a myslieť si, že takto to má vyzerať… 
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahoj holky, ptám se na Váš názor, zda zůstat v manželství,když už ani jeden se nemilujeme, přežíváme vedle sebe. Několik měsíců máme krizi, zapříčinil ji manžel svým lhaním, já mu přestala věřit. Následovalo asi měsíční odloučení, jelikož jsme se jenom hádali, je to 14 dnů co se vrátil, sice se už nehádáme, ale jinak k ničemu to nevede, nic mezi námi není, necítíme lásku. Máme spolu syna skoro tříletého. Jsme spolu třináct let od svých 17, takže první vážný vztah. Několik měsíců spolu ani nespíme, já nemám ani chut, netoužím po tom, aby mě obejmul či pohladil. Jinak jako otec funguje skvěle, pomáhá mi v domácnosti, ale já takto bez lásky nedokážu žít. Nejsem šťastná. On taky ne. I když tvrdí, že by si přál, aby to bylo mezi námi jako dřív, nevidím z jeho strany žádnou snahu. A upřímně-ani nevím, jestli chci, aby se snažil. Jediný důvod, proč pořád vyčkávám, že se to spraví, je syn, nechci mu brát tátu. Proto se v tom plácám a nevím si rady