Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@zzz111 Tvůj příběh mi nápadně připomíná jedno mé bývalé přátelství. Netvrdím, že je to analogický příběh k tvému, a doufám, že dopadne jinak. Nicméně na základě této osobní zkušenosti nemám ráda lidi, kteří nemají vyřešený svůj osobní život a nevědí co chtějí. Tito lidé jsou totiž neskutečně otravní, únavní a hlavně nevyzpytatelní - v jakémkoli vztahu. Měla jsem kamarádku, která žila se svým přítelem. Jednoho dne si k tomu přibrala paralelní milenecký vztah. Trval zhruba rok. Byla jsem její velká kamarádka, tak jsem to s ní pořád řešila, litovala ji a měla obrovské pochopení, že se nemůže rozhodnout. Tento vztah skončil a za dva měsíce znovu. Pořád jsem byla její kamarádka, vše se opakovalo, ale už mi to nebylo moc příjemné, nehledě na to že se to provalilo a blablabla. Zůstala se svým přítelem dál no a co se nestalo - vše se zopakovalo i po třetí. Kamarádka se opět nemohla rozhodnout pro kterého. Pořád váhala a blablabla. Jednou jsme šli na diskotéku i s jejím milencem. Když odešla na toaletu, její milenec to na mě zkusil. Přiznám se, že se mi to do té doby nikdy nestalo a ani po té. Když má kamarádka stále propadala velké beznaději, pro koho se má rozhodnout, chtěla jsem ji pomoci a řekla jsem ji o příhodě na diskotéce, aby věděla, co je to za šmejda a že za to vážně nestojí. No nakonec to dopadlo tak, že se to obrátilo proti mě jistým podrázem. Přátelství jsem ukončila a těmto lidem se obloukem vyhýbám a závěr? Jak může být někdo dobrým přítelem, když klame i svého nejbližšího (intimního) partnera?
A jak ona dopadla? To už znám jen z vyprávění. Nakonec se s přítelem vzali, koupili baráček, pořídili dvě děti a rozvedli se ![]()
@káťa píše:
To ti všichni přejeme, ale zakladateli to nic nepřinese. On chtěl poradit, co dál v jeho situaci…
Nemyslím si, že manželka váhá mezi zakladatelem a kolegou. Váhá mezi kolegou a nepříjemnostmi (oznámit to rodinám a přátelům a být před nimi za tu nejhorší, stěhování, ublížení partnerovi atd.)
Dokud nemáte děti, šla bych od toho. To na životní lásku nevypadá. Ano, zamilovanost může po čase odeznít, ale jí to nadšení z tebe pustilo již poněkud dříve. Vyprdni se na ní a uvidíš - buď se jí rozsvítí a bude tě chtít zpět ( a pak to bude na tobě) anebo půjdete každý svou cestou a ty si alespoň ušetříš další měsíce žití v trápení…
Ona uz pred svadbou vahala ci hej ci nie, a rozhodla sa pre svadbu kvoli vonkajsiemu tlaku, nie kvoli sebe samej. Presne to iste mi robil moj byvaly. Vnutorne neisty, ale nechcel vyzerat zle pred ludmi co ho poznali. A mne tento pribeh pride taaaak podobny tomu mojmu. Tiez som cakala kedy sa to zlepsi, kedy mu konecne zapne, kedy zacne on byt spokojny vo vztahu. To vsetko co nefunguje, nefunguje v hlave zakladatelovej zeny. A ja neverim tomu, ze to ide zmenit zvonku. (Jo, a mimochodom, u nas to tiez bolo tak, ze ma uhnal on
)
Tak zakladatel by se měl podívat pravdě do očí… a ženskou vypakovat ven, ta ženská tě nikdy pořádně milovat nebude, jsi jen něco čemu se říká převozník…
Ahoj, řeším něco podobného. V poslední době to mezi námi začalo skřípat. Vykládal jsem si to mojí prací, že většinu času trávím v práci a vyděláváním peněz když přítelkyně nemůže najít nic stálého. Hádali jsme kvůli blbostem a já hledal chybu v sobě, až řekla konec, že to takhle nejde dál a já se odstěhoval. Ale po pár dnech se začali objevovat, zcela jiné náznaky pravého pudla problému. Od května si začala na seznamce hledat novou známost a začala s muži scházet, když jsem byl v práci. Vím minimálně o 2-3. Několikrát mi to říkala i naše malá dcerka a já jsem to bral za její blábol vzhledem k její fantazii, ale teď Vím, že to byla pravda. Nedávno jsem dostal i anonymní email s tím to důkazem ale měl jsem růžové brýle a své partnerce jsem věřil. A teď to vím, že je to chyba. Může se jednat pouze o úlet ale, pokud si to dopředu, nějak již plánuje tak to myslí opravdu vážně. Stejně jako je to s vraždou s afektu anebo s vraždou s přípravou.
Nad vším jsem ještě přemýšlel a uvědomuju si, že opravdu budu muset udělat razantní krok. Tento víkend spolu jedeme do zahraničí a mám v plánu to s ní probrat. Čekal jsem dost dlouho a ona sama už musí vědět, kam směřuje. Když to budu brát od začátku, kdy to na ní kolega začal zkoušet, uplynulo už půl roku a to si myslím, že není zas tak krátká doba.
Dostávám se do stádia, kdy si uvědomuju, že jí mám moc rád ale zároveň si nedokážu představit, že bych po tom všem s ní mohl žít. Zvlášť kvůli té nerozhodnosti. Nedokážu si představit, že by tohle udělala ve chvíli, kdy by byly děti.
Buď se konečně rozhoupe, a její rozhodnutí bude bez jakéhokoliv „ale“ a pochybností, nebo jdu od toho.
Uvidím, co mi řekne. Naštěstí mám velkou výhodu v tom, že na mé ženě skoro vždycky poznám, že lže… Sama mi přiznala, že vždycky, když jsem jí podezíral to bylo opodstatněné.
S manželkou jsem ještě mluvil a zajímal se, jak to probíhá na „druhé straně“. Řekla mi, že pro tuto chvíli, na její přání, se s kolegou stýkají pouze pracovně a jinak spolu nekomunikují, nikam nechodí. Občas mám ale takové pocity, že to není úplně pravda. Snažím se to ale zatím neventilovat. Nehlídám jí, nekontrolu jí, snažím se jí věřit.
V tuto chvíli, jak mi mnozí doporučovali, začínám zase trochu žít. Už každý den nespěchám hned po práci domů. Po dlouhé době jsem taky začal chodit do posilovny, víc se stýkám s kamarády a taky kamarádkami. To mi pomáhá asi nejvíc. Uvědomuju si, že jsou i další holky/ženy, se kterými se dokážu cítit dobře (samozřejmě ve vší počestnosti
)… V našem vztahu jsem se od okolí a původních přátel hodně odřízl. Žil jsem v podstatě prací a ženou. Teď vidím, že to byla chyba… ![]()
Taky jsem začal nastěhovat posilovnu a je to opravdu fajn a co se těch přátel, tak to máš pravdu.
@Denis11 píše:
Ahoj.. budu to brát tak, co si myslím že by na mě osobně a i na mé kamarádky působilo nejvíce.. kamarádka to totiž udělala svému skoro manželovi po 8mi letech.. on se sebral a řekl, jí že odchází. NEUKONČIL TO, NECHAL JÍ V NEJISTOTĚ. tak aby poznala okamžitě o co přišla, jak to bude bez něj zvládat a hlavně- milenec dostal strach, že je to vážný a zařadil zpátečku. Ona si uvědomila, že bez něj nakonec být nemůže, že tamto bylo jen poblouznění a že se chce vrátit do své jistoty a zázemí. Že nechce začínat někde znovu s tím, že by to taky nemuselo vyjít. Ale jde o to vydržet nechat jí vydusit, nepsat, nevolat a nevídat se.
Myslím si, že tohle je moc dobrá rada. Pokud Vám můžu poradit, udělejte to. Nechte ji ať má možnost uvědomit si o co přichází. Má možnost volby (i když je pro to pro Vás těžké hlavně čas, ale z mé zkušennosti vím, že vše zlé, i to hodně zlé, je pro něco dobré)a pokud je rozumná, tak si uvědomí, že pro realný partnerský život se všemi věcmi, které přináší ji ta chemie bude jsksi na… houby. Pokud si připustí, že skutečná láska je v něčem jiném, než poblouzněních citech a zvedlé hladině hormonů, tak si zvolí Vás. Dal jste jí hodně a můžete ještě dát, pokud si to uvědomí. Pokud ne a rozhodne se pro toho druhého, tak ji nechte, rozhodně si Vás nezaslouží.
Ještě jedna dobrá rada - pokud by zůstala s Vámi, bude nutné ji odpustit, jinak to bude skřípat dál. Prostě jít dál, posunout se. Zlomená ruka se zahojí, ale člověk si jí neláme znovu, aby si připomínal bolest, ale naopak snaží se aby se zahojila a pak jí rozhýbe a jde se dál…
@JedenTypan píše:
Uff, co to je dneska za „chlapy“.. ty tady resis takova sracky jako, ze ji nechas rozmyslet a podobne nedustojne chovani.. vubec nechapu
Přesně něco v tomhle smyslu bych napsal před rokem… Kdo si to ale nezkusí, neví o čem to je.
Pokud bysme se hádali, nedokázali se na ničem shodnout, nekomunikovali… prostě náš vztah by už dlouho mířil do pr..le, asi bych to taky řešil jinak.
Takle se to snažím ještě zachránit. Ano, má žena je poblblá a neví co chce. Má růžové brýle a motýlky v bříšku a proto se na hodně věcí nedokáže dívat reálně. Nemíním čekat donekonečna. Teď to spíš dělám pro svůj pocit, že jsem to zkusil. Ano, prásknout dveřmi opravdu může být nejjednoduší řešení…
@smoulinka71 píše:
@zzz111 A jak vám to spolu klapalo v posteli?
Samozřejmě intenzita je v poslední době trochu horší. Jinak náš intimní život byl vcelku normální 2-3 x týdně a myslím, že jsme si seděli. Od svatby to už ale nebylo o experimentování a snaze posunout to někam dál, oživit to, zkusit něco nového, ne z její strany. Nic jsem jí ale nevyčítal, chápal jsem únavu a trochu si to vysvětloval její pohodlností. Teď je to samozřejmě jiné, chladné, divné…
@zzz111 No tak teď to chápu, teď je to jasné. Pro tebe bude určitě nejlepší ji dát najevo, že na ni nebudeš čekat donekonečna, chodit víc mezi lidi. A víš něco o tom jejim milenci. Na tom taky bude hodně záležet. Jakou jistotu v něm bude mít. Ženský mají rádi jistotu a pokud ji u něj nebude mít, tak ji spadnou růžové brýle a vrátí se k tobě. A ty už budeš někde jinde a ona pak začne bojovat o tebe. ![]()
@Denis11 píše:
Ahoj.. budu to brát tak, co si myslím že by na mě osobně a i na mé kamarádky působilo nejvíce.. kamarádka to totiž udělala svému skoro manželovi po 8mi letech.. on se sebral a řekl, jí že odchází. NEUKONČIL TO, NECHAL JÍ V NEJISTOTĚ. tak aby poznala okamžitě o co přišla, jak to bude bez něj zvládat a hlavně- milenec dostal strach, že je to vážný a zařadil zpátečku. Ona si uvědomila, že bez něj nakonec být nemůže, že tamto bylo jen poblouznění a že se chce vrátit do své jistoty a zázemí. Že nechce začínat někde znovu s tím, že by to taky nemuselo vyjít. Ale jde o to vydržet nechat jí vydusit, nepsat, nevolat a nevídat se.
@Šárka x píše:
Myslím si, že tohle je moc dobrá rada. Pokud Vám můžu poradit, udělejte to. Nechte ji ať má možnost uvědomit si o co přichází. Má možnost volby (i když je pro to pro Vás těžké hlavně čas, ale z mé zkušennosti vím, že vše zlé, i to hodně zlé, je pro něco dobré)a pokud je rozumná, tak si uvědomí, že pro realný partnerský život se všemi věcmi, které přináší ji ta chemie bude jsksi na… houby. Pokud si připustí, že skutečná láska je v něčem jiném, než poblouzněních citech a zvedlé hladině hormonů, tak si zvolí Vás. Dal jste jí hodně a můžete ještě dát, pokud si to uvědomí. Pokud ne a rozhodne se pro toho druhého, tak ji nechte, rozhodně si Vás nezaslouží.
Ještě jedna dobrá rada - pokud by zůstala s Vámi, bude nutné ji odpustit, jinak to bude skřípat dál. Prostě jít dál, posunout se. Zlomená ruka se zahojí, ale člověk si jí neláme znovu, aby si připomínal bolest, ale naopak snaží se aby se zahojila a pak jí rozhýbe a jde se dál…
Tohle je asi skutečně to nejlepší, co bych mohl udělat. Chci ale počkat, jak dopadne společný prodloužný víkend. Je možné, že se společně domluvíme a dospějeme k tomu, že to prostě dál nejde… Občas mám pocit, že se mi ani nedokáže pořádně podívat do očí. Že možná už kvůli tomu, co udělala, se mnou nedokáže žít. Nevím, jsou to jen takové mé snůšky myšlenek a konstrukcí.
Už ale vím a jsem pevně rozhodnutý, že nebudu dál čekat jako pejsek na povel. Pokud tedy víkend nerozhodne, sbalím se a odejdu… Každopádně ještě jednou díky za rady!
Nechcem strasit, ale ja som na byvaleho pritlacila, aby sa rozhodol. A on sa rozhodol tak, ako som chcela ja, uznal ze je to spravna volba. A zacal byt vnutorne nespokojny, ozvali sa jeho stare pochybnosti a vahania, a zacal hladal ako dosiahnut, aby sa aj vlk nazral, aj koza ostala cela. Nedal to, a v ramci zachovania jeho dusevneho stavu zo vztahu vycuval
(aby zistil ze to bola chyba ked uz nebola cesta spat
)
Ale myslim ze Ty svoju zenu poznas, a vies ako sa rozhoduje pod tlakom, a ako sa vie vysporiadat s nasledkami vlastnych rozhodnuti, tak mozes predpokladat ako to dopadne.
@zzz111 Čím víc na ni budeš tlačit, tím víc ji budeš protivný. Můj manžel, když jsem od něj odcházela, tak mi každý den dával na postel kytici růží, každý den jednu, večer vařil večeře. Bože jak mi tím byl protivný. Cítila jsem se provinile.
@zzz111 píše:
@Denis11 píše:
Ahoj.. budu to brát tak, co si myslím že by na mě osobně a i na mé kamarádky působilo nejvíce.. kamarádka to totiž udělala svému skoro manželovi po 8mi letech.. on se sebral a řekl, jí že odchází. NEUKONČIL TO, NECHAL JÍ V NEJISTOTĚ. tak aby poznala okamžitě o co přišla, jak to bude bez něj zvládat a hlavně- milenec dostal strach, že je to vážný a zařadil zpátečku. Ona si uvědomila, že bez něj nakonec být nemůže, že tamto bylo jen poblouznění a že se chce vrátit do své jistoty a zázemí. Že nechce začínat někde znovu s tím, že by to taky nemuselo vyjít. Ale jde o to vydržet nechat jí vydusit, nepsat, nevolat a nevídat se.Tohle je asi skutečně to nejlepší, co bych mohl udělat. Chci ale počkat, jak dopadne společný prodloužný víkend. Je možné, že se společně domluvíme a dospějeme k tomu, že to prostě dál nejde… Občas mám pocit, že se mi ani nedokáže pořádně podívat do očí. Že možná už kvůli tomu, co udělala, se mnou nedokáže žít. Nevím, jsou to jen takové mé snůšky myšlenek a konstrukcí.
Už ale vím a jsem pevně rozhodnutý, že nebudu dál čekat jako pejsek na povel. Pokud tedy víkend nerozhodne, sbalím se a odejdu… Každopádně ještě jednou díky za rady!
Víc hlav víc ví, nadruhou stranu rozhodnutí je na Vás a já Vám přeji, ať jste přes to vš v životě šťastný.
P.S.ona se nestydí, možná opravdu už není ta láska k Vám tak velká, jen neví jak to říci, protože nechce zranit, ale neuvědomuje se, že tak bodá ještě víc. Ale to jen dedukce, možná to tak není.