Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Keyllah píše:
krásné jak všem jde i o blaho toho dítěte -) to nikoho nezajímá, jaké to bude pro něj?
ano toto je bezersporu to nejhorsi na cele veci. Nicmene porad to pro me neni duvod to nerict. Ja nevim, ja bych nechtela zit s nekym, kdo mi takto podvedl - ve vsech vyznamech toho slova zde. Stejne tak verim, ze to dite to nejak zvladne, ted jen teoretizuju, protoze nikdo nevi presny scenar, ale odchod „tatinka“ by nejak zvladlo. Myslim, ze lepe nez napr v 15 kdy by nenavidelo i matku… ![]()
@Mango_Lassi píše:
@Bábrdl @saadet to me spis prekvapuje, ze jste s techto nazoru tady tak odvarene. Tady zenske dokazou obhajit cokoli vcetne nevery, hlavni argument je „kdyz se ti to nestalo, tak nemuzes soudit“
@Lenca27 píše:
Me by zajimalo, co byste jako matky delaly, kdyby vam ve trech letech ditete nekdo rekl, ze vase dite neni vase. Vzdaly byste se ho? Predpokladam, ze ne. Takze byste ho dal vychovavaly, akorat se pritom trapily. Pro koho by to odhaleni bylo dobre? Pro vas? Pro dite?
jasně že ybch chtěla vidět a vědět kde je moje dítě a jak žije. Jenže tady ona to ví a dělá z něj blbce, hlavně že se nějaký trubec našel a bude dítě živit a celý život platit ![]()
@Keyllah Ano, to se stát může, ale co když se to díte dozví v 15 a dokonce života bude mít s matkou špatné vztahy, bude mámu nenávidět za to co udělala a bude to mít vliv na vztah mezi dítětem a matkou??
@zoidberg píše:
To nevím, ale nejspíše by to dopadlo jako rozchod s paní, která měla jen vlastní dítě a já bych ho pár let živil a vychovával. Bylo by mi smutno, ale moje dítě to nebylo. Chtěl bych mít vlastní a chtěl bych, aby po mě dědilo geny a majetek. A ne aby se dělilo s dítětem chlapa, co mi ojížděl ženu.
Což je naprosto pochopitelné, ale jen čistě ze zvědavosti a hypoteticky -) kdyby ti s touto paní bylo jinak super, vše klapalo, dítko by jsi miloval a ono tebe, nebyla by ti ta varianta „nic se nedozvědět“ milejší? Já za sebe můžu říct, že bych raději byla za šťastnou blbku, co nic netuší, než za nešťastnou podváděnou, protože s něčím takovým bych se do konce života nevyrovnala…
@Keyllah píše:
Za situace, kdy to dítě vychovávám jako vlastní, miluju ho, tak bych to vědět nechtěla…
dobre, to dokazu pochopit. Ale odprosti se od pocitu „matky“, ber to jako manzelka/partnerka (vim, ze u zenske to nejde, tak hypoteticky), ze ti chlap zahybal a vedel, ze dite nemusi byt tvoje a nic nerkne…
@tatana2 píše:
@saadet mě to nepřijde normální, ale přijde mi to teď jako alibismus - ok, já sem kr.va, vyspala sem se s jiným, dítě, který si myslíš, že je tvoje, je jeho. Moje milé dítě, tvůj tatínek není tvůj tatínek, tvoje babička a děděček taky nejsou tvoji prarodiče. Vypořádejte se s tím jak chcete, já sem čestná, přiznala jsem se a odlehčila jsem svému svědomí, haleluja… no to je paráda! jinak já dítě mám a kdyby mi řekli, že není moje(ikdyž to moc dobře nejde) tak bych ho nenechala vzít
Opakuju: všichni chlapi tady píšou, že by to vědět chtěli. ![]()
@LuSof píše:
@Keyllah Ano, to se stát může, ale co když se to díte dozví v 15 a dokonce života bude mít s matkou špatné vztahy, bude mámu nenávidět za to co udělala a bude to mít vliv na vztah mezi dítětem a matkou??
Jenže tady není dobré řešení, dítě i muž budou trpět vždy. Po 15,20,30letech, kdoví jak by kdo reagoval, třeba ty to neprasklo…ach, jo, všechny scénáře jsou na dvě věci. Měla to říct hned a hned udělat testy, co poradit teď netuším…
@Keyllah píše:
Jenže tady není dobré řešení, dítě i muž budou trpět vždy. Po 15,20,30letech, kdoví jak by kdo reagoval, třeba ty to neprasklo…ach, jo, všechny scénáře jsou na dvě věci. Měla to říct hned a hned udělat testy, co poradit teď netuším…
Asi tak, ve finále? At si každý dělá co chce.. Každý svého štěstí strůjce
sorry jestli jsem to napsala blbě ![]()
@Keyllah píše:
Což je naprosto pochopitelné, ale jen čistě ze zvědavosti a hypoteticky -) kdyby ti s touto paní bylo jinak super, vše klapalo, dítko by jsi miloval a ono tebe, nebyla by ti ta varianta „nic se nedozvědět“ milejší? Já za sebe můžu říct, že bych raději byla za šťastnou blbku, co nic netuší, než za nešťastnou podváděnou, protože s něčím takovým bych se do konce života nevyrovnala…
Nevyrovnal bych se s tím, kdybych se to dozvěděl až v dospělosti dítěte, čímž by mi takřka vymizela možnost mít vlastní dítě. Radši bych se to dozvěděl co nejdříve, abych tu možnost získal ještě v produktivním věku. Dozvědět se to v padesáti, tak mě mrdne.
jinak i vztah s vrahem ti může klapat, ale pokud se dozvíš, co za zvrácenosti tvůj muž udělal, asi by jsi ho dál už nemilovala. Proto bych to chtěl vědět a s podvodnicí se okamžitě rozejít. Nemluvím o jednorázové nevěře, to bych asi dokázal skousnout, ale o vědomém podvodu, což předložení kukačky bezesporu je.
@saadet píše:
dobre, to dokazu pochopit. Ale odprosti se od pocitu „matky“, ber to jako manzelka/partnerka (vim, ze u zenske to nejde, tak hypoteticky), ze ti chlap zahybal a vedel, ze dite nemusi byt tvoje a nic nerkne…
Jasný, představa, že žiju s někým kdo mi každý den lhal je úděsná, vzala bych ho na první dobrou paličkou. Ale nevím, jestli bych v situaci, kdy bych měla třeba větší dítko a vztahy mezi „tatínkem“ a dítětem byly super a ukázalo se, že biologicky nejsou rodič s dítětem, jestli bych to dokázala říct a vše zničit. Zničit tomu dítěti dětství a chlapovi vzít veškeré iluze…naštěstí tohle řešit nemusím, chlapovi jsem nikdy nezahla, ale jako matka vím, že dítě je pro mě vším. Takže co když váhá zakladatelka nejvíc s ohledem na své dítko? její vinna je bezesporu, ale to váhání zda to říct či neříct není až tak nepochopitelné…
Také by se mohlo stát, že od sebe v budoucnu odejdou z jiných důvodů a on bude platit alimenty.
@LuSof píše:
Asi tak, ve finále? At si každý dělá co chce.. Každý svého štěstí strůjcesorry jestli jsem to napsala blbě
hele, třeba se po těch testech zjistí, že partner je otcem dítěte a vše bude ok -) ona se může do konce života činit, aby byla tou nejlepší matkou a manželkou. Pokud otcem nebude bude záležet na to, jaké má zakladatelka „koule“ a svědomí…
@Keyllah píše:
Jasný, představa, že žiju s někým kdo mi každý den lhal je úděsná, vzala bych ho na první dobrou paličkou. Ale nevím, jestli bych v situaci, kdy bych měla třeba větší dítko a vztahy mezi „tatínkem“ a dítětem byly super a ukázalo se, že biologicky nejsou rodič s dítětem, jestli bych to dokázala říct a vše zničit. Zničit tomu dítěti dětství a chlapovi vzít veškeré iluze…naštěstí tohle řešit nemusím, chlapovi jsem nikdy nezahla, ale jako matka vím, že dítě je pro mě vším. Takže co když váhá zakladatelka nejvíc s ohledem na své dítko? její vinna je bezesporu, ale to váhání zda to říct či neříct není až tak nepochopitelné…
Za zájem dítěte se dá na emiminu schovat všechno. Jasně, že je v zájmu dítěte mít milujícího trubce, co ho bude citově a finančně podporovat, než biologického otce nabíječe, co nemá zájem.
Ale… Někdy by se prostě měl člověk zachovat slušně.
Znám lidi, co podvedli své sourozence, obrali je o dědictví po rodičích a taky to můžou skrývat za zájem o dítě.