Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Anonymní píše:
Promiň, nějak jsem to přehlídla. Nevím, asi mě nenapadlo ji pro ten sirup poslat. Starší i mladší si vzali chleba se sunkou, my s manželem česnekovou pomazanku, byl tam salát, rohlíky, bagety, prostě mi přišlo, že by si měla vybrat a nevymyslet si.
Neumíš nastavit hranice. Proč se jí chceš zavděčit?
Bych dětem s prominutím z vysoka nas.rala vymnoukavat si hovadiny. A že by to dělaly, kdybych je nechala, nejsou to zrovna bezúdržbový kousci.
Jenže já jsem asi na rozdíl od tebe dost důsledná. A taky ti zásadní stanovení pravidel a hranic nastalo už ve skolkovem věku. Začít vychovávat dítě 10+ je dost pozdě. A doma nikoho neobskakuju a neobsluhuju.
@Anonymní píše:
Ano, to máš pravdu. Šlo o to, že jsme řekli že sladké se kupovat nepůjde a ostatní se s tim srovnali, ale asi příště jí to dovolíme a tím pádem i ostatním, tu zbylou šunku a pomazanky vyhodím a ušetřím si nervy. Přišlo mi to právě jako ústupek a zas každý říká neustupovat, trochu se v tom placame. Kluci mají tu pubertu takovou klidnější. Dá se s nima domluvit.
Vidíš, jak to hrotíš? Přečti si to po sobě a přemýšlej. Vy razíte všichni nebo nikdo. Se nediv, že se vše ve zlé obrací.
Nemá dcera nějaké trápení? Nebít a nešikanovat děti je podle mě v pořádku, ale toho dbila a kávu ze sebe vážně děláte sami. Běžet pro sirup, aby jedenáctileté dítě neumřelo žízní, to je fakt vtipný, promiň. Radit teda „nemůžu“, neb sama mám děti menší (nejstarší bude mít 9), ale napíšu, co bych zkusila. Já bych si s ní o tom zkusila promluvit v době, kdy všichni budete příčetní (což je, jak sama říkáš, skoro pořád)… Řekla bych co mi vadí a proč a zeptala se, co jí k tomu vede a ideálně se domluvte, jak se to bude řešit příště - jako je pro mě v pohodě udělat ti místo sirupu kakao, ale jestli trváš na sirupu, tak ho buď můžeme koupit při dalším nákupu a nebo si pro něj můžeš dojít sama nebo ať navrhne jiné řešení. Není pro mě ale v pohodě, abys po mně vřískala a už vůbec tím nedocílíš, abych ti vyšla vstříc. Jo a za polité tričko bych se omluvila - to, že se ona chová jako pipka (což se dá pochopit, fakt zkouší ty hranice a bohužel zatím nenachází) neznamená, že se tak máš chovat taky - naopak, od tebe má odkoukat ty vhodné reakce. Jako že je v pořádku neudržet se a zareagovat jinak než bys ideálně chtěla, ale pak je fajn se omluvit a vyříkat si to.
Ideální je jednat s dítětem (kýmkoliv) tak, aby se u toho nikdo necítil jako dbil, ale zase to ber v klidu, protože pro dítě na prahu puberty bude dbil úplně každý rodič.
Podle mě je teď klíčové
1. Najít svoji sebedůvěru
2. Neztratit její důvěru
Seš skvělá máma a moc ti držím palce ![]()
@Anonymní píše:
Protože nepije a mám o ní strach.
Kolik dětí leklo, protože chtělo vytrestat rodiče?
Neblázni…však ona by se napila…ví, že si taková, tak ti hraje na tuhle strunu…
@Anonymní píše:
Takže tvoje ráda je dát dceru do dětského domova. To si děláš srandu.Možná se radši nevyjadřuj, normální nejsi především ty. Kolik dětí jsi vychovala? Kolik jich máš v pubertě?
Je to rozmazlenej fracek - vaše práce. Co jste do ní vložili, to vám vrací. Je zralá na diagnosťák… Pěkně s váma cvičí…a to jí teprve 11… Z tvojí strany snad nemůže být o výchově ani řeč. Co je výchovného na tom se jí doprošovat a skákat, jak píská… Kdyby to byla diagnóza, tak by se to projevilo už dřív… Díky vám to bude mít v životě hodně těžké…
Tohle nedělá až teď, že? My máme stejně starou „princeznu“. Od malinka je to palice paličatá (paní učitelka teda říká, že je cílevědomá
) a podobné scénky (tohle jíst nebudu a pít nebudu) zkoušela jako předškolačka. A jo, vydržela celý den nepít. Nejvíc pomohlo neustupovat - vodu máš v kohoutku, až budeš mít žízeň, napij se. Nazdar. A postupně to přešlo. Ustupovat jí, tak jsme na tom teď v jejích 11 stajně jako vy.
Občas ji dodneška něco vyvede z míry, např. když s něčím počítá a ono to, z nějakého důvodu, nedopadne. Ale stačí jí jen sdělit, proč to nedopadlo, chvíli na ni nemluvit (nepřemlouvat, zbytečně se v tom nerýpat), nechat ji tvářit se nafučeně, ona si to v hlavě přechroustá a za pár minut už funguje normálně.
A teda jak děti nebiju, tak mám obavu, že v případě, že by mi řekla, že jsem kráva, tak mi ta ruka asi vyletí. Ale neřešilo by to lautr nic, spíš by to celou situaci zhoršilo. Pokud bych se udržela, tak by slečna okamžitě přišla o všechny výhody, které jí dopřáváme nad rámec povinné výživy (telefon, kapesné, počítač, výlety…).
Příspěvek upraven 26.06.22 v 16:10
@Anonymní píše:
Ano, to máš pravdu. Šlo o to, že jsme řekli že sladké se kupovat nepůjde a ostatní se s tim srovnali, ale asi příště jí to dovolíme a tím pádem i ostatním, tu zbylou šunku a pomazanky vyhodím a ušetřím si nervy. Přišlo mi to právě jako ústupek a zas každý říká neustupovat, trochu se v tom placame. Kluci mají tu pubertu takovou klidnější. Dá se s nima domluvit.
Nemohla si namazat rohlík marmeládou nebo nutelou? Nic z toho doma nemáš?
@Anonymní píše:
Byli jsme tam, on nám řekl že ji může poslat ještě k psychiatrovi, ale že některé děti mají pubertu náročnější a léky na to nejsou (smál se).
Někteří psychologové jsou pit.omci, nenechte se odradit. Zkuste klinického psychologa, ne nějakého s dvouoborovou psychologií.
@Anonymní píše:
No, nahlaš nás.tady se člověk dočká jen urážek když si jde pro radu. Děkuji moc.
Sedíš s ni doma na zadku a co dceruska dela? Vzdychá jakou ma mámu avu a tátu dbila a ty ji podlejzas? Pro dzusik už jsi zkusila zabehnout?
@Anonymní píše:
Někteří psychologové jsou pit.omci, nenechte se odradit. Zkuste klinického psychologa, ne nějakého s dvouoborovou psychologií.
A někteří psychologové pitomci nejsou…a poznají rozdíl mezi diagnózou a nevychovaným dítětem…
@Anonymní píše:
Máme puberťandu, občas to stojí za to, jako všude. Potíž asi je, že my jsme s manželem takový, že si s ní občas už nevíme rady. Je neuvěřitelně paličatá a nic na ni neplatí. Jsou to dny, kdy je to takhle, jindy je to s ní zase prima a je moc fajn.
Potřebujeme asi nějaké řešení z jiného hnízda, co bychom mohli vyzkoušet, jelikož to asi děláme celé nějak špatně.
Například dnes tedy ráno chtěla dcera ke snídani sladké pečivo. Žádné jsme neměli. Ona nám sdělila, že drží hladovku a nebude jíst ani pít dokud nebude mít to sladké pečivo a šťávu (sirup taky jak naschvál došel).
Nabízeli jsme jí několik jiných variant snídaně, kakao, čaj. Nechtěla.
Manžel teda řekl, že když chce být princezna hlady, ať je hlady. Ona opravdu od toho rána nejedla, ani nepila. Asi kolem 12 hodiny slyším, že se hrabe v lékárničce. Ptám se jí co dělá a ona, že si jde vzít něco na bolest hlavy, že ji už hrozně bolí hlava. Tak ji vysvětluji, že hlava ji bolí, protože od večera nepila, že může omdlít, že mám o ní strach, ať se napije. Prášek do prázdného žaludku bez vody ji může ublížit a není to žádné řešení. Lékárničku jsem odnesla do auta. Ona začala neskutečně vyvádět, že je jí špatně, bolí ji hlava a je moje povinnost ji dát léky a že ji zanedbávám a nestarám se o ní. Tyto scény nám dělá tak dvakrát týdně když ji neustoupíme, sousedi už nám hrozili socialkou.
Už jsem měla strach, že se jí něco stane, když nepije, tak jsem ji donesla vodu a přemlouvala ji, aby se napila. Nechtela. Přišel i manžel. Hrozila jsem ji, že ji nedáme kapesné, nekoupíme zmrzlinu, nepojede s námi na koupaliště, zákazem kamarádek, zákazem počítače, telefonu. Počítač i telefon mi strčila do ruky s tím, že je jí to jedno a že bude jen ráda, že s námi nikam nemusí jet.
Manžel ji na to řekl že tím pádem volá sanitu ať ji odvezou do nemocnice na kapacky, když teda ve 36°C nepije už 16 hodin nic. Já jsem ji domlouvala, hrozila jsem že dostane facku, absolutně bez reakce, ví že by ji zřejmě nedostala. Už dostala, ale to bylo velmi raritně. Pak manželovi na tu sanitku řekla ze je dbil, že to by stejně neudělal (jasně, zaplatili bychom akorát výjezd). Manzel ji pleskl prstama přes ruku přes místo jak je biceps a triceps, ale asi jí to celkem bolelo a zařval na ni, že není u ní žádný dbil. Ona na to že ne, že je to ketensky tyran když ji mlátí.
Odešli jsme se uklidnit protože my si s ní vážně nevíme rady v těchto momentech.
Nachystala jsem vodu s ledem s brčkem a dala jí to k obědu vedle talíře. A nic. Nenapila se. Nejedla. Šla jsem tedy do obchodu a koupila ten hloupý sirup a udělala do džbánu limonádu.
Dceru jsem zavolala s tím že tady má limonádu, že manžel je vytočený, mě bolí žaludek i hlava a že doufám, že je na sebe hrdá, jak trapně nás vydírá. Že by se měla stydět. Nalila jsem ji limonádu do sklenice a dala jí to.
Ona si srkla malinkou trošku a vyplyvla to na zem se slovy, že co to je za sirup, takový hnus pít nebude. Manžel když to viděl tak odesel radši ven, asi by ji vážně jednu vrazil. Ja se neudržela a chrstla na ni tu limonádu ze skleničky. Tu že zbanu jsem vylila do dřezu a šla jsem do obýváku. Dcera tam vriskala co si to dovoluji že jsem kava, že jsem ji polila tričko
Já chápu že to bylo ode mě úplně hloupé, ale bit ji nechceme, domluvy nefungují a ona se stále nenapila. Prostě chce to pečivo a sirup na který je zvyklá a já nevím, zda se mám opravdu ráno obléknout a vše koupit podle jejího diktátu aby byl doma klid, nebo se snažit s ní dál bojovat. Už nám tohle předvedla jednou a nepila celý den, ale bylo to v zimě. Teď mám vážně obavy aby se jí neudělalo zle.
Podobné scénky nám tropí tak dvakrát za týden vždy si něco umane a když není po jejím je ostuda na celé kolo.
Děláte jí blbce, fajn když chce stavu do vody a sladké pečivo at si to jde koupit sama
víc bych jí k tomu neřekla a at se staví klidně na hlavu. Takovéhle vydírání není nic pro mne. A jestli si myslí že něčeho dosáhne že nebude pít tak Max že bude mít žízeň. Ono jí to přestane bavit když nebude mít obecenstvo
nejstarší syn si bud vezme co jí ostatní nebo si udělá něco extra ![]()
Hned začátek jsem nepochopila. Když ji nabídnu nějakou snídani, ona předvede to co předvedla, tak bych ji řekla ať si to jde z kapesného koupit. Nechce? Ok tak nejez, nepij, je mi to jedno. Určitě bych nevymýšlela co by si mohla dát natož ji nutila pít. Kdyby dělala to divadlo s práškem, tak bych ji jeden nechala, zbytek uklidila. Ať si klidně nepije, nejí. A za ty nadávky by zasloužila přes pusu. Jednou jedinkrát jsem řekla tátovi, že je d*bil a chytla jsem druhou o futra. Ona vám očividně nadává běžně. A jinak důslednost. Když už vyhrozuju trestem, tak ho splnim a pěkně do konce. Ale vy jste nakonec nic nedodrželi. ![]()
@Anonymní píše:
Jasně že jo, ale rohlíky nejí. Ani chleba právě. To má teď takový období že je hrozně náročná na jidlo, nic ji není dost dobré.
No a? Tak buď ať žere, co je doma, nebo ať hne zadkem a buď si něco koupí nebo upeče či uvaří.
Ty to vidět nechceš, ale děláte si to samy. ![]()
@Anonymní píše:
Jasně že jo, ale rohlíky nejí. Ani chleba právě. To má teď takový období že je hrozně náročná na jidlo, nic ji není dost dobré.
Tak evidentne je zvykla, ze jedete hodne sladke. Tak je to sok asi no.
A tak asi by stacilo ji udelat palacinky, livance..
Ale takovahke zavislost na sladkym by me desila