Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Nĕkdy si říkám, že sem mĕla mí dítĕ s nĕkým jiným
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Anonymní
15.11.15 08:58
- Citovat
- Upravit
15.11.15 09:03
@Anonymní píše:
Hlavne kdyz uz sedi v kocaru, tak vzdy potkame chodici batole a uz mala huci a ukazuje na to dite.Jako by rekla, hej to dite chodi a ja mam sedet?!
A hned si stoupa v kocaru a uz musi ven. Nekdy se vzteka hned, jak vidi kocar. Jenze bez kocaru nenakoupim. Kdyby aspon umela jit za ruku.To se zas vzteka, ze chce jit sama a vsechno vytahuje z regalu. Takze nakup proste musim vzit bleskem a nebo dat dobrutku, aby sedela. S tim ze opakuju, ze za chvili mame nakoupeno a ze ji vyndam.
jj, to me jiste ceka s touto mladsi 
Jak ja jsem si uzivala, ze maly opravdu „chvili posedel“ v kocarku.
Myslim, ze jste si s partnerem strasne vzdalili. Chapu i ten pocit, ze k nemu citis az fyzicky odpor - nesplnil tva ocekavani. Mozna ale jsi v nem take neco nalomila a ani o tom nevis. Jestli chces zachranit vasi rodinu, bude treba na tom usilovne pracovat a to znamena, prekonat i ten postelovy led. Take jsem si tim prosla, tak vim, ze to jde. I to zapojeni do „rodinneho zivota“ se tim hodne zlepsilo. Mam ovsem takove stesti v nestesti, ze muz uz ma dospeleho syna z prvniho manzelstvi a hrozne lituje, ze jeho detstvi mu uteklo… a opravdu se poucil. Jenze ty prochazky… k tem se take muselo „nutit“. Ale to se vzdy zhluboka nadechl a sel, kdyz jsem potrebovala neco udelat. Spolecne celkem chodi, jenze ja potrebuji je vypravit ven a odfrknout si, byt jen uklidem. Nejvic ho bavilo chodit se synem do lesa, delat ohen apod. Jenze to slo jen nejake obdobi, kdy ten uz neco malo usel bez noseni a dokud jeste nebyl kocarek s malou.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.11.15 09:10
@Anonymní píše:
@kacz Tam vydrzi taky jen chvili.
Tak holt bude muset vydržet trochu víc. Neříkej mi, že s jedním dítětem nejsi schopná nakoupit?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.11.15 09:15
@kacz píše:
Tak holt bude muset vydržet trochu víc. Neříkej mi, že s jedním dítětem nejsi schopná nakoupit?
věřím, že to nezvládne, protože je naštvaná, jde to z ní cítit na sto mil, je nervní, dítě je pak nervní taky… a do toho ještě sebelítost a mega problém je na světě… takových maminek jsem už pár viděla…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.11.15 09:20
Jinak k tomu, že si všichni myslí, že jsi na dítě sama, že nemáš chlapa… já jsem byla pět let přes týden sama, když manžel pracoval mimo a odjížděl do práce v pondělí a vracel se v pátek večer… na hřiště i všude jsem přes týden chodila s dětmi sama, ale nikdy se mě nikdo nezeptal na něco podobného nebo neřekl takovou blbost… takže bych spíš věřila tomu, že si to sama vsugeruješ, protože to zapadá do tvého současného stavu mysli…
A jak jste tu psaly, že se nechcete manžela doprošovat… tak ono, když jeden z partnerů požádá druhého, aby něco udělal, to snad není doprošování, ne? Když něco chci nebo potřebuji, tak si o to řeknu… je to jednoduché a prosté… když si k tomu přidám milion negativních pocitů navíc a zbytečně, je to jen taková lehká forma masochismu… politovat se a čekat na zázrak… jenže to v životě nefunguje…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.11.15 09:21
@Regina Hero píše:
věřím, že to nezvládne, protože je naštvaná, jde to z ní cítit na sto mil, je nervní, dítě je pak nervní taky… a do toho ještě sebelítost a mega problém je na světě… takových maminek jsem už pár viděla…
Mně to taky tak přijde, cítím z toho „kdyby tatínek pohlídal/dojel nakoupit on/šel s dítětem na procházku a já mohla v klidu nakoupit“… zakladatelko, to je ale trochu lichá úvaha, většina maminek chodí s dítětem nakupovat sama úplně normálně a dvouleté dítě si holt musíš v tom obchodě trochu porovnat a ne nad sebou fňukat, jak to máš těžký…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.11.15 09:22
U nás taky nevydrží v kočárku, nebo vozíku. Málokdy. Tak nakupujem spolu. Drží pytlík, říkám ji co nakoupit. Jako moc pohodlný to není, ale co mám dělat. Etikety moc nectu kdyz jdu sama, tak si to vyloženě uzivam, chodim pomalu, vybírán sýr třeba 5 minut 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.11.15 09:23
Zakladatelko vydrž, vše se poddá, jsou to prkotiny, jíá měla dvojky, šla jsem do obchodu, tam vozíky nebyly, jen košíky. Oba jsem držela jako klíště, ale nakoupit jsem musela, oba se rozutekli, takže jsem s nima hrála honěnou mezi regály, lidi mě spalovali pohledama, jiní kroutili hlavama, no dnes se zasměju, ale tenkrát? Co myslíš? dneska jsou tak velcí, že se na mne dívají z patra a zase řešíme jiné „závažné problémy“,věřím, že s odstupem času se budu za břicho popadat taky. Takže podkud nejde o život, jde o h…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.11.15 09:25
@Anonymní píše:
Jsou dny, kdy si rikam, ze sem vybrala svemu diteti nevhodneho otce.Neni primo spatny, jen je jiny, nez sem si myslela, ze bude. Zkratka realita se neslucuje s myma predstavama. Nevim jak to vyjadrit. Treba sem si myslela, ze budem jako rodina travit hodne casu spolu. Partner ale neni moc na prochazky s kocarkem. Pritom tvrdil, ze budem spolu vozit.Kdyz jsme se jeste pred pocetim bavily o tom, jake to bude az budeme 3,slucovaly se nase predstavy o tom, jake to bude.Ted vidim, ze realita je jina. Pritel ma praci a ja sem casto s ditetem sama.Prala jsem si 3 deti, on taky. Porad je chci, ale nevim jestli s nim. Neumim si predstavit byt sama na 2 deti. Jasne dle jeho slov sama nejsem, on se o nas stara…Ale casu s nama moc netravi a to je to, co me trapi a mrzi zaroven.Co ale s tim? Partner se stara financne to ano.Ale kdyz by mohl byt s nama, je radsi s kamaradama. Nechapu proc to tak je a on mi to nerekne.
Nečtu celou diskuzi, snad bude čas později, docela mě zajímá Máme to doma dost podobně, před porodem pohoda a ejhle, narodilo se extrémně uřvané miminko, ze kterého vyrostlo hodně náročné batole a je po legraci. Krom toho, že manžel radši trávil čas s kamarády, nás ignoroval, i když byl zrovna doma. Asi rok po porodu už jsem si to v sobě nějak srovnala a navrhla řešení, že budeme fungovat jako spolubydlící partneři, ne jako rodina nebo milenci. Bylo pro mě přijatelnější se s tím stavem nějak smířit, než řešit nezájem, finančně nás živí slušně a jinak je hodný, zkrátka mnoho žen je na tom hůř.
Manžel tohle vydržel pár měsíců, nedávno přišel s tím, že ho to takhle nebaví, že se chovám moc odtažitě a že tak nevydrží žít věčně. A najednou se začíná chovat někdy i jako otec rodiny, ne jen jako samostatná jednotka. Uvidíš, třeba se to u vás taky ještě vyřeší. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.11.15 09:26
Jinak mně synátor taky pomáhá s nákupem, obvykle je hned na začátku ovoce a zelenina anebo pečivo, takže mu do jedný ruky vrazím pytlík s banány, do druhý ruky chleba a on se tváří důležitě, jakej je nákupčí. Chodím nakupovat téměř výhradně jenom s ním, je to kluk divoch a prostě to musí nějak jít, něco jíst musíme.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.11.15 09:31
@Regina Hero píše:
věřím, že to nezvládne, protože je naštvaná, jde to z ní cítit na sto mil, je nervní, dítě je pak nervní taky… a do toho ještě sebelítost a mega problém je na světě… takových maminek jsem už pár viděla…
Taky na mě tak působí, ale třeba to jen zkreslují písmenka…co když si ten její partner třeba taky říká, že možná měl mít dítko s nějakou jinou…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.11.15 09:38
@Anonymní píše:
@kacz Tam vydrzi taky jen chvili.
Hele, nakopíruju ti sem můj púříspěvek, který jsem před týdnem napsala. A věř mi, že budeš za svoje jedno dítě ráda. Tím příspěvkem se nechci litovat, to je pro pobavení. Dopředu píšu, že děti mám vychované a jsem na ně přísná, ale prostě někdy mají den a když ho mají oba najednou, tak se pak děje níže popsané
Tohle všechno se stalo od cca 18:45hod do cca 21hod. Takže pomíjím to, co vyvedla malá po školce(jak jsme se s šíleným řevem vraceli pro hračku, s ještě šílenějším řevem ji hledali v šatně a ve třídě a nakonec se našla doma v autě!), pominu i to, jak se servala s kamarádkou na návštěvě a jak vyváděla, že jdeme domů.
Takže vše začalo tím, že jsem chtěla jít koupit vajíčka a pečivo na ráno. Ok, jdeme, v klídku, říkám si, že už bude snad klid. Jak jsem se jenom mýlila.
Před vstupem do Albertu chci vzít vozík, načež Maty začne hystericky ječet „hozík néééé“ a dává se na útěk. Namířil si to přes kasy přímo mezi regály, já narychlo dávám instrukce Šárce, ať se ani nehne, a jdu ho chytit. Obíhám regál, beru utečence a kvapím za Šárkou a pro vozík. Nedbám dalšího řevu, že „hozík nééé“. Narvu ho do vozíku, úspěšně se dostáváme k vajíčkům. Beru vajíčka, uložím do vozíku a obratem beru Matyho stojícího na sedačce a posazuji ho zpět - za vydatného řevu. Cestou k pečivu si všimnu, jak Šárka hází do košíku Olmíky s hračkou (pár gramů pochybného jogurtu s nějakou kravinou za 20kč). Říkám, že to teda ne, ať ho vrátí, že dnes si ho nezaslouží. Snaží se diskutovat. Znovu opakuju, ať ho dá zpět, to už nabírá. S vražedným pohledem jí sděluju, že ho dá HNED zpátky nebo bude zle. Dává ho zpátky, radši ani nedutá. Za regálem nás sleduje nějaká jedubaba, neodpustí si poznámku o tom, že chudákovi ani jogurt nekoupím, za to si sama určitě koupím na pokladně cigára. A prej jestli to nevím, jogurty jsou zdraví prospěšně. Vraždím pohledem a s nevinným úsměvem odpovídám: „Kdepak cigára, ale velkou vodku si koupím a zpiju se do němoty!“ Baba už ani nepípne. Pokračujeme k pečivu. Sahám pro rohlíky, malá protestuje, chce bagetu. Přecházím k bagetám, nabírám, ukládám do košíku. Kde je Matyáš? Nějakým způsobem vylezl a dává se na úprk mezi regály. Chytám ho, jedeme platit. Vyhazuju věci na pás, držím vzpouzející se batole a snažím se nevnímat, že se mi Šárka směje. Při placení chtě nechtě dávám Matyho na zem, pokouší se o útěk mezi regály, ale jsem rychlá a chytám ho. Vztekne se, třískne sebou o zem, lehá na záda, kvičí. Pak se mu to zalíbí, odstrkuje se nohama a jezdí po podlaze. Lidi se baví. Aspoň můžu zaplatit. Po 20ti sekundách zvedám Matyáše (mimochodem pěkně špinavého) a jedu vrátit vozík. Maty křičí „mojeeeee hozíííík“ a nechce ho vrátit. Opět se vzteká, mlátí hlavou do vozíku. Šárka se směje. Nakonec se povede ho zaujmout a odcházíme. Přešli jsme silnici a já si říkám, že těch pár metrů k autu dáme. No, sice chvíli honím Matyho v podloubí, kde mi zdatně kličkuje mezi sloupy, ale povedlo se. Jsme doma, rychle jdeme do bytu a napouštím vanu, házím děti do vany, jdu do kuchyně ohřát večeři. Najednou se ozve smích a obrovské šplouchnutí a hned za ním další. Nahlížím do koupelny. Děti spokojené, vysmáté, v ruce každý svůj kyblíček a obsah kyblíčků rozlitý na zemi. Jen vzdychnu, hodím na to ručník a dodělám večeři. Vyndám a osuším děti, posadím je ke stolu a jdu na tu podlahu. Vracím se a Maty má obličej, ruce, břicho a stehna od jídla. Jde do sprchy. Řve. Oba oblíkám, ukládám do postele, čtu pohádku… Naštěstí usnuli rychle.
A já tu teď sedím, piju víno (a lituju, že jsem si tu vodku nekoupila), užívám si ticha a říkám si, jak jsem byla naivní, když jsem si (coby maminka jednoho načančaného mimina spícího v kočárku) při pohledu na vztekající se dítě v obchodě myslela, že já tak rozmazlenýho smrada mít nikdy nebudu, protože já svoje děti přece budu umět vychovat… Pěkně jsem se spletla…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.11.15 09:42
@atominnka a hroutíš se z toho? Ne. Anebo možná trochu jo, ale stejně víš, že ti to nebude nic platné to je zkrátka všední realita maminek malých dětí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.11.15 09:45
@kacz hele většinou ne, i když posledních pár dnů bylo tak náročných, že jsem to včera večer zapila vínem a obrečela (ale to nebylo jen o dětech, to se podělalo všechno, co mohlo a navrch jsem včera večer prorazila gumu na autě, navíc mám nějakoej podzimní splín nebo něco) 
Ale dneska už je mi fajn a začínám myslet pozitivně Nemá smysl se hroutit a litovat se - teda aspoň ne dlouhodobě 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.11.15 10:28
@silvik.sk píše:
A co bys chtěla? Aby byl doma a taky vydělával? Buď ráda, že je schopný se o vás postarat.
Mě fakt fascinuje, jak tady omlouváte chlapa, co chodí do práce chudáček, on si pak musí odpočinout a odreagovat se, na rodinu mu nezbývá sil. A co až bude chodit do práce i ženská? Oba dojdou domů z práce, hodí nohy na stůl, pustí telku, půjdou na pivo, protože si přece oba potřebují odpočinout a odreagovat se, pokud je to teda tak, že kdo pracuje, nestará se o domácnost a dítě, protože zajišťuje rodinu. Ahaaa, takže jakmile půjde i ona do práce, tak dítě vrátí do porodnice nebo ho někam odloží, protože na něj nemají čas, musí přece vydělávat a pak odpočívat a odreagovávat se, hmmm. Zajímavá myšlenka. Proč by přece měla žena po práci ještě uklízet, vařit, starat se o dítě, když je chudák unavená z práce a zabezpečování rodiny? Ona si taky musí přece orazit, nemůžete přece po ní chtít ještě nějakou činnost. Přece musí jít min. 2× týdně za kamarádkama na kafe či víno, pokecat o té straaašně náročné práci. Proč by měla mít potřebu trávit čas s dítětem, proč by to po ní navíc měl partner vyžadovat, když je tak unavená z té děsně důležité rodinu zabezpečující práce? To už je sám o sobě tak veledůležitý úkol, chodit do té práce, že mimo ní je prostě žena neschopná vyvíjet jinou náročnou činnost, natož se starat o dítě, to by mohlo mít fatální následky, protože ona přece po té strašně důležité práci padá na hubu tak, že by mohla třeba dítě špatně pohlídat a ono by mohlo dojít k úrazu.
Prostě, když někdo chodí do práce, neměl mi vlastně mít rodinu ani vlastní domácnost, protože přece po té práci už nemůže dělat nic jiného. Samozřejmě jiná situace je, když si žena válí šunky na té dovolené, celý dny nic nedělá, čučí na telku, válí se, chodí s kamarádkama, na kosmetiku a fláká se, sice má vedle sebe nějaký cosi (ajooo, no je to dítě), ale to přece vůbec nemá vliv na to, že si užívá tři roky prázdnin, tak co by měla proboha ještě chtít po chlapovi, když on přece maká jak šroubek v té donebesvychvalované práci, zatímco ona nikdy nic nedělá!
Fakt směšný!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
@kacz Tam vydrzi taky jen chvili.